Vaření klávesisty v ohni i obří dělo ve tvaru penisu. Rammstein v Praze zahráli na vyprodaném letišti

„Ruce nahoru,“ řekl Till Lindemann ke konci koncertu v pražských Letňanech. Kromě závěrečného poděkování šlo o jediná dvě slova, která mimo texty písní zpěvák legendárních Rammstein svým fanouškům řekl. Nic jiného ale ani říkat nemusel. Šedesát tisíc lidí se s prvními tóny změnilo v poslušnou armádu. Oddanost fanoušků byla ale v hlavním městě patrná ještě hodiny předtím, než německá šestka nastoupila na pódium.

Zahájení turné Rammstein dýchalo na celou Prahu. Zástupy fanoušků s černými tričky a písmeny R zasazenými do křížů se ti podařilo potkat bez nadsázky kdekoliv. Metro, do kterého jsme nastupovali na Vinohradech, bylo plné fanoušků všech věkových skupin. Už tady bylo patrné, že Rammstein pobláznili naprosto všechny. Od posluchačů „vesnického rocku“ po nadšence do techna.

Do areálu jsme přijeli okolo druhé hodiny. V tu chvíli se již na mříže tlačily stovky fanoušků, kteří usilovali o ta nejlepší místa na celém koncertě. Někteří přišli už v noci na neděli, jiní ráno. Před parným slunkem je chránily namočené hadry na hlavách, čepice i trička. Dlouhé hodiny čekání si krátili povídáním, jídlem v konzervách i z fastfoodů. Většina z nich v mírném tempu popíjela, část se ještě před otevřením dveří stihla dostat ke konci lahve a už jen trpěla.

Nekonečná oddanost, nekonečná fronta

Mnoho lidí, kteří na koncert přijeli s předstihem, ještě chtělo podpořit svůj zážitek novým merchem. Rammstein turné odstartovali právě v Praze, lidé si proto chtěli koupit tričko nebo kšiltovku přímo z koncertu. Oddanost se odrážela i na tom, že lidé byli na vzpomínkové předměty ochotni čekat trpělivě klidně dvě hodiny. Vzdali se zavlažovacího systému i drinků.

„Přišel jsem, když fronta byla poloviční, a než jsem se dostal na řadu, uběhla hodina,“ řekl REFRESHERu jeden z fanoušků. Čekání se ale vyplatilo, i když si za merch ve srovnání s internetovým obchodem připlatil. Přestože lidé ještě před vpuštěním do areálu čekali dlouhé fronty prakticky na všechno, byli k sobě metaloví fanoušci ohleduplní, netlačili se a místo nadávek a remcání se raději dali do řeči, aby jim čekání ubíhalo rychleji.

Proč posloucháte Rammstein?

„Mám pocit, že velká část textů Rammsteinu má opravdu hloubku. Dají se snadno odsoudit a onálepkovat jako náckové nebo hovada, ale když se podíváš mezi řádky, najdeš tam hlubokou emoci nebo společenskou kritiku,“ prozrazuje REFRESHERu jeden z fanoušků. „Poslouchám je už od dětství. Pamatuju si, jak jsem sledoval píseň Amerika, když ji v Medúze promovali ještě Krajčo s Juchelkou a od té doby jsem věděl, že mě budou provázet po zbytek života,“ dodává.

Doporučeno

REFRESHNI SI PLAYLIST: Saul a SIMILIVINLIFE nahráli baladu a Quavo rapuje do country beatu 7. prosince 2024 v 7:00

Právě aspekt nostalgie a vzpomínky na dětství se u mnoha fanoušků opakoval. Pro řadu z nich byl pražský koncert jako splněný sen, na který roky čekali. „Na Rammstein jsem vyrostla. Baví mě, jak je ta hudba syrová. Nic podobného neexistuje,“ říká fanynka, pro kterou dnes kapela zahraje poprvé. Od doby, kdy se do industriálních rytmů a tvrdých kytar zamilovala, až do chvíle, kdy je poprvé uvidí naživo, prý uplynulo 15 let. 

„Je to úžasná show a jejich charisma je neuvěřitelné,“ říká fanoušek z Berlína, kterého Rammstein provedli dospíváním. Fanoušků z Německa na koncert dorazilo mnoho. Někteří skalní z nich proto, že si nechtěli nechat ujít začátek turné k desce Zeit, jiní proto, že je pro ně pražský koncert blíž. A někteří pojali koncert jako dovolenou a do Prahy přijeli s několikadenním předstihem. „Tohle město miluju a jezdím sem pokaždé, když můžu. Přijeli jsme již ve čtvrtek, abychom si prohlédli památky a dali si skvělé pivo,“ vysvětluje jeden z diváků z Německa.

Krátké rozhovory s fanoušky před branou narušují organizátoři, kteří před 16. hodinou odstraňují zátarasy. Šílenství začíná.

První návštěvníci prochází bezpečnostní prohlídkou, ukazují vstupenky a sprintují k pódiu, aby si získali nejlepší místa. Lahve od alkoholu, tašky s nedojedeným jídlem i zahradní nábytek zůstávají na místě. Pořadatelé nastupují okamžitě a sbírají, co po fanoušcích zbylo. Za chvíli není patrné, že by na místě někdo byl. Do jednotlivých sektorů se fanoušci dostávají rychle, noví a noví lidé ale stále přicházejí. Vypadá to tak, že nikdy přicházet nepřestanou. Síla a charisma Rammsteinu všechny svádí k industriálnímu vojensky vypadajícímu pódiu, které je vidět na kilometry daleko.

Doporučeno

Zkoušeli jsme se dostat do berlínského technoklubu Berghain: Jak vypadá přísná selekce a kdo má šanci projít? 30. října 2024 v 7:00

Toho využila také řada fanoušků, kteří se na koncert z různých důvodů nedostavili – odradila je vysoká cena, nechtěli příliš dlouho stát nebo se báli, že na pódium skrz dav stejně neuvidí. Další desítky takových lidí strávily koncert za plotem areálu a na piknikových dekách s připravenou svačinou si svou oblíbenou kapelu přišly alespoň poslechnout.

Rammstein vsadili na jistotu

Chtělo by se říct, že se pověstná německá preciznost přenesla do každého detailu koncertu. Nad hlavní věží pódia lidi oslepovalo slunce a do poslední chvíle to působilo, že z koncertu nikdo nic neuvidí. Přibližně minutu před začátkem se ale schovalo za hlavní věž a na pódium nastoupil bubeník Christoph „Doom“ Schneider a ránou jak z děla odstartoval první píseň – Armee der Tristen z poslední desky Zeit.

Zobrazit galerii

(15)

Když Till Lindemann nastoupil na pódium, Letňany jako by se proměnily v poslušný zástup, který čeká na povel. Davové šílenství a jakási jednotnost přítomných fanoušků zhustily vzduch v areálu, který podporovaly dunivé bubny v kombinaci s rázným, ale skrytě něžným Lindemannovým projevem. Koncert se podařilo ozvučit ukázkově. Technikům se podařila zachovat jak síla a údernost, tak i individualita jednotlivých nástrojů. Rammstein prostě nic nenechali náhodě.

Ani samotnou show. Kromě několika písniček z nového alba zahráli na koncertě přesně to, za čím fanoušci přišli. Zazněly klasické hity jako Du Hast, Mein Herz Brennt, Deutschland nebo Sonne.

Osvědčené postupy provázely také vizuální show. Fanoušci se během písničky Puppe dočkali gigantického kočárku v plamenech, během Mein Teil Lindemann v obřím kotli pálil klávesistu Christiana „Flaka“ Lorenze, v posledním refrénu Pussy kropil zpěvák do diváků bílé konfety z falického děla. Nechyběly plameny ani světla. Obzvlášť silný moment nastal při pianové verzi písně Engel, která rozsvítila světla mobilů snad každého příchozího návštěvníka.

Doporučeno

Tihle kluci jsou možná další Objev roku. „Hudba nás spojila. Dřív jsme nebyli zase takoví kámoši,“ říkají Brixtn 24. října 2024 v 17:00

Co celou show táhlo trochu dolů, byl čas. Koncert musel kvůli nočnímu klidu končit přesně v deset hodin. Až do prvního přídavku bylo světlo nebo přinejlepším šero a propracované osvětlení, pekelné ohně ani kouř, do kterého se stage několikrát zahalila, nemohly pořádně vyniknout. Naplno se show rozjela v podstatě až s písní Sonne na konci základního setu písniček, i když to, co jí vzalo světlo, jí stále dodávala Lindemannova schopnost naprosto ovládnout desítky tisíc lidí jen skrze svůj zpěv.

Když dozněly poslední tóny písně Adieu, odebrala se kapela na plošinu, na níž za bouřlivého potlesku návštěvníků vystoupala až na vrchol hlavní věže pódia, kde se skryla za obrazovku. Virtuální verze Rammstein ještě několik vteřin návštěvníkům mávala a po pár vteřinách – stejně rychle a beze stop, jako se objevila – zmizela.

I na samotném odchodu se ukázalo, jak hladce organizace proběhla. Dav lidí postupoval k východu plný nadšení a energie sice pomalu, ale stále a konstantně. Lidé do sebe nenaráželi a během pár minut se návštěvníci ze sektoru na stání dostali ven. Ať už se tedy bavíme o organizaci, vizuální stránce, zvuku, nebo uspořádání jednotlivých písní, vše proběhlo bez prostoru pro chyby nebo náhody.

S trochou nadsázky bychom tedy celý koncert mohli přirovnat k návštěvě hollywoodského akčního filmu v multiplexu. I když diváci přesně vědí, co je čeká, návštěvu si užijí na maximum. A po jeho skončení se už budou těšit na to, jak se budou moci příště – s rukama nahoře – podívat na německou šestku, která je už od dětství provází.