O tom, jak severoizraelské město Akko brázdí „pouliční gangy debilů“, protloukání životem, ale i problémem s padáním vlasů, jsme si popovídali s jedním z nejvíce trendy umělců v Česku, Jordanem Hajem.
Zastihnout jej v klidu je takřka nemožné. Je živelný, nadaný, pohledný a známý. A stejně tak je velice zaneprázdněný. Mezitím, co jsem začal domlouvat rozhovor s Jordanem Hajem a jeho uskutečněním, se stala řada věcí. Nakonec si na mě ale český umělec čas udělal, a tak jsem dostal jedinečnou příležitost probrat jeho život skrz naskrz.
Ač to ze jména úplně nevyčteš, Jordan Haj Hossein, jak zní celé jeho jméno, je Čechoslovák jako poleno. Původně Karlovarák, nyní s bydlištěm v rodné Praze, si v mezičase prošel izraelskou anabází, během níž vyrostl. Jak sám říká, je partnerem své „mnohem slavnější přítelkyně Emmy Smetany“, s níž má dvě děti. Nicméně, kdyby to byla pouze jediná věc, která je na něm zajímavá, asi by nebyl tam, kde je teď.
Režisér spousty videoklipů, herec, scénárista, hudebník, člen Democrew Kapitána Dema a nejspíš ještě dalších projektů, o kterých ani veřejnost neví. Toto všechno má Haj na svědomí a my jsme více než rádi, že měli možnost všechno probrat. Řeč každopádně přišla i na vážnější věci jako smrt jeho otce, alopecii, kterou umělec trpí a nebo stav jeho psychiky. Přečti si sám.
Máš velice zajímavé předky a rodinu. Maminka Češka, táta Palestinec, kterého jsi popsal jako arabského ateistu. Žil jsi v Izraeli, teď jsi v Česku. Tvá partnerka je napůl Francouzka. Není tvoje rodina vlastně ztělesněním multikulturní společnosti? Jak kdy. Občas je ztělesněním toho, jak multikultura může být nekulturní a taky toho, jak spolu nedokážou žít. Ale občas ano, občas jsme hezký obraz multikulturní společnosti. Je to ale docela proměnlivé nejen v průběhu života, ale i týdne.
A jak se to projevuje?
Narážím na to, jaké kulturní rozpory se v tom vlastně skrývají. Když se takto popíše něčí původ, tak to zní jenom exoticky a konotace je veselá, ale třeba vztah já a Izrael v sobě skýtá něco, co je zralé na psychoterapii na dva životy dopředu. (smích) Já jsem do Izraele pocitově přijel jako Čech, bylo mi devět a vyrůstal jsem ve Varech. Táta nás tam přitáhl, protože už ve Varech žít nechtěl, a máma tam tak napůl nedobrovolně a napůl, aby se nerozpadla rodina, prostě přijela.
Záhy jsem si ale uvědomil, že jsem syn Araba v Izraeli, jakoby Palestince, ale vlastně spíš Izraelce, což je samo o sobě politologická i filozofická otázka. (smích) Můj táta nebyl Palestinec, ale izraelský Arab. Samozřejmě názor na to, jestli byl Arab, Palestinec nebo Izraelec, se v rodině liší. Každý z jeho vysokoškolsky vzdělaných bratrů dokáže na toto téma přednášet dvě hodiny.
Měl jsem čistě sídlištní, karlovarský život devítiletého chlapečka, který žije ve filmech s Jean-Claude Van Dammem a Arnoldem Schwarzeneggerem a netušil jsem, že je to v Izraeli divoké, válečné. (...) Pamatuji si ale, že jsem říkal, že odjíždím do Arábie. Asi jsem ani nevěděl, že existují Židi (...)
Napadlo mě položit ti tuto otázku ve spojitosti s všudypřítomnými volbami. Určitě víš, jak se jisté politické partaje opírají do multikulturní společnosti. Zdá se, že prakticky varují před tebou a tvou rodinou...
Jo, ale politické partaje, které varují před multikulturalismem, mají s odpuštěním u p*dele multikulturalismus stejně jako kulturu a apelují na niterné strachy a pudy lidí.
Když už mluvíš o strachu, slyšel jsem, že tvé vyrůstání na blízkém východě bylo velice specifické. Mohl bys jej nějak ve zkratce popsat?
Ocitl jsem se v tom tak nějak nevinně a bez background checku. Měl jsem čistě sídlištní, karlovarský život devítiletého chlapečka, který žije ve filmech s Jean-Claude Van Dammem a Arnoldem Schwarzeneggerem a netušil jsem, že je to v Izraeli divoké, válečné. Z toho, že se tam možná bude i střílet, jsem byl takový vzrušený. Pamatuji si ale, že jsem říkal, že odjíždím do Arábie. Asi jsem ani nevěděl, že existují Židi, což je teď vtipné, jelikož mám dvě děti s holkou, která je z tatínkovy strany Židovka. (smích)
Kdo zná filmy od bratrů Coenů nebo Tarantina, kdo někdy viděl jejich zobrazení maximálního buranova, tak je to Akko v bledě modrém. Žijou tam nejtupější lidi a já tam strašně trpěl.
