Albert z Bert & Friends: Naše hudba podněcuje fantazii a imaginárno. Ultimátní pravdy nevytváří magnetismus (Rozhovor)

Takhle to neberu, nehraju si na to, že jsme přišli z vesmíru a nasazujeme si masky s třpytkami. Spíš to beru jako myšlenku či zprávu, jako když mi bylo 5 let a říkal jsem si: „Hele Alberte, až ti bude 9, tak si vzpomeň. Zdravím tě z minulosti.“ Tak tohle je taky taková zdravice zpátky k nám, ke mně a ke všem fanouškům, že jednou až to bude, tak to bude jen takové pozdravení.

Já sám jsem se z toho během tvoření alba podělával. Když jsem si například pouštěl aplausy lidí, natáčel jsem to v kumbále, který měl metr na metr, byl jsem ve tmě a představoval jsem si, že zpívám pro 340 tisíc lidí nebo na ně mluvím, tak to bylo tak silné, že jsem z toho měl nonstop husí kůži 

Kdybys měl definovat svoji hudbu, jak bys ji popsal?

Nová deska je abstraktní hudební tvar, který je speciální v tom, že pokud si ho člověk poslechne nejlépe v celku, což samozřejmě není nutné, tak mu hodně podnítí fantazii a imaginárnost. Když to posloucháš, tak máš pocit, jako bys byl na koncertu. Já sám jsem se z toho během tvoření alba podělával. Bylo to strašně silný a když jsem si například pouštěl aplausy lidí, natáčel jsem to v kumbále, který měl metr na metr, byl jsem ve tmě a představoval jsem si, že zpívám pro 340 tisíc lidí nebo na ně mluvím, tak to bylo tak silné, že jsem z toho měl nonstop husí kůži.
 
V nějakých částech alba, v nichž se zažívá katarze, jsem třeba i brečel, protože emoce jsou s tvorbou hodně spojené. Zároveň mi přišlo dojemné, když jsem se na to koukal z nadhledu, že jednou na tom Strahově třeba budeme hrát a celé tvoření i první poslechy tohoto výtvoru, snu, mě dojímaly.
 
2050: Live at Strahov je ztělesněný sen o budoucnosti, který je reálně dotknutelný a reálně poslouchatelný. Jako když by se v CERNu vyfotila fotka z budoucnosti.

Je to stejné jako ve škole, kde se učíš o nějakých mistrech, zajímáš se o to, co vytvářeli za krásna nebo o cokoliv, co s tebou rezonuje. A to se do tebe promítne. Ale občas je dobré toho mistra zabít

Popisuješ něco, co jsem až doposud nikdy neslyšela. Našli bychom na novém albu i nějakou inspiraci od ostatních umělců?

Všichni jsme ovlivnění hlavně tím, co máme rádi. Je to stejné jako ve škole, kde se učíš o nějakých mistrech, zajímáš se o to, co vytvářeli za krásna nebo o cokoliv, co s tebou rezonuje. A to se do tebe promítne. Ale občas je dobré toho mistra zabít.

Jaké kapely tedy ovlivňují tebe?

Blízký mi je Connan Mockasin, kapela Air, MGMT, Tame Impala… Ale já mám rád všechny, hudba je komplexní záležitost. Ty, co jsem jmenoval, jsou jen jedna paleta, která se mnou rezonuje. Pak ještě existují palety českých starších interpretů, jako Nerez, Psí vojáci, Hapka…

Dočetla jsem se, že jsi fanouškem vážné hudby. Bude se někdy tvoje hudba ubírat i tímto směrem?

Nejblíže k vážné hudbě je naše album Klasirdo, což je takový „virtuózní klavírní koncert“ našich českých písniček. Za pár let bych pak chtěl napsat orchestrální hudbu k našim písničkám a líbilo by se mi to oddirigovat i odzpívat, což nepůjde (smích).

Doporučeno

Samey: Anarchie není o pálení vlajek a rozbíjení výloh (Rozhovor) 16. září 2021 v 14:30

Při zakládání kapely si prý vycházel z jakési revolty. Proti čemu?

Proti tomu, jak má svět vypadat, jak se na školách látky nalévají do trychtýřů mladých lidí. Vždycky to znělo tak, že takhle to má být a jinak to být nemůže, přitom škola by například v rámci jazzu jako improvizace spíše měla podněcovat k tomu, aby studenti vytvářeli věci, které člověk nikdy nezahrál nebo neslyšel.

Ty jsi říkal, že každá vaše skladba obsahuje nějaký příběh či filozofickou myšlenku. Co si má vzít posluchač z Plodů moří?

Když jsem vymýšlel text Plodů moří, tak jsem si říkal, že je vše v pohodě, fajn, co bych tady řešil, když je to fajn, jupí, krásný, nejlepší. Refrén si může rozklíčovat každý sám podle sebe.

V hlavě mám kartotéku slov, všech, které na světě existují (smích) a pak mám měšec, do kterého si dávám diamantíky, které se mnou rezonují. Potom hledám, co si písnička žádá, což je pro mě to hlavní

Odkud čerpáš inspiraci pro skládání textů?

V hlavě mám kartotéku slov, všech, které na světě existují (smích) a pak mám měšec, do kterého si dávám diamantíky, které se mnou rezonují. Potom hledám, co si písnička žádá, což je pro mě to hlavní. Třeba ve skladbě Ejchuchu jsem celou dobu slyšel riviéru, v níž jde číšník ke stolu… Každou písničku vidím jako celý imaginární svět a z toho si beru výňatky. Hodně jdu i po fonetice. Líbilo by se mi, kdyby existoval obor fonetika, protože mě hodně zajímá, je velmi abstraktní a líbí se mi, když je nějaký slovosled krásný sám o sobě a zároveň má význam.

Pokud bych lidem říkal ultimátně pravdy, tak to nevytvoří žádný magnetismus

Jaký význam má název tvojí písničky Lambaláda?

Význam je takový, jaký si ho člověk udělá. Já tam nějaký mám, mám spoustu vysvětlení, včetně jednoho hlavního, ale nechci to prozrazovat, a to ne proto, že by to bylo tajné, ale nechci lidem kazit hru s představivostí. Je to jako plátno obrazu, které si každý vysvětlí podle svého, což se mi líbí, líbí se mi možnost si hrát. Pokud bych lidem říkal ultimátně pravdy, tak to nevytvoří žádný magnetismus.

Dočetla jsem se, že skladba Piš mi básně je podle tebe nejepičtější song vůbec. Platí to ještě?

Refrény v Piš mi básně jsou nejepičtější ze všech mých refrénů. Ale třeba na konci písničky Amore mio je druhá nejepičtější věc, která se nám povedla.

Když se podívám na celou tvoji tvorbu, tak je vesměs pozitivní. Myslíš, že někdy uděláš i něco melancholického, smutného?

Když skládám, tak mi tam více lezou melancholické věci, takže když by si člověk písničky poslechl z jiného pohledu, tak zjistí, že mnohé moje melodie jsou melancholické.

Když mám smutnou náladu, tak jsem šťastný, že ji můžu prožívat

Takže i ty máš někdy smutnou náladu a není vše jen růžové?

Jo, ale když mám smutnou náladu, tak jsem šťastný, že ji můžu prožívat.

Tvoje kapela má také jedinečné videoklipy. Vymýšlíš je ty sám?

Vymýšlím je s mým kámošem Pavlem Borovičkou. Jsme super dvojka, baví nás si spolu hrát a když bychom byli děti ve školce, tak si hrajeme na pískovišti a jsme super parťáci. A takhle vlastně vytváříme i klipy. Buď nás to napadne dohromady, zvlášť nebo je u písničky jasné, jak bude vypadat, jako v případě Plodů moří, kdy je jasné, že pojedeme do Chorvatska. Tam není, co jiného vymyslet.

Doporučeno

John Wolfhooker: S Benem Cristovao jsme se shodli, že je jako pátý člen kapely (Rozhovor) 26. května 2021 v 14:24

Kultura po koronaviru konečně ožívá a koukala jsem, že jsi během léta hodně koncertoval. Co konkrétně ti na koncertování chybělo nejvíce?

Přijmul jsem to jako fakt a místo koncertování jsem dělal jiné věci. Ale když jsem se pak vrátil na podium, tak jsem si vzpomněl, jak úžasné to je, na což jsem během pauzy zapomněl. Chybělo mi i, jak já tomu říkám, road movie, když někam jedeme v partě lidí a už cestou si vytvoříme skvělé zážitky a vzpomínky. Koncerty jsou nádherná věc.

S mým kamarádem Honzou Foukalem jsem se zavřel do jednoho bytu, kde jsme byli půl roku v lockdownu a tam jsme natočili celovečerní film, takto ve dvou. Oba dva jsme byli režiséři a je to natočené formou, která je inspirovaná vlogem, ale zároveň je to poetické

K čemu jsi využil vynucenou pauzu od hraní před publikem?

S mým kamarádem Honzou Foukalem jsem se zavřel do jednoho bytu, kde jsme byli půl roku v lockdownu a tam jsme natočili celovečerní film, takto ve dvou. Oba dva jsme byli režiséři a je to natočené formou, která je inspirovaná vlogem, ale zároveň je to poetické. Takové Dogma 95, akorát jsme to upgradovali na Dogma 21. Je tam poetika, super sebehumor, kdy si děláme srandu sami ze sebe, takže vznikla taková reality show na hraně dokumentu a filmu. Teď se to stříhá a můžu říct, že to bude masakr, super biják.

Kdy bude tento snímek ke zhlédnutí?

Mělo by to vyjít na začátku jara 2022. Mám rád například komiky Nathana Fieldera, Sachu Baron Cohena, Erica Andrého a všichni tito tvůrci mi jsou velmi sympatičtí, neboť vytváří jakýsi cringe-art.
 
I u našeho snímku se tedy lidé zasmějí, nebo minimálně když se na to dívám já, tak se u toho hodně směju. Realita toho, co se tam děje, je velmi vtipná a často jsem se natáčeli i ve chvílích, kdy jsem o tom navzájem nevěděli.

Vrátím se ještě k hudbě. Vnímáš nějaký rozdíl mezi hraním na koncertech a festivalech?

Je mi to úplně jedno. Když je hezké počasí, tak je mi to sympatické na festivalech, ale v klubech je to taky super. Nejde to rozlišit.

Ptám se proto, že na festivalech vás mnohdy vidí i ti, kteří vůbec netuší, jakou hudbu hrajete. Jak na Bert & Friends reagují lidé, kteří vás nikdy neviděli?

Na festivalech naštěstí většinou máme kotel fanoušků a lidi, co nás neznají, nás často mohou vnímat jako kontroverzi. Mohou si pomyslet, že co je to na podiu za úchyláky, že by nás měli pověsit, ale zároveň nás uvidí i lidé, kteří si řeknou: „Wow, nikdy jsem nic takového neslyšel.“ Buď nás člověk přijme a zamiluje se do toho nebo to třeba i absolutně odmítne, což je super.

Kromě snové hudby jsou pro tebe typické i zajímavé outfity. Máš stylistu? Či vše vychází z tebe samotného?

Buď si to vymýšlím, ale občas i potřebuju ten ženskej dotek. Třeba teď s novým oblekem na koncerty mi dost pomohla kamarádka. A třeba dneska si jedu ultra-normcore, takže mám bílé triko, modré džíny, bílé Conversky, šedou mikinu a hraju si na to, že jsem správný americký klučina (smích).

Kde rád nakupuješ?

Nakupuji všude možně. Mám rád sekáče, kde chodím do sekce dámské XXL nebo do oversized dámských halenek.

Co pro tebe móda znamená?

Je to skvělá manifestace vnitřního já, ale zároveň je to sen o tom, jak bych chtěl vypadat navenek. Je pro mě důležité, abych se v tom, co mám na sobě, cítil dobře. Když bych si na sebe vzal něco „odporného“, tak se budu celkově cítit odporně (smích).

Doporučeno

Když jsem šťastnej a nic mě netrápí, dělám boombap, říká Yann Roses. Dva roky mu nebylo psychicky dobře, smazal asi 10 tracků 27. srpna 2021 v 16:00

Je podle tebe v hudební branži důležité i to, jak umělec vypadá? Nebo na tom nezáleží?

Důležité podle mě je, aby si umělec dělat věci tak, jak chce. Když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Tvůj hlas můžeme slyšet i na desce Debut od PSH. Můžeš nám prozradit, zda se fanoušci v budoucnu dočkají i dalších kolaborací s jinými umělci?

Na svých vlastních písničkách nejradši spolupracuji s kamarády, ale nebránil bych se spolupráci s kýmkoliv, u koho bych měl „wow“ pocit.

Koncerty vážné hudby mi mnohdy přijdou moc strojené, což mladé moc nebaví, takže by se mi líbilo to proměnit

Už jsme mluvili o tom, že v roce 2050 budete mít vyprodaný Strahov, ale kde budeš ty sám?

Chtěl bych dělat hudbu do filmů, protože si dokážu představit, že by mě mohlo naplňovat. A protože jsem studoval dirigování, tak bych ke stáří možná chtěl začít dirigovat vážnou hudbu. Třeba Mou vlast a jiné klasické věci, kterým bych chtěl zkusit dát trochu jiný háv. Koncerty vážné hudby mi mnohdy přijdou moc strojené, což mladé moc nebaví, takže by se mi líbilo to proměnit. Když jsem tehdy na škole dirigoval sbor Stabat Mater od Dvořáka, tak ač se jedná o duchovní vážnou věc, tak se lidé ve sboru celou dobu usmívali.

Je těžké najít hranici mezi zábavným a trapným?

Je, miska vah musí být opravdu vyrovnaná, což platí třeba i pro naše videoklipy, při jejichž tvorbě stále hledám tu laťku, aby nebyly trapné.

Doporučeno

Vzhled je velmi pomíjivý. Nikdy jsem nechtěla být ta hezká holka s nulovou osobností, říká zpěvačka Annabelle (Rozhovor) 1. září 2021 v 14:00