Mou gynekoložku šokovalo, že jsem bisexuální. Nazvala mě divoškou, nedovedla mi na otázky o zdraví odpovědět (Rozhovor)

Tehdy jsem se soustředila jen na muže. Proto jsem řekla, že jsem se v tom se ženou jaksi ocitla. Celou zkušenost jsem brala tak, že se to nějak stalo, ale aktivně jsem ji nevyhledala.

Mohli by lidé, prosím, brát v úvahu moji realitu a že je platná? Je skutečná, nevymýšlím si ji.

Čili sice jsi měla sex se ženou, ale nedošlo k tomu proto, že jsi o své bisexuální orientaci už věděla.

Já jsem nad tím potom ještě chvíli nepřemýšlela. Ani nevím proč. (úsměv) Nedala jsem si to dohromady. Brala jsem to jednoduše jako novou zkušenost, neměla jsem potřebu to pojmenovávat. Nechala jsem to běžet, pokud se to znovu stane, tak dobře, pokud ne, tak také dobře.

Ale stalo se to opět.

Ano. Pak se mě jedna kamarádka zeptala, jestli jsem teď bisexuální. Tehdy jsem si tak nějak uvědomila, že splňuji „kritéria“.

Je pro tebe důležité přesně pojmenovat svou orientaci, mít škatulku, do které zapadneš?

Pro mě osobně to není důležité, je to asi jen praktické ve společnosti. Všichni tomu rozumějí a můžeme díky tomu komunikovat.

Když jsem se mé gynekoložky zeptala, jak mám postupovat dál, když se to týká další ženy, tak byla zaskočena a neuměla mi odpovědět. Dokonce mi řekla, že jsem divoška.

Se sexuální výchovou to je pořád chabé. Odkud čerpáš informace, které jsou pro tvůj milostný život a zdraví podstatné?

Mám výbornou partu kamarádů, se kterými si dobře rozumíme a povídáme si opravdu o všem. Za ta léta každý z nás nabral nějaké zkušenosti, o kterých si povídáme. Dáváme si rady, někteří si například více nastudují věci online, jiní už byli víckrát u gynekoložky nebo gynekologa. Takže odtud přicházejí odborné informace.

Pomáhá i taková instagramová kultura. Na sociálních sítích jsou stránky, které sleduji, které podporují bezpečný sex, suplují sexuální výchovu.

Je pro queer lidi problém, že informací pro ně je ještě méně než pro heterosexuály?

Neřekla bych ano ani ne. Jde spíše o to, jak a kde informace vyhledáváme. Je mnoho skvělých lidí, kteří se šíření informací věnují i ​​u nás. Ale problém to je podle mě u lékařů a odborníků, kteří nedávají dostatek informací a překvapují je dotazy ze strany LGBT lidí.

Máš také osobní zkušenost z ambulance?

Ano, mám s tím dost čerstvou zkušenost. Bavila jsem se se svou gynekoložkou, která automaticky předpokládala, že jsem byla s nějakým chlapem, tedy že i svůj problém mám od chlapa. Já jsem jí na rovinu řekla: byla to žena, nemusíte říkat, že to byl on nebo partner. Zůstala z toho šokovaná, viděla jsem, že ji to rozhodilo.

Neměla hloupé poznámky ani nic podobného, ​​ale když jsem se jí zeptala, jak mám postupovat dál, když se to týká další ženy, tak byla zaskočena a neuměla mi odpovědět. Dokonce mi řekla, že jsem divoška.

Je toto běžná reakce lidí ve tvém okolí? Že je šokuje, když o tobě zjistí, že tě přitahuje více než jedno pohlaví?

Podle toho, o kom mluvíme. Jak jsem zmiňovala svůj kamarádský okruh, tak u nich jsem nemusela ani procházet konceptem nějakého coming outu. Máme i v okolí spoustu queer lidí, takže je to nešokuje. 

Jiné je, když mluvíme o rodině nebo o pracovním prostředí. Tehdy se zabývám myšlenkami, zda o tom mluvit, jestli to mám, nebo nemám řešit.

Já strašně nemám ráda koncept coming outu. Zdá se mi to nefér. Proč se zrovna já musím někomu zpovídat a říkat, o koho mám zájem a kdo mě přitahuje?

Jak se k tobě lidé chovají, když se dozví, kdo tě přitahuje? Když opadne ten „šok“, změní se něco v jejich postoji?

Pokud ano, tak se s tím člověkem už bavit nechci, protože mě neakceptuje. Ale ještě se mi to nestalo.

Coming out, který jsi zmínila, dělají LGBT lidé několikrát v životě a není vždy jednoduchý. Který je pro tebe nejpamátnější?

Já strašně nemám ráda koncept coming outu. Zdá se mi to nefér. Ještě jsem neslyšela o tom, že by nějaký heterosexuálně orientovaný člověk, například žena, musela přijít za svými rodiči a říct jim: „Mami, mě přitahují kluci, rozhodla jsem se chodit s tímto.“

Queer lidé to dělat musí. Proč se zrovna já musím někomu zpovídat a říkat, o koho mám zájem a kdo mě přitahuje?

Ale coming out v rodině je, bohužel, nutný. Měla jsem ho jen u mámy, dál jsem nezašla, protože se mi do toho nechce ani pouštět. U mamky to bylo všelijaké, nevzala to nejlépe.

V jakém smyslu to nevzala nejlépe? Překáželo jí to?

Zčásti to byl společenský tlak: toto není normální, nemělo by to takto vypadat. Nyní je s tím už tak nějak vyrovnaná, v rámci svých možností. Momentálně jejím největším problémem je, že chce, abych měla děti – aby ona měla vnoučata.

Děti přece mít můžeš.

Ano, to jí říkám i já. (smích)

Když už mluvíme o mámě, jaké bylo tvé dětství? Pozorovalo na tobě okolí, že tě přitahují i ​​holky, nejen kluci?

Víš co, celkově můj coming out iniciovala máma. V jeden večer jsme si sedly na víno a ona se mě zeptala, jak to mám. Ptala se na jednu dívku, nezdálo se jí, že by to byla jen kamarádka. 

Máme dobrý vztah, trávíme spolu spoustu času, takže si toho na mně všimla. Věděla, že je na mně něco jiného.

Říkáš, že mamka si toho všimla, ale asi hned nedokázala pojmenovat, co se děje. Pokud tě přitahovali chlapci a holky, mohlo se přirozeně zvenčí zdát, že máš období „na chlapce“ a období „na holky“, podle toho, kdo tě právě zaujal? Navenek to může působit, že se ti „zapne“ zájem o jedno pohlaví a poté znovu „vypne“ podle zájmu.

Nevím, jak to mohla moje mamka vnímat. Na střední jsem měla přítele, pak bylo delší ticho, protože jsem chodila s nějakou ženou. O té nevěděla – tedy asi o ní nevěděla, nevím. (úsměv)

Nevím, jak probíhá ze strany rodiče to, že si na svém dítěti všimne bisexuality. Možná je to právě takové „on and off“, že jednou měla maminka naději, že mě zaujal nějaký kluk, pak tu něco nesedělo, znovu přišel nějaký kluk… Možná si to můžeme takto představit.

A jak jsi to období, než jsi dospěla k tomu, že jsi bisexuálka, prožívala ty?

Upřímně, neprožívala jsem to moc intenzivně. Já jsem si vždy myslela, že lidé mohou mít rádi, koho chtějí, důležitý je vzájemný respekt. Nevěnovala jsem tomu extrémně mnoho myšlenek. Štvalo mě, když to někdo potřeboval více řešit nebo když pro to rodiče neměli pochopení, když to lidé nerespektovali. Je to nespravedlivé.

Nemůžu však říci, že bych se s tím celým těžko vyrovnávala. Já jsem si sama o sobě trošku myslela, že to je jen dočasné. Že jednou skončím s nějakým mužem a teď si jen užívám toto období. Teprve potom jsem si uvědomila, že mě to zřejmě nepřejde a že si musím v hlavě utřídit myšlenky a přiznat si, že to není jen období, toto jsem já a taková budu.

Kdy jsi tedy přišla k tomu poznání, že toto jsi skutečná ty?

Bylo mi asi dvacet let. Začala jsem se setkávat s jednou ženou a uvědomila jsem si, že ten vztah má naprosto stejnou hodnotu, jako kdybych ho měla s mužem. Máme vůči sobě stejně silné pocity, vytváříme stejně plnohodnotný pár. Není to méněcenné. Díky tomuto zážitku jsem to v sobě začala prohlubovat a vyrovnávat se s tím.

Takže to uvědomění přišlo díky tomu, že jsi prožila skutečný, plnohodnotný vztah se ženou?

Přesně.

Máš pocit, že se v posledních letech změnily postoje společnosti vůči queer lidem?

Určitě ano, vidím to hlavně na mladých lidech, na teenagerech, jsou mnohem otevřenější své sexualitě a debatám o sexualitě. Ale můžu mluvit jen o západním Slovensku, tedy Bratislava, Trnava a okolí.

Na Slovensku je atmosféra stále dusná, když jde o queer témata. Šíří se hoaxy a dezinformace a i my v Refresheru v komentářích pod články neustále vidíme, že lidé ještě nepřijímají existenci LGBT lidí s respektem. Donutilo tě někdy něco pochybovat o své orientaci?

Vůbec ne. Vždy jsem věděla, že jsem taková, v jistém bodě jsem to také pojmenovala a vyrovnala jsem se s tím, že toto je moje realita. Samu sebe jsem nikdy nezpochybňovala.

O lidech, které přitahuje více pohlaví, koluje mnoho vtipů a mýtů. Který ti vadí nejvíc?

Že to je jen etapa, že to přejde. (povzdech) Že časem se rozhodnu, s kým vlastně chci být. 

Mohli by lidé, prosím, brát v úvahu moji realitu a že je platná? Je skutečná, nevymýšlím si ji. Mohla bych lidem dělat totéž a tvrdit, že všichni jsou bisexuální, jen se bojí nebo neumí rozhodnout.

Už když zmiňujeme stereotypy, připravili jsme si ještě jeden: Tvoji partneři nebo tvé partnerky mají důvod k dvojnásobné žárlivosti, protože tě může přitahovat dvojnásobný počet lidí. Je to pravda?

Pokud jsem promiskuitní osoba a neberu vážně hranice, které máme ve vztahu dohodnuté, tak na to nepotřebuji být přitahována různými pohlavími. K podvádění stačí i jedno pohlaví.

Máš pocit, že lidé si často mylně spojují bisexualitu s promiskuitou?

Jasně. Že nám nestačí jen jedno pohlaví, že se neumíme rozhodnout… Vím dokonce o vztazích, kde heterosexuální muž chodil s bisexuální ženou a tomu muži se zdálo v pořádku, kdyby ho přítelkyně podvedla se ženou. Že by se na to i rád díval. Ale to je stejně plnohodnotná nevěra.

I toto je stereotyp, který bych úplně smazala.

Je rozdíl mezi tím, jak tě přitahují ženy a muži?

Mnohdy je to s ženami jednodušší ve společenských věcech. Nemusím řešit stereotypy, které existují mezi muži a ženami. Namísto toho jsme na stejné pozici, stereotypy, jako například platba za první rande, prostě vymizí. Není tam nic předem nastavené.

Znamená to také, že máš preferenci pro ženu?

Je to spíše situační, závisí to na tom, koho potkám. Může se stát, že za půl roku nepotkám žádného muže, se kterým bych chtěla trávit čas, a naopak se může stát, že mě zaujme jen muž a žádná žena.

Starší generace předtím neviděla otevřeně žijící LGBT lidi, neměla k tomu přístup, takže pro ni mám pochopení. Ale to jí nedává právo komunitu odsuzovat nebo používat násilí.

Kde se obyčejně seznamuješ?

Tinder na Slovensku podle mě není bůhvíco. Jediná moje zkušenost s Tinderem vedla do vážného vztahu, pak jsem se k tomu nevrátila.

Jinak se seznamuji osobně, přes kamarády, v práci.

Když se s někým novým seznámíš, tak vnímáš, že musíš „oznámit“ svou orientaci?

Spíš to beru tak, že už když se s někým seznamuji, tak zmíním, že jsem měla i přítelkyni. Čili přirozeně zmiňuji lidi, kteří byli součástí mého života –⁠ a ať si z toho daná osoba vyvodí důsledky.

Většinou jsou reakce fajn, buď mi řeknou, že jsou také bi, nebo jim to nevadí. Jednou mi jeden kluk řekl, že to je super, protože můžeme mít trojku s další holkou. Ale to se nestává běžně.

Často se používá termín queer nebo LGBT komunita. Máš pocit, že jsi součástí nějaké komunity?

Už ano, protože jsem začala chodit do Teplého vína na podcasty. To byl můj první styk s komunitou. Organizovala jsem také jeden queer event v Trnavě, tehdy jsem se opravdu cítila jako součást komunity.

Je pro tebe důležité mít komunitu?

Pro mě osobně ne. Myslím si ale, že i tato komunita by měla mít právo na to, aby se mohla svobodně sdružovat a necítila se utlačovaně. Taková platforma v Trnavě chybí, nejsou zde místa, kde by se lidé mohli jen tak setkávat a cítit se v pohodě takoví, jací jsou. I proto jsem ten event organizovala.

Cardi B v letošním příspěvku na Twitteru napsala, že měla sexuální zážitky se ženami. V odpovědi na jeden článek doslova napsala: „Lízala jsem št*tky dříve, než ses narodil.“ Pomáhají tvému ​​prožívání nebo tomu, jak tě okolí přijímá, když se celebrity vyjadřují otevřeně o své orientaci?

Upřímně, celebrity moc nesleduji, takže mi to nepomáhá. Ale lidem určitě může pomoci, pokud mají například oblíbenou zpěvačku, která veřejně mluví o své orientaci. Může je to povzbudit, pokud to zvládl jejich idol, zvládnou to také.

Prosím, pochopte, že to je reálné, ti lidé si nevymýšlejí, opravdu to existuje. Nejde jen o potřebu být zajímavý.

Na závěr ti položíme otázku, kterou jsme kladli i účastníkům Duhového pochodu v Bratislavě. Reprezentují LGBT komunitu i lidé, kteří se oblékají nebo chovají netradičně či extravagantně?

Toto je diskutabilní. Na jedné straně je mnoho sestřihů videí, fotek a dalšího na internetu, kde lidé, kteří komunitu nepodporují, sesbírali ty „nejhorší“ momenty například z Pridů. A ukazují to ve strašně špatném světle: že to je otřesné, obscénní, sexuální, nemůžeme to dovolit, zachovejme si hodnoty… Ale to je jen cíleně vybraná část z komunity, která zapadá do jejich příběhu.

Ale myšlenku toho, že se máme akceptovat takoví, jací jsme, tu z toho vynechávají. Já rozumím, že pro lidi, kteří zastávají „tradiční hodnoty“, to může být příliš, hlavně když se dostávají k médiím, která jim tlačí do hlavy, že to je něco špatného. Starší generace předtím neviděla otevřeně žijící LGBT lidi, neměla k tomu přístup, takže pro ni mám pochopení. Ale to jí nedává právo komunitu odsuzovat nebo používat násilí.

Co bys chtěla, aby tito lidé –⁠⁠ například starší generace, která ví o současných poznatcích o sexualitě a genderové identitě málo, nebo lidé, kteří věří dezinformacím –⁠ o tobě a o bisexualitě věděli?

Že je to reálné. To je ta nejdůležitější věc, kterou musí pochopit. Nepomáhá, když se tváří, že to je jen nějaká fáze, nebo říkají, že už nevíme, co si samou nudou vymyslet. Já si takovou věc vymýšlet nechci, nenudím se. Prosím, pochopte, že to je reálné, ti lidé si nevymýšlejí, opravdu to existuje. Nejde jen o potřebu být zajímavý.