Modří už vědí, že tenhle článek bude sázet jeden úlet za druhým.
Televize v prostředí českých devadesátek byla naprosto odlišná od té, kterou známe dnes. Na obrazovky se dostávaly naprosto bizarní pořady, které se dodneška dočkávají sestřihů, memes a hlášky z nich citujeme na denní bázi. Klenotů jako Kolotoč, Rande, Riskuj nebo Kufr je neuvěřitelně mnoho. My jsme se pokusili vybrat ty nejzajímavější z nich.
Rande (1997)
Pořad pro každého, kdo má rád mourovaté kluky. Rande je dodnes snad nejslavnější devadesátkový bizarní pořad, okolo kterého se vytvořil až takový menší kult. Na YouTube najdeš sestřihy nejlepších hlášek. Pořad se vysílal od roku 1997 a fungoval jako taková televizní seznamka. V prvních dílech si kluk či dívka vybírali ze tří protějšků, později už se o rande ucházelo až deset lidí.
Kromě soutěžících ale nejde zapomenout především na moderátorskou a manželskou dvojici – Markétu Mayerovou a Slávka Bouru. Pár společně v budoucnu uváděl ještě například Snídani s Novou. Samotný Boura se ale z výsostné pozice moderátora kultovních bizárů dostal do médií jako pašerák drog. On sám obvinění odmítl s tím, že proti drogám celý život bojuje a celé stíhání vnímá jako černý humor.
Áčko (1997)
Oproti zábavným televizním pořadům a soutěžím se Áčko pokoušelo o trochu větší serióznost a zabývalo se otevíráním celospolečenských témat. Ve studiu vedli moderátoři a moderátorky rozhovory s lidmi různého věku, kteří si prošli pestrými nástrahami života. Řešily se nemoci, drogy nebo fóbie.
Kromě toho, že pořad rozebíral (více či méně) zajímavá společenská témata, je zajímavé, že právě zde začínalo mnoho lidí, kteří dnes patří mezi velmi známé moderátory*moderátorky nebo novináře. Kromě Jana Musila a Šárky Volemanové v Áčku začínala i Pavlína Wolfová a Martin Veselovský.
„Dělal jsem čtyři roky talkshow Áčko, které mi dalo asi největší školu rozhovorů. Ten pořad teď možná působí lehce komicky, přece jen je to záležitost konce 90. let, ale mě vážně vyškolil. Denně jsme dělali rozhovory s lidmi z ulice, u kterých jste nikdy nevěděli, jak dobrý mluvič přijde,“ popsal Martin Veselovský svoje moderátorské začátky v rozhovoru pro REFRESHER.
Peříčko (1997)
První erotický program v Česku představoval „pořad O LÁSCE A MILOVÁNÍ, o ‚tom jednom‘ stejném a přece pokaždé jiném – O SEXU A O RADOSTI z něj“. Do intimně laděného studia chodili hosté na osobní rozhovory o erotice a sexu, které prokládaly podobně koncipované reportáže. Peříčko sázelo jeden bizár za druhým, ale pro mnoho lidí v sobě neslo zakázané ovoce, díky kterému byl pořad velmi populární.
Kromě legendárního rozhovoru s Danielem Nekonečným o spojení erotiky a umění se ale Peříčko stalo předmětem konspiračních teorií. Vzkazy, které se mihotaly na obrazovce, měly diváky „donutit“ sledovat více televizi a na internetu najdeš dodnes teorie líčící, jak se proti nám televize spikla. Ve skutečnosti se ale jednalo o stockové záběry, které se do českého pořadu přenesly s původní zahraniční znělkou. Žádné velké vzrůšo se tedy v Peříčku nekonalo.
Medúza (1992)
Jeden z nejvýraznějších konkurentů legendárního Esa s Terezou Pergnerovou byla Medúza na České televizi. Původně nemoderovaný pořad po několika letech začal uvádět Aleš Juchelka a Richard Krajčo, kteří kromě pouštění písniček na přání také zpovídali lidi z hudebního světa, provedli tě zajímavostmi a v interaktivních hrách jsi mohl*a vyhrát i nějaké to CDčko nebo tričko.
Přestože je Medúza pevně spjata s koncem devadesátek a začátkem tisíciletí, vysílala se ještě v roce 2012. I když v tu dobu již svůj výstřední design vyměnila za střízlivější.
Kromě toho, že je dnes Medúza v srdíčkách všech 90’s a 00’s kids, je také svědectvím toho, že každý nějak začínal. Na počátku stáli před psychedelickými kulisami dva mladí moderátoři. Na konci se z jednoho stal poslanec bez křestního jména a z druhého obchodník s deštěm v Cosmoshopu. Pamatuj, že i ty můžeš dokázat cokoliv, když v sebe budeš věřit.
DO-RE-MI (1998)
Ještě předtím, než jsme začali bláznit ze Sámera a Anety ze Superstar, vystupovali více či méně talentovaní zpěváci a zpěvačky v televizní soutěži DO-RE-MI. Pravidla soutěže byla jednoduchá. Každý soutěžící zazpíval jednu písničku a porota vybrala nejlepší výkon. Kdo vyhrál, si většinou odnesl nějakou hmotnou cenu, později i peníze.
V soutěži šlo především o to, zaujmout porotu. Do té většinou zavítaly slavné osobnosti, ne nutně z hudební branže, a doplnil ji náhodný divák nebo divačka. Kromě nezapomenutelných výkonů zúčastněných je nezapomenutelný také Pavel Trávníček v roli moderátora. Pokud si libuješ ve fyzické bolesti, připomeň si některé z jeho moderátorských a zpěváckých výkonů ve videu níže.
Tabu (1994)
Romana Šmuclera si z nedávné doby pamatujeme spíš jako kritika proticovidových opatření v all black outfitu. V devadesátkách ale prezident stomatologické komory uváděl společenský pořad Tabu. Ten si kladl za cíl osvětlit opomíjená společenská témata a zabýval se nejen různými sexuálními fetiši, ale i třeba vyvoláváním duchů.
Pořad se většinou skládal z reportáže a přiblížení dané problematiky a následného odpovídání hosta*hostky na dotazy diváctva. Pokud se na pořad podíváme dnešní optikou, může nás zarazit exotizace sexuálních menšin a jakási honba za senzací. Nutno říct, že v polovině devadesátých let šlo daleko více i o odkrývání témat, která se za totality zuby nehty držela pod pokličkou. Pořad na televizi Nova běžel od roku 1994, a přestože se vysílal v pozdních večerních hodinách, těšil se poměrně velké sledovanosti.
Kotel (1998)
Jak asi mohlo vypadat Máte slovo v devadesátkách? Samozřejmě ještě trochu ulítleji, vyhroceněji a tak nějak devadesátkověji. Skupina (obvykle nespokojených) občanů shlížela „na dno kotle“, kde stál některý z tehdejších aktivních politiků. Každý z přítomných se mohl zástupců a zástupkyň státu na něco zeptat, a jak si asi dokážeš představit, o konfrontaci rozhodně nebyla nouze.
Celým pořadem provázela Michaela Jílková, kterou všichni milujeme právě v Máte slovo a její hlášky určitě jednou najdou místo v článku o bizarních pořadech z roku 2020. Prostředí komerční televize a uvolněná devadesátá léta ale vyhrocenou atmosféru ještě podporovaly a nebyla nouze o hvízdání, skandování a vulgární urážení směrem k hostům a hostkám. Leckdo z nich si tak opravdu musel připadat jako v kotli.
Kufr (1992)
I když si třeba devadesátky nepamatuješ nebo jen velmi matně, znělka legendárního Kufru s animovaným zavazadlem tě nemohla minout. Samotný pořad pak vypadal trošku jako Party Alias nebo Aktivity v televizi. V prvním kole se popisovala slova, v druhém se poznávaly předměty a ve třetím se předváděla pantomima. No, a pak už zbývalo jen uhádnout slavnou osobnost na obrázku.
Celebrity ale nebyly jen předmětem soutěže. Každý z hrajících lidí byl ve dvojici s některou z českých známých tváří, která jim sloužila jako poradce. Hlavní superstar byl ale Čmaňa. Pavel Zedníček provázel pořadem od roku 1992 až do roku 2004 a Kufr byl natolik oblíbený, že v anketě TýTý zvítězil jako pořad roku čtyřikrát za sebou. Jeho popularitu se bohužel už obnovit nepodařilo a spin-off s názvem Kurňa, co to je? se na televizi Barrandov vysílal bez velkého úspěchu čtyři roky.
Hry bez hranic (v Česku od 1991)
Původně francouzskou soutěž v kontextu bizarních pořadů rozhodně nelze opominout. Soutěžící se utkali většinou v klasických sportovních disciplínách, které jim ale komplikovaly bizarní kostýmy. Zajímavým rysem populární soutěže bylo, že se mezi sebou utkaly týmy z různých evropských měst.
Nebylo by to Česko (a Československo), kdyby v podobně bizarní soutěži nezabodovalo a celkového vítězství se v – pro Českou republiku tradiční – oranžové barvě dočkal tým z Třebíče v roce 1992, o dva roky později skupina z České Třebové a v roce 1995 také brněnští soutěžící. Ze své popularity z devadesátek těží Hry bez hranic dodnes a jejich reprízy se pravidelně objevují na veřejnoprávních televizích.
Paskvil (1997)
Po sérii bizáru bychom ti alespoň na závěr rádi dali drobný tip na něco, co teď v televizní tvorbě chybí. Paskvil byl podobně jako Medúza nebo Eso hudební pořad. Zaměřoval se ale na alternativní a artové projekty, které se v českém kontextu nedostaly do širšího povědomí a mainstreamové pořady je často opomíjely. V Paskvilu se ale objevily tehdejší legendy jako Underworld nebo česká Supercroo. Pokud si chceš rozšířit obzory o ne tolik známou devadesátkovou tvorbu, Paskvil ti můžeme jedině doporučit.
A na které pořady a televizní soutěže nejradši vzpomínáš ty? Napiš nám do komentářů, na kterého z tvých oblíbenců se v tomhle žebříčku nedostalo. Devadesátky v televizi byly ostatně nekonečnou studnicí výstředních a dneska až fascinujících bizárků. Rádi si přečteme, který z nich dodnes nosíš v paměti.
