Jakub Doležal překládá titulky do filmů a seriálů už několik let. Dokáže ho angličtina stále překvapit a co považuje při překladu za nejnáročnější?
Jakub Doležal překládá už několik let filmy, seriály a další formáty pro české a slovenské diváky. Jeho jméno můžeš vidět na konci kinofilmů, ale také jako tvůrce titulků na fyzických nosičích a v neposlední řadě překládal i pro velké streamovací platformy
- Jak dlouho mu trvá přeložit film nebo seriál.
- Při jakých krkolomných překladech se zapotil.
- Zda musel kvůli překladu změnit dějový zvrat.
- Co si myslí o překladech Avengers a Vision na Mstitelé a Vize.
Jak dlouho vám trvá přeložit průměrný dvouhodinový film?
To pochopitelně záleží na tom, jak je film „upovídaný“, o čem přesně je, a také na výrazech, které jsou ve filmu použity. Jinak dlouho budu překládat komedii pro puberťáky a jinak třeba drama z lékařského prostředí plné odborných termínů a podobně. Ale řekněme, že průměrný dvouhodinový film má zhruba 1400 titulků (celý text, který se objeví na obrazovce, než ho vystřídá další, může mít 5, ale i 20 slov — pozn. red). Pokud si nemusím nic složitého hledat a film neobsahuje žádné složitosti, jedu tempem zhruba 100 titulků za hodinu. K tomu si přičtěte několik hodin na korektury. Obzvlášť u náročnějších překladů si rád nechávám poslední den na to, abych překlad přečetl čerstvýma očima a doladil všechny nedokonalosti.
Překládáte raději filmy, nebo seriály? U seriálů musíte myslet i na to, co se stalo před několika epizodami, a celkově je to asi náročnější proces, že?
Jak už to tak bývá, když delší dobu překládám pouze filmy, dal bych cokoli za seriál a opačně. Já mám díkybohu vcelku slušnou paměť, takže pokud jsem předchozí řady seriálu viděl, nic moc si dohledávat nemusím. Při překladu nějaké další série se u seriálu především soustředím na to, jak byly předchozí řady přeloženy, jakým způsobem hovoří postavy, jak se oslovují a podobně.
Pokud něco musíme dohledávat, je to dnes díky internetu celkem snadné. A pokud se jedná o opravdu náročnou tématiku, většinou bývá i možnost ji konzultovat s odborníky.
Pokud už vstupuji do rozdělaného překladu, vždy chci, aby si divák vůbec nevšiml, že došlo ke změně překladatele. Jak se říká, titulků si divák všimne většinou jenom tehdy, když nejsou kvalitní. Samozřejmě ne vždy je čas na to si pustit všechny předchozí série, to pak jako vždy pomůže strýček Google. A upřímně, tzv. „callbacks“ (čili když seriál odkazuje na něco, co se stalo dřív) jsou nejčastější u komediálních seriálů, kdy je třeba vědět, na jaký vtípek nebo na co přesně se v tu chvíli odkazuje. U dramatických seriálů se většinou v sestřihu „viděli jste“ na začátku epizody dozvíte, na co děj konkrétní epizody navazuje.
Kontroluje po vás někdo překlad, nebo jste překladatelem a zároveň supervizorem překladu?
U překladu pro kina po mě překlad čte a kontroluje paní Anna Kareninová, která titulky „nasazuje“ na obraz a korekturu dělá paní Lenka Pospíchalová. Spolupráce s oběma těmito dámami je pro mě vždy vysokou školou překladu.
Existují filmy a seriály, které překládá skupina překladatelů, nebo překládá vždy pouze jeden člověk?
Filmy do kina vždy překládá jeden člověk. Pamatuju si jenom jeden příklad z filmového festivalu ve Varech, kdy byli na konci nějaké americké moderní komedie uvedeni dva překladatelé, asi jim hořel termín, nebo si to nedovedu vysvětlit. Sám si neumím představit, že bych na filmu spolupracoval s někým dalším. Jinak minimálně už od 90. let je běžné, že jednotlivé řady seriálů překládají odlišní překladatelé, podívejte se jenom na to, kolik už měli překladatelů například Simpsonovi.
View this post on Instagram
Byl jste nucen komunikovat s produkčním studiem o významu některých vět a slov, když jste si nebyl jist kontextem dialogu?
V našem oboru je např. i u dabingu běžné, že má překladatel k dispozici velmi detailní dialogovou listinu, kde bývají do nejmenšího detailu vysvětleny použité idiomy a slovíčka. Pokud něco musíme dohledávat, dnes je to díky internetu celkem snadné. A pokud se jedná o opravdu náročnou tématiku, většinou bývá i možnost ji konzultovat s odborníky.
V tom je vlastně mistrovství překladu titulků — umět vyjádřit totéž méně slovy a správně rozhodnout, jaká „omáčka“ může být vypuštěna.
Jak jste vlastně začal s profesionálním překladem? Oslovil vás někdo, nebo jste práci v tomto odvětví hledal sám?
Jako velký fotbalový fanoušek jsem začal už v 17 letech během studijního pobytu v australském Melbourne překládat pro české fanouškovské stránky Arsenalu články z BBC a podobně. Neskutečně mě to bavilo a vůbec mi to nepřišlo jako práce. Vždy jsem měl rád psaní a angličtina mi šla sama od sebe, tak jsem to spojil v toto povolání. Dva týdny po maturitě jsem si udělal nejvyšší jazykovou zkoušku z angličtiny CPE a začal jsem kontaktovat dabingová studia, která jsem si na internetu našel. Z několika se mi ozvali a začal jsem rovnou překládat, to byl vlastně můj začátek v této profesi.
Co vás v začátcích překvapilo nejvíce? Styl práce, odlišné požadavky na překlad, netradiční pracovní podmínky?
Nejvíc mě asi překvapilo to, jak moc člověk musí zkracovat text . Ale zároveň bez ztráty významu. To platí i u dabingu, ale u titulků obzvlášť. V tom je vlastně mistrovství překladu titulků – umět vyjádřit totéž méně slovy a správně rozhodnout, jaká „omáčka“ může být vypuštěna. Titulky by neměly být nikdy nekončící knihou, kvůli které člověk nestačí sledovat, co se děje na obrazovce, ale jen jakýmsi neviditelným průvodcem pro diváka. Ideálně by si jich člověk vůbec neměl všimnout.
Jsem přesvědčený o tom, že titulky jsou vůbec nejtěžší disciplínou překladu, jelikož u spousty diváků se setkají s okamžitou zpětnou vazbou. Dnes už hovoří alespoň průměrně anglicky hodně lidí, proto si nemůžeme dovolit něco přeložit, jak nás napadne, nebo rovnou něco vynechat, jak bývá běžné u knižních překladů. Hned to potom totiž dostaneme „sežrat“. (smích)
View this post on Instagram
Stalo se vám, že jste někomu nechtěně vyspoiloval film, protože jste ho už viděl/překládal a neuvědomil jste si, že ho nikdo jiný ještě neviděl?
To je dost dobrá otázka, doufám, že snad ne.
Překlad slovní hříčky o identitě vraha v Knives Out mi zabral několik hodin.
Vaše jméno mohli diváci vidět jak v kinech, tak i na streamovacích platformách. Jak jste se od překladu pro lokální televize dostali k překladu kinonovinek?
Měl jsem nesmírné štěstí. Poslal jsem životopis, který zaujal. A jsem za to dodnes vděčný, protože z toho vznikla spolupráce s paní Kareninovou a paní Pospíchalovou, která mě stále nesmírně obohacuje.
Dokáže vás ještě nějaká anglická fráze či slovo zaskočit tak, že se musíte podívat do slovníků?
Když jde o jazykově nenáročný film, musím se podívat během 100 titulků třeba dvakrát, třikrát do slovníku. Člověk si třeba není jistý, nebo přemýšlí, jak něco vyjádřit lépe. Americké a anglické idiomy se snažím mít v malíčku, proto sleduju i několik anglických a amerických youtuberů zhruba v mém věku, abych si udržoval přehled o tom, jak se angličtina neustále vyvíjí. Ale i tak je někdy nezbytné si nějaký idiom dohledat na Urban Dictionary a podobně. Idiomy se to totiž v angličtině jenom hemží, a není nic trapnějšího, než když je v překladu nějaký idiom přeložený doslovně.
Na které jazykové hlavolamy z překladu si vzpomínáte, respektive které byly nejzajímavější a které vás nejvíce potrápily?
V překladu filmu Na nože (Knives out) se objevil pro příběh klíčový tzv. slayer rule. Jde o termín z anglosaského práva, který ovšem u nás nemá ekvivalent, alespoň podle konzultací s právníky. Zjednodušeně jde o to, že když se zjistí, že dědic zabil zůstavitele, pak mu nenáleží nic, co mu zůstavitel odkázal. V češtině jsem to musel vyřešit jako „dědická nezpůsobilost“
Naštěstí to tam postavy vysvětlují, takže je jasné, oč jde. Horší by bylo, kdyby tam na slayer rule nějaká postava udělala nějakou slovní hříčku, v tom se angličtina doslova vyžívá. Ale největší hříčka v této detektivce byl spoiler, který vyzradí vraha. Jedna umírající zfetovaná postava na nic netušící protagonistku zakřičí: You did this! Protagonistka se jí to snaží rozmluvit, že ona to neudělala.
A na konci filmu detektiv Benoit Blanc (Daniel Craig) zjistí, že křičela: Hugh did this! Jde samozřejmě o naprostou shodu výslovnosti slovíček you a Hugh, s tím jsem strávil několik perných hodin. Jde o krátký titulek, vešlo se mi tam jen: To ty, fuj! A pak detektiv vysvětluje. že neřekla: „To ty, fuj!“, ale „Byl to Hugh!“ Není to ideální řešení, jsem si jistý, že by někoho určitě napadlo lepší, ale pochopitelně jsem to nemohl skoro s nikým konzultovat.
View this post on Instagram
Pamatujete si na své největší překladatelské přešlapy a problémy s nimi spojené?
Vzpomínám si na několik špatně pochopených idiomů a pak samozřejmě překlepy. Těch si člověk zkrátka ne vždy všimne, především pokud s filmem tráví víc času a má „tunnel vision“. Proto je pak ideální, když je ještě čas se na překlad podívat čerstvýma očima.
Dost často mi vadí, že obzvlášť v dabingu postavy říkají nepřirozeně, často až přehnaně spisovně a zkrátka ne tak, jak lidé běžně říkají.
Stává se často, že dává nějaká věta smysl pouze v angličtině a musíte změnit celý dialog, aby dával smysl i v češtině?
Určitě. Někdy zkrátka není jiná možnost, než kvůli kulturním odlišnostem větu nějak nahradit či upravit, aby dávala smysl i v češtině. Nejčastěji je to samozřejmě u komedií. Jak jsem už zmiňoval, slovní hříčky (puns) a rýmy jsou v angličtině dost běžné, někdy je potřeba je od základu překopat, aby fungovaly i v češtině. Je na posouzení překladatele, jestli je daná narážka tak okrajová, že je potřeba ji nahradit.
Dříve se hodně nahrazovalo českými reáliemi, toho jsem ale velký odpůrce. Nejen, že to pak může působit, jakože se film odehrává v Česku, ale ještě to posouvá záměr tvůrce někam úplně jinam. Většinou je nejlepší nějakou okrajovou záležitost nahradit nějakou známější z toho stejného prostředí.
Museli jste někdy změnit i nějaký dějový zvrat, odhalení nebo něco klíčového, protože to po překladu do češtiny už nefungovalo?
Ne, a nikdy bych to neudělal. Hrál bych si s tím tak dlouho, aby to fungovalo i v češtině, protože takový byl zkrátka autorův záměr, a ten je třeba ctít.
View this post on Instagram
Snažíte se při překladu zachytit charakter a styl vyprávění postavy, aby působil její projev unikátně i v češtině a odlišila se tím od ostatních postav, nebo musíte překládat výhradně „strojově“?
Rozhodně jsem zastáncem první možnosti. Tak by to podle mě mělo být vždy. Překladatel by měl být ideálně empatický a snažit se do dané postavy co nejvíce vcítit a přemýšlet způsobem: jak by to ten a ten asi řekl česky? Dost často mi vadí, že obzvlášť v dabingu mluví postavy nepřirozeně, často přehnaně spisovně a zkrátka ne tak, jak lidé běžně mluví. Samozřejmě je třeba být citlivý i na daný kontext, s kým právě ona postava mluví, v jaké situaci a tak dále, ale opravdu bych nikdy nechtěl, aby „moje“ postavy mluvily „strojově“.
Ale samozřejmě si s tím můžu hrát jenom v rámci toho, co mi umožní originál. Nikdy bych si nedovolil si přehnaně vymýšlet něco, co v originálu vůbec není. Ale vždy se snažím, aby mluvily postavy v češtině tak, jako mluví v angličtině. Nikdy nepřekládám otrocky a už vůbec ne slovo od slova. Když třeba řekne postava: „You are too late,“ klidně bych mohl otrocky napsat „Jdeš příliš pozdě.“ Ale taky podle charakteru postavy a kontextu můžu použít: „Pozdě bycha honit,“ nebo: „Jdeš s křížkem po funuse.“ Člověk se nesmí bát použít všechny krásy češtiny a nepoužít to první, co ho napadne.
Co si osobně myslíte o překladech názvů filmů či některých postav? Jste za překládání Avengers jako Mstitelé nebo překlad jména Vision, jakožto marvelovské postavy, na Vize?
Překlady filmů jsou především marketingová záležitost distribučních společností. My překladatelé můžeme leda tak maximálně podat návrh, ale vůbec o tom nerozhodujeme. Ale i původní název filmu vznikne často z marketingových důvodů, aby zaujal co nejvíce lidí. Jen ne vždy by fungoval doslovný překlad i u nás. V tomhle vždy dávám za příklad film Two Weeks Notice, kdy dá Sandra Bullock výpověď svému šéfovi, kterého hraje Hugh Grant, resp. mu oznámí, že za dva týdny skončí.
Ale „dvoutýdenní výpovědní lhůta“ by opravdu v češtině nezněla tak „sexy“, proto se v češtině jmenuje film Láska s výstrahou. A co se jmen postav týče, opět jde o marketing. Studia chtějí merchandising prodávat se stejným jménem, proto se u nás třeba Harry Potter nejmenuje Jindra Hrnčíř, nebo Spider–Man Pavoučí muž. I když se třeba v prvním díle X–Menů Wolverine nějak záhadně jmenuje v českém dabingu Rosomák, v dalších dílech už tomu tak, pokud vím, není. Mně osobně nijak počešťování jmen postav nevadí, ale o tomhle dnes málokdy rozhoduje překladatel. Dokonce u jmen někdy bývá problémem i přechylování.
Vzhledem k obrovskému počet nových seriálů a filmů jste zřejmě zahlcený překladem. Věnujete se jen překladatelství, nebo pracujete i v jiném odvětví?
V tuto chvíli se věnuji pouze překladatelství a korekturám textů.
