Je hmyz potravinou, která nás v budoucnosti zachrání před hladem? Navštívili jsme farmu na chov cvrčků, abychom zjistili odpověď

Čas se rapidně zpomalí a já slyším tlukot svého srdce. Kvůli obrovskému šumu mi připadá hrozně tichý. Z krabic kolem mě je slyšet, jak do sebe narážejí tisíce hmyzu, lezou, skáčou, požírají se navzájem a cvrlikají. Očima si kontroluji levou nohu, protože se neumím zbavit pocitu, že mi po ní něco leze. „Maloměstský chlapec zavřený v malé místnosti s více než 250 tisíci hemžících se cvrčků nedokáže být klidný,“ pomyslím si a zhluboka se nadechnu těžkého a horkého vzduchu.

Cítím, jak se mi z čela valí potoky potu. „Víš, co je zajímavé? Když jsme měli jen pět litrů cvrčků, takto teplo a dusno zde nebylo. Tehdy se jim však ani nedařilo. Teprve teď, když jich je tu dostatečné množství, si pro sebe vytvořili správnou atmosféru a už se množí,“ zasměje se mému zarudlému a propocenému obličeji majitel hmyzí farmy Michal, čímž mě úplně vytrhne z mých myšlenkových pochodů.

Když si na nesnesitelné vedro postěžuji i nahlas, muž mi s lehkostí odvětí: „To teplo dělá i vlhkost. Já tady netrpím, ale nezvyklý člověk určitě ano. Svého času jsem dokonce choval i sarančata, která místnost zahřála i na 42 °C,“ dodává s tím, že nejhorší bylo, když musel během zimy vyjít z rozžhavené chovny na dvůr, kde bylo –10 °C.

Cvrčci jsou neodmyslitelnou a nenahraditelnou potravou pro různá teráriová a akvarijní zvířata. Právě proto jsou velmi vyhledáváni a je po nich obrovská poptávka u chovatelů. Poslední léta však nabývají i jiného využití a díky svým bílkovinám se zpracovávají i jako různé příměsi do lidské stravy.

Ještě předtím, než se se mnou vydáš na hmyzí farmu, bych ti rád připomněl, že navštěvovat různá zajímavá místa můžeme jen díky našim předplatitelům. Proto, pokud se ti tyto články líbí, můžeš nás podpořit vstupem do klubu Refresher+.

Tekutá měna: Půl deci i litr cvrčků

Přetočme film o pár hodin dozadu. Naše auto parkujeme v malé obci mezi Topoľčany a Nitrou – v Hrušovanech. Jde o obec, která má něco málo přes tisíc obyvatel, kdybychom k nim však připočítali i cvrčky z místní chovny, již se chystáme navštívit, byla by z ní metropole Slovenska.

Na dohodnuté adrese na nás už čeká muž v koženém westernovém klobouku. Jeho dobrodružný vzhled nás utvrdí v tom, že jsme jistě správně. Nižší, pozitivně naladěný chlapík se představí jako chovatel Michal Šesták a pozve nás do „své dílny“.

Když projdeme do dvora přes hnědou branku, napravo od nás se nachází starý podlouhlý dům. Jakmile v něm otevře dveře, začne v našich uších rezonovat hlasitý šum. Když vstoupíme, vidíme desítky, možná stovky cvrčků ve dvou podlouhlých krabicích. Obě jsou otevřené.

Přestože je jeden z nejteplejších dnů letošního léta, uvnitř starého domu, který bývá většinou chladný, je kupodivu ještě větší teplo. „Zde se cvrčci jen množí a balí,“ poznamená Michal a otevře zatěsněné dveře napravo od nás. Zvuk šumu a cvrlikání je najednou několikanásobně hlasitější. Stačí pár vteřin a už vidíme, jak po nich začne lézt jeden z mnoha cvrčků.