Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Josephine Clofullia bojovala část života kvůli svým hustým vousům s posměšky. Přidala se do cirkusu plného „zrůd“, avšak lidé si ji zamilovali a nepovažovali ji za senzaci hodnou vystavování. Toto je příběh ženy, která okouzlila celý svět.
V rámci naší článkové série Neobvyklí lidé z dob historie ti přinášíme další příběh. Tentokrát se podíváme na život vousaté dámy Josephine Clofullii, která kvůli svému plnovousu již od mládí čelila pomluvám i znechuceným pohledům. Postupem času však celý svět pochopil, že Josephine je žena jako každá jiná a hrubý porost na tváři ji nijak nedefinuje. Ostatně na to by měl pamatovat každý z nás.
Vousaté ženy už v pátém století před Kristem popsal Hippokratés, jenž zmiňoval případ ženy, které vous narostl v době přechodu. Existují také zmínky o kněžce Atén, které měl vous narůst vždy, když byl její národ v ohrožení, a důležitou roli v kultuře, folkloru či náboženství hrají i další vousaté ženy. Ve 14. století byla například jedna vousatá španělská jeptiška prohlášena za svatou a její svátek se slaví až dodnes. Vystavovat se za účelem zisku se takové dámy začaly až v renesanci a pohled na ně změnila možná až právě Josephine Cloffulia.
Ženevská dívka s plnovousem žila v chudobě. Během dospívání si začala vydělávat vystupováním ve freak show
Josephine Clofullia (dříve Boisdechêne) se narodila kolem roku 1830 ve vesnici Versoix ve Švýcarsku. Už jako novorozeně měla na svém těle více chloupků než ostatní děti, ale tehdy to nikomu nepřipadalo zvláštní. Když byly Josephine dva roky, v obličeji jí začaly růst vousy a její rodině bylo ihned jasné, že s dívenkou není něco v pořádku. Dnes se odborníci shodují na tom, že Josephine trpěla hirsutismem, což je forma hypertrichózy, ale tehdy o této nemoci neexistovaly žádné informace a lékaři doufali, že se jedná pouze o přechodnou fázi, z níž dívka brzo „vyroste“.
Hirsutismus se vyznačuje zvýšeným růstem pigmentovaných chloupků u žen, a to v místech, kde se obvykle vyskytuje mužské ochlupení. Tedy na tvářích, horním rtu, na bradě, krku, hrudníku, zádech a na vnitřní ploše stehen. Příčinou tohoto onemocnění bývá zvýšená produkce androgenů ve vaječnících či nadledvinách.
Josephine z „toho“ ale nevyrostla. V osmi letech ji proto rodiče odvezli k odborníkům v Ženevě, avšak ani ti nevěděli, jak si s více než dvěma centimetry dlouhých vousů poradit. Rodinu upozornili, ať hustý porost na dívčině tváři neholí, neboť by chloupky mohly narůst delší a silnější, a zoufalým rodičům naopak poradili, ať svou ratolest schovají, nejlépe do internátní školy.
Ač by někteří mohli takový krok vnímat jako podraz od rodiny, internátní škola Josephine velmi pomohla. Dívku naučila, jak si zachovat půvab, šarm a jak elegantně zvládnout etiketu. Z internátu se vrátila krásná vznešená dívka. S více než šesti centimetry dlouhých vousů.
Rodina se však mezitím ocitla v těžkých časech, žila v chudobě a bylo načase, aby do společného rozpočtu přispěla i Josephine. Protože už tehdy díky svým vousům přitahovala pohledy zvídavých lidí, rozhodla se ze své neobvyklosti udělat přednost. Začala se vystavovat na veřejnosti, agenta jí dělal její otec a rodina měla konečně nemalý příjem.
Během vystupování ve Francii si pak Josephine dokonce našla manžela. Seznámila se tam s vousatým umělcem Fortunem Clofulliou, za kterého se také vzápětí provdala, a v roce 1851 porodila první dceru. Mateřství mělo utišit zvěsti o tom, že Josephine je muž převlečený za ženu, avšak když její prvorozená dcera o 11 dnů později zemřela, veřejnost o pohlaví vousaté dámy začala spekulovat ještě více. Pár měsíců poté nebohá žena porodila syna Alberta. Hezkého zdravého chlapce, jehož tělo však již od narození také pokrývaly jemné vousy.
Josephine se následně spolu s rodinou rozhodla zkusit štěstí za oceánem, v Americe, a to přímo ve freak show známého showmana P. T. Barnuma. Ten s cirkusem plným neobvyklých lidí objížděl celý svět bezmála 10 let, publikum rád znepokojoval obskurními, avšak urážlivými a nemorálními výstavami.
Žena s plnovousem? Nemožné! To musí být muž!
Barnum svou freak show koncipoval tak, aby v divácích vzbudil zvědavost, ale také aby v nich vyvolal pochybnosti. Právě ty totiž byly ústředním prvkem neobvyklé podívané. Barnum chtěl, aby si lidé lámali hlavu nad tím, zda jsou jeho zaměstnanci skuteční, aby o tom diskutovali se svými přáteli a aby tak do cirkusu nalákali čím dál více diváků. Když freak show vzbuzovala pochybnosti a vyvolávala kontroverzi, zvyšovala také prodej vstupenek.
Podnikavý principál proto ve svém týmu rád přivítal i Josephine Clofulliu a doufal, že právě spekulace nad tím, zda se jedná o muže nebo ženu, vyvolají velký zájem. Žena s plnovousem? Nemožné! To musí být muž. Barnum se však přepočítal. Lidé Josephine milovali, ať už bylo její pohlaví jakékoli. Důležité pro ně bylo, že byla velmi milá, elegantní a také úctyhodná. Její vousy se staly irelevantní záležitostí a vousatá dáma jako atrakce propadla.
Žaloba aneb marketingový tah, jak do show přilákat více diváků
Barnumovi se v byznysu nedařilo a s blížícím se svátkem 4. července, kdy se ve Spojených státech slaví Den nezávislosti, se uchýlil k nekalým praktikám, které měly jeho podnikání pomoci. Nemohl se spokojit s tím, že o pohlaví vystavované Josephine nikdo nepochyboval, a tak sám proti sobě vznesl obžalobu z falešné reklamy. K tomu si najal muže jménem William Chaar, který v žalobě uvedl, že Josephine je „podvodnice“, muž v ženských šatech a že požaduje vrácení vstupného.
K žalobě se newyorský soud dostal už 1. července 1853 a začalo vyšetřování. Svědčil Barnum, Josephinin otec, manžel i tři lékaři, kteří vousatou dámu nejprve vyšetřili. Případ byl nakonec zamítnut a soud rozhodl, že Josephine je opravdu žena.
O případu hojně informovala i americká média, avšak reakce byly různorodé. Někteří chtěli Josephine vidět a návštěvnost freak show se zvýšila, avšak jiní Barnumovo počínání odsoudili a začali zpochybňovat pravost žaloby. A měli také pravdu.
Josephine Clofullia byla vznešenou ženou. V lidech nevyvolávala odpor, nýbrž zalíbení
Čím více lidí proudilo do Barnumova „obludária“, tím více také veřejnost začala o Josephine mluvit s úctou a obdivem. Deník Daily Alabama Journal napsal, že vousatá dáma má ty „nejkrásnější vousy, jaké kdy kdo viděl“. „Vypadá velmi dobře, a jak se zdá, má také krásnou povahu,“ napsal také.
Podobné názory pak začali šířit i návštěvníci freak show. „Vousatou dámu jsem viděl, stejně jako jejího otce a manžela, a všichni se zdají být jako velmi inteligentní a úctyhodně vypadající lidé,“ napsal jeden z diváků na propagační materiál Barnumova cirkusu. Nikoho neudivovalo ani to, že je Josephine vdaná, má děti a mnozí o ní spíše mluvili jako o „dokonalé dámě v každém ohledu“.
Nikdo už také nepochyboval o Josephinině ženskosti. Pro většinu Američanů byla dáma přesně tím, čím byla. Manželkou a matkou ze střední třídy, které náhodou narostly vousy. Negativně se o Jospehine vyjadřoval snad už jen vlivný ženský módní časopis, který uvedl, že „Josephine a také další transgresivní osoby nejsou ani krásné jako ženy, ani úctyhodné jako muži“. Takových výroků se však ve společnosti vyskytovalo jen pomálu.
Lidé Josephine milovali, a to částečně proto, že se chovala jako ideální žena z 19. století. Byla skromná, pečující, ovládala mnoho ručních prací a vynikala i v dalších „ženských“ uměních. A že měla na tváři vousy? Na tom nikomu nesešlo.
Barnum brzy pochopil, že objekt i nadále vystavovat nemůže a s Josephine rozvázal smlouvu. Vousaté dámě to však nevadilo, z cirkusu odešla a spolu s rodinou se usadila ve Velké Británii. Tam bohužel roku 1870 onemocněla a byla převezena do nemocnice Bridgwater Workhouse Hospital, kde také zemřela. Příčinou smrti měla být „nízká horečka“.
Ze života Josephine Cloffulii se můžeme ponaučit i nyní, tedy v době, kdy se vedou velké diskuse kolem tranzice osob. Ačkoli vousatá dáma nikdy nebyla trans a nezměnila svou genderovou identitu, přiměla Američany, ale i diváky z celého světa, aby zapomněli na škatulkování dle „typických“ predispozicí. Lidem ukázala, že gender lze definovat podle vlastního uvážení, nikoli dle tělesných znaků.
I Josephine možná zpočátku bojovala s odsuzujícími pohledy na ženských toaletách, ale postupem času se jí dostalo respektu a na všechny pochybnosti o jejím genderu bylo zapomenuto. Člověka nedefinují vnější znaky, ale on samotný. Tak na to pamatuj.