Čestmír Strakatý: Latentní sexismus nebo rasismus je určitě někde v každém z nás. Naším úkolem je si to uvědomit a pracovat s tím

Je jen málo lidí, kteří by se se jménem Čestmír Strakatý nikdy nesetkali. Jeho rozhovory se známými nebo důležitými osobnostmi v Prostoru X se těší veliké popularitě a na pohled sebevědomý moderátor za ně získal cenu Podcast roku v kategorii zpravodajství. Nedávno se Čestmír objevil také v podcastu Českého rozhlasu Hrana, kde promluvil o svém vztahu k tělu, který není vždy jen pozitivní.

S Čestmírem jsme se sešli v jeho studiu v pražských Holešovicích a popovídali jsme si o tom, jak těžká pro něj role moderátora je, jak se negativnímu postoji k vlastnímu tělu brání, co představují jeho rozsáhlá tetování a řeč přišla i na BoJacka Horsemana. 

Sám sebe často popisujete jako introverta, jak se vám pracuje před kamerou?Pro mě byla práce před kamerou od začátku proces, který nebyl vždy úplně jednoduchý. Když jsem začal dělat rozhovory, bylo to, jako by mě někdo hodil do vody a já se spíš učil plavat, než abych vědomě pracoval na zlepšení introverze. Teoreticky jsem na začátku věděl, jak mám vystupovat, ale praxe mi ukázala, že to není vždy tak, jak by si to člověk představoval.

 
S každou další zkušeností se ale práce s kamerou stává přirozenější a já si zvykl na spoustu věcí. Lépe vím, jak reagovat na lidi a jak s nimi pracovat. To je další věc, kterou vám praxe poskytne, i když třeba sám nechcete, protože setkávat se každý den s řadou nových lidí a velmi intenzivně si s nimi povídat vám s uzavřeností pomůže.

 
Takže byste o sobě už neřekl, že jste introvert?O tom, že jsou lidé přeučení introverti se ve společnosti často mluví a hodně lidí to o sobě prohlašuje. U mě to do určité míry platí také, ale nemyslím si, že bych sám přeučený introvert byl. Spíš mě okolnosti donutily se víc otevřít a s některými situacemi se vyrovnávám snadněji. Pořád se ale dostávám do momentů, které jsou pro mě překvapivé nebo které mě vyvedou z míry, a to jsou přesně ty chvíle, ve kterých se tahle moje stránka zase objeví.

 
Jak pak tyto momenty v reálném čase zvládáte?Asi bych na to měl mít nějakou metodu, ale žádnou nemám. Zvládám to prostě tak, jak to v danou chvíli. Buď to jde, nebo nejde. 

Doba je vyhrocená a posunutá do emoční roviny. Někdo si myslí, že novinář by měl na základě vědeckého poznání důsledně selektovat témata a někdo je za to, že novinář by měl jen předávat informace a zpracovat je co nejmíň. 

Dřív jste pracoval v ČT24, později jste přešel do DVTV a do info.cz. Teď tvoříte Prostor X v rámci Reflexu. Dokázal byste tyto zkušenosti nějak porovnat?To jsou naprosto neporovnatelné zkušenosti a zároveň se ta jednotlivá média změnila od doby, co tam nepracuji. Každé z nich mi ale dalo jinou zkušenost a já jsem rád, že jsem si jimi prošel, a o to víc, že jsem si jimi prošel v tom pořadí, které jste zmiňoval.

Pamatuji si, že v ČT24 byl obrovský tlak na objektivitu a důkladnost práce, z čehož vycházím doteď. V DVTV jsem zase pracoval v úžasném týmu a učil se od nejlepších lidí v oboru. Poučky, které mi tam říkal tehdejší šéf také používám dnes a denně. A práce na vlastním projektu mi dala velkou svobodu, ale také zodpovědnost. Ve výsledku se všechny zkušenosti složily do takového amalgamu, který mě doufám dostal do stavu, kdy svou práci nedělám úplně špatně.