Na nočním stolku, na pracovním stole, v knihovně. Všude se mi hromadí knihy, které jsem ještě nepřečetla. Přesto si při další návštěvě knihkupectví nebo antikvariátu koupím další.
Je ti tento proces povědomý? Pak jsi i ty uvázl*a ve smyčce, ze které není úniku. A pro kterou existuje konkrétní výraz: tsundoku. Podstatné jméno charakterizuje člověka, který neustále kupuje nové knihy a nechává je nepřečtené na hromadě – na zemi, policích, stole. Všude.
Slovo je údajně složeno z japonského „tsunde“, což znamená střádat věci, a „oku“ – nechat je na později. Andrew Gerstle, který vyučuje předmoderní japonské texty na Londýnské univerzitě, pro BBC vysvětlil, že tento termín se v tisku objevuje již od roku 1879. Konkrétně se podle něj jednalo o satirický text o učiteli, který má spoustu knih, ale nečte je. Gerstle ale zdůrazňuje, že tsundoku není žádná urážka, ve skutečnosti má zcela neutrální vyznění.
Ale může nás nekontrolovatelné hromadění krásných knížek, které si „určitě přečteme, až bude čas“, nějak ovlivnit? Proč to vůbec děláme? A kdy je třeba říci si dost?
Nemůžu si pomoct
Možná tě překvapí, že na populárním knižním portálu Good Reads vzniklo celé diskuzní vlákno, které se tématu věnuje. Nese jméno: Book Buying Addicts Anonymous, tedy Anonymní „závisláci“ na nakupování knih.
Ze studie provedené v roce 2022 mezinárodní výzkumnou a datovou skupinou WordsRated, která se zaměřuje na čtení a vydavatelský svět v USA, vyplývá, že 48 % dospělých dočetlo za poslední rok celou knihu.
„Pořád se cítím provinile. Mám knihy, které jsem si koupila a ještě jsem se jich ani nedotkla. Ale kupuji je dál. Strašně moc si chci koupit elektronickou čtečku, ale myslím, že se opravdu nemůžu rozloučit s výprodeji!“ popisuje svou zkušenost jedna z uživatelek.
„S tím pocitem viny jsem s vámi zajedno. Bydlím s bratrem, jeho ženou a třemi dětmi a musím si knihy propašovat dovnitř. Smutné, že? Dělám to hlavně proto, že nechci slyšet: ‚Ty jsi koupil další knihy? Kam je dáš?‘ Mám knihy, které jsem nikdy ani nečetl, ale dívám se na to takhle – Není to dobrý plán na důchod? Udrží to můj mozek aktivní a jsou to moje peníze!!!“ dodal další.
Někteří uživatelé a uživatelky na shromažďování knih neviděli nic špatného – ba naopak, je to dle nich násobně lepší, než kdyby utráceli například za alkohol, cigarety nebo oblečení. Slova jako „provinilost“ nebo „schovávání nových knih před rodinou“ jsou ale ve fóru poměrně frekventovaná. A to nejen v souvislosti s utrácením za nové knihy, ale i jakýmsi pocitem viny vůči samotným knihám, které lidé nechávají nepřečtené. Je jim jich líto. Tuto lítost ve své knize The Black Swan rozbíjí esejista a filozof Nassim Nicholas Taleb. K nepřečteným knihám odkazuje jako k „antiknihovně“.
Taleb zmiňuje sémiologa a filozofa Umberta Eca, který měl u sebe v bytě na 30 tisíc knih. Nebyly to všechno knihy, které přečetl – ale které chtěl přečíst. Prostřednictvím kterých se chtěl dozvědět něco nového, porozumět světu zase o trochu více. Nepřečtené knihy mu všechno tohle dennodenně připomínaly. Díky nim si udržel intelektuální zvědavost a hlad.
Může být vůbec někdy „příliš mnoho“ knih?
Jak jsme uvedli výše, tsundoku nemá negativní konotaci. Jedná se pouze o neutrální slovo popisující neutrální situaci. Odborníci a odbornice se ovšem shodují, že se někdy může nevinné skupování knih (nebo čehokoli jiného) proměnit v chorobné hromadění.
Průměrný čtenář přečte za rok 12 knih. Pokud pracujeme s průměrnou délkou života 86 let u žen a 82 let u mužů, server Literary Hub uvádí, že průměrný počet knih přečtených za život je 735 u žen a 684 u mužů.
V takovém případě je to ale spíše už bibliománie než tsundoku. Jedná se podle Akademického slovníku o „psychickou poruchou projevující se jako přehnaná láska ke knihám a velmi vášnivé sběratelství knih, kdy člověk (tzv. biblioman či bibliomaniak) považuje knihy za pouhé hmotné objekty (tzn. neposuzuje hodnotu knih ani se nezajímá o jejich obsah) nebo k nim má estétský vztah, avšak bez hlubšího zájmu o obsah“.
Nejlepší antikvariáty v Praze nabízí knihy za 10 Kč, ale i obrazy za statisíce
6. května 2022 7:00
„Důvodů může být mnoho. Pro začátek to však může být posedlost, projev hromadění, nebo dokonce závislost. Nemohou projít kolem oddělení bestsellerů, aniž by si koupili knihu. Cítí potřebu je mít. Například lidé, kteří si rádi kupují šperky, ale ve skutečnosti je nikdy nenosí. Jedná se o nekontrolované sebepojetí nebo obsedantně kompulzivní poruchu,“ popsala pro Gulf News psychiatrička Christina Burmeister, proč lidé kupují nové knihy, když mají doma knihy nepřečtené.
Podle průzkumu startupu Knihobot Češi nejčastěji (až ve 47 % případů) přečtou dvě až tři knihy za měsíc, přičemž nejaktivnějšími čtenáři jsou lidé nad 60 let. U českých čtenářů jednoznačně vítězí beletrie, mezi kterou jsou nejoblíbenější detektivky, fantasy a sci-fi. Pozadu ale podle průzkumu není ani naučná a odborná literatura. Poezie u nás zůstává nedoceněná, za svůj oblíbený žánr ji označilo pouze 10 % z dotázaných.
Dalším možným důvodem může podle ní být potřeba předvádět se a před ostatními vypadat sečtěle. Možné je také to, že lidé, kteří podléhají tsundoku, jsou idealisté. Rádi by si koupené knihy přečetli, ale nakonec na ně nemají čas.
Tudíž jako u všeho, i u knih platí prověřené pravidlo: všeho s mírou. Pokud ti tsundoku dělá potíže, zkus si třeba vytvořit výzvu a pokořit ji. Zvládneš si například nekoupit žádnou novou knihu do té doby, než dočteš alespoň jednu z těch, na které se ti práší na nočním stolku?
