Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Rozhovor s investorem Radovanem Vávrou.
Radovan Vávra je investor, bývalý šéf Komerční banky a podle jeho slov hlavně hodný člověk. Za svou kariéru radil nejbohatším Čechům v tom, kam uložit své peníze. Na Twitteru dlouho vedl anonymní účet Žížala, pojmenovaný podle postavy ze satirického pořadu Kancelář Blaník, kde později svou identitu odhalil.
Mladá generace podle něj potřebuje investovat, aby se na stáří dobře zabezpečila. Investice a chápání kapitalismu v Česku ale prý nepatří k nejsilnějším stránkám. S Radovanem jsme se bavili o tom, jak už teď můžeš začít investovat tak, abys v 35 letech mohl v klidu odejít do důchodu, ale i o tom, jakou úlohu hraje v životě práce nebo o jeho oblíbené digitální hračce z 90. let.
Postará se stát o důchod současné generace?
Může se stát, že se o ně postará stát, ale je to sázka do loterie. Proto všem radím, aby takovou sázku nedělali. Neříkám, že je ve všech scénářích jisté, že se o vás stát nepostará. Bylo by to pesimistické a věcně nekorektní. Naše stávající zadlužení zatím není v poloze, která by tohle vylučovala, ale můžeme se tam dostat, což by mohl být problém. Takže lepší, než se spolehnout na generace předchozí, kterých si mladí třeba ne úplně váží, je iracionální. Proto říkám všem mladým, nespoléhejte se na předchozí generace, neberte tu sázku a zabezpečte se sami. Nejhorší, co se vám může stát, je, že budete v důchodu bohatší, než jste plánovali, ale to vám, předpokládám nevadí.
Je lepší investice do cenných papírů ve srovnání třeba se spořicími účty?
Před 50 lety by vám moudří lidé v Evropě říkali, že na produktech peněžního trhu a na spořicích produktech není nic špatného. A měli by v zásadě pravdu, protože v tu dobu fungovaly vkladní knížky a mělo to ekonomické rácio, ale zároveň to kvůli kvantitativnímu uvolňování nefunguje a vy se dostanete do situace, kdy potřebujete hasit barák a z druhé strany vám tam neustále někdo přilévá petrolej.
Nevadí vám, že pracujete více než 8 hodin denně, 35 let a o volno musíte po každé někoho žádát? Investování vám neumožní odejít do důchodu zítra, ale zkrátí vám dobu, kterou strávíte prací pro někoho jiného. Vaším cílem ať je finanční svoboda. #JistýDůchod
Já vždycky říkám, že nejhorší je začít. A je přitom jedno, jestli se bavíme o tom, že chcete přestat kouřit, omezit hodiny u počítače, nebo cvičit, abyste byl v létě vyrýsovanej. Všechno to vyžaduje určité nepohodlí. A finanční nepohodlí je poměrně značné. Nikdo z nás nemá pocit, že mu prachy přebývají. Neměl ho ani Kellner a nemá ho ani Babiš.
Z čeho ten pocit plyne?
Je to přirozenost. Každý den si chcete dokázat, že jste nejlepší a že se vám něco povedlo, a to je dobře. Bez toho bychom dnes byli pořád ještě na stromech a neměli bychom to, co máme.
To investování je tedy vždycky nepříjemný v tom, že se člověk vědomě omezí. My teď sedíme u Arkád, ve kterých, když se projdete, byste nechal 100 000 Kč bez mrknutí oka. Problém je, že málokdo ty peníze má a může je utratit, aniž by ho to zasáhlo. Takže nejdůležitější je přestat o tom povídat, a začít to dělat.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak by měl člověk začít s investováním
Kdy by měl začít investovat
Proč je podle Vávry „konina“ dávat peníze prvně do osobního rozvoje a až pak investovat
Jaký vliv má na Čechy a Češky krátká zkušenost s kapitalismem
Jak tedy člověk může v mladém věku s investováním začít?
To je právě hrozně těžké. V podstatě to znamená, že z peněz, které máte na měsíc, dáte kus stranou, a na ty nesáhnete. Zní to jednoduše, ale je to těžké. Znám lidi, kteří vydělávají statisíce a stejně si na konci měsíce půjčují od kolegů.
Většina lidí si totiž řekne, že nemá smysl odkládat peníze, když má příjem 15 000 a počká, až bude mít desetkrát tolik. No jo, ale ti lidé si neuvědomí, že společně s tím, jak vám rostou příjmy, vám rostou také výdaje, a to kolikrát mnohem rychleji než příjmy. Pak jsou lidé ve 40 v pozicích středních manažerů a jsou na svůj příjem a standardy zvyklí, ale stejně žijí z ruky do huby. To je obrovská past kapitalismu a vyhnout se tomu je stejně těžké jako trénovat na olympiádu.
Když přinesete zlato, nebo jste finančně nezávislý a můžete dělat jen to, co vás baví, je samozřejmě nejsladší odměna, ale cesta k tomu je dlouhá. To je také problém, protože dnes máme pocit, že všechno získáme jen tím, že klikneme na správné tlačítko. Cesta k nezávislosti se ale měří v letech, nemusí to ale být dekády. Když začnete investovat ve 25 letech, můžete jít klidně v 35 do důchodu.
Vize jít ve 35 letech do důchodu je pro mnoho lidí lákavá, stejně jako třeba čtyřhodinový pracovní týden. Není ale potřeba nejdřív něco obětovat a vybudovat?
To ano, ale to souvisí spíš s tím, co v životě chcete. Nevím, co budete dělat, když nebudete mít práci. A cílem finanční svobody není přestat pracovat, ale moci efektivně hospodařit s časem. Věnovat se jen tomu, co mě uspokojuje eticky morálně nebo koreluje s mým místem na zeměkouli. Osobně neznám lidi, kteří by pracovat nechtěli.
Já sám jsem si to zkusil, když jsem odešel z komerční banky ve 37 letech. Na účtě jsem měl opravdu hodně nul a myslel jsem si, že můžu přestat pracovat. Strávil jsem rok na tenise a na golfu a byl to nejhorší rok mého života. Problém totiž je, že na tenise a golfu se potkáváte s tenisty a golfisty. A když potom zjistíte, že nemusíte pracovat, život vám nic jiného nenaplní. I když je obtížné teď si pro vás představit, že v práci strávíte 35 let, věřte mi, že životu naplněnému smysluplnou prací se nic nevyrovná.
Často říkáte, že u nás není dobrá finanční gramotnost a je pravda, že ve školách se moc neučí. Existuje přitom hodně videí na YouTube, on–line materiály, kde se člověk naučí cokoliv. Proč se i přesto mladí o finance nezajímají?
Takhle to zní, že si myslím, že mladí jsou na tom z tohoto pohledu hůř, což si rozhodně nemyslím. Jednoduše řečeno, základní předpoklad toho, kolik vyděláte peněz je to, kolik vydělal váš otec. A jak společnost bohatne, roste i počet bohatých otců, kteří svým potomkům předávají správné finanční návyky, protože k nim mají vztah.
Každý ví, že by si měl čistit zuby a mýt ruce. Stejně tak by měl každý člověk vědět, jak investovat. Situace je naopak lepší než dřív. A jak říkáte, na YouTube se toho hodně naučíte a ty informace jsou kvalitní. Primární ale je, co se lidé naučí od svých rodičů. A je problém, že nám chybí 200 let zkušenosti s kapitalismem, které mají třeba ve Francii. Ještě já jsem strávil půlku života v komunismu, a to jsem se nenarodil v 17. století. Já se to proto ze všech sil snažím změnit tím, že lidem radím.
Co můžeme tedy udělat my mladí?
Šířit slovo boží. Třeba tak, jak to děláte vy. My se bavíme, že to téma je důležité a ovlivňuje každého z nás, ať chceme, nebo ne. Mnoho lidí třeba sleduje fotbal a všechny statistiky, což je sice krásný, ale do života jim to vůbec nic nepřinese. A já říkám, aby si se stejnou vášní pořídili informace o tom, v jakém světě žijem.
Zkušený byznysmen volí pro operace v řádu stovek milionů takovou strukturu, která mu přináší nějakou výhodu. Má týmy právníků a účetních, kteří to navrhnou, on to schválí, oni provedou. To je úplně normální a samo o sobě to nic neznamená. Divná je až neochota tuto věc vysvětlit.
Ve zrádném světě. Náš svět je každým dnem složitější a riskantnější. Vyžaduje od nás, abychom v něm uspěli, větší a větší úsilí. A ten, kdo tvrdí, že vaše generace má na růžích ustláno, je buď blázen, nebo tomu tématu vůbec nerozumí. Je to totiž přesně naopak.
Zažíváte totiž efekt toho, že když je zvíře zavřené v kleci, tak se tam naučí a vychodí si svoji cestičku, nakonec je tam happy. Ale když ho pak pustíte, neví, co dřív. A stejný je to i s vámi, protože dnes můžete úplně všechno a je nesmírně těžké se pro vás soustředit na cokoliv.
Já jsem třeba dřív hodně četl a četl jsem knihy, kde se na dvaceti stránkách popisuje, jak se dva lidé baví v salónku a okolo fouká vítr. I tehdy to bylo trochu intelektuálské honění, ale dal jsem to. Dneska si nedovedu představit, že by se takové knihy dělaly. Pozornost se tříští.
O tom i vypovídá, jak se dnes předávají informace – přes Instagram, TikTok, kde to všechno trvá maximálně minutu. Všechno je rychlejší a já si nedovedu představit, že byste měli čekat týden na nový díl seriálu. Když mě něco zaujme, tak se přeci v sobotu obložím pizzou a colou a sjedu to celý, ne? I ty filmy jsou pak nastříhané daleko rychleji a dynamičtěji. Kdybyste se měl teď koukat na to, jak kamera půl minuty zabírá březový háj, tak to nepřežijete.
Největší nepřítel života, investorského či neinvestorského, je slovo až. Až budu mít vejšku, až budu mít hypotéku splacenou. Nesmysl, je to přesně naopak.
Nedá mi to a zeptám se, u jakého seriálu se Radovan Vávra naposledy obložil pizzou a colou...
To je výborná otázka. Já jsem to za život nikdy neudělal. Já koukal na seriál 24, kde každá série představovala 24 hodin a každý díl trval hodinu a fungoval v reálném čase. Já jsem to měl nakoukané na DVD a vždycky jsem si jednu epizodu pustil při cvičení. Musím ale přiznat, že binge watching není generační věc, protože na vysoké škole jsem chodil s holkou, která to jela už na vejšce na VHS. Tehdy jsem jí přinesl dvě igelitky filmů a ona jela jednu za druhou.
Zdroj: Se svolením Radovana Vávry
Když se teď zase vrátíme k investicím. Jaký je ideální způsob, jak s investicí začít? Přeci jen je dnes hodně platforem na investování.
Nejlepší pro nepolíbené lidi je zajít do komerční banky, ať už s velkým nebo malým K – i když zdravím Honzu Juchelku a nejlepší je ta s velkým – a poradit se s osobním bankéřem, jak investovat. Je to stejné, jako když se jdete potápět s přístrojem. Buď vám někdo vysvětlí co a jak, nebo si vylámete zuby a moc si to neužijete. A proto říkám, ať se prostě lidé baví s profíky. Je jedno, jestli se banka zdá cool, nebo lame, ale ti lidé tam profesionálové jsou. Tím si můžete být jistý. Ti lidé vám tam prostě neřeknou žádnou ptákovinu. U nezávislých poradců to může, ale nemusí být stejné.
Důležité je si uvědomit, že existuje druhá strana mince, a sice riziko. A to není žádný strašák, ale přirozená součást. A o tom, jaké riziko investice nese, se v appce nebo po telefonu nedozvím. Je to, jako když se vám něco stane s autem, je dobré zajít do značkového servisu, kde vám něco řeknou a zpravidla je to pravda. Jestli pak jejich služby využiji, nebo najdu místo, kde mi to udělají lépe, je věc druhá.
Představme si, že mi je 18, jdu do banky, poradím se s bankéřem o investicích a vyberu, do čeho uložím peníze. Co dál? Kolik si musím ukrojit z příjmu, aby mi to vycházelo?
Nejdřív musíte mít nějaký příjem. Ať už z brigád nebo kapesného. Nejdřív je dobré zjistit, za co utrácím, k čemuž slouží řada fajn appek, které vám to zcela exaktně ukážou. Na to se pak podívejte a zjistěte, co jste schopný ořezat, protože říct ‚Aha, Vávra říká, že bych měl investovat, tak přestanu používat telefon,‘ je fakt blbost. Tímhle trackováním ale najdete technologické minimum, které jste schopný dávat stranou a s tím pak jdete do banky.
A pozor! To může být klidně pětistovka měsíčně. Jak už jsem říkal, nejdůležitější je začít. Předá vám to nejen peníze, ale i zkušenost. Navíc je důležité si uvědomit, že každý se setkal se zásadním propadem. Když se vám to stane, tak budete vědět, že peníze nemáte vybírat, ale podívat se, jak se přizpůsobit scénáři, který nastal. Když se vám tohle stane s 10 000, je to nepříjemné, ale dáte to a jste připraveni se lépe přizpůsobit, až budete mít nainvestováno 10 000 000. A ten strach a investorskou zkušenost nenahradíte žádným Googlem ani YouTube.
Existují názory, že nejdřív je dobré peníze vložit do svého rozvoje a do finančních produktů investovat až větší obnos. Co si o tom myslíte?
V zemi, kde jsou školy zadarmo? Do čeho chcete investovat? Vždyť je to konina. Ray Dalio koupil první akcie, když mu bylo 13. A já neříkám, že je úspěšný kvůli tomu, ale odpovídá to na otázku. Největší nepřítel života, investorského či neinvestorského, je slovo až. Až budu mít vejšku, až budu mít hypotéku splacenou. Nesmysl, je to přesně naopak. Důležitý je pochopit, že dva dolary jsou lepší než jeden dolar a dolar dnes je lepší než dva dolary zítra.
Tady se znovu vracím k tomu, že musíme kapitalismus zažít a musíme to dohnat. Stejně jako máme v hokeji velkou tradici, tak ji budeme mít i v kapitalismu, ale nějakou dobu to ještě zabere, což nejsme schopni pochopit. Lidé tady totiž po 89. roce věřili, že se budeme hned mít jako v Bavorsku a teď jsou zklamaní, protože nevědí, že taková transformace fakt vyžaduje čas. Proto pak volí Okamuru a komunisty a podobné nesmysly a utvrzují se v tom, že všechno je v prdeli.
Bavili jsme se o tom, že utratit lze v podstatě jakékoliv množství peněz. Co vás odnaučilo utrácet?
Já si relativně brzo všiml, že lidi, kteří mají dostatek peněz, si nejsou podobní. Neutrácí stejně za stejné věci. Znám poměrně dost miliardářů, kteří chodí třeba stejně oblečení jako já a rozdíl je, že všude létají private jetem. Omámení konzumem a prachama je jen první rok kariéry. K tomu chování taky svádí to, že se říká, abychom se neoblékali do práce, kterou máme, ale kterou bychom chtěli mít. V tom období, kdy jsem chtěl vystoupat, jsem si tedy také kupoval luxusní kravaty a boty, protože to k tomu patřilo.
Je tedy potřeba odlišit, co je součást vašeho profesionálního pavího peří, jako když při podpisu smlouvy vytáhnete pero Montegrappa, a co skutečně nepotřebujete. Já jsem na tohle hodně dbal, když jsem se musel rvát mezi lidmi v Londýně.
Jak vzpomínáte na své začátky v zahraničí?
Moc rád. To období už se nevrátí. V tu dobu třeba existovaly různé gadgety, které se teď nevrátí, a které já jsem miloval, jako třeba digitální pouzdro na vizitky. Ty věci zpravidla uměly zlomek toho, co umí dneska smartphone, ale měl jsem je moc rád i proto, že doplňovaly mou image dravého bankéře.
Dokážete si vzpomenout na nějaký gadget, který jste třeba vyhodil a litujete toho?
No jasný, těch je. To bych si je všechny během toho rozhovoru vystavil, pyšnil bych se a vy byste ani nevěděl, k čemu slouží, jak zastaralé jsou. V roce 92, kdy jsem odjel do Spojených států, jsem od DHL dostal digitální organizér od Casio, což vypadalo jako miminko od notebooku. V tom jste měl vizitky, plánovací kalendář, několik nahraných programů a vypadalo to draze. S tím jsem odjel do USA a zapůsobil.
V rozhovorech o sobě říkáte, že jste dobrý člověk. Co to pro vás znamená?
Já jsem za svůj život dostal několik znamení. Poprvé, když jsem si chtěl zařídit pojistku, řekl mi doktor, že na pojišťovně vydělám, protože tady dlouho nebudu. Tehdy mi nebylo ani 40 a tohle jsem rozhodně nechtěl slyšet. Pak jsem podobné varování dostal dvakrát a měl jsem štěstí, že jsem je nakonec poslechl. Vím, že i když mě investice opravdu baví, tak já jsem teď v nepředstíraném chillu, protože vím, že jednám v souladu s tím, co si myslím, že je správné a svoje peníze používám i k tomu, abych dělal radost ostatním lidem a myslet na své blízké je pro mě to, co je v životě opravdu důležité.
