Natočil útok na Dvojčata, z nahrávky zbohatl. Dnes by Pavel Hlava spíše utíkal, než natáčel

Vzpomenete si, jak probíhalo vaše 11. září 2001 od rána?

Určitě, zafungovala tu totiž velká souhra náhod. Pracoval jsem jako pracovník všeho druhu a po roce jsem změnil místo a pracoval jako údržbář ve fabrice s jídlem, které bylo posíláno leteckým společnostem a do škol. Kromě toho jsme měli na starost i další fabriky v Pensylvánii, Chicagu, Washingtonu, a proto jsme tam jezdili stavět mrazáky, panelové stropy a další věci.

Zrovna 11. září bylo úterý a my jsme v pondělí 10. září měli odjet z města. Šéf mi ale ráno v práci řekl, že v pondělí neodjedeme a že odjezd odkládáme na další den, protože se něco stalo ve fabrice v Brooklynu, což bylo třeba opravit. Z toho důvodu jsme zůstali v New Yorku a nebýt této poruchy, dneska o mně asi nikdo neví.

V úterý jsem proto přišel do práce a šéf mi řekl, že naložíme materiál a pojedeme. Mířili jsme do Pensylvánie na 14 dní. Tentokrát jsme ale neměli navštívit fabriku, nýbrž židovský tábor, takové letní sídlo, kde jsme měli spravovat chatky. 

Po cestě do práce se to stalo?

Shodou okolností jsem si také pořídil kameru a řekl jsem si, že budu točit všechno kolem, jak pojedeme někam mimo New York, a pak to pošlu do Česka. Brácha řekl šéfovi, že jsem si ji pořídil, takže místo toho, abych po cestě seděl na zadním sedadle, mi bylo řečeno, ať si sednu dopředu.

Když jsme jezdívali do pensylvánské fabriky, tak jsme cestovali spodním Brooklynem přes Verrazano-Narrows Bridge do Staten Island a odtud přes Goethals Bridge do New Jersey. Tím, že jsme ale jeli do tábora, tak jsme museli jet na Manhattan přes Brooklyn Battery Tunnel. Když jste tudy jel, Dvojčata vám trčela nad obzor, proto jsem je odtud natáčel. Jsou to mé poslední pěkné záběry na ně. Těsně předtím, než jsme vjeli do tunelu, se mi v hledáčku ukázalo první letadlo. Bylo to ale docela z dálky, tak jsem si toho v monitoru ani nevšiml.

Jsem jediný člověk na světě, který natočil obě letadla na jednu pásku. Což jsem dlouhou dobu nevěděl, protože jsem netušil, že jsem to první letadlo vůbec zachytil.

Nicméně malé letadlo narazilo, objevil se výbuch a velký mrak. V tom momentě jsem záběr stáhl a vjeli jsme do tunelu. V rádiu najednou začali hlásit, že do Dvojčat narazilo letadlo. Řekl jsem tedy svému šéfovi, ať rychle vyjede, že zastavíme a budu to natáčet. Po výjezdu z tunelu to bylo hrozné, když jsme se podívali nahoru. Viděli jsme hořící budovu a obrovský dým.

Tlačil jsem na šéfa, ať zastaví, přičemž on furt říkal, že nemůže. Ale když viděl, jak se začíná tvořit kolona a není kam jet, tak to zaparkoval na chodník. Vylezli jsme z auta a koukali jak vyjevení. Vytáhl jsem kameru a pokračoval v točení. Pravděpodobně do tří minut se pak najednou začal přibližovat takový divný zvuk, který se změnil v obrovský hluk. Nejspíš si dokážete představit, jaký to byl asi hluk, když vám 80 metrů nad hlavou letí dopravní letadlo…

Hrozný hluk.

Jen jsme se dívali, jak trefil tu druhou budovu. To byla šílená rána.

Říkal jste, že jste tam byl s bratrem, který byl přesvědčen o tom, že musí jít o atentát. Co jste si o takovém názoru v ten moment myslel?

Já vůbec nic, jen jsem koukal. Nevěděl jsem, co se děje, stál jsem tam jak opařený. Náš šéf neustále volal; asi domů, jelikož měl šest dětí. Kolem nás se poté začali srocovat šokovaní místní, kteří to začali probírat, a až postupem času jsme se začali dozvídat více informací. O Al-Káidě a teroristech jsem nic netušil.

Zjistil jsem si telefon a zavolal jsem do Česka, do Novy, jestli by o to neměli zájem. Nevzpomínám si, jestli jsem jim říkal, že tam mám zachyceno i první letadlo, nicméně mi bylo řečeno, že těch obrázků už viděli hodně a že to už nikoho nezajímá, protože všichni řeší, co teď vůbec bude.

Na to, že jste stáli sto metrů od jedné z budov, se mi zdá, že to popisujete, jako by tam nezavládl žádný chaos. Jaká tam byla atmosféra?

Ne, nezavládl. Posléze jelo tím tunelem jedno požární auto za druhým, tak se to tam bezpečnostní složky snažily uvolňovat. My jsme poté ještě sedli do auta, protože byl v ten moment Manhattan uzavřený, a popojeli na Brooklyn Bridge, kde jsme zastavili a já jsem s kamerou natáčel dění kolem. Lidé tam chodili opravdu v klidu, nikdo nepanikařil. Dnes by to byl blázinec.

Znamená to tedy, že jste zaznamenal oba útoky na Dvojčata...

Ano. Jsem jediný člověk na světě, který natočil obě letadla na jednu pásku. Což jsem dlouhou dobu nevěděl, protože jsem netušil, že jsem to první letadlo vůbec zachytil. 

Na pracovní cestu jsme ale odjeli a po čtrnácti dnech jsme se do New Yorku vrátili. Bydlel jsem v bytě s bráchou a jedním klučinou, který byl vojákem z povolání. Voják se mě zeptal, jestli by se na ten záběr mohl ještě jednou podívat, tak jsem mu to podal. Za čtvrt hodiny za mnou přiletěl a říkal, že tam mám i to první letadlo. Sám jsem se to dozvěděl až po čtrnácti dnech.

Jak jste poté postupoval dál? Vy jste ty nahrávky údajně nabízel nejprve do českých médií.

Ano, zjistil jsem si telefon a zavolal jsem do Česka, do Novy, jestli by o to neměli zájem. Nevzpomínám si, jestli jsem jim říkal, že tam mám zachyceno i první letadlo, nicméně mi bylo řečeno, že těch obrázků už viděli hodně a že to už nikoho nezajímá, protože všichni řeší, co teď vůbec bude. Ale víte, jak to je, možná mi ani nevěřili. Čtrnáct dní po události zavolá někdo, kdo se jen tak představí a chce něco prodávat. Tak jsem položil telefon a dále jsem to nezkoušel.

Video našlo využití jinde. V New Yorku žila česká komunita, a když měl někdo narozeniny, tak jsem mu to přetočil na VHS jako dárek. Češi si to mezi sebou zřejmě aktivně přehrávali, jelikož se to dostalo k jedné Američance, která učila ve škole angličtinu jednoho českého žáka, jenž nahrávku měl. Jejím známým byl fotograf Walter Karling, který –⁠ když si to přehrál –⁠ už věděl, co má v ruce. Věděl, že to nikdo na světě nemá, a začal se zajímat o to, kdo má originál. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale kontaktoval mě a ptal se, jestli bych neměl zájem to nějak zprostředkovat a prodat to.

A to jste měl.

Jo.

Televize ABC (...) dokonce koupila reklamu na Time Square, která slibovala, že odvysílá první záběry od člověka, který natočil obě letadla. (...) My jsme další den odjeli na Manhattan najmout právníky, kteří pak rozpoutali menší boj.

Televize po čase nevěděla, co a jak, a nakonec to oficiálně dopadlo tak, že si mou kazetu půjčila na tři odvysílání a k tomu mi něco zaplatila i mimosoudně. Proto to byl větší obnos peněz.

Docela mě překvapuje, že vás mezitím nekontaktovali policisté nebo Federální úřad pro vyšetřování.

Ne hned, až po dvou letech. Zveřejnilo se to v roce 2003. Karling se to snažil médiím nabízet, ale nedařilo se mu to prodat. Až 4. září, týden před tím výročím, mi zavolal, že ještě šance je, jelikož má známého v The New York Times. Chtěl vědět, jestli bych s ním nechtěl udělat rozhovor, že tím, když se to otiskne, by se to mohlo zviditelnit. Tak jsem tam jel. 

Přijel jsem do té redakce ještě v deset večer. Udělali jsme rozhovor, a jakmile vyšel v nedělním vydání, tak tu kazetu chtěl každý. Do té doby mi prostě ležela v šuplíku.

Takže jste tu nahrávku nejprve prodal, nebo ji předal policistům?

Policisté, tedy FBI, si to vyžádali až poté, co jsem nahrávku prodal televizi ABC. On to teda nebyl úplně prodej, jelikož si to televize akorát pronajala na tři vysílání. Vedla k tomu poměrně klikatá cesta.

Povídejte.

Když jsem dodělal rozhovor v Timesech, zhruba v jedenáct hodin večer, tak si mě chtěli ještě vyfotit, ale neměli fotografa. Proto se mě zeptali, jestli si mě nemůžou vyfotit v práci. Řekl jsem, že jo, tak za mnou přijeli. Šéf, který se mnou 11. září seděl v autě, se to ale dozvěděl a na všechno se jich začal vyptávat. Pak přišel za mnou a řekl mi, že bych na tomto neštěstí neměl vydělávat peníze.

Přitom on sám, ještě ten den, utíkal do televize ABC, a jelikož byl také můj dobrý kamarád, měl mé video na VHS. Záznam jim potom předal, ať jej odvysílají. Do dnešní doby nevím, jestli on sám z toho nějaké prachy neměl.

Televize ABC se toho každopádně chytla, a dokonce koupila reklamu na Time Square, která slibovala, že odvysílá první záběry od člověka, jenž natočil obě letadla. Avšak my s Walterem Karlingem jsme hned poté, co jsme se to dozvěděli, do televize jeli a řekli jsme jim, že nemají právo to vysílat, jelikož na to mám autorská práva já. Oni nechtěli něco odvysílat nelegálně, ale zároveň už zaplatili za reklamu na Times Square, tak to i přesto odvysílali.

My jsme další den odjeli na Manhattan najmout právníky, kteří pak rozpoutali menší boj. Televize po čase nevěděla, co a jak, a nakonec to oficiálně dopadlo tak, že si mou kazetu půjčila na tři odvysílání a k tomu mi něco zaplatila i mimosoudně. Proto to byl větší obnos peněz. Nicméně 30 procent si vzali advokáti, 20 si vzal Karling a 10 si vzal překladatel. Já jsem si nechal zbytek.

Pavel Hlava před Bílým domem, sídlem prezidenta USA. Čtvrtý letecký útok měl údajně mířit právě sem, proti teroristům se však vzbouřili pasažéři, a tak spadlo na pensylvánském venkově. Třetí letadlo narazilo do Pentagonu.

A ta policie? 

Federálové se ozvali přes právníky, že si kazetu potřebují půjčit. Nicméně se mě nejprve zeptali, jestli s tím souhlasím. Když se vás ale v Americe zeptá FBI, jestli s tím souhlasíte, tak odpověď je předem jasná. 

Půjčili si to na týden nebo dva. Pak, když mi to vraceli, se se mnou ještě i fotili. Fotky mi následně poslali i s jejich neprodejnou knížkou, ve které oni sami útok na Světové obchodní centrum vysvětlují. 

Jak jsme uvedli, podobných nahrávek, jako je ta vaše, existuje více, avšak nejsou tak kvalitní, a hlavně tam nebyla obě letadla. Setkal jste se s jejich autory?

Ne. Jen jsem slyšel o těch Francouzích (Jules a Gédéon Naudetovi jsou filmaři, kteří natočili oceňovaný dokument 9/11, pozn. red.). Dokonce jsem viděl i dokument, jak na Manhattanu tehdy otvírali nějaký podezřelý poklop a cosi měřili. Nebyla ale šance se sejít. 

Mohl byste se nám svěřit, alespoň řádově, kolik vám to video vlastně vyneslo?

Tenkrát jsem řekl, že to nebudu zveřejňovat, a fakt se nestačím divit, že i teď, po dvaceti letech, tu otázku dostávám. Nikomu jsem to neřekl, jen své rodině a minimálně dalších dvacet let si to nechám pro sebe. (smích)

Musela to být ale velká částka, jelikož jste si tím splnil úkol, který jste si dal.

Je to pravda. Byl jsem tam do toho roku 2003, koupil jsem si byt a odjel domů. 

Pavel Hlava dnes.

Četl jsem, že jste si také otevřel klub.

Jo, v Brně, v Grandhotelu. Se synovcem jsme přemýšleli o tom, že bychom si mohli vzít hospodu do pronájmu. A on se nám naskytl bar.

Byly i dohady, že si to Amerika udělala sama, ale tomu moc nevěřím. Myslím si, že nejsou založeny na pravdě.

Už asi neexistuje, že?

Nedávno jsem kolem šel a dělají tam kompletní rekonstrukci. Bar, respektive diskotéka, už neexistuje, v roce 2008 mi skončil pronájem a od té doby tam nic nebylo. Jmenoval se Twins, po Dvojčatech.

Jak je to dnes? Máte ještě nějaké peníze z autorských práv?

Nemám. Neberu to tak, že bych měl za publicitu nebo odvysílání brát peníze. Akorát koncem minulého roku se ozval můj překladatel z procesu, že by HBO chtělo dělat čtyřhodinový dokument ke dvacátému výročí, tak jsem jim nahrávku poslal. Jen to nějak vyšumělo a už se neozvali.