Některé filmy mají takovou sílu, že nadobro změní, jak nad věcmi kolem sebe přemýšlíme, nebo dokonce pohnou se zákony. Vybrali jsme pět světových a dva české snímky, které považujeme za ty vůbec nejvlivnější všech dob.
Od 24. října do 2. listopadu probíhá v Česku legendární mezinárodní festival dokumentů Ji.hlava. Při té příležitosti jsme se zamysleli, jak velký dopad může dobře zpracovaný dokumentární film mít.
Dokument často nebývá snadnou podívanou. O to větší stopu ale po sobě může zanechat. Mnoho z nich zachránilo konkrétním lidem životy, rozproudilo debaty a zapsalo se do filmových i politických dějin. Představujeme ti pět z nich, které bez nadsázky pohnuly dějinami.
1) Bowling for Columbine (2002)
Oscarový snímek z roku 2002 začíná tragickou střelbou na střední škole Columbine. V následujících minutách pochopíš, proč jsou Američané a Američanky tak posedlí zbraněmi a proč jsou takovou součástí jejich kultury. Režisér Michael Moore totiž ostře kritizuje i média a agresivní mezinárodní politiku Bushovy administrativy, v dokumentu dokonce vystupuje i Marilyn Manson. Film je navíc i po téměř třech dekádích stále aktuální, masakry na školách se totiž bohužel dějí dodnes.
2) Tenká modrá čára (1988)
Když se Googlu zeptáš na nejlepší dokument všech dob, jako první ti vyskočí právě dokument režiséra Errola Morrise. Shodne se na tom i uživatelstvo Redditu. The Thin Blue Line, jak se v originále snímek jmenuje, sleduje případ Randalla Dalea Adamse, který byl v roce 1976 odsouzen za vraždu policisty. Film odhaluje nesrovnalosti ve vyšetřování, což vedlo k přehodnocení případu. Nakonec se totiž ukázalo, že šlo o justiční omyl. Jako jeden z prvních dokumentů dokázal kritikou systému přispět k jeho nápravě, tedy osvobození Adamse.
„Morrisův legendární dokumentární film představuje zásadní úspěch v oblasti dokumentárního filmu. Žádné jiné dílo tohoto druhu se mu nemůže rovnat a zůstává jedním z nejdůležitějších filmů, které změnily svět, a to nejen ve 20. století, ale možná i v celé historii.“ píší o v mnoha směrech průlomovém snímku média i desítky let po jeho vydání.
3) Šoa (1985)
Více než devítihodinový dokument o holocaustu, který autorstvu zabral jedenáct let práce. Intenzivní film ti naservíruje několik hodin neúnosné pravdy, protože neuvidíš žádné archivní záběry, ale jen syrové vyprávění přeživších, svědků i bývalých nacistů. Režisér Lanzmann natočil památník, který tě zaručeně rozloží. „One of the most important films ever made,“ napsal jeden z uživatelů na Letteboxdu, se kterým nelze nesouhlasit, protože tento hluboký ponor ti tolikrát omílanou zkušenost zprostředkuje tak intenzivně jako žádný jiný snímek.
4) Supersize Me (2004)
Co se stane, když budeš měsíc v kuse jíst jenom Mekáč? Pravděpodobně se to podepíše nejen na tvé váze, játrech a fyzičce, ale pocítíš i psychický dopad a značnou únavu. Pokud tě výsledek pokusu zajímá, nemusíš ho podstupovat, ale stačí si pustit tento již kultovní dokument od Morgana Spurlocka.
Ten ti doslova naservíruje nejen zamyšlení nad tím, co v pozdně kapitalistickém světě jíme, ale také jak nám je jídlo prodáváno a jak hluboce je obzvlášť v USA kultura fast foodu zakořeněná. Film odhalením manipulací, cílením na děti a „super size“ porcemi vyvolal nejen vášnivou debatu, ale také zrušení zmíněné možnosti obří porce a revizi stravování v řadě amerických jídelen.
5) Nepříjemná pravda (2006)
Do poloviny nultých let se o globálním oteplování bavili především lidé z odborných, vědeckých nebo aktivistických kruhů. Dostat jednu z největších výzev současného světa do mainstreamu se podařilo i díky filmu Davise Guggenheima Nepříjemná pravda.
„Tento film byl jednou z mála kulturních událostí, které změnily způsob, jakým lidé po celém světě vnímají svět kolem sebe,“ zhodnotil po letech film ředitel Climate Reality Project Ken Berlin. „Inspiroval miliony lidí, aby začali mluvit o klimatické krizi se všemi, které znají, a osobně se zapojili do řešení tohoto problému, čímž vznikla zcela nová generace aktivistů,“ vysvětluje.
Přestože s dnešními poznatky by se ve filmu našlo pár nepřesností, z žebříčku nejvlivnějších dokumentů jsme tento klimatický dokument vynechat nemohli.
Honorable mentions z českého rybníčku
I v Česku umíme dělat dokumenty, díky kterým se začaly hýbat ledy. Vybrali jsme pro tebe tři z posledních let. Všechny navíc režírovaly (v jednom případě ve dvojici s mužem) ženy.
V síti (2020)
Dokument Barbory Chalupové a Víta Klusáka osvětlil v Česku fenomén kyber groomingu. Celé Česko šokovalo množství mužů, kteří v experimentu kontaktovali zdánlivě náctileté dívky. Sexuální predátoři ale ve skutečnosti psali profesionálním herečkám. Během deseti natáčecích dnů se jim ozvalo 2458 osob, v drtivé většině mužů.
Policie na základě filmu začala stíhat hned několik pachatelů, někteří z nich byli odsouzeni za navazování nedovoleného kontaktu s dítětem. Po uvedení také došlo k ukončení provozu chatovací stránky lidé.cz. Na základě filmu se také rozběhla řada edukačních kampaní pro děti.
Možná si taky pamatuješ mrazivou hlášku „Dvanáct? Tak to je pohoda,“ která později zlidověla.
Hranice práce (2017)
Režisérka Apolena Rychlíková vyslala Sašu Uhlovou, aby pracovala v profesích ohodnocených minimální mzdou. Pracovala třeba v drůbežárně Vodňanského kuřete spadající pod holding Agrofert, v prádelně motolské nemocnice nebo jako pokladní v Albertu.
Dokument Rychlíkové a Uhlové kdysi rozčílil i Andreje Babiše, který tehdy vlastnil Agrofert. Ačkoliv dokument opakovaně odhaluje porušování zákoníku práce, majitel Alberta tvrdil, že k němu u něj ve firmě nedochází. Bývalý ředitel Ludvík zase sdělil, že ho pracovní podmínky v prádelně nemocnice mrzí.
Zaujaly tě dokumenty v našem výběru? Vyraz už tento víkend do Jihlavy, kde se už po devětadvacáté koná zmíněný festival. Kdo ví, možná tam letos objevíš budoucího aspiranta na podobný žebříček. Čich totiž organizátorstvo rozhodně má, dva z našich favoritů tam totiž kdysi měly premiéru.
Ještě nejsem, kým chci být (2024)
Formálně jedinečný dokument Kláry Tasovské vypráví příběh české fotografky Libuše Jarcovjákové prostřednictvím tisíců jejích fotek. Zaznamenal úspěch na více než stovce mezinárodních filmových festivalů, včetně premiéry na Berlinale.
Do Česka vnesl unikátní pohled na tělesnost, samotu, ale i queer identitu v socialistickém Československu.
