Když jsem šťastnej a nic mě netrápí, dělám boombap, říká Yann Roses. Dva roky mu nebylo psychicky dobře, smazal asi 10 tracků

„Vím, že to bude znít ohraně, ale fakt mám koupený všechny alba, přečtený knížky, naposlouchaný veškerý rozhovory, dema a nepoužitý nahrávky. Kurt Cobain byl a je moje největší hudební inspirace a ikona. Celou pubertu jsem chtěl mít takový koncerty jaký měli oni. Ta energie, ta surovost, nasranost a euforie,“ vysvětluje, proč jej kapela, jejímiž nejznámějšími členy jsou ještě Krist Novoselic a David Grohl, tak baví.

Mix žánrů jej však v té době navedl i k rapu, a když se mu rozpadla kapela, psaní písniček s kytarou se přetavila v rap za mikrofonem. Podíl na tom měl kamarád z kolektivu DON'T ASK ME, který si říká Naplutu. Zvuk soundcloudových raperů ovlivnil jeho vnímání, které dohromady s láskou k old schoolu vytvořilo alterego, jehož vznik a smysl nejspíš zůstane, kvůli osobním záležitostem, navždy skrytý.

A i kvůli otevřenosti k jiným žánrům je, na naši dobu, jedinečný i jeho vibe, mluvíme-li o těch, kteří se snaží prorazit. Čistokrevně rapový totiž není. „Tím, jak jsem si v průběhu života prošel tolika hudebními styly, je pro mě těžký definovat jeden, kterýho se chci držet,“ sděluje. V mládí poslouchal například i rock’n roll z 50. až 70. let, Elvise, Dion, nyní mu do noty hrají třeba němečtí 187Strassenbande či italský Capo Plaza. Vlastní styl by však přirovnal k americkému Terroru Reidovi, jenž si také říká Getter. 

„Upřímně, moje hudba vychází z mojí nálady a psychického rozpoložení. Když jsem šťastnej a neděje se nic, co by mě trápilo, dělám boombap. Jindy se zase cítím tak, že dělám jen grunge/punk-rock a vykřičím se u toho. No a někdy je mi prostě špatně a smutno a tak dělám zpívaný písničky jako třeba Sérum,“ doplňuje.

Safíry a Granáty jsou štěstí

Český rap, tak jak jej od něj známe, ale nepřišel „na první dobrou“. Yann Roses se nejprve zahřál texty v angličtině, jelikož mu šli psát lépe. Prý to mělo na lokální úrovni poměrně ohlas. „Tak jsem pokračoval, pak jednoho dne napsal z pr**le 3 písničky česky a bum – Safíry a Granáty,“ zmiňuje, jak vygradovalo jeho snažení.

Oblíbenost svého největšího hitu, jenž pouze na Spotify a YouTube dosahuje prakticky dvou milionů přehrání, je mu záhadou. „Absolutně naprosto totálně nechápu,“ říká, „všem se to strašně líbí a já si říkám, jakej jsem byl výmaz. Ale to tak asi bude se mnou vždycky.“ Podle jeho slov si svou největší pecku boombapovějšího charakteru už dva roky nepustil. „Když jsem to psal tak mi nebylo dvakrát nejlíp psychicky, hodně prášků a špatných myšlenek,“ dodává. „Je to takovej mix – klasika, čeho bych chtěl dosáhnout a jak se mít, ale zároveň je v tom ta nespokojenost sama se sebou,“ objasňuje.

Minikompilaci Roses Like a Wine ale tvoří i track Pro Tebe, který je pro rapera signifikantním. „Pro Tebe, na to jsem hrdej. Taková moje malá Polly,“ odkazuje na song číslo 6 z alba od Nirvany Nevermind, která je často, kvůli příběhu odkazujícímu na brutální znásilnění mladé dívky, označována za nejtemnější track kapely.

Inspiraci k tvorbě bere přerovský rodák z vlastního života, což je v asociaci s Polly poměrně husí kůži nahánějící záležitost. Yann Roses myšlenku ale upřesňuje. „Vyrůstání v Přerově bylo docela hardcore a dalo mi to hodně historek a příběhů. Kromě toho i to, jak se v daný moment cítím, jak už jsem zmínil dřív. Dost žiju ve svý hlavě, kde si představuju, jak by něco mohlo být, jak by se něco mohlo stát a co by se dělo pak. Takhle to třeba bylo s Pro Tebe,“ přiznává.

Bezbřehou inspiraci ale sbírá i jinde. Svou roli hrají seriály, filmy, ale dokonce i knížky. „Teď třeba čtu Božskou Komedii a snažím se z toho vybrat co nejvíc do novýho EP,“ poodhaluje své plány. „Přijde mi, že každej v mojí hudbě vidí něco trošku jinýho. Já si kolikrát sám neuvědomuju příběh svých textů dokud si ho zpětně nerozeberu,“ uvědomuje si.

Poslední dva roky jsem neměl k tomu energii

V kariéře každého umělce nicméně přijde jednou díra. Prázdná část, se kterou se Yann Roses musel vypořádat právě teď. Proto zeptali jsme se, proč se to momentum, které Safíry a Granáty rozhýbal, přestalo živit. „Neměl jsem k tomu energii,“ odpovídá prostě. 

„Před dvěma lety až do konce 2020 mi nebylo moc psychicky dobře a bylo pro mě hodně těžký něco vytvořit. Cokoliv jsem napsal, jsem prakticky hned smazal a roztrhal, protože mi všechno připadalo strašně špatný. Když jsem něco napsal, první myšlenka byla, že: ‚Kdo by tohle poslouchal?' a ‚To je strašná s**čka...' Smazal jsem takhle asi 10 tracků, což bylo demotivující samo o sobě,“ líčí.

„Když už jsem teda něco dokonce nahrál, tak jsem byl nespokojený se svým hlasem, se zvukem, s masterem. Cokoliv jsem udělal, mi přišlo hodně zbytečný a nezajímavý a tak jsem nedělal nic,“ přemítá. Posun ale přišel a jak se říká, za vším hledej ženu. „Nakopla mě moje přítelkyně a dala mi motivaci k tomu pokračovat, za což jsem neskutečně vděčný,“ uzavírá svou nekrativní část života.

Nyní se tedy zdá, že by se na kanále DON'T ASK ME mohly začít objevovat nové věci. Tento kolektiv, který existuje od roku 2017, se kromě Rosese skládá i z výše zmíněného Naplutu a interpretů Semspoko, Yakeho, Domyna, Gouse a Dynera. Předpoklad je takový, že se kanál dočká prvních velkých projektů srpnového freshrapmana. 

„Připravuju EP, který bude trošku alternativní, punkrockový a energický. Ale jsou tam i kytarový písničky, kde se zpívá a je to spíš smutný,“ odhaluje přípravu na celkem dva projekty. „Taky spolupracuju na malým EP s jedním klukem z Moskvy, a jestli se to povede tak, jak má, tak to bude neskutečná dupačka v klubu. Něco jako RaveMood s Prodigy? Dohromady 8 tracků do 2 menších EP,“ láká na novou hudbu.

„K tomu mám dál připravovaný další menší projekty a spolupráce. Bude tam od všech mých stylů něco, takže si myslím, že to chytne všechny,“ doufá.

Největším úspěchem? Že má hudba někomu pomohla zvládnout těžké období, říká Roses

Yann Roses je rád, že se mu povedlo nějakým záhadným způsobem vytvořit breakout hit, nicméně za největší úspěch kariéry jej nepovažuje. „Bylo to štěstí,“ střízlivě odhaduje. Kdyby se měl někomu ukázat svou hudbu, jako první by mu stejně pustil track Pro Tebe.

„Prozatimní největší úspěch bylo asi to, když za mnou přišel první týpek v Praze, jestli může fotku. Já moc na focení nejsem, ale udělalo mi radost, že mě poznal a že mi dal feedback. A velkej úspěch pro mě byl, když mi někdo napsal, že mu moje hudba pomohla skrz těžký životní období a pomohlo mu to se vypořádat s těžkou životní situací. To mi udělalo velkou radost,“ říká.

Tím, že se mu podařilo vypořádat se i se svou kreativní přestávkou, posluchači nedostanou pouze novou hudbu, ale i live vystoupení, která přijdou velice brzy. „Na 27.8. máme show v Praze v klubu Kamina. Pak je naplánovaná show společně s Verccetim a Totallym v Olomouci. Dál se uvidí,“ nemůže se Denis dočkat na koho jiného, než na své fans, kterým posílá skrze REFRESHER i vzkaz.

„Chci poděkovat všem lidem, kteří si už dva roky jedou moji tvorbu, že jste pořád tady a pořád vás to baví. Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvá, ale slibuju vám, že až to vyjde, bude to skvělý. Nikdy jsem netušil, že moje hudba bude někomu dávat smysl a už vůbec, že bude někomu pomáhat. Děkuju vám, že jste a že mi věříte,“ dodává nakonec.