Příběhy uprchlíků: Když byla rodina na Ukrajině, brečela jsem každý den (Reportáž)

Zaregistrovala se do dětského koutku, doufá ale, že bude moci lidem pomáhat i při vyplňování formulářů. „Hodně lidí přichází z vesnic a neumí psát latinkou, anglicky ani česky. Umí jen ukrajinsky a potřebují pomoci,“ vysvětluje Evgenia. Fotografována být nechtěla.

Někteří její přátelé zůstávají na Ukrajině. Protože města jako Kyjev a Charkov jsou hlavními cíli ruských sil, přesunuli se společně s dalšími uprchlíky do západní části Ukrajiny, například do Lvova i menších vesnic. Ani tam ale nejsou před válkou v bezpečí. „Navíc tam není dostatek jídla, na to množství lidí, které prchá z velkých měst, je to málo,“ říká Evgenia. 

Přestože sama nyní neví, co přinese budoucnost, děkuje Česku za solidaritu a to, jak se k lidem z Ukrajiny chovají. „Češi jsou velmi přátelští, za to jim moc děkuji. Tady v centru nám dali vodu, jídlo, zajistili animátory pro děti. Při čekání v centru sedíme v pohodlí a dostáváme, co je potřeba,“ děkuje Evgenia. 

Co by nyní Česku vzkázala? „Prosím, vyjednejte bezletovou zónu nad Ukrajinou. To je teď nejdůležitější. Na Ukrajinu dopadají bomby a to je strašné. Prosím Česko, Evropu i NATO, aby vyjednaly bezletovou zónu,“ dodává Evgenia. 

Snažím se zůstat optimistou, nemám jinou možnost

Stanislav přijel z Ukrajiny do Česka 7. března z Obuchova, města v kyjevském regionu. Přijel s manželkou Katyou, třemi dětmi ve věku deset a pět let a čtyři měsíce. Na náročné cestě je doprovázel také jejich pes.

Stanislav se snaží zůstat optimistou a přesun do Česka brát jako novou příležitost. „Nemám jinou možnost,“ říká. Dodává, že Českou republiku i lidi v ní má rád. „Znám český jazyk, jsem fanoušek místních sportovních týmů. Přístup, i v tomto asistenčním centru, je skvělý. Vážím si i šancí, které Česko dává Ukrajincům, ať už jde o pracovní možnosti nebo dopravu zdarma. Pro každého Ukrajince jde o skvělé příležitosti, aby po útěku z války mohli začít lepší život v jiné zemi.“

Provoz v centru chválí, navzdory frontě a čekání, které tu Ukrajince kvůli vyřizování čeká. „Je tady jídlo, pití, vše, co je potřeba. Lidé, kteří to tu mají na starost, jsou borci,“ chválí přístup organizátorů a dobrovolníků. Vděčný je ale solidaritě celého Česka. „Chtěl bych poděkovat každému za to, jak Ukrajinu podporuje. Všude v ulicích jsou ukrajinské vlajky, cítím všechnu tu podporu a laskavost místních lidí.“

Sám se narodil v Rusku, jeho rodiče tam dodnes žijí. „Mluvím s nimi každý den. Jsou nervózní z celé té situace i z toho, že jsem se svou rodinou musel opustit Ukrajinu a všechno, co jsme tam měli. Je to smutné, ale nedá se nic dělat, musíme se dívat dopředu,“ myslí si Stanislav. Válka podle něj neskončí v horizontu dní nebo měsíců a nějakým způsobem zasáhne každou ukrajinskou rodinu. „Ukrajina už nebude tou Ukrajinou, jakou bývala dříve,“ myslí si Stanislav.

Sedět doma je k ničemu, tady můžu pomoci 

Na to, jak provoz funguje v praxi, jsme se zeptali jedné z dobrovolnic, která se nám představila jako Alví. „Lidé čekají mnoho hodin a jsou unavení. Je tu lehce cítit napjatá atmosféra. Ale je důležité se držet pravidel a v určitých intervalech to zvládat.“

Na místě je také velké množství dětí. „Máme tu dětské koutky, děti mohou čas trávit tam. Maminky s dětmi se samozřejmě snažíme brát přednostně. Ale i naše kapacity jsou omezené, musíme se řídit podle toho, kolik lidí tady je, takže i ony si musí počkat a vystát frontu,“ vysvětluje.

Sama Alví pochází z Ukrajiny. „Můžu si tu procvičit jazyk, ale hlavně těm lidem chci pomoci. Doma jen sedím a čtu, co je nového, to je k ničemu. Tady alespoň můžu být užitečná. Jsem tu první den, takže některé informace ještě nemám. Ale myslím si, že když přijdu ještě několikrát, tak budu schopná pomoci ještě více,“ říká.

Vysvětlila nám, jak funguje celý proces přímo v centru, kam nyní média nemají přístup. „Lidé si musí vystát dlouhou frontu. Pak jsou tu postupně dané body, které je potřeba projít. Zařídí si vízum, zdravotní pojištění, ubytování a tak dále. Jde to postupně za sebou, takže tu lidé mohou zařídit všechno. Jen to trvá dlouho a lidé musí čekat, než se na ně dostane řada. Ale jsou tu v teple, dostanou najíst, je o ně postaráno.“

Ty, kteří by se chtěli přidat mezi dobrovolníky, Alví odkázala na stránky centra, kde se možní dobrovolníci dozví všechny potřebné informace a mohou se i zaregistrovat podle toho, jak by chtěli pomáhat. „Mohou třeba do dětského koutku, mohou překládat. Práce je hodně a najde se i pro ty, co mluví jen česky.“

Na další fotografie přímo z místa se podívej v naší galerii.

Zobrazit galerii

(15)