Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Vybrali jsme to nejlepší, co jsme letos mohli vidět v kinech a na streamovacích platformách.
Do konce roku uvidíme už jen jeden chválený film a tím je Lost Daughter na Netflixu, kromě toho máme všechno uzavřeno. V uplynulých 12 měsících jsme viděli desítky filmů, ale musíme poznamenat, že tento rok byl o něco slabší než ty předchozí. Jednoznačně za to může covid, který odložil velké množství snímků na rok 2022.
Zároveň platí, že do tohoto výběru nemůžeme zařadit prosincové kinopremiéry jako Spider-Man: No Way Home, West Side Story, Benedetta, Matrix a podobně, jelikož se nedají zhlédnout v kinech ani na streamovacích platformách (HBO Max není na Slovensku, odkud autor článku pochází, dostupné).
Základním pravidlem účasti v žebříčku byl fakt, že měl snímek premiéru na streamovacích službách nebo v kinech letos. A tak se může stát, že se do žebříčku dostane i počin, který měl oficiální premiéru v roce 2020, ale k nám se dostal až v roce 2021. Vynechali jsme také dokumenty.
Úplně chápeme tvůj počáteční „hněv“, že se sem tento art dostal. Zelený rytíř je skrz naskrz artovým filmem s pomalými záběry, ne zcela jasným dějem a bez (téměř) jakékoli akce. V kině jsme při jeho sledování seděli úplně sami. Ovšem i artové filmy dokážou být skvělé a to je přesně příklad novinky od režiséra Davida Loweryho.
Jeho Green Knight je opojným dílem s nádherným vizuálem a silnými vypravěčskými prostředky. V některých částech sice trochu drhne, ale vynahradí ti to famózní finále, odzbrojující vizuál a celkové vyznění snímku. V centru dění je rytíř Gawain. Ten jednoho dne setne hlavu mohutnému Zelenému rytíři, který mu ale slíbí, že mu to za rok vrátí. Snímek následně sleduje Gawainovu dobrovolnou cestu za smrtí.
9. Wrath of Man
Guy Ritchie natočil další „stathamovku“. Jason Statham v ní hraje naštvaného profesionálního zabijáka, který se chce pomstít vrahům svého syna. Udělá vše pro to, aby je našel a zlikvidoval. Kašle přitom na peníze a cokoli jiného. Jde mu o jediné — dostat se k lupičům obrněných vozů, které tito zloději přepadávají, a doufat, že se s nimi dostane do styku.
Wrath of Man je vynikající akční thriller. Jestli máš rád drsné, brutální filmy připomínající 80. a 90. léta, Wrath of Man ti přesně sedne. Ritchie si vybral také velmi úderný soundtrack a fajn herce, přičemž zvolil dost vysoké tempo, takže se ani vteřinu nenudíš. Jedinou větší výtku jsme směřovali ke Stathamově postavě, která je příliš tichá, nezajímavá a jaksi prázdná.
8. The Trip
Nečekaný hit od Netflixu a režiséra Tommyho Wirkoly (Dead Snow, Hansel a Gretel: Witch Hunters) nás neskutečně pobavil. Byl mnohem lepší a vtipnější komedií než například Venom 2 nebo Don't Look Up. Děj se odehrává v nádherném skandinávském prostředí. V jeho centru jsou manželé, mezi kterými to skřípe a snaží se to napravit na víkendové chatě.
Bohužel pro oba se jejich víkend neuvěřitelným způsobem zvrtne a oni se stanou svědky a aktéry násilných činů. Děj tě pokaždé dokáže překvapit něčím novým a nemá problém vyvolat v tobě vůči postavám jak soucit, tak znechucení.
Je ale klíčové, abys o filmu nic víc nevěděl a nesmíš se podívat ani na trailer. Pokud máš rád krvavé vyvražďovačky, které dokážou být vtipné, nápadité, originální a skvěle zahrané, The Trip ti zpříjemní večer jako málokterý jiný letošní film.
7. A Quiet Place: Part II
Dvojce Tichého místa se nejvíce vyčítá, že nepřišla s něčím novým a v podstatě jde o Tiché místo 1,5. Tuto kritiku však nepodporujeme. Jednička je svým technickým zpracováním geniální film se spoustou kreativních a originálních nápadů. To vše pod pevnou režisérskou vizí Johna Krasinského.
Dvojka na to navazuje zase jednou úžasnými hereckými výkony a precizní prací se zvukem, který sám o sobě dokáže vytvořit napínavější scény než většina ostatních hororů a thrillerů v rámci celé své stopáže. Není třeba, aby každý díl revolucionizoval žánr a přicházel s ještě promyšlenějšími postupy.
Tiché místo 2 funguje skvěle jako klasické pokračování, které ovšem mohlo více rozšířit svět kolem příšer. I tak se nám dvojka nesmírně líbila, a to hlavně díky famóznímu finále, které bylo mistrně sestříhané a postaralo se o to, že jsme téměř nedýchali. Film, který umocní zážitek až v kině, ti vřele doporučujeme.
6. Malignant
První půlhodinu jsme absolutně nechápali, na co se díváme. Vážně režisér James Wan ztratil veškerou soudnost a kvality, které ho v hororovém žánru zdobily? Ne, James Wan natočil pravděpodobně nejodvážnější a nejoriginálnější hollywoodský horor 21. století. Alespoň si na nic tak úderného nevzpomínáme.
Je těžké vysvětlit, proč je Malignant tak skvělý film, aniž bychom ti pokazili zážitek z toho, když na to přijdeš sám. Vyčisti si před jeho sledováním hlavu a připrav se na více humoru než strachu. James Wan totiž rozvrátil hororový žánr, parodoval nesmrtelná hororová klišé a dokázal vymyslet i originálně vypadající scény. Sekvenci na policejní stanici nemůžeme nazvat jinak než geniální.
Ať už jde o samotný nápad, jeho ztvárnění nebo o bezvadnou kameru, je to další výborná komedie, kterou ale vůbec nemusíš pochopit a snadno se ti může zhnusit. Jednoduše ji neber jako další mrazivý horor. Bravo, Jamesi Wane, a bravo studio Warner Bros., že jste se do něčeho tak riskantního pustili.
5. The Last Duel
Ridley Scott letos poslal do kin dva filmy. Oba z hlediska tržeb zklamaly, ale jeden byl vynikající. My jsme čekali, že House of Gucci dopadne kvalitativně lépe, ale byl to právě historický The Last Duel, který si nás získal. Může za to hlavně technická stránka filmu a jeho originální struktura. Díky ní se díváme na hlavní kostru filmu ze tří různých úhlů pohledu.
Děj se zaměřuje na dva blízké přátele (Adam Driver a Matt Damon), jejichž vztah kvůli různým sporům postupně chladne. Kritická situace vyvrcholí, když Driverova postava znásilní manželku Damonovy postavy. Uvěří středověký soud ženě, nebo muži ve vysokém postavení?
The Last Duel je emotivní, drsný a perfektně zahraný pohled na období, kdy to měly ženy nesmírně obtížné a boj za jejich čest vedl velmi rychle a často k jejich smrti. Potěšilo i pár bojových scén, ale nečekej žádné Království nebeské. The Last Duel je pomalejší film se spoustou dialogů a dramatických scén.
4. Father
Role, která přinesla Anthonymu Hopkinsovi dalšího Oscara. Nikdo nemůže nic namítat. Hopkins ztvárnil důchodce trpícího demencí a možná i Alzheimerovou chorobou. Dennodenně zapomíná, kam si odložil hodinky, a z jejich krádeže obviňuje ženy, které o něj pečují, když není jeho dcera (Olivia Colman) doma.
Father je citlivou a emotivní sondou do života člověka, který trpí demencí, a do života lidí kolem něj. Oplývá vynikající režií a pyšnit se může i několika povedenými scénami, kde si kameramani a střihači naplno vyhráli. No a pak je tu zdrcující finále, které tě emocionálně rozloží.
3. James Bond: No Time to Die
Režisér Cary Fukunaga se postaral o perfektní rozloučení s Bondem. Jeho ultimátní konec byl emotivní, a i když jsme ho tak trochu očekávali, nebyli jsme připraveni na to, jak skvělým a osobním způsobem to udělají. Daniel Craig se se svojí životní rolí rozloučil na vrcholu a společně s ostatními herci vytvořil jednu z nejlépe zahraných bondovek vůbec.
Snímek má i přes dvouapůlhodinovou stopáž rychlé tempo. Někomu nesednou bledé lokace a betonová „hrobka“ na konci, ale nám se zasazení příběhu a vizuál odkazující na dědictví značky velmi líbily. Potěšil nás i fakt, že Bond nezahálel ani v akční složce.
Přesně to chybělo novému Matrixu – špičková akce a pamětihodný vizuál. Bond nezapomněl na emoce, poutavý příběh, skvělé postavy, ale hlavně si pamatoval, že je akčním blockbusterem.
2. Duna
Jeden z nejlepších kinozážitků našich životů. Kanadský režisér Dennis Villeneuve po letech uvedl svůj magnum opus v knihách, a pokud jsi ho neviděl v IMAXu, nikdy úplně nepochopíš jeho výjimečnost. Je to škoda, ale jednou za rok podobný film vznikne a vyplatí se do kina vydat. O Duně jsme rozjímali už ve dvou článcích (tadya tady), takže zřejmě víš, že nás odpálil vizuál, ale líbil se nám i příběh a postavy.
Villeneuve natočil tak trochu artový film za blockbusterový rozpočet a je to cítit. Dlouhé dialogy, trpělivá výstavba světa a odzbrojující vizuál, který ve spojení s Zimmerovým soundtrackem způsobil, že jsme na plátno zírali s otevřenými ústy. Dunu lze analyzovat opravdu dlouho. Podstatné je vědět, že i přes svou komplexnost na stříbrném plátně fungovala skvěle.
1. Quo Vadis, Aida?
Možná trochu nečekaně, Aida si to ovšem zaslouží. Žádný jiný film se s námi nedokázal na emocionální úrovni propojit tak jako Aida. Režisérka Jasmila Žbanić (která, mimochodem, natáčí i seriál The Last of Us) se zabořila hluboko do charakterů a emocí postav reprezentujících skutečné lidi, kteří si prošli peklem.
Snímek zaznamenává hrůzostrašné události ve městě Srebrenica v Bosně, kam v červenci 1995 vnikly jednotky srbských vojáků pod vedením generála Ratka Mladiče. Hlavní hrdinkou filmu je Aida, překladatelka pro Organizaci spojených národů.
OSN mělo u Srebrenice základnu, kam se uchýlili civilisté poté, co utíkali před srbskými vojáky. Velitelé na základně byli bez pomoci shora a přímých rozkazů bezmocní. Srbským jednotkám se poddali a ty si tedy mohly dělat, co chtěly.
Připrav se na emocionální peklo. Nic nezabolí tak jako pohled na skutečné utrpení. Quo Vadis, Aida? je nejen další významný snímek z hlediska historie, ale také fantasticky natočený film, kterému z technického hlediska asi ani nemáš co vyčítat.