S Albertem Romanutti z kapely Bert & Friends o snech, fantaziích, imaginárnu, smutku, radosti a především o jeho novém albu 2050: Live at Strahov.
Na české hudební scéně bys asi těžko pohledal originálnější kapelu než Bert & Friends. V pátek jí vyšlo nové album 2050: Live at Strahov, a právě o něm jsme si povídali s frontmanem Albertem Romanuttim. V našem rozhovoru se dočteš, jak tenhle net-artový počin vznikal, odkud pochází neobvyklé zvuky, které Bert použil, nebo také to, že ne vždy je vše fajn, jupí, krásný, nejlepší a i ze smutku můžeme být šťastní.
Zrovna ti vyšla deska s názvem 2050: Live at Strahov. To je to, čeho bys rád jednou dosáhnul? Vyprodaného Strahova?
Obklopování se velkými monumentálními sny má v sobě alespoň trochu každý z nás. Já si tak sním o tom, že by se to jednou mělo stát a na promotérství, aby k tomu opravdu došlo, máme tím pádem 29 let, takže je dost pravděpodobné, že se to stane.
Proč ses rozhodl první plnohodnotnou desku udělat live formou?
Celý koncept alba je speciální. Začal jsem ho vytvářet již před 4 lety, tedy v roce 2017 a takto šílený koncept, který třeba zdánlivě nemusí mít smysl, mě neskutečně dráždil. Myšlenku takového alba jsem chtěl dotáhnout do dokonalosti. Zajímavé je, že deska neobsahuje úplně nové písničky, protože vznikala dřív než vůbec některé songy na jiná EP, takže se vlastně tvořila paralelně s vývojem kapely. Začali jsme hrát v roce 2015, kdy jsme měli teprve jednu písničku a v roce 2017 začal vznikat tento sen. Nyní to vysvětlení Strahova a všeho kolem dává skvělý abstraktní smysl.
Proč zrovna rok 2050? Proč ne třeba 2040 nebo 2060?
Je to hezké číslo a zároveň je dost pravděpodobné, že se toho dožijeme.
2050: Live at Strahov je speciál utvořený z milionů věcí, například z nahrávek našich koncertů, takže se tam mohou slyšet i naši fanoušci. Mimo to jsem stáhnul celý internet, zvuky z různých fotbalových zápasů, koncertů Rihanny a celé Rajče
Myslíš si, že první deska, která je live formou, vzbudí víc poprasku, než kdybyste vydali klasické album?
Je mi jedno, jak se co nazývá a jak se to škatulkuje. Pro mě je důležitý obsah, co to vypovídá a co to s člověkem dělá. Pojmy jako album, EP nebo singl pro mě nic neznamenají, takže bych desku popsal jako výtvor, dílo, které vlastně ani není live. Je to speciální vynález a nikdy v životě jsem neslyšel, že by někdo něco takového udělal, a proto mi to pro mě osobně v mém tvůrčím vývoji přijde jako převratná věc, prozatím největší celoživotní dílo, které má trochu konceptuální novodobý tvar.
2050: Live at Strahov je speciál utvořený z milionů věcí, například z nahrávek našich koncertů, takže se tam mohou slyšet i naši fanoušci. Mimo to jsem stáhnul celý internet, zvuky z různých fotbalových zápasů, koncertů Rihanny a celé Rajče. Najdou se tam i tajné nahrávky z mého teenage období, které jsem tehdy natáčel na Siemens a je tam i mnoho meme vzpomínek. Celé toto dílo si trochu hážu do žánru, který jsem pojmenoval net-art.
Takže jsi takový průkopník.
Je to hra na vynalézačství. Hodně mě baví vymýšlet různé aplikace a už mám i takové, které by mohly vydělat miliardy, ale musel bych se tomu věnovat.
Šlo by třeba vytvořit úplně nový internet, který pohltí ten starý, ale nebude už fungovat pro lidi, ale jen sám pro sebe
Můžeš mi dát nějaký tip? (smích)
To nemůžu, vymyslel jsem to s kamarádem a kdybych ti řekl o té nejlepší věci, tak se promění celá ekonomie (smích). Šlo by třeba vytvořit úplně nový internet, který pohltí ten starý, ale nebude už fungovat pro lidi, ale jen sám pro sebe. To jsou takové sci-fi fantazie, ale baví mě to.
