„Ono je možná dobře, že se všechno zdražuje. Nájmy, energie. Trh se pročistí a zůstanou jenom nejsilnější.“ Takový názor je v poslední době čím dál víc slyšet. Je logický, nejspíš nevyhnutelný, ale také chladný, tvrdý a trochu nefér.
Nefér je hlavně k lidem, kteří podnikají srdcem a kterým nedává na vybranou. Jako paní Janě Vaněčkové, majitelce oblíbené kavárny Jádro v brněnském Králově Poli, která svůj byznys dokázala provést koronavirovou pandemií i první krizí způsobenou válkou na Ukrajině.
Kavárnička leží na pomezí, které se dá považovat za začátek periferie, mezi pavlačovými, panelovými i rodinnými domy, jejichž nájemníci místo rádi navštěvují. Avšak ne tolik, jak by bylo třeba. Paní Jana musela ve svých padesáti letech podnik dotovat ze svého. Dnes nemůže, peníze jí došly.
Proto se rozhodla dát svému snu sbohem. Přestože dokázala ukočírovat gastropodnik bez předchozích zkušeností, za půl roku zavírá. Nové náklady dané dobou neutáhne. Spolu jsme si popovídali o tom, jak tvrdý chleba má malý podnikatel u brněnské periferie v době utahování opasků, o těžkých začátcích, zmařeném snu a naději, která ale ztrácí obrysy.
Čím je pro vás Jádro?
Momentálně vším. Vždycky říkám, že mi zachránilo život. V bývalé profesi jsem prodělala syndrom vyhoření a poslední dva roky, co jsem jako stavař dobíhala, jsem sem chodila brigádničit a učit se a našla jsem se v tom. Když jsem se v srpnu 2019 přestěhovala do Brna, už jsem se cílila k tomu mít vlastní kavárnu.
Vlastně jsem ani nevěděla, že to umím. Že umím takto péct nebo zorganizovat chod kavárny. Jádro je taková srdcovka a je pro mě vším. Navíc tím, jak děti žijí své životy a já jsem sama, znamená pro mne opravdu hodně.
Vaše kavárna se nachází v multifunkčním domě s názvem Eden, což zní až trošku poeticky. Co na jejím místě bylo předtím?
Vždycky tu byla. Původní majitel si prostor zaplatil a nechal si jej upravit jako kavárnu. Dle mých informací již v roce 2012. Vím to, jelikož jsem potřebovala vědět, jak tady funguje klimatizace či rekuperace, a technici říkali, že to bylo děláno v roce 2012.
Když jsem přišla poprvé, ukázala mi Lucka kávovar a jak se šlehá mléko. Druhý den jsem si to zkusila našlehat sama a sama jsem si i připravila kapučíno a třetí den mi řekla, že mám směnu, protože potřebovala odejít.
Znamená to, že nejste první majitelkou…
Ne. Nejprve ji provozoval majitel prostoru sám. Následně vybavení kavárny odkoupila má kamarádka Lucka, u které jsem se učila. Ona založila Jádro jako takové a jméno vymyslela naše kamarádka z Uherského Brodu. Ležíme na Purkyňově – buněčné jádro – Jádro.
Já jsem si spíš myslel, že by to mohlo být pojmenováno po kávovém jádru…
Líbí se mi na tom, kolik způsobů vyložení jména existuje. Primárně to vymysleli podle Purkyněho, ale může to symbolizovat i jádro dobré společnosti, jádro pecky z třešně, které je kávové zrno, nebo zrno oříšků, které jsou u nás v dezertech poměrně často.
A kdy jste se o kavárně původně dozvěděla vy?
Když jsem se dozvěděla od Lucky, že se chce odstěhovat do Brna a že si tu chce otevřít kavárnu, okamžitě jsem se jí zeptala, jestli mě v padesáti letech vezme jako brigádnici. Řekla, že klidně. Pak mi teprve řekla, kde to bude. (smích)
V momentě, jak jsem uslyšela, že bude u zastávky Skácelova, jsem se zaradovala, jelikož Skácel je mým oblíbeným básníkem. Hned to byla přidaná hodnota místa. A začátky byly teprve veselé.
Povídejte.
Lucka není člověk, který by dlouze vysvětloval, co se musí dělat. Když jsem přišla poprvé, ukázala mi kávovar a jak se šlehá mléko. Druhý den jsem si to zkusila našlehat sama a sama jsem si i připravila kapučíno a třetí den mi řekla, že mám směnu, protože potřebovala odejít. K tomu vyhlásila akci „Kapučíno se slevou, protože Jana se učí latté art“. Byla jsem tu sama, dělala jsem 13 kapučín a prošla jsem si křtem ohněm.
Já mám psychickou obranu, že když se naskytne stresová situace, tak si z toho začnu dělat srandu a mluvím ještě víc než obvykle. Ale díky tomu jsem se z toho vykecala, lidi to přijali a bavili se tím, jaké obrázky vznikaly.
Místní sem nebyli zvyklí chodit. Dokonce nevěděli, že tu kavárna je. Osm let. Proto jsem malovala různé tabule, lákala je dovnitř a oni konečně začali nakukovat.
Kdy se kavárna dostala do vašich rukou úplně?
Domluvily jsme se těsně před covidem. Původně jsem chtěla udělat pobočku a hledala si svůj prostor. Říkala jsem si, že by se to mohlo jmenovat Jadérko. Jenže Lucka zatoužila po rodině a nabídla mi Jádro samotné. Bohužel jsem kavárnu přebrala fakt v blbou dobu, v červenci 2020, s tím, že jsem nepočítala, že se koronavirus protáhne.
Začátky tak byly těžké. Zjistila jsem, že sem lidé z okolí nebyli naučeni chodit. Chodili sem zejména zaměstnanci kanceláří a studenti, což nyní neexistuje. Jednak se některé z kanceláří zrušily, jednak zbytku zůstal home office a do práce chodí jednou nebo dvakrát týdně. Studenti chodí také méně. Důvodem je podle mého názoru zase finanční stránka věci. Všechno jim zdražilo, a tak víc šetří.