Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Zaregistroval jsi vznik knihy s názvem českej rap? S jejím autorem jsme si povídali o tom, co vznik knihy provází, kdo všechno do ní přispěl a jak on vnímá vývoj rapu u nás.
Český rap je s námi už 30 let. Když se nad tím zamyslíš, je to prakticky jedna generace hudebního směru, která od svých nenápadných a naivních začátků prošla poměrně turbulentní proměnou. Je naplněna zvraty, přešlapy, ale i úspěchy a velkým posunem, jenž jej dostal mezi hlavní hudební žánry dneška.
Kdyby ses ale chtěl o jeho vývoji informovat, co pro to musíš udělat? Čeká tě spousta času stráveného za monitorem při googlení, vyhledávání útržkovitých informací, a jen sem tam delší článek nebo recenze, které najdeš i u nás. Nikdo však ještě nedokázal komplexně sepsat historii českého rapu do jedné publikace, což se nyní může změnit i díky tobě.
Na crowdfundingové stránce Donio se totiž objevil nový projekt s názvem českej rap, v němž bys měl nalézt kompletní historii české rapu, a to nejen z hlavy interpretů jako Orion, Hugo Toxxx, Yzomandias, Marpo, Rest nebo DJ Wich, ale také od autora knihy, dlouholetého moderátora na radiu Spin a fanouška rapu Ladislava Zemana alias DJ Poety, s nímž jsme si o knize, a vlastně i o historii rapu, popovídali.
Obávám se, že ne každý by mohl vědět, kdo je DJ Poeta. Mohl by ses představit?
Jsem člověk, který cirka od roku 1996 poslouchá rap, český i světový. V 19 letech jsem začal dělat rapový pořad v Českém rozhlase, zároveň jsem psal na různé lokální weby, a díky tomu rozhlasu jsem začal psát na další weby.
Pak vznikl časopis Street, což byl druhý rapový časák v Čechách. Zde jsem psal do obou mutací. Mezitím vzniklo na Českém rozhlase Radio Wave jako stanice pro mladé, kde jsem působil od úplného začátku, a taky jsem tam měl rapový pořad. Potom mě vykopli a dva měsíce na to mi zavolali z radia Spin, kde jsem vlastně už 14 let. Což je strašné to říct takhle nahlas, ale je to tak. Služebně jsem nejstarší moderátor.
Vždycky jsem byl velký supportér této kultury. Zval jsem mladé i staré lidi do pořadů a psal o nich. Jsem takový „nepředsudkoidní“ člověk, jelikož mě baví sledovat scénu, jak roste a vybarvuje se, a nemám úplně pocit, že bych někoho úplně nesnášel či naopak vzýval. I proto jsem si říkal, že bych tu knížku mohl udělat já.
Ze začátku jsem měl v hlavě i dokument, ale zjistili jsme, že nějaký už vzniká. My to teda máme zatím tak, že se soustředíme na knížku, a kdybychom na Doniu vybrali víc peněz, tak pravděpodobně půjdeme i do dokumentu, protože si český rap zaslouží dokumentů víc.
Znamená to, že láska k rapu a hip hopu šla s tebou ruku v ruce už od začátku?
Určitě. Už když jsem ve 12 nebo kdy poprvé slyšel Chaozz. V té době bylo v rádiích slyšet trochu zahraničního rapu, ale když jsem slyšel poprvé Chaozz, tak mě to strašně namotalo. Taková ta rebelie a to, že to bylo úplně jiné než veškerý pop, který se u nás hrál, se mi líbilo. Proto jsem se o to začal zajímat a zjistil jsem, že je ta kultura poměrně neproniknutelná, což je na ní strašně okouzlující a úplně jsem tomu propadl.
Byl jsem jak detektiv, úplně jsem pátral po každém infu a hledal jakoukoliv příležitost sehnat muziku, což bylo taky těžké. Určitě by šlo udělat rozhovor jen o tom, jak bylo těžké tady shánět cédéčka. (smích)
Hodně o sobě mluvíš jako o fanouškovi českého rapu, zmínil jsi rebelii. Bylo to ale pouze ona, která tě přiměla stát se jeho fanouškem?
Nevím, jestli se to dá takhle zjednodušit, je dobré na to znát ten kontext. Skoro nic tu nebylo. Já si pamatuju, že z rádií hrál vlastně jen díky filmu Nebezpečné myšlenky Coolio, a jinak z rapu nehrálo nikde vůbec nic. V Bravíčku ses mohl dočíst o „kapele Tupac“. Internet taky skoro nebyl, takže jsem chodil na internet k mámě do práce, kde jsem si o rapu tisknul tuny informací.
Myslím si, že mě nejvíc namotalo to, jak je ta kultura mnohovrstevná a barevná. Je tam tanec, graffiti, DJing, MCing a s tím další spojené věci a vlivy, a člověk se v tom může patlat klidně celý život, protože těch kořenů je spousta a vývoj je taky dlouhý. Je to kultura, ve které je spousta věcí, pro něž se lze lehce nadchnout. A já jsem člověk, který se nadchne opravdu snadno.
Jasně. Proto taky píšeš knihu, která bude první svého druhu v Česku a ponese název českej rap. Kdy se ten nápad v tvé hlavě urodil?
Mě ten nápad provází vlastně skoro celou dobu, protože když jsem začal poslouchat rap, tak, jak říkám, nebyly žádné informace. Třeba o PSH a WWW jsem se dozvěděl od Chaozzu, protože o nich mluvili. Začal jsem se o ně zajímat, zjistil jsem, že se vypálená cédéčka dema PSH dají koupit na internetu za strašné prachy, což jsem samozřejmě objednal a doteď je někde mám. Jednoduše ti nikdo souvisle nenapsal, jak to všechno vzniklo, kdo byl první a podobně.
Chtěl jsem si takovou knížku moc přečíst už od začátku a pořád jsem doufal, že ji někdo udělá. Během let se občas o něčem mluvilo, jenže nikdo nic nedotáhl. Jednoho dne jsem si potom uvědomil, že jsem na té scéně docela dlouho, jsem jedním z těch starších, a že bych tu knížku mohl teoreticky udělat já. Taky jsem se v rámci radia Spin nebo novinařiny setkal takřka se všemi, kdo tu tvoří.
Rodilo se to teda dlouho, nicméně s prvním lockdownem mi došlo, že je to asi znamení z vesmíru a že bych se měl do toho pustit. Když nemůžu hrát v klubech, tak můžu dělat tohle.
Zdroj: s povolením 2media/DJ Poeta
No a kdybys měl tomu udělat nějaké velké promo, jak bys k jejímu přečtení čtenáře nalákal?
Ideálně přesně tímhle. Souvislé informace o českém rapu nenajdeš, nikde není info o kořenech a vývoji, kdo jsou nejvýraznější jména… České weby jsou chrliče novinek, což jako samozřejmě není nic špatného, na druhou stranu pro komunitu a kulturu to až tak zásadní není. Myslím si, že zásadnější je o těhle věcech lidi edukovat. V knížce toto všechno bude.
Napsal jsem do ní i stručnou historii rapu jako takového, chci napsat stručnou historii českého rapu, každopádně nejdůležitější je hlavně to, jak o sobě budou mluvit interpreti. Je důležité, aby knížka nebyla mým názorem na rap, ale aby mluvily ty nejzásadnější z postav. Nechci říct konkrétní číslo, kolik jich tam bude, protože budu muset nejspíš zkracovat, ale bude tam hodně rozhovorů.
Když to řeknu trošku tajemně: (...) viděl jsem, jak se raper pere s režisérem klipu. Viděl jsem, jak ten samý raper dává facku jinému raperovi. Jak jsem tím žil, tak jsem u spousty věcí byl, a když s tím lidi konfrontuju, tak nemůžou moc uhýbat, protože vědí, že jsem u toho byl.
Viděl jsem k tomu i nějaké audiovizuální materiály. To bude doprovodný bonus ke knížce?
Ty jo, tohle lidi strašně zajímá, takže bych nad tím asi měl víc přemýšlet. My jsme původně brali deset rozhovorů na video čistě z toho důvodu, jelikož jsme chtěli mít materiál na sociální sítě, trailer, na Donio, a tak dále. Věděli jsme, že to v dnešní době bez vizuálu nepůjde.
Přičemž, abych ti upřímně odpověděl, jsem ze začátku měl v hlavě i dokument, ale zjistili jsme, že nějaký už vzniká. My to teda máme zatím tak, že se soustředíme na knížku, a kdybychom na Doniu vybrali víc peněz, tak pravděpodobně půjdeme i do dokumentu, protože si český rap zaslouží dokumentů víc. Stejně tak, jako by si zasloužil více knížek.
Už se bavíme o Doniu, což je crowdfundingovová stránka, kde vybíráte finance, aby mohl českej rap vzniknout. Mě tam zaujal popisek, v němž stojí: „Čeští rapeři vzpomínají na své začátky, milníky kariéry i na situace, které často zůstaly ukryté i před nejvěrnějšími fanoušky.“ Můžeš poodhalit nějakou pikantnost, která zůstala skryta?
Na to se lidi taky ptají docela často, takže to bych mohl vystřílet klidně všechno, co v té knížce je. Když to řeknu trošku tajemně: je to tak, že nechci dloubat úplně do bulváru, ta knížka má být pocta žánru, ale na druhou stranu jsem viděl, jak se raper pere s režisérem klipu. Viděl jsem, jak ten samý raper dává facku jinému raperovi. Jak jsem tím žil, tak jsem u spousty věcí byl, a když s tím lidi konfrontuju, tak nemůžou moc uhýbat, protože vědí, že jsem u toho byl. (smích)
Probrali jsme všechno možné a já vlastně ani nevím, co mi kluci zcenzurují. Velkým tématem je samozřejmě BiggBoss beef a já jsem se všema o tom nějakým způsobem mluvil. Všichni mi ale řekli, že mi to nejspíš zcenzurujou, takže uvidíme, jak to dopadne, ale pokusím se tam zachovat toho co nejvíc. Asi to není odpověď, kterou jsi chtěl, ale nemůžu prozradit všechno.
Cenzura BiggBoss beefu by byla škoda. Myslím, že všichni chtějí vědět, jak to doopravdy bylo.
Myslím si, že tu pravdu můžu napsat svými slovy, každopádně aktéři mi ty rozhovory možná trochu upraví. Uvidíme.
Kromě videí jsem viděl na serveru Donio i merch, to bude taky patřit k releasu knihy?
Ano. Doufám, že merch bude co nejdřív, protože se mi strašně líbí, a už bych to chtěl všude tahat. Merch bude rozhodně součástí knížky; na webu máme balíčky, v nichž si můžeš předplatit knížku ještě před releasem, a s ní ti právě může přijít.
Zatím jsme ještě úplně neprozradili, kdo je náš grafik, ale je to člověk, který je opravdu hodně spjat se scénou. Je to legendární writer a dřív dokonce i rapoval, což si podle mně už nikdo nepamatuje, jenom já. Mám z toho velkou radost, že zrovna tohoto člověka máme v týmu. Je neskutečně funkční.
S klukama se vlastně musíme domluvit, kdy ho vypálíme, protože já o něm takto nenápadně mluvím docela dlouho, a už bych ho rád pořádně vyhajpoval.
Zdroj: s povolením 2media/DJ Poeta
To byl jeho nápad být inkognito, nebo to jste se rozhodli vy?
Ono to popravdě vzniklo úplně přirozeně, protože informací kolem knížky je šíleně moc. Když jsme vyšli s Doniem ven, cítili jsme, že jsme vypustili docela málo informací – soustředili jsme se spíše na zveřejňování raperů. Tím, že se lidi čím dál víc ptají na můj tým, a my to vnímáme taky jako zajímavý content, tak jsme to vymysleli takhle, tedy že nebude napsán v jednou řádku, ale vyhajpíme jej stejně jako fotografa.
S vybíráním peněz se začalo 1. června, dosud se vybralo 150 tisíc (9. června, pozn. red.) ze 420 tisíc korun. Do konce zbývá 21 dní. Zvládne se to?
To mi akorát vyvolává trošku úzkosti. Samozřejmě, všichni jsme optimisté a začátek byl neuvěřitelný: vybrali jsme za třicet hodin 100 tisíc. Nicméně, jako u všech kampaní, to po týdnu malinko spadlo. Ale třeba i díky tomu, že spolu mluvíme, tak tomu nějakým způsobem pomůžeme.
K tomu to ještě nesdíleli všichni rapeři, kteří slíbili, že to sdílet budou, od čehož si také hodně slibujeme. Pevně věřím, že to vybereme, a nejšťastnější bych samozřejmě byl, kdybychom vybrali víc a své plány mohli rozšiřovat.
Přiznám se ale, že jsem hrozně šťastný i teď, protože jsem vždycky snil o tom, že scéna bude barevná, že tady všichni nebudou rapovat jako Orion nebo Supercrooo, ale že tu budou různé scény a přístupy, což se děje.
Berme to teda tak, že to vyberete. Kdy se to potom chystáte vydat? Bude křest doprovázet nějaká párty, když, jak situace naznačuje, se to všechno kolem uvolňuje?
Na jednu stranu tomu všechno nasvědčuje, na druhou už nám vyhrožujou indickou variantou na podzim a dalším lockdownem. Záleží asi na tom, jestli je člověk optimista nebo pesimista. Máme velké plány. Knížka by měla vyjít na podzim a mysleli jsme si, že bychom hned na podzim udělali velkolepý křest, který by byl trošku jako svátek rapu.
Situace je ale taková, že nikdo nic pořádně neví, a bylo by nešťastné vybrat od lidí peníze na křest a pak jim je vracet, nebo to udělat poloviční. Za mě bych byl nejšťastnější, kdyby se nám povedlo udělat netradiční rapový koncert. A jestli to vyjde, to je opravdu ve hvězdách.
Co myslíš tím netradičním koncertem?
Teď ti opravdu říkám ideální představy, nejde o nic konkrétního, vymyšleného ani potvrzeného. Mně by se ale strašně líbilo udělat něco jako showcase. Nebyly by tam koncerty tří kapel, ale ty tři kapely by byly na jedné stagei s jedním DJem a nějakým způsobem se střídaly. Popřípadě něco v podobné formě, co v rapu není tak časté.
Tak to se těším. Nicméně teď se chci zaměřit na tebe, protože budeš takovým prvním „historikem“ českého rapu a v českém rapovém prostředí se pohybuješ roky. Když těch 30 let českého rapu rozdělíme na třetiny, které z těch období je tvému srdci nejbližší?
Měl bych říct všechny, protože píšu knížku o všech obdobích. Ale ono je to tak, že člověk cítí melancholii ke svému mládí. Takže já strašně rád vzpomínám na období, kdy vycházely kompilace Lyrik Derby, a kdy to bylo všechno o čistém nadšení, nikdo v tom neměl žádné velké peníze a všichni to dělali s radostí. Vypíchl bych to možná jen čistě z důvodu, že jsem byl taky mladý, naivní, čistý a nadšený. Jestli jsi třeba na Netflixu viděl seriál Get Down, tak pro někoho to je strašně kýčovité a barevné, ale já jsem ten rap tak vnímal.
Přiznám se ale, že jsem hrozně šťastný i teď, protože T o tom, že scéna bude barevná, že tady všichni nebudou rapovat jako Orion nebo Supercrooo, ale že tu budou různé scény a přístupy, což se děje. Řada raperů dokonce kašle na žánrové škatulky a dělá si, co chce viz Hasan. Máme také kluky, co rapují i zpívají, a mě se tahle svoboda a kreativita strašně líbí.
Kdybych mluvil s někým, kdo použil n-word, tak se ho rozhodně zeptám, jestli se jako bílý kluk nezbláznil. Ale řešit s rapery sexismus mě moc nerajcuje, protože je to asi téma pro jiné lidi.
Na začátku jsi zmiňoval, že asi nemáš nejoblíbenější osobu nebo skupinu v rapu, ale kdybys musel dát, na koho bys ukázal?
Asi bych musel jmenovat někoho, kdo je na scéně celou dobu a celou dobu mě baví. Byli by to nejspíš Vladimír 518, James Cole, Hugo Toxxx, Kato a Pio Squad.
A z těch, kteří se teď dostávají nahoru?
Ti, co se dostávají nahoru, tam ještě nejsou, ale často se mi stává, že mě zaujme někdo mladý. Z těch, co už nějaká alba vydali a jsou pořád mladí, tak určitě Hasan, který je neskutečně kreativní člověk. Posledních pět nebo šest let intenzivně poslouchám Maniaka, protože si myslím, že je to super talentovaný člověk, kterého scéna teprve ocení. Ale to už jsou kluci, kteří mají nějaké zářezy.
Teď jsem ale slyšel rapovat nějakou čtrnáctiletou holku, rapovala úplně jako zvíře, předskakovala Pio Squad v Mlékojedech, a já jsem si bohužel nezapamatoval její jméno. Kamarád mi taky pouštěl týpka, který se jmenuje Bad Boy Berlin. Paina mám taky rád.
Chtěl jsem se zeptat ještě, jak bys popsal náladu v českém rapu nyní, na což jsi mi prakticky odpověděl. Ale dá se ta svoboda porovnat s tím, co tady bylo v devadesátkách?
Ono je to těžké porovnat. Já jsem u toho v těch devadesátkách nebyl, zkoumám to spíš zpětně, ale v devadesátkách o rapu nikdo nic moc nevěděl. Takže spousta lidí dělala věci pudově a vznikaly super originální počiny. Texty kapel jako byla Coltcha nebo 6 Polnic; to jsou neuvěřitelně silné obrazy, obraty, silná kreativita a to někam vymizelo.
Pak to bylo trošičku stádovité v tom smyslu, že někdo udával směr – jak jsem uváděl třeba Supercrooo. Nyní vnímám velkou svobodu v tom, že se rapeři nebojí vyskakovat z klišé, protože když jsi v této kultuře někam vybočil, tak tě scéna odsuzovala. Myslím, že Logic a.k.a. Yzomandias by mohl vyprávět.
Zdroj: s povolením 2media/DJ Poeta
Dnes už je to vlastně jedno. Samozřejmě, že v diskuzích pořád někdo napíše nějakou blbost o autotunu, ale myslím si, že umělcům je to úplně jedno. Mají své sociální sítě, nepotřebují média, nepotřebují recenze. Osvobodilo je to.
Jasně. Hip hop ale často není jen o pohodových věcech, o čemž nedávno nepsal jen Refresher, ale třeba i Deník N, když společně upozorňovali na kauzu Central Gangu s hajlováním, probírali jsme i sexismus v rapu nebo užívání n-word. Dotýká se tvá knížka i těhle témat?
To je moc zajímavá otázka a přiznám se, že jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Některé ty věci probíráme v rozhovorech, ale já jsem chtěl udělat fanouškovskou knížku, udělat poctu žánru a lidem, což znamená, že nemám potřebu do nich nějak šít.
Další věc je, že jsem i přemýšlel, jestli do toho nezapojit někoho i z akademické sféry a pak jsem si řekl, že by z toho vznikl mišmaš. Taková knížka může každopádně také vzniknout, budu rád, když ji někdo udělá, ale já opravdu dělám pouze fanouškovskou knížku, v níž do těhle témat nejdu.
Chápu, bude v ní čistě jen nadšení z hudby a nebude zacházet do podobně serióznějších témat.
Otázkou je, co je seriózní téma. Kdybych mluvil s někým, kdo použil n-word, tak se ho rozhodně zeptám, jestli se jako bílý kluk nezbláznil. Ale řešit s rapery sexismus mě moc nerajcuje, protože je to asi téma pro jiné lidi. Já jsem z generace, kdy bylo naprosto normální, že jsou rapeři macho. Všichni jsme chápali, že když se mluví o „bitches“, tak se tím nemyslí všechny holky. Teď se to všechno rozpitvává, takže do toho nechci šťourat.
I přesto se ale zeptám na to, jaký je tvůj názor tyto jevy v rapu?
Jak říkám, vždycky jsem byl vlastně smířený s tím, že to tak je a že to tam patří. Věděl jsem, z čeho to vychází, znal jsem kořeny, ze kterých to vychází, takže mě to nějak nepřekvapovalo, ale doba se mění. A je pravda, že některé věci z dnešního pohledu neobstojí a jsou třeba za hranou.
Měl jsem na rozhovoru v rádiu Skinny Barbera a Senseye a udělal jsem takovou vtipnou poznámku klasického rapového dinosaura, že mi přijde, že docela často zmiňují v tracích své mámy. Chtěl jsem z toho udělat jako humor, protože se to dřív nejelo a všichni byli drsňáci.
Kluci mi na to řekli, že prostě mají rádi svou mámu. Já jsem si poté řekl, ty jo, vždyť já mám taky rád svou mámu, na tom vlastně není nic divného. Chápeš, když jseš v tom prostředí, ve kterém se moc o holkách a mámách nemluví, všichni jsou tvrdí a najednou s tím někdo přijde, tak se to z toho dinosauřího pohledu může zdát měkké, ale vlastně to tak vůbec není.
Aha. Takže očekáváš, že někdo v rámci českého hip hopu vystoupí proti sexismu a přednese, že n-word není v pohodě?
Já se spíš divím, že tady nikdo takový ještě není. Doba k tomu směřuje, je to velké téma, a divím se, že se toho nikdo nechytl. Respektive jsem to nikde nezachytil.
Fajn. Takže já teda budu držet palce, aby vydání knížky vyšlo. Nicméně tak nějak z toho všeho cítím, že jedna knížka nebude pro tebe konečná nebo ano? Máš už plán, jak to bude dál?
Ono je to tak, že mám s knížkou práce nad hlavu. Včera jsem do půl páté přepisoval rozhovor s Yzomandiasem a je toho šíleně, takže nemám myšlenky na budoucnost, ale spíš na každý další den a co všechno v něm musím ještě stihnout.
Jak jsem ale zmínil, že budu muset zkracovat, aby to nebyla pětisetstránková bichle, tak si myslím, že mě to bude svádět k tomu udělat další díl, rozšířit vydání nebo něco takového. Ono taky čím víc rozhovorů mám, tím víc si uvědomuji, koho ještě nemám a kdo by mě bavil.
Plus, jak jsem říkal, že jsem u těch devadesátek nebyl... Já jsem z Plzně a ty zásadní věci se děly v Praze, Brně, Karviné nebo Ostravě, takže jsem byl jsem od toho dál. Ta doba mě neskutečně fascinuje a docela by mě bavilo detektivně zapátrat po lidech, kteří dneska už nefungují.
Například dohledat, jak vznikla kompilace Real Acid Juice, která byla v devadesátkách docela důležitá, a nikdo si nepamatuje, kdo za tím stál. Nejblíž jsem se dostal k tomu, že to byl nějaký dlouhovlasý týpek. (smích) Konkrétní plány ale nemám.
