Menstruace bývala spojována s tabu a stigmatem, čemuž v minulosti odpovídaly také menstruační potřeby, které používaly ženy z celého světa.
Dnes už o menstruaci mluvíme více otevřeně (ostatně ani neexistuje důvod, proč tento přirozený cyklus tabuizovat) a výrazně kupředu se posunuly také možnosti, které ženám umožňují prožít toto období v čistotě a pohodlí. Jak jsme se dostali od „tamponů“ z kousků dřeva k menstruačním kalíškům?
Egypťanky vyráběly tampony z papyru, řecké ženy zase ze dřeva
Ohlédneme se zpět do historie a podíváme se na první zaznamenané zmínky o menstruaci, které pocházely „až“ ze starověké civilizace. Důvod je jednoduchý – lidé, kteří měli v minulosti moc a vliv na zaznamenávání dějin, byli muži. A protože většina mužů menstruaci nemá, existuje jen málo informací o tom, jak se s ní ženy vypořádávaly.
Historici a historičky však věří, že Egypťanky tehdy k zachycení krve používaly tampony vyrobené z měkčeného papyru, a podle Hippokrata, otce medicíny, si řecké ženy zase vyráběly tampony z kousků dřeva, které obalovaly vlákny. Jiné historické zmínky hovoří o tom, že ženy místo tamponů používaly mořské houby, po kterých některé menstruující osoby sahají i dnes.
Postoj k menstruaci byl kolem 5. století nešťastný. Náboženství způsobilo, že se ženy za cyklus styděly, menstruaci skrývaly, a veřejnost dokonce věřila, že křeče doprovázející cyklus jsou božím trestem za Evin prvotní hřích. Lidem, kteří menstruovali, proto nebylo dovoleno používat léky na úlevu od bolesti, aby si svůj trest „vychutnali“ plnými doušky.
Podomácku vytvořené hadříky byly plné bakterií
V období od 5. do 15. století ženy začaly používat obyčejné hadry, které sloužily jako provizorní vložky. I v tomto období byla menstruace zahalena do závoje studu, menstruační krev byla považována za špinavou, a někteří se dokonce domnívali, že je možné se po jejím požití nakazit leprou.
Na konci 19. století pak ženy tyto hadry připevňovaly ke svým opaskům kolem pasu, což bylo velmi nepohodlné a často docházelo k únikům krve. Vzhledem k tomu, že menstruující osoby tyto hadříky navíc vyráběly z tkané látky nebo flanelu, brzy zjistily, že se v nich množí bakterie a jsou zdraví nebezpečné. Tyto hadříky se sice praly, avšak jejich čištění nemuselo být dostatečné, a menstruující tak brzy pochopili, že hadry nejsou tím správným řešením. Někteří proto přistoupili k tomu, že krev ze svého těla nechávali samovolně vytékat, a jiní dál vymýšleli, jak nejlépe zachytit krev vytékající z klína.
Mezi lety 1854 až 1915 pak bylo uzavřeno na dvacet patentů na menstruační potřeby, včetně prvních menstruačních kalíšků vyrobených z hliníku či tvrdé gumy, gumového spodního prádla nebo Listerových ručníků, předchůdců maxi vložek. Nejvíce se ujala tzv. gumová zástěra s pruhem, která zabránila, aby krev prosakovala na dámské sukně a sedadla, chránila nábytek před skvrnami, ale zároveň byla zapáchající a nepohodlná.
Kotex přišel s revolucí na trhu s menstruačními potřebami
Dalším milníkem byla ve vývoji menstruačních potřeb první světová válka. Francouzské zdravotní sestry si tehdy všimly, že celulóza je v porovnání s látkovými obvazy při vstřebávání krve mnohem účinnější, a onoho nápadu se chopila společnost Kotex.
Ta vyvinula celulózovou vložku, která byla vyrobena z vysoce absorpčních válečných obvazů a v roce 1918 byla poprvé uvedena na trh. Výrobek téměř okamžitě slavil komerční úspěch, bohaté bílé ženy jej skupovaly ve velkém, a aby se za nákup „nemusely stydět“, obchodní domy dokonce přišly s metodou, jak si vložky diskrétně zakoupit. Spotřebitelé si vzali krabici s vložkami, na pult položili nikl a s výrobkem odešli.
I nadále však oblíbenou menstruační potřebou zůstává menstruační pás, který se již brzy dočká svého nástupce.
Tampony vynalezl muž
První tampon pak vynalezl muž jménem Earl Haas. Učinil tak po diskusi se svojí kamarádkou, která se mu svěřila s tím, že si vaginální cestu ucpává houbičkou. Haas proto vzal bavlnu, přidal k ní aplikátor, pomocí kterého bylo možné bavlnu zavést, aniž by se spotřebitel dotýkal vagíny nebo menstruační krve, a první tampon byl na světě.
Jen o dva roky později, v roce 1933, koupila od Haase patent na tampony Gertruda Tendrich, zakladatelka společnosti Tampax, a začala s jejich velkovýrobou. Zdravotníci a zdravotnice si tento krok chválili, tampon považovali za lepší volbu než vložky, a to především kvůli hygienickým problémům spojeným s fekálními bakteriemi, které se mohly na vložkách šířit. Právě díky zdravotníkům a zdravotnicím se tampony začaly těšit velkému zájmu, avšak stále se našli tací, kteří je odmítali přijmout kvůli morálním zásadám – tampony podle nich mohly narušit panenství, bylo je možné použít k masturbaci nebo místo antikoncepce.
Protože se někteří stále domnívali, že použitím tamponů lze přijít o panenství, trh byl svolný k tomu přijmout i další alternativní produkt. Tím se v roce 1956 stal hygienický pás, který vynalezla afroamerická vědkyně Mary Beatrice Davidson Kenner. Její pás byl nastavitelný, obsahoval kapsu odolnou proti vlhkosti, do níž bylo možné umisťovat ubrousky, a „vložka“ tak držela na místě, přesně tam, kde měla. Její patent byl však bohužel zamítnut kvůli rasové diskriminaci, ale ruku na srdce. Bez Mary bychom nebyli tam, kde jsme dnes.
Konec gumových pásů, které mnohdy zapáchaly
Nápadu na hygienický pás se v roce 1969 ujala společnost Stayfree a na trh uvedla první vložku s lepicím proužkem. Díky ní a tamponům pak z veřejnosti konečně vymizely gumové menstruační pásy, které zapáchaly a jejichž nošení nebylo příliš komfortní.
Ačkoli popularita tamponů stále rostla, mezi lety 1979 a 1996 bylo hlášeno na 5000 případů toxického šoku, který následoval poté, co spotřebitel tampon pravidelně neměnil. Případy vyvolaly ve veřejnosti znepokojení, které vedlo k tomu, že vláda musela začít výrazněji kontrolovat složení produktů. V důsledku toho byl kladen důraz na větší použití organických a přírodních materiálů, a tak vznikla i vylepšená verze menstruačního kalíšku, který byl velmi podobný tomu, jaký menstruující osoby používají dnes.
Menstruační potřeby dnes
Menstruační kalíšky se vrátily do módy v roce 2000. Konečně začaly být vnímány jako ekologicky bezpečná alternativa k vložkám a tamponům a spolu s nimi se změnilo celé vnímání menstruace ve společnosti. O cyklu se začalo mluvit více otevřeně, na trh začaly proudit tampony vyrobené ze 100% organické bavlny, které jsou lepší jak pro životní prostředí, tak pro těla menstruujících, a přibývaly i nové technologie.
Dnes už můžeš vybírat z bohatého sortimentu menstruačních potřeb, čemuž jsme se věnovali i v samostatném článku.
Od 5. století jsme ušli dlouhou cestu, ale ještě nejsme na jejím konci. Společnost od žen stále očekává, že budou ženštější, hygieničtější a schopnější, pokud budou svou menstruaci tajit. Obchodníci a marketéři i nadále používají strategii, že menstruační potřeby by měly být diskrétní, že klín ženy musí vždy vonět jako rozkvetlá louka a že menstruace je něco, co by měly řešit výhradně a pouze ženy. Jenže ono to tak není a ženy to moc dobře ví. Přebírají kontrolu nad svými těly a nebojí se menstruaci oslavovat.
