Abstraktní fu-turistika, neklid, exploze, útěk. Poznej P/ST

Výplod jejich kreativity, který se dá označit za zajímavou a divokou jízdu, je ale díky odlišným vkusům symbiózou rapu a spoustou jiných vlivů. „Já mám rád trošku jiné věci, víc romantiky, zajímavých vztahů mezi melodií a harmonií. Dojímám se nad hudbou, texty skoro nedokážu chytnout, i když se hodně snažím...“ prozrazuje svou inspiraci Ivo. 

„Vlastně asi nejsem schopnej říct, kým nebo čím se inspiruju,“ navazuje na něj jeho parťák původem z Šumperku. „Je to kompletní balíček hudby, knih, básnickejch sbírek, filmů, výstav, komiksů, počítačovejch her a divadelních her, se kterejma se potkávám a nějakým způsobem mě inspirujou.“ diktuje. „Ale taky vlastní pocity. Nějaká etapa mýho života, se kterou se chci vypořádat. Něco ve mně uvízne a já se to pokouším rozepsat,“ prozrazuje raper, o němž se dá tvrdit, že jeho text musí být až puntičkářsky bezchybný, jinak není spokojen.

„Danův přístup mě hodně baví, protože je to dost vzdálené tomu, co mě kolikrát docela rozčiluje na české rapové scéně. Tu zase vůbec nebaví, co děláme my,“ přitakává Ivo. Zkrotit tyto dva protichůdné živly trvalo hudebníkům tři roky; až po nich se jim povedlo vydat první desku.

V principu jak WWW, v realitě osobití

Jejich experimentální vibe, možná i to, že jsou z Prahy, časté básnické obraty a alternativní elektro ti možná mohou připomenout jiné legendy z hlavního města – projekt WWW, pod nímž byli podepsáni Ondřej Sifon Anděra a Lubomír Typlt. P/ST se každopádně za pokračování „vévévéček“ nepovažuje. 

„Přiznávám, že WWW tvoří velkou část mýho hudebního základu,“ vypráví Dan Kranich. „Když jsem je slyšel poprvý, tak to byl pro mě obrovskej zlom. WWW mi ukázali, že jde dělat rap jinak, ale snažíme se to dělat po svým a tvořit svůj vlastní osobitej styl,“ myslí si. Jeho parťák má podobný názor. „V principu se jedná o dost podobný projekt, kterých u nás moc není, tak není divu, na kolik to lidi přirovnávají,“ nediví se.

I obyčejný posluchač však odtuší, že tento herecký projekt nejspíš nebude velkým komerčním hitem. Což jim ale nevadí, se svou alternativou jsou Dan i Ivo spokojeni. Ani nepředpokládají, že by v budoucnu plnili hitparády. „P/ST je cílenej androš. A to asi z podstaty toho, že po posluchači chceme víc než dokáže skousnout klasickej vyznavač knedlíkovýho popu,“ má jasno frontman.

„Není to hudba pro odpočinek u který vypneš. Po lidech chceme aktivní poslech, kterej vyvolá nějaký další myšlenky a zároveň se u toho rozkope parket a odposlechy. Na živo jsme spíš punková kapela než rapovej projekt,“ líčí muž, jenž sám ve folk-punkovém projektu začínal.

Vůbec nejsilnějším elementem jejich vystoupení jsou živá vystoupení. P/ST nelenila ani během koronaviru, dokonce se jim povedlo vystoupit v rámci tzv. live session s kapelou Tygroo. „Oba jsme na stagi úplný magoři a baví nás jít do toho na 200 procent. Z velký části je to asi tím, že jsme herci a víme, jak na jevišti fungovat. Ale na rozdíl od divadla je tu úplná svoboda dělat si co nás zrovna napadne a totálně se energeticky vybombit,“ rámuje vystoupení Dan, k nimž si Ivo jen povzdechne: „Tělo občas protestuje, ale duše jásá.“

Pokud by jsi ale chtěl navštívit jejich energií nabité vystoupení osobně, bylo by nejlepší si nejprve poslechnout, co vlastně P/ST je. Který track je nejvíc signifikantní? „Kafkaz. Je to náš největší hit a snoubí se v ní náš rozdílnej hudební background. Ta věc nemá žádnej refrén a je to vlastně takovej metoforicko-asociační kulomet s obrovským m*dem. Tohle je P/ST.“ míní duo.

Pozornost určitě zaslouží i jejich vizuály. U začínajících těles, což v rapu není výjimkou, se často setkáš s méně kvalitním zpracováním videoklipů, ať už z nedostatku financí, fortelu nebo kvůli jiným komplikacím. Klipy P/STi jsou ale jiné; jakoby track nemohl existovat bez videa a naopak. „Chceme, aby všechny složky organicky vplouvaly do sebe a komunikovaly spolu,“ vypráví Dan.

Vizuální výsledek ani úplně není jejich práce. „Nepramení to z toho, že chceme věci ‚dělat jinak', ale je to směr nebo styl, kterej nás zaujme, a proto (filmaře) oslovíme. Je pro nás důležitý, abychom si s daným umělcem sedli, porozuměli si a aby pochopil, o co nám jde. Pokud tohle klapne, tak mu necháváme plnou důvěru a už se jen těšíme na výsledek,“ dodává vzápětí.

„Myslím, že je důležitý, aby autoři vytvořili něco, co plyne z nich, aby na sebe naší hudbu nechali působit a vytvořili osobitou nadstavbu zvukovýmu dílu,“ shodují se oba umělci.

Úspěch je to, že to lidi baví

Mluvíme-li o dosavadních úspěších, od kluků se nedozvíš o tom, kam všude šli a kolik views kde získali. Ano, vystoupili v Paternoster Session na Radiu Wave, mají za sebou dvě placky a klipy, ale nejvíc je těší, že se dokázali vymanit ze tříletého neproduktivního pátrání, jak tvrdí, že je lidi poslouchají a že je baví jejich tvorba. Každopádně zmínku si jistě zaslouží jejich účast na kompilaci Setiny, která vyšla ke státnímu výročí narození básnířky Bohumily Grögerové. P/ST zhudebňovala její texty a texty Josefa Hiršala.

„Oslovil nás Ladislav Šerý z Památníku národního písemnictví, kterej tu výstavu spolukurátoruje. Nám to přišlo jako super nápad, a tak jsme se do toho po hlavě pustili,“ popisuje jednoduše frontman. „S Ivem jsme se sešli v improvizovaným studiu. Já měl nějakou vizi a společně jsme došli k cíli. (...) Grögerovou jsem popravdě neznal. Jen Hiršala, ale mám teď doma jejich společnou sbírku JOB-BOJ, ve který si občas rád listuju,“ zmiňuje.

Stále je třeba ale mít na myslí, že jsou jiní, ale přesto rap. Jaký rap si tedy poslechnou oni? Zatímco Ivo je v této věci nováček, Dan má poměrně jasno. „Nejvíc hot je tady FVCK KVLT. Je to sice Slovák, ale ta scéna je pro mě propojená. Dělá věci jinak a jde hlouběji,“ zmiňuje svého oblíbence. „(Jinak) si jedu rap, elektroniku, hlavně americkou a ostrovní divnoscénu: JPEGMAFIA, Sleaford Mods, Tyler the Creator, Injury Reserve, Paris Texas nebo třeba slowthaie,“ vyjmenovává a u Tylera přikyvuje i Ivo. 

Když vynecháme rap, Kranich mé nejradši rozhlasové hry a podcasty. Sedláček má zase radši klasiku. „Pevné jádro, od kterého se odvíjí to, co se mi líbí dnes, jsou kapely jako Beatles, Radiohead, Muse, RATM a Korn,“ říká.

Nakonec nás zajímalo, jestli bude nějaká spolupráce is místními rapery. „Pro scénu jsme příliš jinde. Jsme pro ně trochu vévévéčka a myslím, že o nás scéna ani moc neví. Máme v plánu pár jmen oslovit, ale zatím nechci nic prozrazovat. Něco bude,“ lákají. Během konce roku se kapela chce rozhoupat a začít pracovat na nové desce, jezdit koncerty vytvářet zajímavé spolupráce a možná i nějaké další divadlo.

„Posuneme to ještě dál,“ slibují a vzkazují: „Doražte na koncert! PEACE! Mějte se krásně, a doražte! LOVE!“