Parfumérka Kateřina Šantrochová: V Česku vůni vnímáme jako nezbytnost či něco extra. Francie je v tomto dál

Snažím se, aby moje vůně byly cítit alespoň 5 hodin, a mám lidi, kteří ze sebe můj parfém cítí třeba i za 2 dny. Tady však platí, že každý má rád jinou intenzitu. Nejtěžší je tak udělat lehký parfém, který vydrží opravdu dlouho.

Vy tedy používáte přírodní i syntetické vůně?

Ano, ráda to kombinuji. Ale musím říct, že přírodní vůně mě fascinují o mnoho víc. U přírodních vůní ale záleží i na tom, kde konkrétní rostlina vyrostla. Jasmín z Itálie bude vonět jinak než jasmín z Indie.

S kolika ingrediencemi pracujete?

Nepočítala jsem to, ale takových 200 jich bude. To je jako když objevujete nové barvy, je to nekončící koloběh.

Mililitr přírodního oudu je dražší než zlato, stojí 3 tisíce korun.

Jaké jsou vaše oblíbené ingredience?

Hodně se to mění, ale v současné chvíli u mě vede vůně nakvašeného rybízu. Velmi mě baví, ještě nikde jsem ji necítila. Kromě toho mám ráda také yuzu, ambru, santal, neroli, oud a miluju růže. Myslela jsem si, že růže jsou vůní, kterou bude chtít úplně každý, ale vůbec to tak není (smích). Většina lidí má z růží spíše osypky.

Která ingredience je nejdražší?

Mililitr přírodního oudu je dražší než zlato, stojí 3 tisíce korun. Dražší jsou také absolute oleje z jasmínu, růží nebo yuzu. K levnějším materiálům se naopak řadí citrusy.

Odkud ingredience objednáváte? Z jaké země?

Mám dodavatele, který oleje objednává především ze zemí, v nichž surovina přirozeně roste. Citrusy mám vždy z Itálie, kde jsou nejlepší, koření z Maroka, růže z Japonska… je to takové hledání.

Mám pocit, že spousta lidí ještě stále sahá po vůních z drogerie a do kvalitního parfému není ochotna investovat. Je to pravda, nebo se pletu?

Žiji v nějaké konkrétní bublině, ve které většina lidí nosí zajímavé parfémy, takové niche. Spíše bych řekla, že v Česku pořád jede nakupování parfémů na letišti. Ale musím říct, že dnes už i v parfumériích člověk najde parfémy, které jsou super. Poslední dobou začínám mít ráda i komerční vůně, protože jsou velmi propracované. Například ty od Hermès, ty jsou dokonalé. Ale i Armani má hezké vůně. Dají se tam najít poklady.
 

Chtěla jsem dělat vůně na míru, které budou ještě v něčem speciální. Vizuální stránka je pro mě asi stejně důležitá jako ta nosná.

V Česku bohužel stále nemáme kulturu jako například ve Francii, kde dívky ke svým 15. narozeninám dostávají první parfém, který je provází až do dospělosti. Ve Francii se celkově na vůně klade stejný důraz jako na oblečení. My v tom však ještě pokulháváme a vůni vnímáme jenom jako věc navíc, nezbytnost a nedochází nám, jak strašně silné emoce se k vůním vážou. Čich je jeden z nejsilnějších vjemů, který máme.

Kolik peněz stojí vůně namíchané ve vašem ateliéru?

Za 30 mililitrů zákazník zaplatí 3 900 korun, za 50 mililitrů 4 900 korun.

Klientům nabízíte také ručně foukané flakony z dílny Elišky Monsportové. Je o ně zájem?

Ano, tyto flakony lze dokoupit za 3 000 korun. Flakony jsou téma, které mě doprovází už od té chvíle, co parfémy dělám. Je to s nimi velmi komplikované (smích). Chtěla jsem dělat vůně na míru, které budou ještě v něčem speciální. Vizuální stránka je pro mě asi stejně důležitá jako ta nosná. Tvorba Elišky se mi líbila již delší dobu, tak jsem ji oslovila a chtěla jsem, aby propojila název značky Scent Roche (vůně skály) s flakony. Hodně mě baví si s tím hrát, je to pro mě důležité. I vnějšek musí vyjadřovat to, co je uvnitř.

Jaké vůně mají Češi nejraději?

Chodí ke mně velmi specifická sorta lidí, osoby, které se nebojí jít do zvláštností. Třeba i do věcí, které nejsou na první dobu krásné. Ale nějaký trend se určitě projevuje i u mých klientů. Často volí santal, pižmo… ale je to různé. Proto je pro mě i těžké přemýšlet nad vlastní kolekcí parfémů, protože každému voní něco jiného. Za těch 6 let v oboru jsem nezískala přehled o tom, co je populární a bude po tom poptávka (smích).

Dokážete u lidí na ulici rozeznat, jakou vůní voní?

Ano, ale nesmím nad tím tolik přemýšlet. Jsem až posedlá vůněmi, stále to řeším, a když někdo hezky voní, ráda mu parfém pochválím. Teď mě třeba velmi baví Acqua di Gio od Armaniho, kterou často cítím v ulicích a která má v sobě něco, co neznám. A potřebuji zjistit, co to je (smích). Ono navíc složení popsané u parfémů není někdy úplně „pravdivé“. Například akord jasmín může být vytvořen z jiných složek. Bílé květy jsou také velmi abstraktní pojem.

Jak vybrat vůni, která nám opravdu bude sedět?

Svých klientů se vyptávám, k čemu inklinují, jaké vůně je baví, ptám se, ve kterých třech barvách by si vůni představili… Pak jim dávám očichat to, o čem si myslím, že by se jim mohlo líbit.

Největší úspěch je, když si k člověku čichnu a nevím, zda je to vůně, nebo jeho pižmo.

Co tedy o člověku vypovídá například černá barva?

Takovému zákazníkovi bych dala čichnout k černému oudu, kůži, kouři a jiným těžším esencím. Klientům dám vždy očichat základní esence a podle jejich reakce vím, po jaké další vůni z oné rodiny sáhnout. Nejtěžší je však najít tu kotvičku, od které se vydáme určitým směrem. Pak už jen nabízím zdobení, koření, kvítka a další.

Kolik ingrediencí přijde do jednoho parfému?

Je to různé, může to být 6 ingrediencí, ale také 17. To už je ale maximum.

Co dalšího se kromě esencí přidává do parfému?

Míchám na alkoholové bázi, kdy používám 96% bio líh, který se stává nosičem parfému.

Pokud se vám klient svěří s nějakou vzpomínkou, dokážete mu podle ní namíchat vůni na míru? Jak by voněla vzpomínka letních prázdnin u babičky?

Samozřejmě, vždy záleží na místě, kde ona vzpomínka vznikla, jestli jsou to jižní Čechy nebo Řecko (smích). Nutno zmínit, že vůně, kterou mají lidé spojenou s místem, není nutně vůní, kterou chtějí cítit na své pokožce. Mají to sice rádi, ale když jim přinesu jehličí, hlínu a borovice, tak zjistí, že to na sobě nechtějí. Jedna věc je to, kde se cítíme dobře, a druhá to, co chceme vyjádřit. Největší úspěch je, když si k člověku čichnu a nevím, zda je to vůně, nebo jeho pižmo.

Jak dlouhý je proces míchání vůně ve vašem ateliéru?

Většinou hodinu až hodinu a půl. Pak už člověk stejně přestává cítit, takže musíme být celkem rychlí, aby se nos neunavil.

V Česku před lety nebyl unikátní obchod s parfémy. Kromě Madlen na Staroměstském náměstí, kde člověk našel extrémně zajímavé vůně, takové, které nosil Napoleon a další osobnosti ze starých dob.

Lze ještě vymyslet nějakou novou vůni? Nebylo již vše vymyšleno?

Nebylo, je tolik možností. Když přišli na trh Escentric Molecules s jednou ze svých složek, tak to byl velmi odvážný krok. Stále lze vytvářet nové vůně, kombinací je nekonečně mnoho, ale zároveň existují nějaké základní pilíře, ke kterým se stále vracíme. Růže, jasmín, dřevo, krémovost, jemnost, vanilka… Teď navíc začínají být v Evropě populární orientální vůně. Dříve to bylo hodně rozdělené, na Východ se vozily úplně jiné vůně než k nám, ale teď k nám přichází východní vliv těžších bohatších vůní.

Vy jste původně studovala hudební skladbu, ale nyní působíte jako parfumérka. Co vás k této změně přivedlo?

Můj tehdejší partner mi ze světa vozil zajímavé parfémy a mě to začalo extrémně fascinovat. Vlastně to začalo už v dětství. Když jsem byla malá, tak moje mamka často používala Trésor od Lancôme a mě to už tenkrát fascinovalo. Hrozně jsem se tím chtěla vonět, ale mamka mi říkala, že je to pro dospělé ženy. Vůně jsem považovala za zlatý grál, že je to něco, co je úplně nejvíc (smích). Měla jsem je spojené s dospělostí a ženskostí.
 
Tehdy, když mi bývalý partner vozil vůně ze zahraničí, v Česku nebyl ani jiný unikátní obchod s parfémy. Jenom Madlen na Staroměstském náměstí, který dnes již neexistuje. Tam člověk našel extrémně zajímavé vůně, takové, které nosil Napoleon a další osobnosti ze starých dob.
 

Vůně jsou pro mě mysteriózní věc, cestování v čase, odpověď na spoustu věcí.

Říkala jsem si, že by mě jednou bavilo mít obchůdek se zajímavými vůněmi, ale studovala jsem hudební skladbu. Se svojí kamarádkou Veru jsem pak pracovala v galerii a šéf chtěl, aby to tam hezky vonělo. Chopila jsem se toho, začala jsem si hrát s esenciálními oleji, míchala jsem je a tam to celé vzniklo. Když mi pak asi stý člověk řekl, že to hezky voní, tak jsem začala dělat interiérové vůně, které jsem kamarádům dávala jako dárky. Oni to ale začali stříkat na sebe, a tak to všechno začalo. Pohltilo mě to a hudba šla stranou. Musím ale říci, že principy, které znám z hudby, se promítají i do míchání vůní. U parfémů se také tvoří akordy a je to práce s něčím nehmotným.

Míchání parfémů jste se tedy naučila sama?

Ano, chtěla jsem absolvovat nějaký kurz, ale v Čechách jsem žádný vyhovující nenašla. Vůně jsem tedy začala míchat sama a musím říct, že první rok šlo všechno do výlevky (smích). Bylo to hrozné, vůbec to nevonělo, dlouho mi trvalo, než jsem přišla na základní formule… Žádný parfumér vám navíc nic moc neřekne, což už dnes chápu.
 
Zároveň tím, že jsem samouk, tak mám svůj styl. Nemám pocit, že se něco nesmí, mám možnost přijít na nové kombinace.

Co pro vás vůně znamená?

Vůně jsou pro mě mysteriózní věc, cestování v čase, odpověď na spoustu věcí a vůbec si nechci představovat, jaké by to bylo přijít o čich, jako se to mnoha lidem po covidu stalo. Vůně je navigace životem, řekne mi, jestli je pro mě partner vhodný, nebo ne, napoví mi, co chce člověk říct… Je to pro mě velká věc.

Co plánujete do budoucna? Nakousla jste, že to bude vlastní kolekce parfémů.

Ano, chci vytvořit vlastní kolekci, avšak bojím se toho, je to odvážný krok. Nějaké zkušenosti už ale mám, takže chci na trh uvést přibližně 3 nebo 5 parfémů, na kterých začnu pracovat v lednu. Kdy pak půjdou ven, to těžko říct. Certifikace a vše okolo trvá, ale snad v průběhu příštího roku.