Lektor umění, jehož posláním je zrcadlit společenské otázky a lidské emoce v tvorbě. To je Štefan Polák, jehož příběh jsme v lehce abstraktnějším díle Refresher Art pokryli.
Umění je často pouze abstraktní prezentace niterných pocitů, k čemuž umělci využívají vjemů z každodenní reality. Mohou se ho chápat různě; být tvrdě konkrétní a volit celospolečensky vymezené názvy, hranice či témata, anebo se vyjadřovat v metaforách a nutit konzumenta děl přemýšlet o jejich významu.
Nejlepší na umění je však skutečnost, že neexistují jeho hranice. Tudíž kdokoliv, kdo se cítí být umělcem a tvoří, se v naší malé úvaze vidět nemusí, může ji snadno zbořit, tvrdit něco jiného a koneckonců mít pravdu.
I autor, kterého ti dnes představíme, si bere od každého trochu. Tvoří v digitálním i hmotném světě a umění si nejen užívá, ale hlavně jím žije. Skrze svou tvorbu upozorňuje zejména na vlastní identitu a její úlohu ve společnosti. Jeho jméno je Štefan Polák, respektive STEFAN POLAK.
I naše vnímání Štefana zní možná až moc neohraničeně. On sám odpovídá přímočaře: „Považuji se za mladého kreativce, který jen miluje umění.“ A dál navazuje: „Snažím se ve své tvorbě zrcadlit společenské otázky a emoce, které každý z nás prožívá, a věřím, že si každý jeden print najde cestu k vám,“ doufá.
Printy, tedy art-printy jako tištěná díla, plakáty či grafiky, jimiž se zabývá, jsou jeho hlavními uměleckými výstupy. „Říkám tomu art-print, protože se jedná o vytištěný umělecký kus jakékoliv digitální malby, na který používám hladký injekt papír s podložkou ze 100% bavlny,“ upřesňuje. Nákupem jeho art-printu získá obdivovatel Štefanova umění originální kousek, který je jím přímo podepsán a má sériové číslo výtisku.
To jsme ale trošku předběhli dobu. Nechme realitu dnešních dní ještě chvíli spát a přesuňme se do jeho začátků, kdy se formoval vztah mezi ním a uměním obecně.
Vzory
„Má umělecká cesta bude trvat celý život,“ ujišťuje nás nejprve. „Začala už v samém dětství. Pamatuji si, že má učitelka v první třídě na základní škole řekla mému otci, že jeho syn pěkně kreslí a že by jej měl nechat zapsat na ZUŠku. Jsem velmi rád, že ji otec poslechl a zapsal mě,“ směje se Polák, jenž od této chvíle datuje svou uměleckou pouť.
Seznamuje nás se svými velkými vzory. „Maluji a tvořím od svých osmi let. Odmala mě formovala tvorba vedení akademického malíře Stana Šalka, který už ale není mezi námi. Byl mi prakticky druhým otcem, na kterého vždy myslím, když se mi zadaří. Byl by pyšný i dnes, hodně mi chybí,“ vzpomíná. „Odtud jsem šel na střední uměleckou školu a následně na vysokou školu v Banské Bystrici, obor učitelství výtvarného umění,“ pokračuje.
Jeho cítění zde formoval další člověk, vizuální umělkyně Emília Rigová, které je Štefan upřímně vděčný. „Děkuji jí za všechny rady, hlavně v tom, jak přemýšlet a jak konceptuálně prodat lidem své umění. Věřím, že v budoucnosti budeme spolupracovat na společných projektech,“ říká.
Umění jako vyjádření sebe sama
Co je motivem tvorby slovenského umělce, jsme si vlastně řekli už na začátku. Oficiálně se prý jedná o „vizuálně specifické digitální malby a instalace, v nichž se zaobírá hledáním vlastní identity a její úlohou ve společnosti“. To nám přišlo jako velmi sebevědomý přístup k umění. I podobně detailní popis není v rámci našeho seriálu zvyklostí.
„Můj styl se začal formovat na výšce, kde jsem se zabýval uměním, jež se v těchto tématech realizuje. Hodně jsem o tom četl a snažil se v tom najít vlastní přesah, který se i dnes nadále formuje,“ vysvětluje Štefan. Cílem této tvorby je údajně „osvobodit mysl a zobrazit realitu světa v surrealistickém stylu“. Jestli se mu to povedlo, můžeš ostatně posoudit i ty.
Art-printy jsou jeho hlavní doménou, k jejichž vytvoření mnoho nepotřebuje. „Tvořím na iPadu Pro v programu Procreate s použitím Apple pencil, v němž mám jakýkoliv štětec, tedy stovky tahů, štětců i linií. Nejsem tak vázaný na jedno místo a můžu si tvořit a malovat kdekoliv, kde se cítím dobře,“ pokračuje a dodává, že v procesu čerpá z emocí a vlastních zkušeností. Něco zažít je pro něj zásadní a doma za počítačem by se mu toho tolik nepřihodilo.
„Inspiruji se vším, co vidím a cítím okolo sebe. Ale také hlavně lidmi, kteří se v mém okolí nachází. Člověk samotný je pro mé umění nejlepším zdrojem inspirace. Ať už se jedná o jeho vizuální podobu, nebo spirituální přesah,“ objasňuje nám svou múzu.
Náhled na život je obecně nejlépe identifikovatelný v dílech, kterým autor věnoval jistou porci času a jsou procítěné. Pokud tedy chceš nahlédnout do Štefanovy kuchyně, neměly by ti utéct jeho série. V posledních dvou letech se věnoval práci na LOST MIND, jež reflektuje jeho životní období, v němž se stal objektem jistého styčného bodu prolínajícího charakteristickou povahu děl či umění, které odráží převážně otázky a témata spojená s identitou. Potřebuješ překlad? My taky!
Ztracená hlava a naše budoucnost
„Série LOST MIND ve zkratce hovoří o tom, že jsem v určitém období ztratil hlavu i mysl, což vyústilo v osm maleb znázorňujících celkově osm etap mého přežívání,“ zjednodušuje umělec řadu autoportrétů. „Každá z maleb má svůj příběh a opodstatnění, které bychom právě v tomto období našli,“ zmiňuje.
Ze zkušenosti každopádně víme, že zachytit jisté období svého života není jenom tak. Vezměme si například časovou linku, kterou bychom chtěli zachycovat – spousta umělců nemá problém s tím určit, kde taková linka začíná, ale tápe v momentě, kdy mají označit její konec, jelikož bývá často spletitá a těžko identifikovatelná.
Má s tím problém i Štefan? „Při poslední malbě ze série jsem věděl, že je čas to ukončit, jelikož jsem našel to, co bylo ztraceno,“ odpověděl mysteriózně. Co tím myslel, nespecifikoval. My ale tušíme, že to bude mít spojitost právě s jejím názvem.
Nyní pracuje na další sérii s názvem IN OUR FUTURE. Zde znovu podle názvu poznáváme, že Štefan přemýšlí o budoucnosti. Záměrem je představit znovuzrození sebe samého. „Nová série bude dlouhodobější záležitostí, jelikož mám v hlavě spoustu věcí, jež bych rád vyjádřil. Takže opravdu na její konec nedohlédnu,“ prozrazuje.
Třetí signifikantní tvorbou z portfolia je na první pohled velmi zajímavá technika, které se od letoška věnuje. Sérii pojmenoval Kintsugi podle stejnojmenného starého japonského umění opravy rozbité keramiky zlatem. Tato tradiční technika s sebou taktéž nese poselství. Má totiž oslavovat lidovou moudrost či pravdu, v níž se říká, že něco, co má chyby, můžeme po nějaké době považovat za něco cenného. Tolik k hodnotnému umění, ale pracuje opravdu se vzácnými kovy?
„Můj dědeček mi zanechal zlatou práškovou barvu, kterou k sérii využívám,“ uklidňuje nás. Efekt má však každopádně velmi podobný. „Je to nákladné zejména na čas. Je třeba odlít bustu z formy, počkat, než uschne, vybrousit ji, následně rozbít a dodělat. Všechno je to proces, který opravdu netrvá pouze pár dní. Konečný výsledek ale potom stojí za to,“ vysvětluje s tím, že hotový objekt nabude nové, umělecké funkce.
Renesanční muž
Jestli může o nějaké umělecké epoše či stylu hovořit jako o oblíbeném, Štefan nemíří až do Japonska, ale ne tak daleko od slovenských hranic. Když se podíváš na jeho Instagram, neunikne ti spousta obrázků, jež se pojí k florentské soše Davida od Michelangela Buonarrotiho. „Miluji období renesance, je pro mě největším zdrojem inspirace,“ rozhodně sděluje muž, jenž je momentálně zaměstnán jako pedagog na střední škole v Bratislavě.
Socha Davida pro něj nese velkou symboliku. „Na Davidovi mě fascinuje jeho příběh. Mladý chlapec, který přemůže obrovského Goliáše svým intelektem. Je to nádherný příklad toho, že nezáleží na tom, odkud jsme a kým jsme, ale na rozhodnutí, kým být chceme,“ vypráví. „Všechno je to o sebelásce a lásce vůči druhým. Goliáš u mě reprezentuje naše ego, naopak každý z nás je David, jenž jej musí přemoci. Z toho důvodu se také často reflektuji v jeho pozici,“ zmiňuje.
Inspirace jej také motivuje podílet se na dalších projektech. Sám pracuje pro slovenské i české značky, spolupracoval na art festivalech a také se objevil ve filmovém prostředí jako designer. Letos byl například účastníkem Bratislavských módních dní, kde jeho digitální malby, jak sám tvrdí, dostaly nový přesah.
Spousta vedlejších projektů jej ale stále nedokáže udržet na vlastních nohách finančně. „Je umění se uměním živit,“ přiznává. „Když nad tím tak přemýšlím, všechny mé práce reflektují umění, jen v různých polohách,“ odpovídá nám na otázku, kdy si myslí, že se bude moci uživit pouze uměním. „Pokud se bavíme o digitálních malbách a umění jako takovém, musím uznat, že je to na velmi dobré cestě,“ prozradil muž, jenž pracuje také jako lektor umění.
„Dělám lektora v centru Bratislavy skupince dospělých lidí, kteří milují umění a chtějí se v něm posunout. Máme mezi sebou ale i osoby, které přijdou jen provést večerní psychohygienu. Lektoruji pokročilé, ale i začátečníky. Je to skvělá příležitost ukázat všem, co umění dokáže,“ říká.
Budoucnost
Co se tedy týká plánů do budoucna, jeho optikou jde o barevné vize. Sen má pořád stejný. „Můj sen je již od dětství pořád stejný. Umění je pro mě životem, cestou, poselstvím... jednoduše vším. Jediné, co si opravdu přeji, je být šťastný a ve svém životě spokojený,“ má jasno.
U uměleckých či profesních ambicí je to prakticky stejné. Plán pro svou budoucnost si ale nevytvořil. „Neustále se snažím posouvat dál, a to je můj jediný hnací motor, má cesta, má budoucnost a opravdu se těším na to, jaká bude,“ uzavírá.
Jednu věc nám ale přesto prozradil. Koncem tohoto roku se má spojit ve spolupráci s další českou značkou, tentokrát jde o WWØ KABINET, a dle jeho slov to bude stát za to. Štefan se totiž na spolupráci těší již nyní. My také přiznáme, že to cítíme stejně.
