Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S úspěšnou česko-slovenskou kapelou John Wolfhooker jsme si povídali o její spolupráci s Benem Cristovao, Eurovizi i jejich úspěších za hranicemi.
Pokud patříš mezi posluchače rapu či popu a tvrdší hudba ti nic moc neříká, tak jsi o kapele John Wolfhooker dost možná ještě neslyšel. Ta před pár týdny vydala singl Tidal Wave, na němž se objevil Ben Cristovao a wolfhookeří zvuky můžeš slyšet i ve skladbě omaga, s níž Ben Cristovao reprezentoval Českou republiku na soutěži Eurovize.
Spojili jsme se zpěvákem Martinem Čupkou a bubeníkem Adrianem Janečkem, které jsme vyzpovídali o spolupráci s Benem, účasti na Eurovizi a zeptali jsme se i na to, jak využili koronavirem vynucenou pauzu a co chystají pro své fanoušky do budoucna.
Před měsícem jste vydali nový singl Tidal Wave, na němž jste spolupracovali s Benem Cristovaem. Kdo koho oslovil?
Maťo: Naše kolaborace vznikla velmi spontánně. Shodou okolností jsme se spolu s Benem ocitli ve stejné budově, kde s ním náš baskytarista Filip zrovna nahrával song omaga, s nímž reprezentovali Českou republiku na Eurovizi a ve vedlejším studiu jsme my dokončovali skladbu Tidal Wave. Dlouho jsme si nad ní lámali hlavu a nedařilo se nám vymyslet její určitou část, až nás napadlo…
Adrian: No úplně nenapadlo, my jsme Benovi pustili, co máme a on si sednul, popadl telefon a z fleku doplnil text. Takže vlastně nikdo nikoho neoslovil a vyplynulo to ze situace.
Sedli jsme si spolu do studia a Ben si na 20 minut vzal mikrofon, celé to vymyslel a nahrál tři tracky, které ve finále v singlu i zůstaly.
Jak se vám s Benem pracovalo? Pokud se nepletu, je to největší popové jméno, s nímž jste kdy spolupracovali.
Adrian: Bylo to super, hrozně jsme si sedli. Večer, po odvedené práci, jsme se shodli na tom, že je jako pátý člen kapely (smích). Nebylo to tak, že bychom se najednou chovali jinak, měnili naše procesy, nic takového. Ben je profík a velmi milý člověk.
Maťo: Na jednu stranu to bylo spontánní a na druhou stranu brutálně profesionální. Sedli jsme si spolu do studia a Ben si na 20 minut vzal mikrofon, celé to vymyslel a nahrál tři tracky, které ve finále v singlu i zůstaly.
Zdroj: se souhlasem John Wolfhooker/Pavla Hartmanová
Benova obvyklá tvorba má k té vaší poměrně daleko, a přesto vznikl tento tvrdý song. Jak z pozice ostřílené hardcorové kapely hodnotíte jeho výkon?
Maťo: Byli jsme příjemně překvapení a sám Ben nám říkal, že díky snowboardování vyrůstal na podobné hudbě. Poslouchal Limp Bizkit a podobné věci, takže si to hodně užíval a co jsme slyšeli songy, na kterých nyní pracuje, tak i ty budou občas asi přecházet do jiných žánrů.
Adrian: Náš Filip s ním pracuje na EP, takže i to bude trochu znít jako Wolfhooker (smích). Možná pro něj bude taková změna žánru častější, nebojí se experimentovat a je v tom dobrý.
Oslovili nás lidé z české Eurovize, s nimiž jsme řešili, zda se také nechceme zúčastnit, ale podmínky pro přihlášení jsou velmi přísné. Pokud se chce nějaký umělec zúčastnit, tak jeho song musí být starý tuším maximálně 2 měsíce
Chtěli byste se i vy jednou zúčastnit Eurovize?
Maťo: Oslovili nás lidé z české Eurovize, s nimiž jsme řešili, zda se také nechceme zúčastnit, ale podmínky pro přihlášení jsou velmi přísné. Pokud se chce nějaký umělec zúčastnit, tak jeho song musí být starý tuším maximálně 2 měsíce a my jsme zrovna byli uprostřed psaní nového alba a moc se nám to nehodilo, takže jsme tomu nechali volný průběh. Ale je klidně možné, že v budoucnosti do toho půjdeme. Jen to nebude tak, že bychom si řekli „tak a teď jsme napsat song kvůli Eurovizi.“
Adrian: Není to náš cíl, ale pokud se to přirozeně stane, tak se tomu nebudeme bránit.
Máte nějaké jiné cíle, kterých byste rádi dosáhli? Například hraní na některém ze světových festivalů?
Maťo: Reading festival v Anglii.
Adrian: Náš dlouholetý sen byla headliner stage na festivalu Rock for People, což jsme měli i potvrzené, ale pak přišel koronavirus. Takže pokud se ještě někdy festival uskuteční (smích), tak je to jedna z největších věcí, která nás čeká.
Tidal Wave si během jednoho měsíce vysloužila více než 660 tisíc zhlédnutí na YouTube a stala se tak vašim nejúspěšnějším songem. Jak na tento úspěch budete chtít navázat?
Maťo: No bude to sakra těžké, ale nebojíme se toho, pomalu děláme na nových věcech a snad se nám to v budoucnosti podaří pokořit.
Adrian: Možná to nepokoříme, ale určitě nás to posunulo zase o kus dál. Jako kapela cílíme především na zahraničí, děláme takovou hudbu, posloucháme zahraniční hudbu a Tidal Wave nám hodně pomohla v Čechách, ale další tvorbou budeme zase spíše mířit na zahraničí.
V tuhle chvíli tedy pracujete na nové desce?
Maťo: Úplně bych to tak neřekl, máme teď menší kreativní pauzu (smích). Ale jakmile se Filip vrátí z Eurovize, začneme pracovat na novém materiálu, jen aktuálně nemáme žádný deadline a dáváme tomu volný průběh. Takhle nám to i nejlépe funguje.
Zdroj: se souhlasem John Wolfhooker/Rusty Shepherd
V jakém duchu se nová tvorba ponese? Vaše poslední deska 313 byla o dost tvrdší než to, co slyšíme dnes. Je to směr, kterým se chcete ubírat?
Adrian: Tidal Wave vznikla spolu s dalšími pěti skladbami, které jsme vytvořili na takové songwriting session, kdy jsme se izolovali do studia na Slovensku, což děláme docela rádi. Žánrově je asi nejblíž songu The Dark Matters z našeho zatím posledního alba 313.
Maťo: Také to tak vnímám. Na každém albu, které jsme kdy vydali, byl nějaký song, který určil, jak budeme znít o něco později. Na albu When the Hunter Becomes the Hunted to byl Not Afraid, který byl přesně trochu popový, žánrově progresivní a přesně v takovém duchu se nesla nadcházející deska. Vůbec není vyloučené, že v příštím roce uděláme nějaký popový song, pak například deathcorový… Nechceme se škatulkovat a budeme dělat to, co nás baví. Není to nijak vykalkulované, ale baví nás široké spektrum hudby a hudebních žánrů.
Četla jsem, že jste si pohrávali s myšlenkou něčeho víc funky (smích).
Adrian: To stále říká Filip, ale netuším, co tím myslí (smích).
Jak byste tedy definovali váš hudební styl?
Maťo: Hudba (smích).
Adrian: Kreativní, neomezená hudba. Jediné, co chceme je, aby naše hudba byla kvalitní, zajímavá a tím, že je v ní vždy kytara, tak by se o ní dalo mluvit jako o rocku. Možná Rony (kytarista) začne hrát na něco jiného, ale pořád to budeme my čtyři, a to nás také hodně definuje.
Máte nějaké vysněné umělce, s nimiž byste chtěli v budoucnu spolupracovat?
Adrian: No The Beatles, ne?
Maťo: S Paulem McCartnym (smích). Jemu už bude tak 80 let, tak to abychom na tom začali pořádně makat.
Nechci vás shazovat, ale někdo reálnější vás nepadne? (smích)
Maťo: Meky Žbirka.
Adrian: Uskromníme se (smích). S jedním umělcem z česko-slovenské scény, který s naším žánrem nemá nic společného, jsme už potenciální spolupráci řešili a pokud se nic nepokazí, tak by to i mohlo vyjít.
Předpokládám, že se jedná o tajnou informaci a jméno mi prozradit nemůžete. Nebo ano?
Maťo: Ještě to prozradit nemůžeme. Ale v rámci světové scény mě ještě napadl Mike Shinoda, ale ten je taky o několik levelů výše.
Co se týče textů, tak ty většinou skládáme na základě toho, čím si někteří z nás zrovna v životě procházejí, z čeho by bylo dobré se vypsat a ve finále to pak spíše připomíná skupinovou terapii.
Odkud čerpáte inspiraci pro vaši hudbu?
Adrian: V textech se necháváme inspirovat hrami, filmy, životem, ale co se hudby týče, tak tam to funguje trochu jinak. Řekneme si den a čas, kdy půjdeme pracovat na něčem novém, společně si sedneme a tvoříme. V době koronaviru je většina hudebníků produktivnější, na nás to tak trochu působí naopak. Potřebujeme být busy a dělat tisíc věcí, abychom měli kreativní energii na skládání.
Maťo: Každého z nás občas napadne nějaký nápad, který si nahrajeme do telefonu a když pak máme session, tak si to pustíme a společně vybereme to, co nám je nejbližší. Co se týče textů, tak ty většinou skládáme na základě toho, čím si někteří z nás zrovna v životě procházejí, z čeho by bylo dobré se vypsat a ve finále to pak spíše připomíná skupinovou terapii. Ale nakonec vznikne text, s nímž jsme všichni spokojení.
Zdroj: se souhlasem John Wolfhooker/Alexandra Hraskova
A máte i nějaké oblíbené kapely, od kterých čerpáte inspiraci?
Adrian: To je strašně individuální. Co se bicích týče, mám rád groovy americké, hip hopové a nu-funk věci, jako třeba Anderson Paak, ale také progresiv instrumental či 80’s hudbu.
Maťo: Každý aktuálně posloucháme nějaký hudební žánr, který se pak snažíme převést do naší tvorby.
Adrian: Svoje aktuální nadšení pak nutíme všem ostatním a z toho vznikají songy (smích).
Co se snažíte prostřednictvím vaší hudby předat posluchačům?
Maťo: Žádný konkrétní cíl nemáme a primárně to děláme pro sebe. To, že naše hudba někomu pomůže, což nám občas i fanoušci píší, že jim naše hudba pomohla zvládnout nějakou těžkou situaci, je samozřejmě skvělé, ale v první řadě to děláme pro sebe a proto, že nás to baví. Takový jediný stálý message, co v tvorbě máme je, že se nesnažíme nikam zařadit, naškatulkujeme se a podporujeme individualitu.
Adrian: Mně se na naší kapele líbí hlavně energie, která se nám nejlépe rozdává na koncertech. Jsme taková zvláštní kombinace lidí a když se sejdeme, proudí z nás strašně moc energie. Proto je pro nás i mnohdy těžké společně fungovat, ale jde to a když se potkáme na stagi, tak to z nás jde ven a je to sranda. Takže lidem dáváme energii, kterou třeba jinde nenajdou.
Zabrousím do méně oblíbeného tématu koronaviru. Hudební průmysl je už bezmála rok u ledu. Jak jste tuto nechtěnou pauzu využili?
Maťo: Nenudili jsme se, a to i přes to, že koncertů bylo opravdu pomálu. Více jsme se změřili na skládání, ačkoliv ven jsme dali pouze asi 3 songy, Rony s Filipem měli i nějaké svoje další projekty, kdy nahrávali jako producenti jiným interpretům, ale rozhodně nemám pocit, že bychom se nějak nudili.
Adrian: Pořád řešíme content, PR, management a jsme připraveni na to, že až začne „fungovat svět“, budeme ready.
Strašně nám chyběl kontakt s lidmi a energie, kterou prostě live stream nenahradí.
Jaké věci vám na koncertování chybí nejvíce?
Maťo: Živá energie. Když jsme před nedávnem hráli live stream, tak to sice bylo super, ale strašně nám chyběl kontakt s lidmi a energie, kterou prostě live stream nenahradí.
Adrian: Mně ještě chybí ten live adrenalin a stále se mi nedaří najít způsob, jak ho nahradit. Mám rád i ten tlak, který je na nás vyvíjen před koncertem, kde hrajeme poměrně těžké věci a nikdy nevíme, kdy se něco pokazí.
Myslíte si, že ještě někdy budou koncerty a festivaly tak, jak je známe? Nebo koronavirus změní kulturu již navždy?
Maťo: Kultura určitě bude nějakým způsobem poznamenaná, ale již nyní vidíme, že se pomalu začíná vracet do normálu. Sice hodně pomalu, ale koukal jsem, že od příštího měsíce by se měly začít konat nějaké koncerty, takže doufám, že už to bude jenom lepší. Sice nepředpokládáme, že se ještě tento rok uskuteční nějaké větší festivaly, ale i ty malé lepší jsou lepší než nic. Teď se prostě musíme radovat i z toho mála, které máme.
Před pandemií jste zaznamenali velký úspěch také v zahraničí. Kde všude jste hráli?
Adrian: Kromě České republiky často hrajeme v Německu a také na Slovensku. V Německu budujeme fanouškovskou základnu, což se nyní trochu pozastavilo, ale v nejbližších dnech nás čekají dva showcasy a jeden z nich bude snad i prezenční…
Maťo: Nad čímž ještě visí otazník…
Adrian: Ale zahraničí se věnujeme opravdu hodně, je to naše priorita číslo jedna, i když kvůli koronaviru je to teď obtížnější, takže se zaměřujeme na content.
Maťo: A ještě jsme hráli v Kanadě! (smích)
Zdroj: se souhlasem John Wolfhooker/Rusty Shepherd
Jakým větším kapelám jste již předskakovali?
Adrian: Největší byli Hollywood Undead v pražské Tisport areně a v Rafinery Gallery v Bratislavě, Enter Shikari ve Foru Karlín a těší nás i každé hraní na Rock for People, což tedy nelze počítat jako přeskakování. A ještě bych zmínil Three Days Grace v Brně.
Maťo: A Our Last Night a Sleeping with Sirens, což nejsou úplně mainstreamové kapely, ale například Machine Gun Kelly před nedávnem vydal nový singl, v němž má právě zpěváka ze Sleeping with Sirens.
Dokážete si představit, že byste jednou vyrazili na několik měsíců dlouhé turné a svůj život byste nechali v Praze?
Maťo: Do toho jsme s tím všichni šli, takže si to dokážeme představit a bylo by to parádní. Ale nemyslím si, že se to stane ze dne na den a jakmile to bude možné, chceme co nejvíce hrát v zahraničí, ideálně v Německu, neboť v rámci našeho žánru je právě tam největší scéna.
Kde vidíte sami sebe a vaši kapelu za 5 let?
Maťo: S tím Paulem McCartneym! (smích)
Adrian: Ve studiu nebo na koncertě, ale pořád v kapele. Už není cesty zpět.
