Se začátkem měsíce hrdosti se pražský klub Fuchs2 proměnil v letištní runway. Hlavou do oblak se dostal každý, kdo se nechal strhnout rytmem MC Typhoona Angelse a DJ Missy Royalty.
Na palubě se servíroval tanec i nejlepší a nejokázalejší oblečení, které kdo dokázal najít. Druhý Kiki Ball pořádaný Kiki House of Ambitchous dokázal, že i Praha dokáže LGBTQ+ lidem poskytnout komunitu s prostorem pro hru, fantazii i soutěživost – že dokáže hostovat ball. Takzvaná ballroom scéna v Praze nemá nejdelší historii, navazuje však na něco většího. Propojuje mladé queer lidi s jejich kulturou a probouzí v nich důležité pocity sounáležitosti a emancipace.
Ball je soutěž, zábava, večírek a skoro až posvátná událost pro naplnění nejokázalejších fantazií o nás samotných. Účastníci soutěžili o ceny v kategoriích, jako je vogue fem, realness nebo face. Všechny tyto kategorie za sebou mají stejně jako celá ballroom kultura důležitý význam i historii, kterou je potřeba ctít a připomínat.
„Ta kultura vznikla před padesáti lety, v době, kdy propukla AIDS krize a queer a trans osoby byly na okraji společnosti. Bylo pro ně komplikované najít si práci a uchytit se v běžném kapitalistickém systému. I proto ballroom vznikl. Vytvořil pro ně nový systém hodnot, ve kterém se mohly navzájem oceňovat. Třeba za to, jak dobře vypadají, jak se dokážou dobře obléknout nebo jak dokáží dobře tancovat. Všechno to ale mělo emancipační potenciál,“ říká Valentýna, princess of the Kiki House of Ambitchous, jenž ball ve Fuchsu2 pořádal.
Ballroom na jeden večer plní sny o životě v luxusu
Ballroomy byly místem, kam se marginalizovaní lidé mohli uchýlit a naplnit své jinak nemožné představy o vznešenosti, luxusu a seberealizaci. Nová hierarchie byla realitě venku mimo komunitu přímým protipólem. V systému ballroomu byly na špici trans ženy, které byly zároveň matkami svých domů a byli to ti nejrespektovanější členové*členky. V běžném životě to však bylo naopak a svět mimo komunitu pro ně byl nebezpečný. Historie ballroomu začíná na konci 70. let v newyorském Harlemu, kde se trans ženy z latino a černých komunit začaly scházet a pořádat si svoje soutěže a bally, kde se poměřovaly v tom, která z nich na veřejnosti nejvíce splyne s cis ženami (pass as a woman).
Na základě toho vznikla v ballroom kultuře kategorie realness. Splynutí znamenalo domnělé bezpečí. S postupem času to ale nebyly už jen nutně trans ženy, které v kategorii realness soutěžily. Splynout mohli například i gay muži, kteří předstírali, že jsou hetero. Ten, kdo by podle poroty splynul se světem mimo komunitu nejvíce, si odnesl cenu.
Postupně se na trans komunitu začali nabalovat také queer děti a teenageři, které kvůli jejich orientaci mnohdy rodiče vyhodili na ulici. Díky tomu se komunita rozrůstala a trans ženy v ní přebíraly úlohu matek a opuštěné děti braly pod křídla do svých domovů. Z těchto nově utvořených rodin vznikl pojem chosen families a systém tak zvaných housů. Rodiny si začaly říkat jménem svých domovů a každý z ballroom scény většinou do nějakého patřil. Jména housů byla často odvozena od módních domů. Například House of Balenciaga, House of Gucci, House of Saint Laurent, ale také například House of Ninja nebo House of La Beija.
Právě zakladatel a otec domu Ninja, Willi Ninja, byl pro rozšíření ballroom scény do světa a populární kultury naprosto zásadní. Ninja se světu poprvé představil v dokumentárním filmu Paris is burning od Jennie Livingston z roku 1990, ve kterém v průběhu 90. let dokumentuje newyorskou scénu. Kromě Ninji snímek na světlo světa vynáší také od ballroomu neoddělitelný taneční žánr – voguing. „Voguing je jako bitka, ve které na sebe na ulici vytáhnete nůž a pobodáte se, akorát skrze tanec,“ vysvětluje v dokumentu Ninja.
Voguing jako vstupenka do popkultury
Voguing, kterému se říká podle časopisu Vogue právě proto, že pohyby imitují pózování na obálkách magazínu, v soutěživém prostředí ballroom scény vzkvétal. Willi Ninja jej však posunul jako nikdo před ním ani po něm.
Zásadní bylo také to, že ve stejném roce, kdy vyšel dokument Paris is burning, vydala také Madonna svůj song Vogue, ve kterém si Willi Ninja zahrál. Madonna i dokumentární snímek byly katalyzátorem, který ballroom vystřelil do mainstreamu. Pozornost, která se scéně díky vstupu do populární kultury dostala zprvu, vypadala jako lávka k přijímání a podpoře většinovou společností. „Tyhle vlny náhlého zájmu o ballroom a s ním spojenou queer problematiku se od Madonniny písně čas od času opakují, ale s jejich odlivem potom upadá i zájem o problémy LGBTQ lidí. Společnost se sice nějak vyvíjí, ale ballroom má i přesto pořád stejnou váhu,“ říká Ambitchous.
I když už dnes domy i celá ballroom komunita naráží na jiná témata, úctu k historii i tradicím si pečlivě střeží. „Díky globalizaci a cestování po světě se ballroom rozšířil i do míst, kde nemá žádnou historii a je vytržený z kontextu. Už se neučíme voguovat na ulici, ale v tanečních studiích. V komunitě se navíc už dnes pohybují i lidé, kteří jsou privilegovaní, ať už kvůli tomu, jakého jsou genderu, jakou mají orientaci, či jaké jsou barvy pleti. Proto musíme být skutečně opatrní a učit se o tom, odkud všechno, co děláme, pochází, abychom jenom neparodovali a neopakovali pohyby, které vypadají cool a sexy. Musíme si být vědomi, z čeho ty pohyby vznikly, proč vypadají, jak vypadají a co znamenají,“ říká Valentýna.
Úctu k historii se Kiki House of Ambitchous snaží vnášet do všeho, co dělá, a propojovat tak nové se starým a tradičním. Každé pondělí se například schází venku, aby členové trénovali svoje kategorie a pilovali pohyby. Jejich sessions jsou otevřené komukoliv, kdo by se chtěl napojit na queer kořeny anebo se jen dozvědět a naučit něco nového. „Je pro nás důležité, aby naše sessions byly přístupné všem. Proto v létě ulice, a ne studio. Pokud jsme ale ve studiu, sessions jsou tam otevřeny všem úplně stejně,“ říká Valentýna.
Slovníček ballroom pojmů
Butch queen up in a drag nebo Drags – Muži v převleku vytvářející ženskou iluzi. Kategorie s tímto popisem jsou určeny pro muže převlečené za ženy.
Femme queen – Trans žena. Kategorie s tímto popisem jsou určeny pouze pro trans ženy.
House – Organizace v rámci ballroom komunity, která slouží jako systém podpory. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že jde o něco jako tým.
Mother and Father of the house – Dva vedoucí členové housu, často zakladatelé, kteří jsou na scéně známí a respektovaní. Matka nebo otec domu přebírají vedoucí úlohu a poskytují podporu, znalosti a přátelství „dětem“ (členům) domu. Princess a Prince of the house jsou potom jejich zástupci.
007 – Označení člověka, který není členem žádného housu, ale přesto soutěží.
Chop – Vyřazení z kategorie. Vyškrtnutí znamená, že nepostoupíte do dalšího kola dané kategorie.
OTA – Otevřený pro všechny. Do této kategorie se může přihlásit kdokoliv. Může se také vztahovat ke stylům vogue, což znamená, že voguer může tančit old way, new way nebo femme.
Passing – Schopnost být vnímán jako cisgender muž nebo cisgender žena a splynout s nimi. Termín se používá hlavně ve spojení s trans lidmi, ale může označovat i například splynutí gaye s heterosexuály (passing as a straight).
Realness – Schopnost splynout se skupinou, která není nutně vlastní. Například pokud kategorie vyžaduje „school realness“, od soutěžících se očekává, že podají svůj nejlepší vzhled školáka.
Vogue – Vogue je taneční styl, který vznikl v 70. letech 20. století v Harlemu. Tanečníci při něm napodobovali pózy a fotografie v časopise Vogue a soutěžili, kdo dokáže nejlépe pózovat do rytmu.
