Vydržel jsem týden bez kouření: nesnesitelný „hlad“ v plicích mě sužoval už po pár hodinách od poslední cigarety

První dva dny bez nikotinu byly sice obtížné, ale motivace, která mě držela, byla silnější. Roli sehrálo určitě i to, že jsem nezažíval téměř žádné stresové situace. To se však nedá říci o středě, když jsem pracoval v terénu. Tady to už bylo podstatně těžší. S odřenýma ušima se mi ale opět podařilo nějak vydržet, i když jsem upřímně měl už sto chutí se na to všechno vykašlat a navštívit nejbližší trafiku. Díky patří mé partnerce, která mě podržela a pasivně agresivně mi to vymluvila.

Bez cigarety jsem byl každým dnem čím dál tím nervóznější, pobíhal jsem po bytě, pořád jsem hledal nějaké jídlo nebo sladkost. Byl jsem sytý a přesto jsem pořád cítil hlad. Hlad v plicích, který jsem kvůli slibu (a hlavně kvůli sobě) nemohl nasytit.

V pátek ráno jsem se z nějakého důvodu začal rapidně zbavovat hlenu. Možná za to mohou různé čaje, zázvorové likéry či můj čtvrteční večerní běh. Ano, byl jsem tak zoufalý a měl „roupy“, že jsem si musel vymyslet aktivitu a zničit se, abych necítil to neskutečné nutkání kouřit.

Nakonec jsem to zvládl. Myslím si ovšem, že jen proto, že mě nedráždilo okolí, dal jsem slib a nepřišel jsem ani minimálně do kontaktu s alkoholem. Alkohol mi totiž v minulosti překazil abstinování od kouření i po měsíci. Stačí hlt a chuť na cigaretu se mi vždy rapidně zvýší.

Z týdne může být navždy

Odborník na závislosti Ľubomír Okruhlica mi prozradil, že neexistuje žádná ideální cesta, jak skoncovat s kouřením. Léčba podle jeho slov závisí na stavu a fázi závislosti, což zjednodušeně znamená, že závisí na tom, jak dlouho daná osoba kouří, kolik, jaký má věk a zda má případně i jiné zdravotní komplikace související s kouřením.

Pokud se člověku opakovaně nedaří skončit s touto závislostí, měl by vyhledat odbornou pomoc. V takovém případě je léčebný režim komplexní. „Podle posouzení lékaře je možná kombinace léků ke snížení chuti na nikotin s náplastmi. Důležité je také terapeutické vedení, kde se mimo jiné určí, jak dávkovat léky, jak je upravovat, kdy skončit s kouřením a podobně,“ upřesňuje Ľubomír Okruhlica s tím, že je v mnoha případech v rámci celého léčebného režimu třeba upravit rozložení práce. „Nejednou si v úvodu léčby musí vzít daná osoba na týden až dva pracovní volno a vyplnit jej jinými zdravotně prospěšnými naplánovanými aktivitami,“ dodává.

Abstinenční příznaky

To, do jaké míry jde při kouření o tělesnou a do jaké míry o duševní závislost, je podle slov Ľubomíra Okruhlici v medicíně velmi složité oddělit. „Při závislosti, i na kouření, jde vždy o patologickou adaptaci organismu na psychoaktivní látku, v tomto případě na nikotin, v obou jejích složkách,“ dodává s tím, že v popředí při kontaktu s kuřákem a dokonce i jemu samotnému se jeví, že závislost u něj není psychického původu.

Přestože je to sice pravda a je to klíčové, jsou současně přítomny i patologické adaptace v mozku, kdy je pravidelným kouřením přes nikotinové receptory stimulováno zvýšené vyplavování dopaminu s následným poklesem při nekouření. „Mluvíme o biologické maladaptaci organismu,“ upřesňuje Okruhlica.

Největší nutkání „zapálit“ si je velmi individuální. Na začátku léčby si pacient musí projít a ozřejmit všechny tyto tzv. spouštěcí momenty. Externích vlivů, které mohou u člověka chuť na cigaretu zvyšovat, je mnoho.

Není vhodné, aby se člověk, který se snaží nekouřit, zdržoval v místnosti plné kouřících kamarádů. „Na druhé straně je i mnoho kuřáků, kteří kouří o samotě, z nudy, kvůli nervozitě nebo pracovnímu stresu doma nad počítačem a podobně,“ říká odborník a já si vzpomínám, kolik cigaret průměrně vykouřím při psaní jednoho článku.

Ľubomír Okruhlica tvrdí, že zvýšenou nervozitu, napětí či typický příznak jiných duševních poruch lidé často zmírňují „samoléčbou“ – cigaretou. „Tím si ale člověk svou zdravotní situaci ještě více komplikuje. Jsou totiž i interní důvody. V prvních dnech pokusu o abstinenci je určitě třeba vyvarovat se i mírné konzumaci alkoholických nápojů.“

Mezi abstinenční příznaky při končení s kouřením podle odborníka patří nesoustředěnost, zvýšené napětí až úzkost, zvýšený apetit, depresivní nálada, nespavost. Všechny přitom přetrvávají individuálně dlouho, nejvýraznější ale jsou samozřejmě na začátku. Během několika dní nebo týdnů výrazně ustoupí. „Objevit se v menší míře mohou i do roka po ukončení kouření. Právě rok je podle WHO potřebný k dosažení dlouhodobého uzdravení a ústupu všech abstinenčních příznaků včetně těch nejmírnějších,“ říká Ľubomír Okruhlica.

Nekuřák, nebo abstinující kuřák?

Zajímalo mě, jestli se budu moci hrdě nazvat nekuřákem, pokud se mi podaří přestat s kouřením, nebo budu stále jen abstinující kuřák. Odborník mi vysvětlil, že u pojmu „abstinující“ jde jen o lidové a laické označení člověka, které se nejednou používá i po dlouholeté abstinenci, například i při abstinenci od alkoholu. „Chce se tím zřejmě lidově naznačit, že by se neměl nikdy k cigaretě, alkoholu nebo k užívání jiné látky, na které byl závislý, vrátit a zkoušet ji. V tomto se shoduje s odborným doporučením. Termín však považuji za nešťastný, stigmatizující, jako by abstinence byla nemocí.“

Podle slov Ľubomíra Okruhlici se o takovém člověku dá z medicínského hlediska naopak konstatovat, že je ze závislosti vyléčen nebo uzdraven. „To, že si nemůžu zapálit, abych se opět nedostal do závislosti, přece není žádný zdravotní defekt. Použiji přirovnání: je to, jako kdyby se člověk s bílou pletí, který se někdy spálil při opalování na slunci, už teď nemohl jít slunit bez ochrany, neboť by byl považován za nemocného…“

Častou otázkou je, zda se kuřákovi po skončení závislosti dokážou po určité době i zregenerovat plíce. Podle odborníka sice částečně ano, ale u mnohých bohužel zůstanou i tak dlouhodobě poškozené.

Moderní kouření

Jak jsem zmiňoval výše, za osm let aktivního kouření jsem stihl z klasických cigaret přesedlat přes vaporizéry až na elektronické, které kouřím momentálně. Všiml jsem si, že kromě toho, že z náplní sice nesmrdím, zato ale kouřím rozhodně víc. To, že člověk může kouřit v bytě nebo u filmu a nemusí jít ani na balkon, je pohodlí, které ovšem, pokud jde o počet vykouřených cigaret, může být na škodu. Zeptal jsem se proto Ľubomíra Okruhlici, zda jsou takové cigarety opravdu zdravější.

Podle jeho slov to sice jejich výrobci tvrdí, ale medicína založená na důkazech přináší zatím rozporuplná zjištění. „Těžké negativní následky kouření se projeví až po letech. U těchto náhrad je čas na vyhodnocení ještě krátký. Z medicínského hlediska je předpoklad, že negativní dopad může být menší, mohou způsobit méně karcinogenů, méně onkologických onemocnění,“ dodal Ľubomír Okruhlica s tím, že z individuálního hlediska ale přetrvává závislost na nikotinu a hrozí i jiné chronické tělesné následky kromě onkologických.

Okruhlica připomíná, že v případě e-cigarety lze mluvit jen o redukci zdravotního poškození u již existujících kuřáků. Přínosem přechodu na takové cigarety je podle něj ovšem to, že jimi kuřáci neohrožují své okolí pasivním kouřením. „Pozitivní efekt tedy je, pokud jde o veřejné zdraví. I zde je však háček, neboť i u mládeže, která nikdy nekouřila cigarety, se tyto náhražky staly módou, stává se takto závislou na nikotinu a mnozí později pak plynule přejdou na běžné tabákové výrobky.“

Momentálně také mnoho influencerů nabízí CBD elektronické cigarety, které prý mají pomoci lidem skoncovat s nikotinem. Ľubomír Okruhlica tvrdí, že to je už problematika z jiného soudku. „CBD v medicínských preparátech je jen na předpis, na velmi vzácné poruchy. Jiné potravinové a kosmetické produkty nejsou pod takovou kontrolou a může se stát, že obsahují více THC, tedy aktivní látky z konopí, což může vést k pozitivním nálezům například při toxikologickém vyšetření,“ dodal s tím, že se jedná o nemedicínské produkty a jejich možný blahodárný účinek na zdraví není dostatečně vědecky prokázán a není rigorózně medicínsky potvrzen. „V našem případě by je musela schválit buď Evropská léková agentura, nebo náš Státní ústav pro kontrolu léčiv."

Ľubomír Okruhlica mi na závěr prozradil, že počet aktivních kuřáků na Slovensku částečně klesá. „Pro nás je rozhodující mládež. Po poklesu opět stav kuřáků/nekuřáků mezi mladými kolísá,“ dodává s tím, že pokud chceš i ty přestat kouřit a nedokážeš si pomoci sám, měl by ses obrátit na specialistu psychiatra, například v centru pro léčbu drogových závislostí.

Mám problém

Když dopisuji poslední řádky tohoto textu, nemůžu se dočkat, až si „zapálím“. Vydržel jsem necelých (pro mě nekonečných) pět dní od pondělí do pátku odpoledne. Tady můj slib padá a já mám nutkání nasytit „hlad“ ve svých plicích jako nikdy předtím. Jakmile dopíšu poslední tečku, konečně si vychutnám cigaretu.

Jak se ukázalo, i já mám problém, který převyšuje mé schopnosti. Sám skončit s kouřením nedokážu, proto když se k tomu příště odhodlám, nezbývá mi nic jiného než najít odbornou pomoc, kterou zmiňoval Ľubomír Okruhlica. Pokud jsi na tom podobně, nestyď se ji vyhledat také. Mít problém není ostuda, ostuda je nepřiznat si ho a vědomě dále ničit své tělo.