Klimatická změna bude zrychlovat, to, co se děje v Českém Švýcarsku, se může dít i leckde jinde, říká entomolog Čížek (Rozhovor)

Jedná se tedy o důsledek globálního oteplování?

Globální oteplování tam samozřejmě hraje roli. Je výrazně více tropických dnů, zemi sužují vysoké teploty, málo srážek a krajina, která je sama o sobě velmi vysýchavá a běžně hořela, se nachází ve stavu, kdy může lehce chytit a my s tím těžko budeme schopni něco dělat. Ale v Českosaském Švýcarsku byly požáry po několik tisíciletí opravdu běžnou záležitostí. Jen tento požár je výjimečný svým rozsahem.

Proč se požár stále nedaří uhasit? Má na to vliv složení lesa?

Primárním důvodem je geomorfologie a vysýchavé podloží. Hoří hlavně na místech, která jsou hodně exponovaná sluncem a která hodně vysychají. Složení porostů na to nemá žádný extra vliv.
 
V Českosaském Švýcarsku se válí obrovské množství mrtvého dřeva, protože se jedná o intenzivně lesnicky využívané prostředí, a kam se dal nacpat smrk, tam byly smrky alespoň dva, někdy i čtyři. Teď, v souvislosti s klimatickou změnou, smrky uschnuly a buď tam stojí, nebo leží.

Pokud je mi známo, tak ale hoří nejenom místa se suchými smrky, ale i místa, z nichž byl smrk odstraněn nebo na kterých ani nebyl. Hoří i listnaté plochy či místa, u kterých by člověk ani nečekal, že můžou hořet. Krajina je opravdu hodně vyschlá, do toho fouká vítr a teploty požáru jsou už obrovské. Je to korunový požár, který je schopen spálit i živé stromy a vliv ponechaných mrtvých stromů tedy pravděpodobně není nijak velký.

Dokážete nám říct nějakou predikci, i třeba s ohledem na minulost, za jak dlouhou dobu se oheň podaří uhasit?

To vůbec nedokáži odhadnout. I s ohledem na to, že krajina je nyní bezprecedentně vyschlá, teploty jsou vyšší, než bývaly, a tropických dní přibývá…

V krajině ovlivňované ohněm navíc žije i většina rostlin a živočichů. Spousta z nich profituje z toho, že se les otevře, stane se biologicky bohatším.

V rozhovoru pro Ekolist jste řekl: „Naše krajina s častějšími požáry by byla biologicky výrazně bohatší.“ Může mít současný požár v Českém Švýcarsku pozitivní dopad?

Když se podíváte na naše běžné dřeviny, tak velká část z nich jsou tzv. pyrofyty, tedy stromy, které se aktivně snaží o to, aby prostor kolem nich shořel. Je to bříza, borovice nebo dub. Tyto stromy potřebují světlý les, nesmí být ve stínu, a aby toho dosáhly, pomáhají si ohněm. Z toho je zjevné, že příroda je na oheň dlouhodobě adaptovaná a tím, že jsme požáry v posledních několika stech letech potlačili, tak jsme hodně zamíchali s druhovým složením lesů. Začal se šířit smrk a lesy obecně velice zhoustly.
 
Oheň může les úplně spálit, což je zjevně případ požáru v Českosaském Švýcarsku, ale většinou obývá menší intenzity, prochází pouze podrostem a tím pádem nezabije všechny stromy. V krajině ovlivňované ohněm navíc žije i většina rostlin a živočichů. Spousta z nich profituje z toho, že se les otevře, stane se biologicky bohatším a zpřístupní se často velmi silně ohroženým organismům rostlin, hmyzu, ptáků a všeho dalšího. To, co přichází po požáru, bývá výrazně biologicky zajímavější než to, co bylo na místě před požárem.
 
Českosaské Švýcarsko je jedno z mála míst u nás, na kterém k požárům občas docházelo, a díky tomu se tam udržely i velmi významné organismy, které oheň potřebují. Existují například brouci, kteří žijí na ohořelém dřevě… Pro spoustu organismů je požár příležitost, otevře se jim nový biotop a jsem si jistý, že pokud se člověk do Českosaského Švýcarska přijde podívat za rok, dva, tři, tak uvidí něco, co opravdu stojí za to. Příroda na tom rozhodně vydělá.

Může požár pozitivně ovlivnit i situaci s kůrovcem v českých lesích?

V národním parku Českosaské Švýcarsko většina smrků již dávno umřela, uschla a kůrovec už v nich nežije. On potřebuje živé stromy, odumírající stromy a současný požár mu tedy nepomůže, ale ani neublíží.

Rozhodně bychom na spáleništi neměli sázet nové stromy. Příroda se s touto situací umí vyrovnat sama.

Co se bude dít, až bude požár uhašen a na místě zůstane spálená zem. Je nějaký zavedený postup, co se spáleništěm?

Z ekonomického hlediska a samozřejmě z pohledu ochranářského nedává smysl se o cokoli snažit. Rozhodně bychom na spáleništi neměli sázet nové stromy. Příroda se s touto situací umí vyrovnat sama, protože v ní funguje miliony a miliony let. Narušení požárem je pro ni mnohem méně fatální nebo omezující než to, kdybychom tam přijeli a snažili se ohořelé dřevo dostat pryč a sázet nějaké stromky. Akorát by nás to stálo peníze a ničeho bychom nedosáhli.

Mnoho zvířat přijde o svá útočiště. Co s nimi bude dál?

Vysoká zvěř bude velmi ráda, protože se živí trávou, listím, zelení a v typicky smrkovém lese nic k snědku nenajde. Požářiště velmi rychle zaroste poměrně bohatou a bujnou vegetací a ano, možná bude několik měsíců vypadat špatně, ale na podzim či nejpozději příští jaro bude zelené. Pro zvířata tak vznikne výrazně lepší prostředí než v lese předtím. Živočichové jsou navíc na požáry v přírodě adaptovaní, jsou schopni se před ohněm schovat v norách, v dírách, utečou před ním… Z lidského pohledu to tedy sice vypadá strašlivě a často to strašlivé i je, ale zvířatům se vytvoří vhodné prostředí. Les s požáry je bohatší než les bez požárů.

Musíme počítat i s tím, že klimatická změna bude pravděpodobně neustále zrychlovat a to, co se teď děje v Českosaském Švýcarsku, se může dít leckde jinde.

V mnoha lidech požár vyvolává negativní emoce. Je to tak i u vás, u odborníka?

Koukám na to dvěma pohledy. Jako člověk, který má hořící místa rád a trošičku se bojí, jak to tam bude vypadat, jak to dopadne a co všechno shoří. Ale zároveň jsem rád, že se jedná o území národního parku, kde si příroda bere svoji vládu trošku zpátky. Doufám, že nepodlehneme hrůze z ohně a budeme se k Českosaskému Švýcarsku dál chovat jako k národnímu parku, tzn., že necháme běh věcí na přírodě.
 
Na druhou stranu, když se na to dívám jako člověk, který by tam třeba měl chalupu, tak je to samozřejmě děsivé, nepříjemné a nebezpečné. Ale spíše musíme hledat cesty, jak s ohněm žít. Kolem sídel bychom měli držet protipožární pásy, lesy by měly být hodně prosvětlené, aby v nich nemohlo docházet ke korunovému požáru atd. Velmi dobrá věc, která pomáhá proti požárům, je i pastva, protože co dobytek sežere, to nemůže shořet.
 
Musíme počítat i s tím, že klimatická změna bude pravděpodobně neustále zrychlovat a to, co se teď děje v Českosaském Švýcarsku, se může dít leckde jinde. Musíme s tím začít pracovat, bránit se tomu, a to třeba i tím, že některá místa začneme vypalovat v okamžicích, kdy krajina není tak vyschlá a oheň lze koordinovat.