Signal festival oslavuje dekádu své existence. V jubilejním ročníku nabídne světové umělce, české studenty i řadu rozmanitých projektů a témat.
Od třináctého října až do neděle šestnáctého října probíhá v Praze Signal festival. Oslava světla, která rozsvítí širší centrum hlavního města, se letos koná už podesáté. Jubilejní ročník láká především na diverzitu, ale oslavuje i české předsednictví v Radě EU.
Ačkoliv festival oficiálně začal až ve čtvrtek třináctého, během středečního večera už na jednotlivých stanovištích probíhaly zkoušky, které přilákaly mnoho zvědavých diváků. Ostatně návštěvnost festivalu je stabilně velmi dobrá, podle Michaely Hečkové z PR týmu Signal festivalu akci ročně navštíví okolo půl milionu lidí.
„Návštěvnost máme už několik let stabilní a příliš se ta čísla nemění. Obecně platí, že zhruba tři čtvrtiny návštěvníků jsou z Prahy, dalších 20 procent je z jiných koutů republiky, nejčastěji ze Středočeského kraje, a zbylých pět procent tvoří návštěvníci ze zahraničí, kteří se na akci přijedou podívat buď úmyslně, ale i zcela náhodně, jelikož se festival překrývá s jejich návštěvou Prahy,“ říká Hečková a dodává, že návštěvnická data vychází z interního průzkumu z roku 2018, ale v průběhu let se příliš nezměnila.
Podle Hečkové se nejvíce návštěvníků přijde tradičně podívat na zahájení, další velký nápor bývá v pátek. „Paradoxně víkendy jsou klidnější, nejvíce klidná pak bývá neděle, kterou doporučujeme pro návštěvu třeba rodinám s dětmi, protože u jednotlivých stanovišť nebývají takové davy,“ říká Hečková.
Letos je to o diverzitě
Letošní ročník je kromě oslav malého jubilea speciální i tím, že na rozdíl od předchozích let nemá letošní Signal žádné jednotné téma. „Tím, že předchozích pár covidových let bylo náročných, jsme chtěli letošní jubilejní ročník pojmout více s lehkostí a důrazem na diverzitu. To znamená, že letos nemáme žádné pevné téma, ale dáváme prostor všemu. V podstatě jsme si tím splnili některá naše tajná přání, protože se nám povedlo získat umělce, po kterých jsme už dlouho toužili,“ říká programový ředitel festivalu Mário Kunovský.
S tím souhlasí i provozní ředitel celé akce Jakub Zeman. „Desátým ročníkem se snažíme odstranit bariéry a ukázat, že jsme otevření a jsme pro všechny. Takže tu letos uvidíte jak díla, která mají nějaký společenský přesah, ale i témata spojená s podporou mladých umělců nebo spojená s digitálním uměním a jeho rozvojem, environmentálními potížemi a udržitelností. Je to taková rozmanitá oslava hodnot,“ říká Zeman.
Letošní ročník by měl podle Zemana oslavovat i evropské hodnoty. V předvečer zahájení se totiž poprvé rozsvítil kostel sv. Ludmily, který byl po mnoho let pomyslným zlatým hřebem Signal festivalu, kvůli covidu a dalším potížím se však na jeho zdech videomapping nekonal už několik let.
A právě na jeho zdech stál ještě před samotným startem projekce nápis „Light for Europe“, pod kterým ředitel Martin Pošta společně s radní a zastupitelkou Hanou Třeštíkovou věnoval první projekci Evropě. Se slovy díků k partnerům i magistrátu, který celý festival podporuje, zmínil i to, že je tato projekce i jakousi oslavou českého předsednictví v Radě EU. S tím se pojí i fakt, že na videomappingu na kostele sv. Ludmily se podílel francouzský umělec Jérémie Bellot a právě i v předsednictví se letos střídá Česko s Francií.
Hudba nemusí mít hlubokou myšlenku
Grandiózní projekci na kostele od francouzského umělce doplňuje hudba od českého producenta a DJe Ondry Mikuly, který vystupuje pod pseudonymem Aid Kid.
„Nabídka ohledně skladby hudebního podkresu k videomappingu na náměstí Míru přišla přímo od organizátorů festivalu. Celý ten proces funguje tak, že jsem viděl podobnou projekci videomappingu z Lyonu, na to jsem složil hudbu a pak jsme si to s autory vizuálu tak nějak pinkali tam a zpět a dolaďovali,“ vysvětluje producent.
Na projektu začal pracovat zhruba v polovině letošního léta. Hudební podkres složený především ze zvuků analogových syntezátorů skládal producent částečně v Česku a částečně ve Francii. Hudba však podtrhuje celou vizuální projekci a nemá podle Mikuly žádný hlubší význam. „Za celou tou hudební složkou vlastně není žádná myšlenka, na hudbě si užívám to, že je velmi abstraktní. Kdybych do toho měl vložit nějaké emoce, bylo by to trochu na sílu,“ vysvětluje Aid Kid.
Přípravy trvají celý rok
Výběr a oslovování samotných umělců a také sestavování konceptu a programu je něco, co pro Signal dělá programový ředitel Mário Kunovský. Za správným výběrem se však skrývá celý rok usilovné práce.
„Příprava festivalu je celoroční dřina. I přesto, že si po ukončení letošního ročníku dáme chviličku pauzu, protože to tempo, kterým se pracuje těsně před zahájením, je opravdu rychlé, můžu říct, že už dokonce pracujeme i na nějakých věcech na ročník příští. Jsou totiž například umělci, které je nutné oslovit opravdu hodně dopředu, často i v řádech let,“ říká Jakub Zeman.
„Při výběru umělců nemáme jasně stanovená kritéria, jelikož se Signal vyvíjí a každý rok se to snažíme posouvat dál. Umělec, který pro nás bude tvořit anebo jehož dílo si vybereme a oslovíme ho, by měl mít umění, které je hodnotné, přínosné, a chceme, aby to nebyl jen pěkný vizuál, ale aby za vším byla i zajímavá myšlenka a koncept,“ říká Kunovský s tím, že poptává od umělců buď nové dílo přímo pro Signal, anebo nabídne na festivalu prostor pro dílo, které už bylo vytvořeno pro jinou příležitost.
Ačkoliv Kunovský říká, že chce na festival dotáhnout i umělce ze zahraničí, stále chce ve složení udržet balanc a nezanevřít ani na Čechy. „Ačkoliv chceme, aby se na Signalu podíleli ti největší světoví umělci, chceme dávat prostor i šikovným umělcům z Česka, kterým třeba právě spolupráce s námi pak pomůže víc nastartovat jejich kariéru. Obecně podpora mladého tuzemského umění je pro mě důležitá, to je i mimochodem důvod toho, proč na Signalu máme i studentské instalace,“ vysvětluje programový ředitel.
Letos na Signalu participuje zhruba 38 umělců. Kromě Čechů se zde objeví i expozice od tvůrců z Francie, Maďarska či Japonska. Nejzvučnějším jménem letošního ročníku je ale bezpochyby Turek Refik Anadol, který vytvořil speciální instalaci, jež je k vidění v pražském CAMPu.
Anadola, který je momentálně světovou uměleckou superstar, se podle programového ředitele podařilo Signal festivalu získat především díky jeho osobním vztahům s generálním ředitelem festivalu Martinem Poštou. „Je to takový malý zázrak,“ říká Kunovský.
Anadolova instalace v CAMPu je tak jedním z největších lákadel letošního ročníku. „Anadol použil pro svou instalaci, která na velkém plátně ukazuje roztříštěný digitální obraz Prahy, data od IPRu a CAMPu,“ vysvětluje Kunovský. Samotný umělec pak při středečním zkušebním večeru v CAMPu promluvil pomocí videohovoru, v němž popřál všem návštěvníkům i organizátorům, aby se celá akce povedla a užili si ji.
Ačkoliv spolupráce s umělcem, jakým je Refik Anadol, je pro český festival světla obrovským úspěchem, organizátoři stále mají své vysněné tvůrce. Podle Kunovského by bylo největším přáním Signalu, aby se s ním někdy propojil americký umělec James Turrel.
„Zatím nám to ale přijde jako nedosažitelné, což jsme si ale mysleli i o Anadolovi, takže se nám to třeba někdy podaří,“ říká. „Nejde ale vždy jen o umělce, ale i o samotný festival. Hrozně bych si přál, abychom více rozšířili ten veřejný prostor a dostali umění i více mimo centrum Prahy,“ říká Kunovský ke svým plánům a cílům pro příští ročníky.
Ačkoliv se však letos festival vůbec poprvé rozšířil do Vršovic, právě přesun na periferie by sice mohl znamenat rozšíření kultury na nová místa, ale zároveň přinést i logistické problémy. „Většinou jsme lokace hledali spíše v centru a ideálně na místech, kde jsou velké stanice metra. Přece jen půl milionu lidí je obrovský nápor na dopravu, a i kdyby bylo moc pěkné lokace změnit a přesunout je mimo centrum, bylo by to mimořádně logisticky náročné. Navíc se snažíme celý festival organizovat i do jednotlivých tras, aby se hlavní atrakce daly stihnout třeba během jednoho až dvou večerů a lidé si udělali mezi jednotlivými stanovišti procházku,“ vysvětluje Hečková.
Během letošního Signalu jsou pro návštěvníky připraveny dvě trasy, které se skládají z celkem 14 různých zastávek. Jedna trasa vede skrz centrum a začíná v Kunsthalle projekcí českého umělce Ondřeje Zunky. Dále vede k projektu japonského umělce Shoheie Fujimota na kostele svatého Salvátora, pokračuje k instalaci Maxima Velčovského na Mariánském náměstí a čtvrtou zastávkou je instalace Pavly Beranové a Terezy Bartůňkové v Klementinu.
Trasa následně pokračuje do galerie u Betlémské kaple, kde se představí dílo Dua Neone 2, a následuje zastávka u Národního divadla, kde je ke zhlédnutí laserová instalace Jana Hladila.
Studenti představí svítící roboty
Šestá zastávka v prostorech kampusu ČVUT na Karlově náměstí s názvem Forum Robotum pak přinese mnoho zajímavých poznatků ze světa robotiky. Tuto instalaci totiž kolektivně vytvořilo několik studentů z Fakulty elektrotechnické při ČVUT.
„Mezi účastníky budou na tomto stanovišti pobíhat roboti, kteří mají buď podobu psa, anebo pavouka, a diváci tak budou moct sledovat, jak se takový robot pohybuje, a možná jim to trochu přiblíží budoucnost, jež nás čeká, protože určité soužití člověka s robotem bude čím dál tím častější,“ vysvětluje jedna z autorek projektu Karolína Poliaková.
Kromě toho, že roboti umí samostatně pobíhat a otáčet se, mají na sobě nainstalované i světelné a zvukové senzory, takže dovedou různobarevně blikat a vydávat zvuky. „Za roboty je tu navíc i plátno, které ukazuje to, co roboti vidí,“ vysvětluje instalaci Poliaková a dodává, že pro diváky může být pozorování takového robota exkluzivní příležitostí, jelikož ačkoliv je možné si tuto vychytávku pořídit domů, v praxi se používá jen ve výzkumných institucích, jelikož cena takového robota v základu bez přidaných komponentů se pohybuje okolo 1,5 milionu korun.
Na trase pak následuje Anadolova projekce v CAMPu a první trasa končí v Kateřinské zahradě spojením světelné instalace s laternou magicou v podání Miřenky Čechové a Erika Bartoše.
Druhá trasa pak začíná u kostela sv. Ludmily na náměstí Míru a pokračuje k instalaci Nezmar v Bezručových sadech a dále do Vršovického zámečku k interaktivní soše Cloud, která je vyrobena z žárovek. Poslední trio zastávek pak tvoří instalace francouzského kolektivu Scale v Heroldových sadech, projekt TEEPEE v Holandské ulici a závěrečným stanovištěm je pak projekce maďarského umělce Lászla Zsolta Bordose v kostele sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha.
Stovky lidí a miliony korun
Za celou akcí, která se připravuje po dobu celého roku, stojí velká řada lidí. „To je vlastně ta moje funkce, propojuji mezi sebou týmy a zajišťuji, aby ten festival vůbec vznikl a abychom na něj sehnali partnery. Celé je to ale extrémní spolupráce, nás je v tom hlavním týmu asi deset, ale během roku se s blížícím se datem zahájení počet lidi, kteří na tom pracují, zvyšuje. Právě v době, kdy festival začíná, se bavíme o stovkách lidí, kteří za tím stojí,“ vysvětluje Jakub Zeman.
Právě finanční aspekt celé akce je poměrně složitý. „Rozpočet festivalu se pohybuje okolo 24 milionů korun a je hrazen z veřejných zdrojů, grantů komerčních partnerů a částečně i ze vstupného. I proto dáváme v posledních letech větší důraz na placené výstavy, jelikož festival tenkrát začal jako akce, která je úplně zadarmo, ale takto se to bohužel dělat nedá. Navíc věříme v to, že umění by úplně zdarma být nemělo. Proto máme momentálně 70 procent zdarma a třicet procent zpoplatňujeme,“ vysvětluje Zeman.
Zpoplatněných je letos celkem šest instalací a vstupenka na ně vyjde na 340 korun. K dostání je i rodinné vstupné či vstupenka Signal VIP za 1990 korun, v jejíž ceně je kromě lístku na vybrané zpoplatněné lokace zahrnut i přednostní vstup a welcome drink.
Deset let festivalu ale podle organizátorů přineslo Praze dobré věci. „Signalu se povedlo do Prahy přinést typ umění, který tu předtím nebyl, práci s veřejným prostorem a zejména se mu podařilo nalákat k umění spoustu lidí, kteří se o něj běžně nezajímají,“ bilancuje poslední dekádu Jakub Zeman.
Kromě vysněných umělců se ale i do budoucna bude snažit Signal festival posouvat dál. „Do budoucna bychom chtěli Signal rozšířit o vzdělávací platformu a také bychom se chtěli zaměřit i na projekty mimo festival. A máme takový dlouhodobý sen, a tím je otevřít permanentní Signal prostor, v němž budeme moct vystavovat po celý rok,“ uzavírá Zeman.
Ať už se ale letos rozhodneš navštívit placené expozice, anebo se jen projít po těch volně přístupných, desátý ročník Signalu bezesporu přináší rozmanitou vizuální podívanou. A možná bude právě procházka po rozsvícené Praze přesně tím ideálním programem na teplý říjnový víkend.
