Francouzská hudba není jen Edith Piaf či Serge Gainsbourg. Francouzský rap po 40 letech definitivně ovládl ulice, školní dvory, stadiony i sociální sítě.
Francouzská kultura patří dlouhodobě mezi nejvlivnější na světě. Snad každý z nás zná představitele francouzské kinematografie, architektury, literatury či malířství. Dnes však uměleckým projevům dominuje rap, který zde zapustil kořeny již před 40 lety. Francouzská scéna je na začátku roku 2023 nejen nebývale členitá, ale podobně jako v Německu i úspěšná.
Rapová mapa Francie je plná originálních jevů. Snad nejživotodárnější podhoubí pro žánr najdeme na pařížských předměstích. Druhé epicentrum bují na jižním pobřeží v Marseille, kde do rapového podloží nasakují rytmy z nedaleké severní Afriky. Nasaď si sluchátka a poslechni si, co dnes fičí ve Francii, kde první příčky žebříčků poslechu dlouhodobě ovládají výlučně rapeři.
Orelsan – z provinčního lúzra lídrem scény
Průkopník „loser rapu“ se specificky vysoce posazeným hlasem se za více než 15 let dostal z freestylů na autobusových zastávkách provinčního města Caen až na pozici bezkonkurenčního performera a jednoho z nejtechničtějších raperů země.
Jeho nejsilnější stránkou jsou kromě vystupování přímočaré a srozumitelné texty. Polohy, ve kterých se cítí nejlépe, jsou chirurgicky přesná sociální kritika a sebeironie, s níž se posluchači snadno ztotožní. Vydání jeho ostatních dvou alb doprovázelo velkolepé turné a množství originálních koncepčně propracovaných videoklipů. Pokud se chceš navíc zlepšit ve francouzštině, lépe artikulujícího rapera nenajdeš.
Orelsan získal status kulturního fenoménu zejména díky písni Basique, která doslova zlidověla, ale pomohlo mu i herecké účinkování v seriálu Bloqués s jeho rapovým partnerem ze skupiny Casseurs Flowters Gringem. Jeho poctivě odpracovaný vzestup na vrchol scény zdokumentoval jeho bratr v roce 2021 do dokumentárního filmu. Dnešní tvorba Orelsana je vyzrálá, přičemž více než kdykoli předtím koketuje s popem.
Damso – sametový hlas z Belgie
Podobně jako Jacques Brel či Stromae, kteří si podmanili francouzské publikum, pochází i Damso ze sousední Belgie a je tak jediným „vetřelcem“ v našem žebříčku. Do Belgie přitom jeho rodina emigrovala z Konžské demokratické republiky, když bylo malému Williamu Kalubimu Mwambovi jen 9 let. Důvodem byla eskalace krvavé občanské války.
Kdysi častý motiv traumatu z ozbrojeného konfliktu a konsekventní krize identity v jeho tvorbě časem nahradily klidnější polohy a reputační i romantická témata. S démony minulosti se vyrovnal i vytvořením humanitární nadace Vie Sur Nous Fondation bojující proti těžbě nerostů v jeho rodné zemi.
Damso zaznamenal neobvyklý úspěch po 16 letech na scéně v roce 2020, kdy se jeho koncepční album QALF dočkalo přes 14,3 milionu zhlédnutí za den, díky čemuž se stal vůbec nejstreamovanějším umělcem na světě. Jeho tvorba je charakteristická sametovým hlasem s přímočarým sebevědomím a sexappealem.
Lomepal – ze skejťáka vyzrál melancholický básník
Další neočekávaná success story začala v Paříži. Antoine Valentinelli pocházející z nestabilní umělecké rodiny si prošel přerodem od fanatického skateboardisty, který podle vlastních slov stál na prkně každý den po dobu 10 let a každou kost si zlomil asi 5krát.
Do áčkových rotací si Lomepal otevřel dveře až po pěti EP a jednom LP. Tématy vztahů, rozchodů i křehkosti identity, zpracovanými chytlavými melodiemi, se trefil do noty širokému spektru fanoušků na albu Jeannine. Osvěžující umělecká vize rebela z jeho začátků však nezůstává nikdy daleko.
V roce 2018 si trauma z dospívání s problematickými rodiči vyléčil paradoxně zážitkem na prahu smrti, když pod vlivem alkoholu a v rychlosti 100 km/h spolu s raperem Caballerem havaroval v autě po oslavě narozenin.
Lomepalova tvorba se vyvinula do přímo čistokrevného písničkářství a raper dnes spíše zpívá. Kromě jeho šansoniérských vzorů může za přerod i harmonický vztah s herečkou Souheilou Yacoub, která pózuje i na obalu alba Mauvais Ordre a zahrála si i v klipu Lomepalovy nejúspěšnější písně Trop Beau.
Jul – dobrák a nezpochybnitelný vládce Marseille
Již několik let po sobě neohrožený král poslechů je známý svou tvořivou kadencí. Vždyť za pouhých 10 let kariéry vydal celkem 25 alb. Desítky (!) videoklipů, z nichž je většina nahrána na ulici jeho čtvrti, generují stovky milionů vidění. Kromě snaživosti je pro ostatní členy scény vzorem v nekonfliktnosti a technické vypracovanosti. Sám sebe kvůli těmto vlastnostem označuje za mimozemšťana.
Na Julovi je mimořádně zajímavý kontrast mezi civilním přátelským, až skromným vystupováním a neskutečným úspěchem založeným na někdy banálních, jindy nelegálních tématech. Jeho tvorbou hudební puristé pohrdají jako příliš „sedláckou“. Je to ale jedno, jelikož Julovu hudbu hrají do omrzení bluetooth reproduktory, televize ve fastfoodech i kabriolety peugeotů po celé zemi.
Kromě fanoušků PSG má Jula z lidské stránky rád téměř každý. Není divu – když svět zachvátila pandemie koronaviru, zorganizoval dražbu svých zlatých a platinových desek, ke které se přidali i další rapeři, kteří dohromady vybrali přes 7 milionů korun.
Když se Jul neujal jako fotbalista po dvouletém působení v tréninkovém centru Olympique de Marseille a práce údržbáře ho traumatizovala, začal rapovat na počítači, který mu půjčila škola. Julovy písně jsou nejčastěji párty songy a je známý mnoha spolupracemi. Video ke skupinové písni, kde pod svá křídla vzal smetánku marseillské scény pod názvem Bande organisée, má na YouTube neuvěřitelných 434 milionů zhlédnutí.
PNL – mystické kouzlo autotunu
Dealerský rap bratrské dvojice PNL skrývá za hutnou dávkou autotunu překvapivě citlivé a nejčastěji přímočaré texty v silném slangu. Do surového a hypnotického projevu vylévají Ademo a N.O.S svá zmrzlá srdce, otupělá zkaženým hektickým městským životem. Jejich písním dominují témata drog, peněz, falešnosti a antisystémovosti. Podávají je přes úchvatné kinematografické klipy natočené v Japonsku, USA, Itálii, Jižní Africe, Namibii, na Islandu či Jamajce. Název PNL je zkratkou výrazu Peace N’ Lovés, v překladu mír a peníze.
Dvojice svůj dnes již mytický status sebevědomě avizovala už na druhém studiovém albu nazvaném Dans la légende. Přestože jejich další počin datujeme do roku 2019, turné k albu začalo kvůli pandemii až o 3 roky později. Dnes PNL patří bezpochyby mezi nejpopulárnější formace ve Francii, i když nejsou v důsledku glorifikace užívání drog, pomalejšího tempa, občas diskutabilní techniky a nadužívání modifikace hlasu každému po chuti.
Bratry na jedné straně charakterizuje úplná absence rozhovorů v médiích, na druhé jsou ale známí překvapeními. Vystupovali již nehlášeně z autobusu na Champs-Élysées či na přehlídce značky Off-White během pařížského fashion weeku, kde v první řadě kouřili tlusté jointy. PNL hrají podle vlastních pravidel a i díky nim je píseň Au DD dodnes nejstreamovanějším počinem francouzského interpreta na Spotify.
SCH – temná německá formule
Po Julovi je Julien Schwarzer alias SCH druhým představitelem marseillské školy v seznamu. 30letý rapper si potrpí na svůj precizně působící zevnějšek a jeho tvář v poslední době téměř neopouštějí designové brýle. Jako jiní rapeři v seznamu měl i SCH těžké dětství, když ho vychovávala matka samoživitelka. Jeho ruku však dnes zdobí tetování „Otto“, odkazující na křestní jméno otce německého původu, který zahynul v roce 2016.
Jako začínající raper chystající se na maturitu přežil útok rozbitou lahví a od té doby je zřejmé, že nemá chuť si hrát. SCH má přísný, až temný styl i v hudbě. V propracovaných textech se specifickou démonickou dikcí evokuje kromě lásky, peněz a násilí často i témata smrti. V klipech nechybí policisté, zbraně či balíčky s drogami.
SCH začal rapovat po zhlédnutí Eminemova filmu 8 Mile, když mu bylo teprve 12 let. Dnes je držitelem ocenění za nejlepšího mužského interpreta za rok 2021. Precizně luxusně oblečený umělec v tentýž rok ovládl i žebříček nejstreamovanějších francouzských interpretů.
Ninho – golden touch
Stále teprve šestadvacetiletý William Nzobazola alias Ninho je ve Francii interpretem s úplně největším počtem certifikovaných singlů. Je držitelem 100 zlatých, 39 platinových a 19 diamantových desek. Jako syn konžského zpěváka Sergeho Kiambukuty měl hudbu vždy v krvi a freestylovat začal už na střední škole.
Poté, co se zdokonalil v trapu, přesedlal v roce 2017 na romantická témata, kterými si definitivně zajistil maintreamovou slávu. Dnes rapuje klidněji a nebojí se více intonovat. Díky tvrdé práci si ho všimla elita pařížské scény, která ho už léta neustále zve na spolupráce. Už v roce 2018, kdy mu bylo jen 22 let, s ním stihla spolupracovat téměř celá špička francouzské scény.
Na scéně se dokonce mluví o „teorii Ninho“, podle níž se každá píseň, na kterou dodá alespoň sloku, stane garantovaným úspěchem. Něco na tom bude, vždyť aby se stal druhým nejposlouchanějším Francouzem na Spotify, potřeboval vydat pouze tři studiová alba.
Niska – na lince Paříž–Atlanta–Brazzaville
28letý Stanislas Dinga-Pinto vyrůstal na předměstí Paříže, kde zakotvil jeho otec poté, co emigroval z Konga. Rozběh kariéry do obdivuhodných rozměrů Niskovi nezmařil ani fakt, že se už v roce 2010 stal v 16 letech otcem. Už tehdy měl za sebou 2 roky rapové „kariéry“.
Jeho hlavní hudební přínos spočívá v přirozeném talentu organicky propojit rytmus konžských kořenů s atlantským trapem. Energetický a často agresivní projev nejčastěji popisuje život mladých lidí na předměstí a stále více i vlastní nově získaný status hvězdy. Největší úspěch zaznamenal Niska v roce 2017 s párty songem Réseaux, který si dodnes jen na YouTube poslechlo přes 350 milionů lidí.
Niska se v roce 2020 nevyhnul nepříjemné aféře, když se na internetu objevila fotografie úspěšné zpěvačky a jeho tehdejší partnerky Ayi Nakamury s oteklým okem. Raperovi, který byl okamžitě podezříván z domácího násilí, se nakonec dohadů podařilo zbavit.
Gazo – symbol francouzského drillu
Stoupající hvězda francouzského drillu se prezentuje násilnými a často temnými texty, evokujícími předávání i užívání drog. Nemůžeme ho podezírat z přetvářky. Když se poprvé ocitl na ulici, bylo mu jen 12 let. Pro rapovou dráhu se v Saint-Denis rozhodl jako 15letý, když se přidal k pouličnímu gangu. Gazo dnes přiznává, že žil roky mimo systém, a dokonce bez dokladů totožnosti.
Poté, co nahodil na YouTube několik písní, usmálo se na něj štěstí. Všiml si ho legendární interpret Maître (Gims), který mu nabídl featuring. Od té doby zůstal na výsluní. Gazo vydal svůj první vlastní mixtape teprve v roce 2021, ale hned se dostal na první místo ve francouzském žebříčku alb.
Gazo zaujme také svým vzezřením, kterému dominují dokonalé dredy a diamantové zuby. Netají se inspirací od amerických hvězd, jako jsou Lil Wayne či XXXTentacion. Výstřední umělec s vytříbeným citem pro frázování je dnes známý jako „Princ francouzského drillu“. Francouzskému publiku úspěšně představil variaci britského žánru, která si zachovává specificky pařížskou, ale stále drsnou a špinavou tvář.
