Radovan Vávra: Utratit se dají jakékoliv peníze. Neznám větší štěstí než život naplněný smysluplnou prací

Radovan Vávra je investor, bývalý šéf Komerční banky a podle jeho slov hlavně hodný člověk. Za svou kariéru radil nejbohatším Čechům v tom, kam uložit své peníze. Na Twitteru dlouho vedl anonymní účet Žížala, pojmenovaný podle postavy ze satirického pořadu Kancelář Blaník, kde později svou identitu odhalil.

Mladá generace podle něj potřebuje investovat, aby se na stáří dobře zabezpečila. Investice a chápání kapitalismu v Česku ale prý nepatří k nejsilnějším stránkám. S Radovanem jsme se bavili o tom, jak už teď můžeš začít investovat tak, abys v 35 letech mohl v klidu odejít do důchodu, ale i o tom, jakou úlohu hraje v životě práce nebo o jeho oblíbené digitální hračce z 90. let.

Postará se stát o důchod současné generace?

Může se stát, že se o ně postará stát, ale je to sázka do loterie. Proto všem radím, aby takovou sázku nedělali. Neříkám, že je ve všech scénářích jisté, že se o vás stát nepostará. Bylo by to pesimistické a věcně nekorektní. Naše stávající zadlužení zatím není v poloze, která by tohle vylučovala, ale můžeme se tam dostat, což by mohl být problém. Takže lepší, než se spolehnout na generace předchozí, kterých si mladí třeba ne úplně váží, je iracionální. Proto říkám všem mladým, nespoléhejte se na předchozí generace, neberte tu sázku a zabezpečte se sami. Nejhorší, co se vám může stát, je, že budete v důchodu bohatší, než jste plánovali, ale to vám, předpokládám nevadí.

Je lepší investice do cenných papírů ve srovnání třeba se spořicími účty?

Před 50 lety by vám moudří lidé v Evropě říkali, že na produktech peněžního trhu a na spořicích produktech není nic špatného. A měli by v zásadě pravdu, protože v tu dobu fungovaly vkladní knížky a mělo to ekonomické rácio, ale zároveň to kvůli kvantitativnímu uvolňování nefunguje a vy se dostanete do situace, kdy potřebujete hasit barák a z druhé strany vám tam neustále někdo přilévá petrolej.

Co proto mohou mladí lidé udělat?

Já vždycky říkám, že nejhorší je začít. A je přitom jedno, jestli se bavíme o tom, že chcete přestat kouřit, omezit hodiny u počítače, nebo cvičit, abyste byl v létě vyrýsovanej. Všechno to vyžaduje určité nepohodlí. A finanční nepohodlí je poměrně značné. Nikdo z nás nemá pocit, že mu prachy přebývají. Neměl ho ani Kellner a nemá ho ani Babiš.

Z čeho ten pocit plyne?

Je to přirozenost. Každý den si chcete dokázat, že jste nejlepší a že se vám něco povedlo, a to je dobře. Bez toho bychom dnes byli pořád ještě na stromech a neměli bychom to, co máme.

To investování je tedy vždycky nepříjemný v tom, že se člověk vědomě omezí. My teď sedíme u Arkád, ve kterých, když se projdete, byste nechal 100 000 Kč bez mrknutí oka. Problém je, že málokdo ty peníze má a může je utratit, aniž by ho to zasáhlo. Takže nejdůležitější je přestat o tom povídat, a začít to dělat.