Americký úsměv s vyběleným chrupem. Tak bychom mohli definovat dnešní ideál, v minulosti to však někde bylo i přesně naopak. V Asii si zuby záměrně černali, v Anglii si je nechávali zkazit po vzoru královny. Představujeme ti ty nejbizarnější trendy.
Módní a beauty trendy rozhodně nejsou pouze otázkou současné doby, naprosto běžně byly samozřejmě součástí různých historických epoch. Pokud však žiješ v domnění, že posledních pár dekád nabídlo již dostatečné množstvích bizarních momentů, čti dál, přesvědčíme tě o opaku.
Návrat low rise jeans, Y2K estetika, zvonáče anebo neustále se měnící tvar obočí, známe to všichni. Módní trendy nás obklopují a cyklicky se opakují. Jednou je nesnášíme, další sezónu jde o hit. Většina trendů, které mají na náš šatník vliv, má původ až od druhé poloviny 20. století po začátek roku 2000. To však neznamená, že dřívější doby neměly své módní a kosmetické must haves. I přestože na ně v dnešní době nahlížíme spíš komicky, v určitou dobu představovaly prim a byly nezbytnou součástí dobové mentality.
Vonné kužely na hlavě
V horkých letních dnech si žádá hygiena snad ještě větší prostor než po zbytek roku. Snažíme se udržovat v čistotě, bránit se potu a nežádoucímu zápachu prostřednictvím deodorantů a parfémů. Ve starověkém Egyptě však tuto situaci řešili celoročně úplně jiným způsobem. Když se podíváme na nástěnné malby pocházející z tohoto období, některé z vyobrazených postav mají na hlavě bílý nebo hnědý kužel. Jednalo se o „šišku“, která byla údajně vyrobena z živočišného tuku a postupným rozpouštěním se z ní uvolňovala příjemná vůně. Tento způsob parfemace měl také hydratační vlasovou funkci, mastnota pravděpodobně evokovala to, co v dnešní době lesk.
Černé zuby
Dalším trendem, který tvoří naprostou polaritu dnešnímu ideálu vybělených zubů, jsou zuby černé. Na území Japonska i jiných asijských států se jednalo o tradici ohaguro, která spočívala v černění a lakování zubů. Těch šlo dosáhnout pitím černého barviva na bázi železa, které bylo temperováno skořicí, aromatickým kořením nebo vínem. Z počátku bylo toto černění běžné zejména mezi mladými chlapci a dívkami jakožto symbol dospělosti. Později však černý chrup odkazoval na společenský status a příslušnost k aristokratické třídě či samurajům.
Asie však není jedinou oblastí, kde bychom se v minulosti setkali se zčernalými zuby. Ani v Evropě nás tento trend neminul, na rozdíl od ohaguro šlo ale o nezdravější verzi, která spočívala ve zkaženém chrupu po vzoru panovnice Alžběty I. Královna Anglie a Irska měla údajně zálibu ve sladkostech, což se také odrazilo na jejím chrupu. Zkažené zuby se tak brzy staly v tudorovské Anglii symbolem bohatství, zubní kaz byl totiž důkazem toho, že má člověk přístup k cukru.
Krvavá rtěnka
Jak se ve spojitosti s kosmetickými procedurami často říká – krása bolí. Toto tvrzení však nabralo v průběhu 19. století úplně jiný rozměr. Když britská královna Viktorie označila kosmetiku za neslušnou kvůli jejímu hojnému využívání mezi prostitutkami a herci, ihned se z ní stalo tabu. V soukromí se však mladé slečny a dámy kousaly do rtů nebo štípaly do tváří, aby docílily efektu rtěnky a tvářenky.
Paruky
Představ si, že plešatíš a jsi součástí královského dvoru, kde vlasy symbolizují důstojnost a moc. S takovým problémem se potýkal Ludvík XIII., stejně jako jeho slavný nástupce král Slunce, Ludvík XIV. Řešením se stala alonžová paruka, která velmi rychle převzala i módní funkci. V období baroka tak bylo možné setkat se s různými barevnými variantami, délkami a materiály. Všechny však spojovalo to, že pod nimi výše postavení muži skrývali své holé hlavy.
Chopines
V dnešní době nejsou vysoké platformy ničím neobvyklým, stejně jako podpatky doplňující kozačky či formální obuv. Dokážeme si tak představit, jakých rozměrů a tvarů může taková obuv dosahovat. Ovšem v porovnání s obuví zvanou chopines se stále jedná o decentní charakteristiku. Tento typ obuvi údajně vznikl v italských Benátkách v době renesance a disponoval velmi vysokými podešvemi. V Německu a Francii se jim pro jejich mohutně tvarované bloky přezdívalo kravská noha nebo kopyto. Platilo také pravidlo, že čím vyšší chopines, tím vyšší společenské postavení. Nositelé se tak mohli tyčit jeden nad druhým, během chůze však museli být podpíráni služebnictvem.