Laponsko není překlep. Laponsko je domovem Santy Clause, zemí s půl metrem sněhu na okenním parapetu, zamrzlých řas a osmi ročních období.
Když se řekne Laponsko, automaticky si představíš soby a vesničku Santy Clause. Tato oblast ale nabízí řadu dalších zajímavostí, kvůli kterým se vyplatí bookovat letenku a vydat se za dobrodružstvím.
Rozprostírá se převážně na území Finska, ale zabírá také severní část Norska, Švédska a kousek Ruska. Leží za polárním kruhem, kde doslova na každém kroku najdeš krásy nedotčené přírody.
Východní část Laponska tvoří Rusko a Finsko, přičemž zabírá nížinatá území, Švédsko tvoří centrální Laponsko většinou pokryté tajgou a Norsko má západní hornatou část s malebnými fjordy.
Území za polárním kruhem je bez pochyb lákavým místem pro turisty, kteří chtějí zažít pravou zimu s pořádnou nadílkou sněhu. Teď, když už znáš základní informace, se pojďme podívat na pikantnosti.
Není-li Santa doma, zajdi do ledového baru
Možná jsi slyšel*a o tom, že Santa spolu se svými soby bydlí na severním pólu. Jeho bydliště najdeš na vrchu Korvatunturi u obce Savukoski. Na jeho adresu na finském severním pólu mu můžeš dokonce posílat dopisy pomocí poštovního směrovacího čísla 99999. V Korvatunturi Santa sice bydlí, ale víš, kde pracuje?
Kousek od Rovaniemi, největšího města finské oblasti Laponska, se nachází vesnička Santy Clause. Od města je vzdálena přibližně osm kilometrů a najdeš tam mimo jiné i jeho „office“.
Mezi turisty je velmi oblíbená zóna Snowman World, ve které najdeš ledové restaurace, ledový bar a různé zimní atrakce. Své nejbližší můžeš překvapit například tím, že jim pošleš pohlednici z hlavní pošty Santy Clause.
Sob vs. člověk: 1:0
Sobi jsou poznávacím znamením finského Laponska už odedávna. Původní obyvatelé Sámové byli tradičně pastýři sobů a sobí závody se ve Finsku konají od roku 1932. Pokud si prohlédneš město Rovaniemi na mapě, všimneš si, že má tvar sobí hlavy s ulicemi uspořádanými jako její paroží.
Lidská populace je v Laponsku nepatrná. Mezi 178 tisíci lidmi zde žije přes dvě stě tisíc sobů. V zimě jich je dokonce ještě víc. Tato zvířata jsou polodivoká, proto se v létě mohou volně pohybovat, ale v zimním období jsou držena v oplocených oblastech. Zajímavostí je také to, že každý sob v Laponsku má svého majitele.
Sobi jsou však také zdrojem potravy. Maso lze připravit na mnoho různých způsobů, obyvatelé ho například suší, udí a podávají v podobě steaků. Mezi nejvíce oblíbené pokrmy patří sobí soté, které se v Laponsku tradičně podává s bramborovou kaší a brusinkovým džemem.
Dárky pro... skály?
Obyvatelé Laponska dávají svatým místům v zemi dary. Za posvátné jsou považovány mnohé přírodní útvary, jako například kopce, skály či stromy. Laponci tato místa nazývají seitas a kdysi dávno jim nosili dary v podobě rybích hlav a kousků sobích rohů.
Svatý duch jim za to měl přinést štěstí při lovu. Tato tradice se zachovala až dodnes a také v současnosti nosí obyvatelé na posvátná místa dary. Rybí hlavy ovšem vystřídaly spíše mince, které také mají přinášet štěstí.
Laponsko má více než 4 roční období
V Laponsku jich je opravdu dvakrát více než u nás. Proč? Vytvořili je domorodí obyvatelé Sámové. Kromě jara, léta, podzimu a zimy rozdělili rok na další čtyři přechodná období. Důvodem je úzká vazba mezi kulturou Sámů a chovem sobů. Osm ročních období tohoto cyklu totiž přímo souvisí s ročními vzorci chování těchto zvířat. O jaká období tedy jde?
Rok začíná takzvanou mrazivou zimou, která přichází po období polární noci. Během tohoto období jsou dny stále krátké a venku je téměř pořád šero. Laponsku tehdy kralují nejtvrdší minusové teploty v roce a obyvatele nepřekvapí, když venku naměří minus 30 stupňů Celsia.
Následuje zasněžené jaro, které je prvním ze dvou jar následujících po zimě. Teploty během noci stále klesají velmi nízko, ale dny jsou teplejší a světla je mnohem více. Toto období je nejlepší pro pozorování polární záře a pro nadšence zimních sportů včetně lyžování. Druhé jaro nese název zubaté slunce. Tady se už příroda probouzí, na stromech se objevují listy a led v potocích taje.
Po dvou „jarech“ přichází období s názvem noc-nenoc. Je to laponské léto, kdy slunce nezapadá ani pozdě večer, a tak vidíš i o půlnoci paprsky zářící zpoza horizontu. Kromě sobů přicházejí i méně oblíbení komáři. Po noci-nenoci přichází období sklizně, kdy je léto na přelomu s podzimem. Zvířata si dělají zásoby na zimu a slunce už večer zapadá za horizont.
Dalším obdobím je podzimní listí. Kromě popadaných listů je to i období začínající polární záře a sobů, kterým začíná období páření. Období, které následuje, se nazývá první sníh. Teploty začínají klesat, noci a dny jsou délkou vyrovnané a potoky pomalu zamrzají.
Rok zakončuje poslední z osmi ročních období, vánoční polární noc. Všude je ticho, sníh a tma. Teploty klesají, sněhová nadílka stoupá a slunce v tomto období jako by neexistovalo.
Saunování jako vánoční tradice?
Jiný kraj, jiný mrav. V Laponsku mají skutečně zajímavé vánoční tradice. Mezi nejstarší patří saunování, kdy se celá rodina na Štědrý den odpoledne setká v sauně. Vychutnává si klid a ticho a účelem saunování je očista těla i mysli.
Vraťme se však na začátek. Finové a obyvatelé Laponska se na Vánoce připravují už měsíc před nimi, na začátku adventu, kdy pořádají i vánoční trhy. Santa u nich chodí, podobně jako u nás Ježíšek, v den štědré večeře. První sváteční chod začíná tradiční snídaní s rýžovou kaší a švestkovým džusem. Vpodvečer se koná hlavní hostina, na které nesmí chybět pečená šunka, sušený losos či salát z červené řepy. Domácí pivo a svařené víno glögi tečou doslova proudem.
Po štědré večeři přichází do domácnosti Santa neboli Joulupukki. Traduje se, že vždy nejprve donese dárky finským dětem, teprve později se vydá do zbytku světa, proto si mnoho dětí rozbaluje dárky až 25. prosince ráno. „Jsou tu nějaké dobře vychované děti?“ zní jeho otázka při vstupu. Děti samozřejmě šílí a Santovi odpovídají, že ano.
Pokud tě zaujal název Joulupukki, čti dál. Pochází z příběhu o zlé vánoční koze, která kdysi údajně strašila místní obyvatele a brala jim dárky. Časem se však změnila a namísto braní začala dárky rozdávat. Dětem, které neposlouchaly, jen pohrozila a místo dárků jim věnovala pytel uhlí.
Laponsko má nejčistší ovzduší na světě
Když zavítáš do vesničky Muonio v západním Laponsku, může tě překvapit jedna věc. Vzduch. V této obci je totiž nejčistší vzduch na světě. Díky nízkému počtu obyvatel a intenzitě dopravy, ale i zdokonaleným technologiím čištění je kvalita ovzduší ve Finsku, a zejména v severní oblasti Laponska, již léta vynikající.
Ubytování v iglú
Třešničkou na dortu na závěr je ubytování na Airbnb. Iglú Aurora, které se nachází u horského jezera v obci Utsjoki, nabízí nocleh pro dvě osoby. Skelné stěny umožňují návštěvníkům jedinečný zážitek v podobě výhledu na oblohu plnou hvězd. Při troše štěstí lze vidět i polární záři. Součástí je vířivka a samozřejmě finská sauna. Noc v iglú tě vyjde na 7 309 Kč. Tak co, pojedeš?
