Zpěvačka, která se proslavila v Superstar, ale i na americké MTV, se po více než 10 letech hudební kariéry rozhodla vyzkoušet život na tropickém evropském ostrově Madeira. Vyzpovídali jsme ji přímo v jejím novém domově.
Cestou na rozhovor troubíme. Z úzké vozovky tak odeženeme souložící kozy. Zařadíme jedničku a po pár minutách strmé jízdy s více než 20procentním stoupáním nám zalehne v uších. V autě z půjčovny posloucháme nejnovější album Celeste Buckingham s názvem Life.
Zpěvačka se ten svůj „life“ rozhodla po vzoru rodičů a babičky žít na Madeiře. Na „ostrově věčného jara“, který patří Portugalsku, našla kromě rodinného zázemí a přírody připomínající ráj i svobodu být sama sebou.
Celeste má radost, že na rozdíl od místních dorážíme na večerní setkání včas. Poté, co se uvítáme na terase restaurace s výhledem na nekonečný oceán, objednáváme bílé víno, mušle a grilovanou rybu a pouštíme se do řeči.
Jaký je tvůj život na Madeiře?
Příšerný. Nikdo by sem neměl jezdit... Žertuji, je to tady úžasné.
Kolik času tady trávíš?
Více než kdekoli jinde. Je to můj domov a Slovensko je tím druhým. Miluji to tady a opravdu jsem potřebovala změnu. Neberu to jako samozřejmost a vím, že je to privilegium, protože ne každý má takové štěstí.
Působí to tady až idylicky. Má vůbec život na Madeiře nějaké nevýhody?
Ano, tempo. Všechno tady hrozně dlouho trvá. Většinou to není problém, akorát mi trochu vadí, když musíš něco zařídit nebo když někdo přijde na setkání o hodinu později. Už jsem se raději přestala domlouvat na přesný čas.
Zvykám si a nutí mě to zpomalit. V Bratislavě naopak všichni spěchají, i když ve skutečnosti často ani nemusí. Potom jsou vyčerpaní a naštvaní na všechny kolem.
Madeira je oblíbená turistická destinace a mnoho cizinců se sem i stěhuje. Nevnímají je místní tak trochu jako „chodící peněženky“?
Záleží na tom, kam jedete. V turistických pastích to samozřejmě platí. Myslím si však, že cizince zde mají upřímně rádi a jsou k nim slušní. Přitom by nemuseli být a mohli by se zlobit, že jim tady všude lezeme a děláme hluk.
Velmi rádi pomohou i navzdory jazykové bariéře. Madeira je jednoduché místo v tom nejlepším slova smyslu. Nesnaží se zde komplikovat život sobě ani jiným. Kdybychom se tím inspirovali na Slovensku, byla by to úplně jiná země.
Vědí místní, že jsi slavná?
Ne. Když jsem se sem přestěhovala, vyšel o mně jeden článek v místních novinách. Psali o mně jako o mladé zpěvačce z východní Evropy, takže neměli ani dostatek informací. Poznávají mě tu ale Češi a Slováci. Když někde sedím s rodinou nebo kamarády, tak se nejednou zastaví. Na Madeiře ale zapomínám, že jsem slavná, a vždy, když se vrátím na Slovensko, chvíli si musím zvykat.
O tom, že jsem hudebnice, tady vědí moji nejbližší kamarádi. Sami jsou hudebníci, a když jsem jim ukázala svoji tvorbu, byli překvapení. Nelžu lidem o své práci, ale žiji zde téměř v naprosté anonymitě. Užívám si to, protože jsem si uvědomila, že ve skutečnosti mě nebaví být slavná. Za úspěch po dobu 11 let jsem samozřejmě vděčná, ale nemyslím, že to bylo zdravé, a nikomu bych to nedoporučovala.
Ty jsi navíc prorazila v opravdu nízkém věku...
Ano. Přišlo to rychle jako facka a užívala jsem si každou vteřinu. Bylo to jedinečné a úžasné. Jako velmi mladý člověk jsem si ale ještě neuvědomovala nevýhody slávy. Například to, že si tě lidé nárokují, cítí se oprávněni tě komentovat, kritizovat a analyzovat. Naštěstí jsem kolem sebe měla malou, ale pevnou skupinu, která zabránila tomu, aby se ze mě stala arogantní, s odpuštěním, kráva.
První roky kariéry jsem byla hubená a trpěla jsem anorexií. Byla jsem doslova poloviční a téměř byste skrze mě viděli.
Co se dozvíš po odemčení?
- Čí nápad byl, aby se Celeste přestěhovala na Madeiru.
- V čem zpěvačce pomohla terapie.
- Jak ovlivňuje finanční nezávislost její tvůrčí proces.
- Kdo je podle ní na Slovensku nejlepší textař.
