Vyhozené stany, horolezecké náčiní, plechovky od piva, plynové vařiče. A 200 mrtvých těl. Z nejvyšší hory na Zemi se stalo smetiště.
„Mnohokrát jsem viděl, jak expediční skupiny a firmy vystřihují svá loga a zbytek stanů a náčiní tu nechávají. Pokaždé mě to mrzí,“ popsal posmutněle horolezec a průvodce Mingma Tenzi Sherpa pro server ABC.
„Je nejšpinavější, jak jsem ho kdy viděl,“ dodal směrem k Mount Everestu, který leží v nepálském regionu Khumbu na hranici s Tibetem.
Podle článku indického aktivisty Harikumara Pallathadky bylo na Mount Everest za posledních šedesát let vysypáno neuvěřitelných 50 tun odpadků. Není tak velkým překvapením, že se hoře přezdívá „nejvýše položená skládka na světě“. Nestojí za tím nic jiného než extrémní turismus, se kterým se Mt. Everest vypořádává.
Jen pro letošní jarní expedice na Mount Everest vydal Nepál podle CNN povolení pro rekordních 463 horolezců a horolezkyň. Ti spolu s šerpy nejprve stráví dva týdny na túře do základního tábora v nadmořské výšce 5 200 metrů. Poté se zhruba další dva týdny přizpůsobují nadmořské výšce a čekají na dobré povětrnostní podmínky, aby nakonec mohli během dalších čtyř dní dosáhnout dalších táborů – a vystoupat na vrchol. Obecně se udává, že expedice může trvat až čtyřicet dní.
Od doby, kdy na horu vysokou 8 848 metrů před více než 60 lety poprvé vystoupili Tenzing Norgay a Edmund Hillary, stanulo na jejím vrcholu přes 3 000 lidí. Cestovní ruch na Everestu vzkvétá do takové míry, že se zde v roce 2017 konala i svatba.
8 000 kg lidských výkalů
Místní vládě bylo podle Pallathadky snížení počtu turistů dlouhou dobu lhostejné, protože její ekonomika je na cestovním ruchu velmi závislá. Například Nepál každoročně vydělá na poplatcích za horolezectví více než 3,3 milionu dolarů. Ekonomickým benefitům navzdory ale turismus negativně ovlivňuje životní prostředí.
Jak například upozorňuje National Geographic, každý, kdo se pokusí o zdolání Everestu, vyprodukuje asi osm kilogramů odpadků. A většina z nich zůstane na hoře. Údajně je zde nejčastěji zanechávají především nedostatečně připravení horolezci, kteří chtějí snížením nákladu ušetřit energii, aby mohli dosáhnout vrcholu a vrátit se živí.
Kromě horolezeckého a kempinkového náčiní je Everest ale prý „zamořen“ i lidskými výkaly. Stanové toalety s velkými sudy, které lze odnést a vyprázdnit, se totiž nachází pouze v základním táboře. A ne všichni horolezci a horolezkyně jsou ochotni si svou „potřebu“ snést dolů. Podle odhadů tak na hoře během jedné horolezecké sezóny zůstane na 8 000 kilogramů exkrementů.
