Zkusil jsem měsíc nepít alkohol. Takto to dopadlo

Rozhodl jsem se proto kontaktovat „vrchního kampaně“, jak si přezdívá, Petra Freimanna, abych se jej zeptal na pár otázek. Ptám se například na jeho vznik a na to, jestli je „Sucháč“ opravdu českou unikátní záležitostí. 

„Suchej únor vznikl v lednu 2013, kdy si skupinka mužů z neziskovky Liga otevřených mužů říkala, co se dá ještě víc udělat pro zdraví v populaci. A jelikož je alkohol celospolečenské téma a konzumace je vysoká, hned další měsíc byl Suchej,“ uvádí Freimann s tím, že od roku 2017/18 začala jeho profesionalizace. Potvrzuje, že se jednalo o první podobnou iniciativu na světě společně s britským Dry January. 

K iniciativě jsem se osobně nepřihlásil, nicméně oficiálně registrovaných zapřisáhlých únorových abstinentů by letos mohlo být, vzhledem k lepší osvětě, více než minulý rok, kdy se zúčastnilo 700 tisíc lidí. Celých 10 % tuzemské dospělé populace. K popularitě iniciativy kromě samotného zbavení se zlozvyku přispívá i její vyznění. „Je to pozitivní výzva, žádné zastrašování nebo snaha o prohibici,“ zdůrazňuje Freimann i ochotu podniků zařazovat extra nealka nabídky na únor.

To mi ale přišlo zvláštní, jelikož jediným pravidlem kampaně je si nedat „ani kapku alkoholu“. Co tedy výše zmíněné kapky na kašel? Je to podvod? „Takhle striktní to určitě není. Jde primárně o osobní zkušenost a tedy o osobní výzvu. My nejsme soudci. Klíčové je hlavně ověřit svůj vztah k alkoholu a zjistit, kdo koho ovládá,“ dodal. Tak dobrý.

Iniciativa také vydala i knihu Suchej únor: 28 důvodů, proč ochutnat čistokrevnej život. Zajímalo mě, jestli se v ní nachází nějaké triky. Údajně se jedná o „alkoholovou bibli“, což si získalo mou pozornost. „Alkohol máme každý doma. Naše kniha na 416 stránkách, odlehčeně, s nadhledem a se spoustou rozhovorů, příběhů a dat, popisuje, koho to doma vlastně máme,“ zmínil Freimann. „Je fajn ho poznat. Vědět o něm vše a mít možnost se rozhodnout, jak se s sním chceme kamarádit,“ radil.

Suchej únor ale není pouze o samozapření. Iniciativa jako taková jezdí pomáhat například i do firem a řeší například rizikové chování na pracovišti. Školení, workshopy a další. Výsledky průzkumů v české populaci pak budou známy v březnu. Tak uvidíme, co se o sobě zase dozvíme.

6. den

Dobře, uznávám. Už bych si to pivo možná i dal. Ale žádné podvody. Proto jsem se rozhodl vyrazit do obchodu a koupit pivo, které neobsahuje žádný alkohol. Že to je nemožné? Naopak, akorát musíš hledat.

Volně prodejné je však, podle toho, co jsem našel, pouze jediné – 0,0 od Heinekenu. Možná si pamatuješ na náš test nealko piv, kde jsme jej, mírně řečeno, poměrně zkritizovali. Jenže, když je nouze nejvyšší...

Bohužel, chuť se nezměnila. Teda trochu. Voda s příchutí piva, které místy chutná až jablečně, psal jsem dříve. Dnes bych spíše dal ruku do ohně, že chutná po hroznech. Ať tak či tak, příště jej nechám v regálu. Narazil jsem také na „pivní limonády“, ty se poměrně dají chuťově zvládnout, v břiše to ale žádná hitparáda prostě není. Nic, posílám se k vodě.

Ani s pivní limonádou jsem úspěch neslavil

8. den

Přichází týdenní zúčtování. V den, kdy mi zase není úplně dobře. Můj zánět se rozhodl, že mi zavaří, a proto přísahám, že kdybych byl jen trochu lehčí, vznáším se u stropu. Přesto však hlásím změnu – přes mírný nárůst váhy (86,35 kg) mám v míře nad boky 95 centimetrů. To je poměrně velký rozdíl; respektive rozdíl, který jsem úplně nečekal. 

Proto mě napadají hned dvě věci, které bych mohl prozkoumat. Jak jsem zmiňoval dříve, můj žaludek není kamarád s pivními sycenými limonádami a mé chuťové pohárky zase s bezalkoholovým pivem. Bylo by fajn zjistit, jaké existují nealkoholické alternativy alkoholu. V druhé řadě, vzhledem k nečekaným mírám, bych mohl přijít na to, jaký vliv alkohol na tělo vlastně má. Nejsem si totiž jistý, jestli si je všechny uvědomuji. 

12. den

Dny jsou krátké a povinnosti nekonečné, proto se dostávám ke svému „výzkumu“ až o pár dní později. Chuti na pivo odolávám poměrně zdatně, vlastně ani nemůžu tvrdit, že bych cítil nějaké nutkání. A jestli tam nějaká je, domnívám se, že jej úspěšně zaženu, jakmile zjistím, co všechno alkohol mému tělu dělá.

Po chvíli hledání narážím na článek s výmluvným názvem Jaké jsou účinky alkoholu na můj organismus? projektu Alkohol pod kontrolou kliniky adiktologie 1. LF Univerzity Karlovy a VFN v Praze. Ten mi akorát potvrzuje to, co jsem už věděl: alkohol je jen prázdná kalorie. Poskytuje organismu energii, ale prakticky nemá výživovou hodnotu. Co to znamená? Když budeš hodně pít, projeví se to na tvorbě tuku a může způsobit nadváhu.

A co víc, při dlouhodobé konzumaci vysokých dávek může naopak hrozit podvýživa. Může k ní dojít jednak vlivem poškození trávicí soustavy alkoholem nebo omezením příjmu potravy vlivem pokrytí energetické potřeby člověka alkoholem. Takže ne, pivo není tekutý chleba, jelikož ten má alespoň nějaké výživové hodnoty.

Nyní následuje seznam zdravotních problémů, které mohou nadměrnou konzumací alkoholu vzniknout a které mě vyděsily. Zejména první uhodil hřebíček na hlavičku: nadměrná konzumace vede k zvyšování sekrece žaludečních kyselin a histaminu, což může vést k vzniku zánětlivých procesů – zejména v žaludku a střevech. Chronický zánět žaludku může vést až k rakovinotvornému bujení.

Alkohol může také: přinést ztráty a nerovnováhu cenných minerálních látek, porušení vstřebávání vitaminu B1, jenž se stará o rozklad alkoholu, a stav, kdy se organismus chová k dalším vitaminům, jako by byly v nadbytku, a snaží se je z těla vyloučit. Z toho může postupnými procesy vzniknout až snížení aktivace imunity, zvýšení rizika anémie, srdečních onemocnění či rakoviny tlustého střeva. Takže díky moc, pivo dneska jistě vynechám.

15. den

Měření číslo 2. Váha: 85.95 kg, břicho: 94,5 centimetrů. Jsem nafouklý. Přestal jsem mít chuť na pivo. Úplně. Nevzpomněl jsem si na něj v posledních třech dnech ani jako o alternativě, kterou bych si mohl dát. Sáhnul jsem raději po džusu nebo po vodě. 

17. den

Hledám další důvody, proč v budoucnu nepít pivo. Uvědomil jsem si, že bych pivo mohl oželet jen kvůli tomu, abych ušetřil peníze a odepsal zbytečnou položku spíš než kvůli zdraví. Jenže na druhou stranu, možná mi za to stojí si v jednom nebo dvou kouscích najít alespoň na chvíli, předtím, než se nafouknu, nějaké to chvilkové psychické uklidnění z celkové zátěže, které v životě opravdu není málo.

Jistým způsobem chápu lidi, kteří každý den končí v hospodě a vyrovnávají se tak s tlakem reality. Bohužel, přes všechny ty zdravotní komplikace se nedokážu úplně soustředit na ta pozitiva, která mi Suchej únor přináší.

18. den

Co ale člověk nechtěl. Vysvobození i zkáza. V den, kdy jsem dostal největší chuť na pivo za posledního snad půl roku, jsem se probudil s opravdu zajímavou bolestí břicha. Proto jsem porušil svůj totální alkoholový půst kapkami – skóre ukazuje 18 dnů bez kapky alkoholu. Od nynějška si můžu dopřát nealkoholické nápoje, takže toho využívám a kupuju si jeden Birell. Nikdy mi tak nechutnalo nealkoholické pivo jako teď. 

Začínám být ale zvědavý. Kdysi v minulosti jsem dostal jako dárek láhev nealkoholického ginu a pamatuji si, že chutnal jako zvláštní hroznová šťáva. Existují některé další alkoholické nápoje podobné pivu, které chutnají alespoň trochu dobře? A budou vyhovovat i mně? I tyto otázky mají řešení, které se přímo nabízí.

Už několikrát jsem po cestě Brnem narazil na malý stánek v Žabovřeskách. Stará konstrukce, která bývala dříve trafikou, je nyní nově natřena, má na sobě hodiny ukazující čas příchozím na autobusovou zastávku a modrobílou barvu s cedulí s nápisem Nealkoland. Dnes je čas, abych využil své zvědavosti a šel se zeptat, co nabízí.

První, co člověka cvrnkne do čela, je pohled na spoustu doplňkového zboží, které se k nealkopití úplně nehodí. Magnetky, květiny, náramky... je tu úplně všechno. K tomu se nosem line štiplavá vůně vonných tyčinek. Když se nakloním do okénka, vidím zde urostlého mladého muže, jehož objem umocňuje i to, že je na vyvýšeném místě. Jedná se o majitele Jakuba Bártu. 

Zajímám se úplně o všechno, logicky ale zejména o sortiment, který zde nabízí. Největší nabídka obsahuje hlavně nealkoholická vína, vzadu si ale všímám i jiného alkoholu. Vidím „svůj“ gin, rum, whiskey i pivo. „Nealko je budoucnost. Chutná to stejně, akorát v tom není žádný alkohol,“ tvrdí vedoucí s tím, že nejčastěji chodí lidé na víno. High-endový „tvrdší“ nealkohol je prý hlavně zboží pro lidi z Rakouska nebo Švýcarska.

Co se týká výdělků, není to prý úplně nejlepší, ale prý se dá s takovým stánkem uživit. Proto se zde nejspíš nachází pro mě překvapivý sortiment, kterými jsou alkoholická piva. Významný nárůst zákazníků údajně nezaznamenal ani během suchého února. Mě to ale neodrazuje, nechávám si doporučit, co bych si měl koupit.

„Tady Chardonnay nebo Ryzlink,“ dává mi vybrat, přičemž si nakonec vybírám veganskou lahev Carl Jung De-Alcoholised Chardonnay. K tomu jsem si vzal dva italské aperitivy Sanbittér a Crodino. Dohromady mě to vyšlo na 265 korun. Víno je poměrně drahé, takže čekám zázraky.

Výsledek? Pravý opak. Nealkoholické víno je nejen pro mě jako dietáře nevhodné, ale zároveň je kyselé a bez alkoholu zvláštně kopající, umělé a mazlavé. Překvapivá však byla chuť, která opravdu připomínala levné (špatné) víno ze supermarketu. Naopak aperitivy byly opravdu výborné – doporučuji vyzkoušet, jelikož se prodávají v malých lahvičkách. Lidem se záněty v trávícím traktu bych je ale taktéž radši nedoporučil.

22. den

Předposlední kontrola hlásí, že váha trochu narostla – 86,05 kg. Obvod (znovu nafouklého) břicha byl přesně 95 centimetrů. Jak vidno, váha se během tří týdnů zase úplně nezmění. Je však zvláštní, že když si to pivo občas dopřeju, váha mi během „špatných dnů“ skáče klidně v rozmezí tří kila. Jestli za ustálení ale může alkohol, netuším.

25. den

Myslím, že si vedu dobře. Už jsem prakticky na cílové čáře, takže si myslím, že to zvládnu. Problémem je, že zrovna dnes bych si normální obyčejné orosené točené pivo s hustou pěnou dal, i kdyby se mělo jednat o poslední věc, kterou udělám. Je proto čas si popovídat s odborníkem a zkusit se ho zeptat na to, jakým způsobem se učí krotit alkohol lidé na léčení. A trochu se přiučit.

Na mé otázky odpovídá přednosta kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN Michal Miovský, který je odborníkem na slovo vzatý. První věc, která mě zajímá, jsou potenciální fígly, které by mohly zahnat mé choutky.

 „Pokud má člověk nutkavé myšlenky a alkohol je pro něj téma, které reprezentuje nejen ony nutkavé myšlenky, ale také je doprovázeno skutečně vysokou spotřebou alkoholu a rizikovými vzorci pití, pak moc není situace zralá na hledání fíglů, pak je čas daný problém skutečně řešit se vší vážností,“ uvedl Miovský. Tam naštěstí nepatřím.

Proto mluvíme o alkoholismu jako takovém. Co s tím, pokud chceme s pitím přestat a nejde to? „Nejlepší je dorazit k ambulantnímu odborníkovi v našem oboru a aktivně začít na problému pracovat a řešit jej,“ logicky odpovídá profesor Miovský, podle nějž jsou nejlepší specializovaná ambulatní adiktologická centra, kterých je ale málo. S konzultací či základní diagnostikou by si ale měl poradit jakýkoli psychiatr nebo klinický psycholog.

Zjištění, že je člověk alkoholikem, je ale mnohem těžší určit, než se zdá. „Hranice je dána  především dvěma skupinami parametrů, psychologické faktory reprezentují pouze jeden z náhledů,“ uvádí. „První tvoří závažné zdravotní dopady spojené s užíváním alkoholu. Touto hranicí je přibližně 60-100g etanolu za den, tedy v podstatě 3-5 piv nebo 3-5 dvoudeci vína,“ vysvětluje s tím, že jakékoliv překročení hranice znamená exponenciální růst risku.

„Pokud jde o onen pomyslný krok mezi běžnou konzumací alkoholu a vznikem adiktologického problému, pak si ji můžeme představit prostě tak, že v momentě, kdy alkohol přestane přinášet radost a být spojen s pozitivní rolí a na místo toho se stane nástrojem řešení problémů, nebo dokonce zdrojem problémů, pak je to již vždy minimálně na zvednuté obočí,“ dodává.

Alkohol je prostě lstivý a nenápadný zabiják a odbornou pomoc by si zasluhovalo mnohem více lidí, než ji dostává. Miovský tvrdí, že „poměr mezi tzv. problémovými uživateli nelegálních návykových látek a uživateli alkoholu s již nějakým rozvinutým klinickým problémem“ je 1:10 až 1:15. Jenže nepít v Česku stále není cool. Proto se ptám, jakým způsobem čelit tlaku skupiny zejména u mladých lidí a zejména těch, kteří pití bagatelizují.

Radu jako takovou jsem nedostal. „To zásadní pro prevenci s mladými lidmi, je racionalita a otevřenost a naše schopnost doručit k mladé generaci potřebné informace přijatelným a srozumitelným způsobem a pomoci budovat odolnost vůči těmto fenoménům,“ tvrdí odborník. Tak doufám, že si z mého článku opravdu něco odneseš.

29. den

Ano, klasicky jsem nestihl skončit včas. Konec, den zúčtování, proto přichází až s prvním březnem. Pokud má váha nelže, mám momentálně 85,6 kilogramů a přes břicho měřím 95 centimetrů. To je přesně o 400 gramů a 2 centimetry méně než na začátku. Svědčí to o něčem? Asi úplně ne, takže zdravotní benefity úplně odhadnout nedokážu. Mnohem důležitější je však psychický aspekt.

Mohu upřímně říct, že mi alkohol, tedy pivo, nechybí. Popravdě mi ale nechybí ani nealkoholové náhražky. Piju mnohem častěji vodu, dokonce se mi daří vypít 1,5 litru vody denně, což je na mé poměry skvělé číslo. Pokud potřebuji něco jiného, dám si džus nebo bylinkový čaj; bohužel na  jaterní kúru a dokonalou očistu nakonec nedošlo. 

Fyzická aktivita také zrovna nenarostla. I když jsem si to sliboval, byl jsem sotva jednou a ke konci měsíce přišel konflikt na Ukrajině, což ve spojení s narůstajícím stresem a nedostatkem času zapříčinili, že jsem tvrdnul u monitoru mnohem častěji.

Píšu si: Je důležité nepít; v mém případě by však změna musela přijít ve větší fyzické aktivitě, častější volnočasové socializaci, uvolnění stresu a řešení dalších zdravotních problémů. Změna jídelníčku, byla-li by možná, také není prakticky reálná.

Sladká odměna

Proto otevírám láhev svého oblíbeného moku a jaro začínám s vizí, že měsíc bez piva zvládnu i příště. Suchej únor doporučuji všem. Možná ti to nepůjde, možná ano a nedá ti to směrem k alkoholu nic navíc, na druhou stranu si možná o sobě něco uvědomíš. Nedostatky jdou totiž spolu, ruku v ruce, a když odstraníš jeden, možná se objeví druhý, důležitější, který je třeba řešit a ani jsi o tom nevěděl.