Jak idylický je život mladého malíře z jihu Čech? Obrázek, který bychom zasadili spíše do dob národního obrození, je funkční i v dnešní době. Akorát se obrazy prodávají přes Instagram a život mapuje na TikToku. I o tom nám pověděl Filip Šícha.
Příjemný vánek, který rozfoukává vzrostlé stromy. Širé zelené lány polí a luk, mezi nimiž je usazeno několik malých či větších rybníčků. Tu a tam šplouchne voda, ohne se rákosí. A mezi tou romantickou krásou stojí malíř, jenž nepotřebuje nic jiného než trochu času zaznamenat štětcem a barvami tuto hřejivou chvíli.
Toto si představíme v případě, když se o někom dozvíme, že je malířem z jižních Čech. Věru, naše rozjímání se opravdu opírá o romantické představy z dob minulých. Proto jsme chtěli zjistit, jaký je tento život doopravdy. K tomu nám pomohl umělec, kterého jsme chtěli v rámci Refresher Art představit.
Dnes si povíme příběh člověka, který se rozhodl, že se stane malířem. To by asi nebylo nic neobvyklého, kdyby měl za sebou akademickou průpravu, nebo alespoň výtvarné mimoškolní aktivity. Filip Šícha ale nic takového neměl; z elektrikáře se v malíře proměnil doslova během jedné bezesné noci.
Čtyřiadvacetiletý mladý muž z jihočeské Volyně je známý zejména ze sociální sítě TikTok, kde natáčí svá videa o tom, jak vypadá jeho denní malířský život, občas také natočí nějaký vtípek, ale hlavně ukazuje svou tvorbu. Vzhledem k tomu, že pochází z malebného, až pohádkového kraje, jsme se jej zeptali, jestli je v dnešní době bytí malířem také taková romantika, jak jsme si to vykreslili.
„Určitě to romantické je. Nevím, jestli znáš jižní Čechy, ale je to tu hezké. Na druhou stranu je to tu i opuštěné, trochu díra, což zase tak romanticky nezní,“ odpovídá. Krajina ale zajímavá je. „Poslední měsíc nebo dva jsem se vrhnul na plenéry a krajiny, takže to vlastně teprve objevuji, co všechno tu je za místa,“ vysvětluje.
Filip je prakticky stále ještě čerstvým malířem. Pořádně se řemeslu věnuje zhruba 3 roky, cizímu člověku by se však představil jako malíř „čistokrevný“. „Život trávím tím, že vytvářím obrazy. Kdybych se tedy chtěl někomu představit, tak mu ukážu svou práci a obrazy, které jsou samy o sobě vypovídající. Asi jako každý malíř,“ přitakává jednoduše umělec, který se k malování dostal velmi zvláštním způsobem.
Vnuknutí
Blízké spojení s malbou totiž neměl. „V dětství jsem, asi jako každý, kreslil a tvořil. Víc jsem to ale nerozvíjel, protože jsem dělal sporty. Když jsem s nimi skončil, vrhnul jsem se na střední školu a elektro obor. Bylo to ale hodně mimo mě, necítil jsem se tam naplněný. Nějak jsem tušil, že mé místo je jinde, ale netušil jsem, kde přesně,“ vypráví. Pak se zničehonic objevil nápad.
„Měl jsem období nespavosti, kdy jsem skoro do rána čuměl do zdi. Bylo to dost nepříjemné. Během toho čumění mě ale napadlo, že bych mohl vytáhnout starý malířský set. Ve dvě nebo ve tři ráno jsem si jej rozdělal a začal malovat jeden portrét. Zasáhlo mě to takovým způsobem, že následující týden jsem maloval přímo extrémně, každý den. Napadlo mě, že jsem v ten moment našel činnost, kterou mám dělat a ve které se umím vyjádřit,“ popisuje nám osudovou chvilku.
Filip si byl jistý, že našel svůj smysl života. „Tam, kde jsem byl předtím, jsem nepatřil. Tohle mi ale padlo jak ušité. Respektive možná je to naopak, já jsem ušitý pro tu práci,“ říká a sděluje jeden důležitý fakt, tedy že v rodině existuje předek, který také maloval.
