Zpěvačka Tina: Nikdy bych nechtěla být slavná jako Justin Bieber. Miluji své soukromí a procházky v lese

Zpěvačka Tina se na pár let stáhla z veřejného a částečně i profesionálního života. Jak sama říká, i díky tomuto období si dokáže hudební svět užívat o to víc. Točí časosběrný dokument o svém životě a v plánu má i velkolepý koncert, který by zmapoval jejích 20 let na hudební scéně.

Na nějaký čas ses stáhla z veřejného života. Čemu ses věnovala během tohoto období? 

V mém životě nastaly podmínky, kdy jsem si to mohla dovolit. Uvědomuji si, že ne každý si může dovolit stáhnout se do ticha na vrcholu své kariéry. Byla jsem provdaná za alfa samce, se kterým jsme si to nastavili tak, že kormidlo přebere on a já jsem se mohla doma věnovat dětem.

V té době jsem navíc otevřela školu, která během prvního roku fungování vyžadovala moji každodenní přítomnost. Za toto období jsem velmi ráda. Pokud se člověk stáhne do ticha a externí faktory přestanou ovlivňovat jeho mínění o sobě samém, dokáže hlouběji poznávat útroby svého vnitřního světa.

V čem tě toto období nejzásadněji změnilo?

Dostalo mě to do mnohem většího klidu, který jsem do té doby neměla. Čím lépe se člověk zná, tím lépe vnímá okolní svět. Je v tom jednoduchá fyzika.

Jak tě to ovlivnilo hudebně? 

Všechno si mnohem více užívám. Nemyslím tím pozornost, ale to, že mám mnohem větší radost z věcí, které můžu dělat. Uvědomila jsem si, že dělat hudbu je vymoženost, ne samozřejmost. Snažila jsem se hledat i jiné cesty, kterými bych mohla v životě jít, ale nakonec mě to stočilo zpátky k hudbě.

Můj profil se změnil na zvláštní místo, kam si lidé chodí pro informace.

Pochopila jsem, že dělat umění, ať už jako zpěvačka, herečka, nebo moderátorka, je moje cesta. Jsem nesmírně společenský tvor. Ráda si povídám s lidmi, miluji lidi a být mezi nimi. Je to něco, co mi je přirozené a pojí se to s tím, co dělám.

Před lety jsi veřejně promluvila také o své nemoci sclerosis multiplex. Co pro tebe byl impuls, po kterém ses rozhodla, že o tom chceš mluvit veřejně?

Je dost možné, že do dnešního dne bych o tom ani nepromluvila. Důvodem bylo mé přesvědčení, že lítost oslabuje. Když jsem o tom na začátku mluvila s blízkými, upadli do absolutní lítosti a mě to hrozně otravovalo. Při představě, že do toho celého vstoupí jedna velká masa lidí, kteří mě pohřbí přes nějaký novinový článek, jsem si řekla, že tohle v životě opravdu nepotřebuji.

Stalo se ale to, že můj bývalý manžel Separ o tom promluvil v jednom rozhovoru a já se to dozvěděla z médií. Zavolala jsem mu, proč to pustil ven. Vím, že to nemyslel špatně. Prostě přišlo na to téma a on je typ člověka, který řekne věci tak, jak jsou.