Vydržel jsem týden bez kouření: nesnesitelný „hlad“ v plicích mě sužoval už po pár hodinách od poslední cigarety

Nejprve jen pár „cíg“ od spolužáků za školou, později první vlastní krabičky až do bodu, kdy si cigaretu neumíš odpustit ani jediný den. Alespoň takový start mělo kouření u mě a u mnoha dalších kamarádů z mého okolí.

Dnes tomu bude už osm let, co aktivně kouřím, a přestože jsem se párkrát pokoušel skončit, vždy jsem spadl zpátky. Za tu dobu jsem přesedlal z klasických cigaret přes balení tabáku až na elektronické cigarety, přičemž aktuálně své plíce „krmím“ na trhu známou e-cigaretou.

Abych si oživil vzpomínky, jak náročné je přestat, a zjistil, kdy mi bude cigareta nejvíc chybět, rozhodl jsem se, že se pokusím vydržet bez ní minimálně týden. O kouření jsem se přitom poradil i s odborníkem na závislosti Ľubomírem Okruhlicou, který mi prozradil, jak se dá nejlépe bojovat s neodolatelným nutkáním zapálit si. Mimo jiné jsem hledal odpovědi na to, zda počet kuřáků klesá a zda jsou moderní formy kouření, jako například elektronická cigareta, opravdu zdravější.

Hlad v plicích

První a poslední cigaretu jsem si zapálil v pondělí ráno krátce po deváté hodině na ranní online poradě s kolegy, kde jsme se dohodli, že bych mohl vyzkoušet týden bez kouření. Už když jsem se odpojil, jsem měl chuť na další. Držel jsem ji připravenou v ruce, když jsem si vzpomněl: Do p*dele, vždyť nemůžu…

Tentokrát se moje pauza od cigaret lišila od všech neúspěšných tím, že jsem měl nad sebou pomyslný „kontrolní dohled“ – článek, který právě čteš. Možná to mi celý týden o něco málo zjednodušilo, přesto byl místy k nevydržení.

Další výhodou oproti mým předešlým „přestávkám“ od kouření bylo to, že pracuji na home office a nenacházím se tedy v kolektivu kuřáků, kteří by mě „dráždili“. Pamatuji si, že v mé předešlé práci jsme měli zažitou každodenní ranní rutinu, kdy jsme se s kolegy hned po poradě všichni vydali na kávu s cigaretou. To se mi jednou stalo osudným, když jsem chtěl s kouřením skoncovat.