Je hmyz potravinou, která nás v budoucnosti zachrání před hladem? Navštívili jsme farmu na chov cvrčků, abychom zjistili odpověď

Hmyz v maličké čtvercové místnosti před námi je umístěn ve dvanácti šedých boxech. Ještě předtím, než do ní vejdeme, se ji Michal rozhodne chvíli vyvětrat. Je v ní totiž příšerné teplo, mnohem větší než tady, kde jsme teď.

S respektem od chovatele zjišťujeme, kolik hmyzu se uvnitř nachází. Uvolněně odpovídá, že jde o jeho nejmenší „cvrčkárnu“, kterou má jen pro vlastní spotřebu – pro svá zvířata a pro pár známých. Kromě ní provozuje další dvě.

„Boxy, které vidíš, jsou určeny pro paletový vozík a mají objem 535 litrů. V jednom z nich lze vyrobit až 18 litrů cvrčků, přičemž v jednom litru jich je přibližně 1200 kusů,“ poznamená s tím, že tato částka velmi záleží i na tom, kolik malých cvrčků původně šlo do boxu a zda byli po celou dobu důsledně krmeni.

„Pokud počítáme i úplně nejmenší jedince, je zde přibližně 250 tisíc cvrčků,“ vysvětluje a já se zhluboka nadechnu ze závratné částky. Michal mě hned opraví, že nemám zcela pravdu, protože v jednom mililitru vylíhlého prachu cvrčků se jich nachází přibližně 500 kusů. „Do jednoho boxu dáváme přes půl litru vylíhlého hmyzu čili jen v té jedné krabici s nimi je 250 tisíc kusů, pokud to chceš takto počítat,“ zasměje se s tím, že v tomto množství však určitě nejsou schopni dospět.

„Někteří se mezi sebou požerou a jiné prodáme i v menších velikostech pro žáby či malé chameleony. Je jedno, jestli bychom dali do krabice 10 litrů maličkých nebo jen půl deci,“ dodá s tím, že než by vyrostli, sami by se zredukovali na zmíněných 18 litrů.

Při této debatě mě velmi překvapí, že se hmyz počítá na litry. Podle Michala je to však naprosto logické, protože počítat na kusy hemžící se a skákající hmyz by bylo téměř nemožné. „Kdybych je měl počítat po jednom, asi bych se zbláznil. Běžně balím i šest litrů, tak si to představ,“ dodává chovatel s tím, že i když někteří internetoví prodejci uvádějí přibližné množství v kusech, jde jen o marketing a nikdy nebude přesné. „Ti cvrčci dlouho cestují, nemají dostatečné množství potravy ani vody, a tak se mezi sebou regulují,“ dodá a pomalu se společně přesuneme do srdce chovny.

Týdenní cykly

Michal nám vysvětlí, že k tomu, aby zajistil cvrčky nejen pro sebe, ale pro všechny odběratele, a to v každé velikosti, musí mít ve svém chovu určitý systém. „Každý hmyz má svůj cyklus a svá vývojová stadia. Mně se osvědčilo zakládat ho na týdenní bázi, to znamená, že každý týden mám dospělé jedince, kteří mi nakladou vajíčka a za týden se líhnou. Takto to jde dokola,“ dodá chovatel s tím, že právě dnes je ten den, kdy bude zakládat nové boxy.

Společně se opět přesuneme do vedlejší místnosti, kde vezme do ruky malý plastový box. „Toto jsou nejmenší cvrčci, říkám jim prach. Vylíhli se minulý týden,“ poznamená a rychle se vrátí do chovny, aby mi ukázal starší jedince. V každém z boxů se totiž nachází jedna „várka“ cvrčků. „Cvrček naroste do ‚dospělého jedince‘ za přibližně šest týdnů. Další dva trvá kladení vajíček a inkubace. K tomu však nepotřebuješ boxy,“ dodá s tím, že cvrčci, kteří nakladou vajíčka, jdou do prodeje později než ti největší s označením L a cyklus se uzavře. Samozřejmě, vedle nich se prodávají i jiné, menší velikosti.

Nejdůležitější na chovu je podle slov Michala zajistit hmyzu příznivou teplotu a vlhkost. „Každý, kdo pracuje se cvrčky, má svůj systém chovu nějak nastavený, ale tyto věci neprozrazuje, aby je zachoval,“ zasměje se. Dalším velmi důležitým aspektem, od kterého se odvíjí, jak se cvrčkům daří, je jejich strava.

Michal prozrazuje, že jemu se osvědčila vlastní krmná směs. „Navrhl jsem si ji sám, kvůli tomu, že jsem se chtěl vyhnout GMO. Jde o granulát stlačený teplem a tlakem, který je prakticky neškodný, a cvrček díky němu doroste kvalitně a ve stanovený čas, jak já potřebuji,“ dodává s tím, že kdyby každý týden krmil svůj hmyz s jiným jablkem či jinou mrkví, existuje riziko, že si do chovu přinese parazity či jiné škodlivé látky z postřiků.

„V minulosti, když jsem cvrčky choval ještě v malém, jsem si je takto dvakrát otrávil. Koupil jsem v supermarketu kedluben a dal jim listy. I když to lidské tělo strávilo bez problémů, pro hmyz měla jejich konzumace smrtelné následky,“ dodává s tím, že pokud někdo chová cvrčky v malém jen pro sebe, je nejideálnější pro ně nasbírat potravu přímo z vlastní zahrady – například pampelišku či jitrocel.

V neposlední řadě je chov hmyzu i velmi časově náročný. Michal na své farmě stráví přibližně čtyři hodiny každý den. Samozřejmě, ne vždy dělá tytéž úkony. „Jednou za týden zakládáme nový box a jednou balíme, tehdy je práce víc. Denně je třeba cvrčky krmit a zabezpečovat jim hygienu,“ přiblíží s tím, že mimo jiné musí pravidelně kontrolovat i jejich zdravotní stav. „To umím vyhodnotit už podle toho, že jak jim nasypu granule, slyším, jestli jsou v pořádku. Když dostanou jídlo a pustí se do něj, vždy začnou hučet. To je znak toho, že jim chutná a fungují,“ jakmile Michal domluví, nasype jim granulát, abychom to slyšeli na vlastní uši.

Nejlepší kvalita je lokální

Zatímco se potíme ve vyhřáté místnosti, na cvrčky kolem nás si už postupně zvykáme. Stále nás ale zajímá, kde se v Michalovi zrodila motivace založit si hmyzí farmu. Prozrazuje, že už během střední školy se začal věnovat teraristice, konkrétně chovu pavouků.

„Už tehdy byl problém s dostupností kvalitního hmyzu, lidé si ho obvykle chovali doma, aby měli čím krmit svá zvířata. Později, když se teraristika rozrostla, i já jsem začal experimentovat s dalšími plazy: chameleony a agamami. Tehdy už sice poptávka po hmyzu obecně stoupala, a přestože se už dal sehnat, tak jen ve špatné kvalitě,“ zavzpomíná chovatel s tím, že problémové bylo najít i hmyz potřebné velikosti, protože záleží na věku zvířete, jak velký hmyz dokáže zkonzumovat.

Michal nám prozrazuje, že za hmyz špatné kvality považuje cvrčky dovezené ze zahraničí, kteří jsou několikrát přebalovaní, a kupující ani netuší, čím byli krmeni. „Často jsou na cestách výrazně zredukováni,“ dodává s tím, že bohužel chovatelé i dnes nakupují většinou jen takový hmyz, jelikož je dostupný jak na internetu, tak i ve většině chovatelských produktů. Cenově je přitom velmi srovnatelný s tím, za kolik cvrčky prodává i Michal – 15 € za litr.

„Většina chovatelských produktů jsou také zahraniční sítě. Naše malé farmy nejsou zajímavé jak pro ně, tak ani pro výkupce, kterým se více vyplatí obchodovat s nekvalitním dovezeným hmyzem,“ dodává Michal s tím, že právě proto, že se chtěl vyhnout tomu, aby musel nekvalitním hmyzem krmit i svá zvířata, se rozhodl založit si vlastní farmu.

Chovatel tvrdí, že pokud někdo chce, aby měl své zvíře dobře a kvalitně nakrmené, měl by vyhledávat lokálního dodavatele, který nejen cvrčka a hmyz chová, ale také jimi krmí vlastní zvířata. To jsou právě požadavky Michalových zákazníků, kteří upřednostnili jeho produkt před dováženými ze zahraničí. „Prodávám sice i nějakým majitelům obchodů, ale těch je velmi málo. Spíš mám vlastní klientelu,“ doplní. Živé cvrčky z farmy distribuuje zákazníkům poštou i kurýrem do celého Slovenska, samozřejmě důsledně zabalené.

Dobrou chuť

Když už máme hmyzí farmu prošlou skrz na skrz, zpocení a zmoření z tepla, zároveň však i plní zážitků se chystáme s Michalem rozloučit. Při odchodu nám prozrazuje, že kromě potravy pro zvířata nacházejí chovatelé pro cvrčky i nové využití. Podle jeho slov se začínají chovat už i pro lidskou konzumaci, i když na Slovensku zatím ještě taková chovna není.

„Populisté z Evropské unie v tom vidí nějakou cestu, jak snížit CO2. Podle mě to je však nesmysl, protože když si spočítám, kolik moje farmy sežerou elektřiny či krmiva, a srovnám to s tím, kolik bílkoviny vyprodukují, tak se to vůbec nevyplatí,“ řekne chovatel svůj skeptický pohled. „Hovězí maso lze vyrobit mnohem levněji než jeho ekvivalent bílkovin ze cvrčka.“

Možné využití pro lidskou konzumaci však vidí ve dvou případech: že si někdo koupí sušené cvrčky, aby si to jednoduše vyzkoušel, nebo že by byli aplikováni jako příměsi do proteinových tyčinek. „Pravdou je, že je to lehce stravitelná a vysoce oktanová, kvalitní bílkovina,“ dodá na závěr.