S poznámkami na svoje tělo se setkávají ženy i muži.
„Tobě zase vyrostla pr*el.“ „Vždyť nemáš žádný zadek.“ „Ty asi ráda papáš, viď?“ „Najez se, vypadáš jako z koncentráku.“ Pokud ti takové poznámky něco připomínají, pak ses i ty stal/a obětí body shamingu. Šikany, kterou si mnoho lidí nepřipouští jako problém, ale může mít závažné následky.
Body shaming existuje od pradávna
Existuje jen málo lidí, kteří by se osobně nesetkali s nějakou formou body shamingu. Zesměšňování, hanobení nebo zostuzování něčího těla, které podle mínění kritika nevypadá tak, jak by mělo, může mít mnoho podob. Nejčastěji se setkáváme s body shamingem na základě tělesné váhy.
Kde hledat začátky tohoto fenoménu? Podle článku Karolíny Hájkové můžeme první formu body shamingu vystopovat už v pravěku, kdy množství tělesného tuku u žen poukazovalo na dobré postavení ženy, která má dostatek jídla a je schopna donosit potomky. Podobné myšlení přetrvávalo i v renesanci, kdy se podle silnější postavy poznal urozený původ a moc elity.
Změnu přineslo 19. století s honbou za vosím pasem. Kult hubenosti a trend extrémní štíhlosti pak nastolila šedesátá léta 20. století, kdy byla za ideál krásy považována modelka Twiggy.
Dnes jsou problametické obě polohy. Fat shaming, tedy zostuzování těla na základě vyšší tělesné váhy, se v médiích objevuje asi nejčastěji. Neměli bychom ale zapomínat ani na jeho opak nazývaný skinny shaming, tedy kritiku lidí, kteří jsou naopak označování jako „extrémně vychrtlí“.
Když je zdrojem problému rodina
V mnoha případech jsou podhoubím budoucích problémů rodinní příslušníci. Mnohdy stačí jediná pichlavá poznámka z dětství nebo dospívání, kterou si v sobě neseme a ovlivňuje náš život v dalších letech.
Pro třiadvacetiletou Natalii byla takovým člověkem babička, která negativně ovlivnila už svou dceru, matku Natalie. „Vyrůstala jsem s historkami o tom, jak byla mamka jako mladá hrozně hubená, a pak se něco stalo, a už taková nebyla. Jako kdyby to NĚCO, co se stalo, byla neskutečná tragédie, která změnila její život,“ vypráví Natalie s tím, že když dospívala a její tělo se přirozeně začalo měnit, stala se terčem kritiky i ona.
Bylo mi šestnáct, když táta upravil moje fotky z dovolené, aby tam prý nebyly vidět ty moje špeky. To, že byl schopný retušovat moje tělo vlastní rodič, mě hodně poznamenalo. (Natalie)
„Začalo to nenápadnými poznámkami o velikosti kalhot, nakonec to vygradovalo do situací, kdy mi pod záminkou dobré rady sdělila, že bych měla nosit černé kalhoty, které mě udělají hubenější, zatímco džíny, co jsem tehdy nosila, mě podle ní dělají tlustou,“ pokračuje Natalie a dodává, že kvůli těmto zážitkům dodnes při návštěvách babičky řeší hlavně to, co si vezme na sebe, aby se podobným slovům raději vyhnula.
Chtěla jsem se zavděčit a zhubla jsem. Místo pochvaly mi řekli, že vypadám jako chlap a nemám žádné křivky. (Ida)
