Se Studentskými listy se osmnáctiletý Vojtěch Petrů snaží vyplňovat mezery, které ve vztahu k mladým lidem mainstreamová média v Česku mají. „Nemáme prostor, ani kapacity na to dělat plnohodnotné zpravodajství, zájem o politiku se u mladých snažíme zvyšovat analýzami a propracovanějšími texty, které jinde chybí,“ říká nejmladší český šéfredaktor.
Nemám úplně pocit, že by se mainstreamová média v Česku zajímala o názory mladých, tak jak by se o ně zajímat měla. V tomhle mě právě zaujal příklad ze Skandinávie, kde když se uskutečnily studentské volby, tak média se o to zajímala, řešila to co z nich vzešlo a porovnávala to z průzkumy dospělých voličů nebo rozebírala na jaká témata by se měli politici zaměřit, aby mladé zaujali. To mi v Česku chybí.
Tady se sice zveřejnil výsledek studentských voleb, politické strany, které tam uspěly si to daly na svoje sociální sítě, jakože “super mladí by nás volili”. Média o tom napsala tři odstavce a tím to skončilo. Zapracování do hlubšího kontextu problémů, které mladí řeší nebo nějaká snaha s tímto konfrontovat politiky, se tu úplně nestala. Byla tady ale média, která se to snažila zpracovat, mluvil jsem například o Respektu, ale i Refresher v tomto z mého pohledu odvedl dobrou práci.
My jsme se je snažili zpracovávat jinak. Samozřejmě nemáme prostor ani kapacity na to, dělat plnohodnotné zprávy, nebo třeba živé zpravodajství a ani pro to není důvod, protože to najdou lidé všude, kde chtějí a není důvod, aby to dělali studenti zadarmo ve volném čase.
Proto jsme se to snažili zpracovávat z jiného pohledu. Jednak jsme se snažili dělat hodně komentářů a přinášet různé analýzy nebo jsme se snažili také přinášet texty o tématech, která mladé zajímají, analyzovali jsme programy politických stran podle toho, jak se o témata mladých zajímají. Dělali jsme sérii rozhovorů s mladými kandidáty a tímto způsobem jsme se to snažili pokrývat.
Já vždycky říkám, že Studentské listy nejsou médiem pro každého mladého člověka, nebo že se nesnažíme nadbíhat různým náladám. Samozřejmě se to snažíme koncipovat a prezentovat více populárně, aby tomu mladý člověk rozuměl a aby to nebylo moc složité.
Nemůžeme ale nikdy přilákat všechny a to bylo právě to zjištění, že to nebude hned, že to není tak, že když začneme s médiem, které bude přinášet názory mladých, tak se všichni hned začnou zajímat o politiku. Samozřejmě lákáme spíše mladé lidi, kteří se o politiku a o veřejné dění už nějak zajímají, ale myslíme, že napomáháme tomu, aby se to ještě zvyšovalo.
V čem vidíte slabé stránky českých mainstreamových médií?
No těch je, já myslím, že nejzákladnější současný problém je vlastnictví médií oligarchy. Už nám tedy nevlastní třetinu médií předseda vlády, nyní je to lídr opozice, ale to si myslím, že je problém.
Některé ty další oligarchy navíc bereme pozitivně, jelikož svým médiím dávají svobodu a potom si myslím, že je vidět například u Zdeňka Bakaly, že u části novinářů převládá takový nekritický narativ, že on je vlastně „dobrej”, nebo pozitivní směrem k nim, protože jim nechal tu svobodu. Už tohle si myslím, že ale to médium ovlivňuje. Nemyslím si, že to je o tom, že někdo zavolá a řekne piš tohle a tohle a tohle zase ne, ale že tam může být i nějaká, nechci říkat úplně autocenzura, ale vlastní blok uvnitř těch novinářů.
Obrovský problém je ale i to, co můžu z našeho pohledu potvrdit a čemu se na Studentských Listech věnujeme, že se mainstreamová média nezajímají o mladé lidi. Před volbami měla některá média zajímavé série o zájmu mladých o politiku, myslím, že to byl Respekt, ale ten zájem by z mého pohledu měl být kontinuální.
Z čeho cítíte, že novináři z Economie, kterou vlastní Zdeněk Bakala, mají v sobě tohle nastavení?
Nemám žádný průzkum veřejného mínění novinářů v Economii. Neříkám, že všichni novináři, co tam pracují, to tak mají, ale u některých to lze pozorovat. Byl to spíš takový příklad, že ten vliv mediálních vlastníků nemusí být jen přímý, ale může být i nepřímý a může to být i vnitřně vytvořený narativ.
A to cítíte z obsahu?
Z obsahu asi ne, spíš z některých vyjádření na sociálních sítích.
Co vás o žurnalistice naučil konflikt na Ukrajině?
Z pohledu Studentských listů jsme od začátku chápali, že to nikdy nedokážeme pokrývat jako velká média a nikdy to nebyl ani náš cíl. Zvlášť u té války, kde je takový informační šum a ty informace jedou hrozně rychle a každou chvilku se to mění. Snažíme se o tom tedy informovat z trochu jiného úhlu. Z pohledu listů se mi tedy potvrdilo to, že nemá smysl snažit se být silní tam, kde silní být nemůžeme, ale soustředit se spíše na ty texty s přidanou hodnotou, nebo na obsah, na který se soustředíme.
Jak Studentské listy vznikly, stál jste u zrodu?
U jejich zrodu jsem nestál, oficiálně vznikly na začátku roku 2019. Já jsem se přidal o rok a půl později. Původně jsem tam přišel jako řadový redaktor, ale protože jsem byl docela dost aktivní, byla mi nabídnuta možnost rozšířit řady vedení. Nevím, jestli jsem chtěl úplně na začátku přinést nějakou novou vizi, spíš jsem chtěl vypozorovat, jak to tam všechno funguje. Později jsem vystřídal šéfredaktora, který odešel do zaměstnání a bylo potřeba, aby nastoupila nová generace
Co studujete?
Teď studuju na gymplu ve Svitavách a příští rok budu maturovat
Zabere vám práce ve Studentských listech hodně času?
Zabere, o novinařině se obecně říká, že to je práce pro workoholiky a ve studentské žurnalistice to není jiné. Když si vezmete, kolik práce mají novináři z povolání na vymýšlení témat, domlouvání rozhovorů nebo udržování se v obraze o tom, co se teď děje – je toho hodně a při škole je to opravdu velmi časově náročné. Nemluvím teď o řadových redaktorech, nechci nikoho odrazovat od toho, aby se k nám přidal. Mluvím za sebe jako člověka, co je ve vedení. S gymplem, který je od rána do pozdě odpoledne, je to náročné dost.
Vychází vám učitelé vstříc?
Většina učitelů o té mojí činnosti asi neví, když se zeptají, tak se tím netajím. Do světa to, ale nevytrubuju. Je tam někdy problém s tím, že máme ve Studentských listech svoje komentáře a názory a netajíme se tím, že nám současný stav školství úplně nevyhovuje. Snažíme se na problémy ve školství upozorňovat. Spousta učitelů má konzervativní názory a úplně by se jim tahle otevřená kritika systému nemusela líbit. Musím ale řici, že jsem se s negativní reakcí zatím nikdy nesetkal i přes to, že se o tom někteří učitelé dozvěděli.
Spolupracujete ve Studentských listech s nějakými odborníky z oboru?
Když listy začínaly mělo vedení schůzku s několika novináři, kteří jim radili, jak s tím médiem začít a jak to rozjet. Viděli se například s investigativním novinářem Jaroslavem Kmentou, s Markem Švehlou z Respektu a myslím, že i s dalšími. Jaroslav Kmenta například i na provoz Studentských listů přispěl finančně v crowdfundingové kampani. Ten web vznikl díky čtenářům a přispěvatelům, jako je on.
Vy máte na Twitteru napsáno, že jste nejmladší novinář v Česku, jak to víte?
To jen odhaduju, ve Studentských listech máme i mladší kolegy v důsledku toho, kdo píše články asi nejsem nejmladší. Je to spíš taková snaha se prezentovat na twitteru a nějak zaujmout.
Jak vypadá běžný den vaší redakce?
Tím, jak jsme rozesetí po celém Česku, komunikujeme především online. Všechno tedy řešíme především na Slacku, od tipů na články po zpětné vazby. Jednou za měsíc máme redakční call a jednou za dva měsíce se scházíme osobně spíš na takové neformálnější schůzky. Máme taky pravidelné cally jen s vedením.
Kolik máte ve svých řadách lidí a kolik je ve vedení?
Momentálně máme zhruba 35 redaktorů. Je to opravdu hodně zhruba, protože nám lidé stále přichází a odchází. Mnoho lidí po prvních dnech například zjistí, že to není pro ně. Hodně se stává, že si lidé myslí, že to bude super, že budou psát články, ale pak zjistí, že je s tím docela dost práce a není to tak jednoduché. To nadšení tím většinou opadne a část lidí nás proto vždy poměrně rychle opustí. Máme ale i nějaké ajťáky, grafiky, spoustu externích pracovníků a i lidi na technickou a PR stránku média.
Jakou máte čtenost?
Je to v tisících měsíčně, většinou průměrná čtenost je zhruba 10 tisíc lidí, někdy je to kolísavé. Tím jak nás čtou hlavně mladí lidé, tak je znát, že je čtenost silnější ve chvílích, kdy ti studenti mají nějaké volno. Dopoledne máme třeba úplně mizivou čtenost, ale večer když přijdou lidé domů ze školy, je to vždycky nejvíc.
Plánujete do budoucna Studentské listy nějak měnit?My jsme teď realizovali docela dost dlouho odkládaných věcí, jako je například nový web, protože ten starý už nevyhovoval potřebám ani dynamice našeho projektu. Máme teď také nově audioverze článků, nebo nyní ve spolupráci s knihovnou Václava Havla – sérii Studentský hlas, kde se snažíme přibližovat z pohledu studentů problémy českého školství a snažíme se v podobných spolupracích dále pokračovat a rozvíjet.
Chceme se samozřejmě rozvíjet dál, ale ta potřebná meta byla teď splněná a nyní se chceme zase nějaký čas věnovat rozšiřování čtenářů. Samozřejmě se mě někdo občas zeptá jak vidím Studentské listy do budoucna, tak říkám, že je vidím jako silné, relevantní, čtené studentské médium, které i přesto, že je studentské, bude vážené a známé tím, že je etablované přinášet témata blízká mladým.
Přemýšleli jste nad tím, že byste Studentské listy nějakým způsobem monetizovali?
Studentské listy jsou dobrovolnický projekt, vždycky byl a vždycky bude. Drtivá většina lidí, co se okolo toho pohybuje, to dělají zadarmo a ve volném čase, ať už my ve vedení, redaktoři, ajťáci a správci sociálních sítí. Fungování webu zajišťujeme z crowdfundingu. V tomhle smyslu jsou tedy Studentské listy dobrovolnický projekt a neradi bychom se tohoto jejich charakteru vzdali. Samozřejmě se ale snažíme rozvíjet inzerci, ne ale proto, abychom z toho měli my plat, ale k zajištění dalších prostředků vedle crowdfundingu. Je to také o tom, že to dáváme třeba spřáteleným projektům za výměnu, že oni nás třeba také sdílí.
Proč jste se rozhodli nedělat zábavný nebo lifestylový obsah?
Protože si myslíme, že možností tohoto obsahu je na českém internetu hodně. To byl i důvod vzniku celých Studentských listů, že pro mladé lidi vyhledávající lifestyle je možností hodně, ale pro ty co se zajímají o politiku či o veřejné dění, tak těch možností tolik není.
Jste přísný šéf?
Já se snažím být hlavně dobrý šéf. V tom jestli jsem přísnej nevím, snažím se vždycky všem vyjít vstříc a být na všechny milý. Zároveň si myslím, že ve zpětné vazbě je potřeba to podávat jasně a rozhodně a není tam prostor pro žádné „ťuťu ňuňu”. Jestli se má redaktor ve své práci zlepšovat, je potřeba zpětnou vazbu podávat více rozhodným a jasnějším způsobem a na chyby upozorňovat.
