Kryptoměny a NFT jsou pro digitálního umělce revoluční, říká 3D umělec Filip Hodas. Nejdražší kus prodal za 2,4 milionu korun

Když si položíš otázku, kteří Češi jsou nejsledovanějšími na Instagramu, kdo se ti vybaví? Podle našeho názoru to bude Petr Čech, Leoš Mareš, Jirka Král nebo možná Anna Šulcová. V první dvacítce se však najdou i krajané, kteří na sociálních sítích z nějakého důvodu prorazili, ale v Česku moc známí nejsou. Jejich činnosti totiž zasáhly mnohem širší publikum – často mluví k celému světu.

Vynecháme-li veškerý influencing, v žebříčku nám zůstanou často „opravdoví“ umělci. To je případ i našeho dalšího respondenta, jehož umění je nezaměnitelné. Vezměme si takovou Silivii Mahdal, umělkyni tvořící realistické malby tužkou, která má 1,4 milionu sledujících. Podobně věhlasným je i hoodass, vlastním jménem Filip Hodas, jehož skoro 625tisícová fanouškovská základna obdivuje jeho 3D umění.

A máš pravdu, zkušený čtenáři, my jsme s Filipem, jehož práci s pop-culture referencemi nebo zajímavými nekonvenčními pohledy na svět kolem nás, jsme sledovali už dříve. Nicméně čas plyne neúprosně, a tak nás zajímalo, co se v jeho životě po pěti letech od našeho posledního rozhovoru událo. Víme totiž, že se sám začal více angažovat ve stále vcelku neobjeveném světě NFT. Proto slovo dalo slovo a zbytek najdeš níže.

Doporučeno

Petr Mára: NFT jsou devadesátky na internetu. Když jsem koupil první, musel jsem se smát. Hodnotu budou mít 2–3 % NFT projektů 21. února 2022 11:30

S redaktorem REFRESHERu jste se naposledy bavil před pěti lety. A to je vcelku dlouhá doba, v níž nás také zastihla pandemie. Změnilo se hodně?

Docela dost, obzvlášť v posledních pár letech. Pracoval jsem na reklamní tvorbě, ve volném čase na osobních věcech na sociální sítě a potom, když v roce 2020 přišla první vlna pandemie, to pro mě bylo poměrně těžké. Doběhlo mi několik projektů, v únoru jsem dostal poslední faktury a v březnu, kdy jsem byl na horách, se u nás objevily stovky případů a všechny projekty, které byly domluveny, se najednou zrušily. 

Dostal jsem se do zvláštní situace, kdy jsem byl zavřený doma a čtyři měsíce jsem neměl žádnou komerční tvorbu, což mě donutilo vrátit se k rozvíjení svých schopností. Rozjel jsem proto novou sérii, v níž jsem ukazoval, jak by vypadaly reklamy na moderní brandy v období renesance. Když se to začalo uvolňovat, tak se reklama lehce rozjela, ale ne tolik, abych nemohl pokračovat na osobní tvorbě. Tak jsem v tom pokračoval.

Na konci roku 2020 jsem se ještě skrze známého dostal ke cryptoartu a NFT, takže to nakonec dopadlo tak, že jsem z komerční tvorby přešel do osobní, kterou se snažím různými formami monetizovat. Korona mi vlastně určila směr další kariéry.

Chtěl jsem se zeptat, zda vám pandemie nepomohla, inspiračně samozřejmě, ve vaší dystopické tvorbě, kterou jste proslul?

Takhle úplně ne, ale našli bychom tu nepřímou inspiraci. Od roku 2019 jsem se snažil, během svých cest v zahraničí, z fotek skenovat různé věci, které vytvořily 3D objekt. Vytvářel jsem si takové suvenýry, abych je poté mohl použít ve třidéčkových scénách.

Během covidu jsem ale cestovat nemohl, tak jsem se začal více rozhlížet po Vršovicích a po Praze, co bych mohl skenovat, a to mi pomohlo prozkoumat další kontexty a prostředí, ve kterých bych mohl pracovat. Posunulo mě to v technické workflow, co se skenování týče. V tomhle to bylo „super”, jelikož dříve by mě normálně nenapadlo například oskenovat celý dům. Bývaly to samé sochy a malé věci. Když se nad tím zamyslím, v tomto období jsem se kreativně posunul nejvíc za hodně dlouhou dobu.

Pojďme se pobavit více o vás. Když jsem dělal rešerši, zjistil jsem, že máte vlastně poměrně zajímavou rodinu a příbuzné. Podělil byste se o to?

Ano. Můj dědeček (Jaroslav Tomčík, pozn. red.)  byl důstojníkem československé armády v Británii. Bohužel jsem ho zažil pouze jako batole; dědeček se narodil v roce 1909 a zemřel dříve, než jsem si ho vůbec mohl pamatovat. Je to rodinná historie, kterou tu a tam zaslechnu a nerad bych ji popletl.

V kostce vím, že odjel do Británie, kde pomáhal učit a trénovat české jednotky. S obrněnou brigádou se účastnil i obléhání Dunkerque. Po válce byl tajemníkem tehdejšího ministra obrany Ludvíka Svobody, ale kritizoval komunistický režim a během procesů v 50. letech byl odsouzen k 15 letům těžkého vězení. Později byl propuštěn a rehabilitován.

3D je na začátku z osmdesáti procent koukání na tutoriály a dvacet procent práce.

Můj otec, který se narodil v roce 1945 v Británii, se pak hned po revoluci vrátil do Česka, kde chtěl najít svého otce. Našel ho a pak tady zůstal.

Svět vás zná pod pseudonymem hoodass. Asi je jasné, jak jste k němu došel, ale rád bych to slyšel od vás. Protože mi přijde, že to je spíše přezdívka, kterou by si vás chtěl někdo dobírat.

Byl jsem ještě na základce a snažil jsem si vymyslet jméno, se kterým bych mohl hrát hry. Zároveň jsem ale nechtěl nějakou totálně vymyšlenou věc. V té době jsem hodně poslouchal hip hop a došlo mi, že když se použijí slova “hood” a “ass”, tak to zní jako moje příjmení, akorát se zdvojí písmena. Začal jsem to používat, neměl jsem s tím žádné záměry a v době, kdy jsem si zakládal Instagram, tak jsem si to tam bezmyšlenkovitě dal. Ono to tam potom jaksi zůstalo.

Co je na tom nejhorší, je fakt, že se účet rozrůstal. Nikdy mě nenapadlo, že by jej mohlo sledovat tolik lidí. Po dvou letech jsem si zabral @filiphodas s nadějí, že to jednou změním. Chtěl jsem to změnit na 250 tisíc followers, pak na půl milionu, ale neudělal jsem to. Tak teď si říkám, že 750 tisících, jenže bůh ví, jestli se tam dostanu. Co se týká organického růstu, Instagram není poslední dva roky úplně vončo. Možná zůstanu navždycky hoodass.