Ze sociálních sítí, výloh i módních časopisů se na nás neustále valí trendy. Ty jsou ale cílené hlavně na mladé, přitom svůj styl a cit pro módu má i generace našich babiček a dědečků.
V pražských Holešovicích jsme narazili hned na několik z nich. Ti se umí nejen skvěle obléct, ale mají k módě celoživotní vztah.
I když podle dnešních měřítek by jejich kousky možná nebyly nejvíc v dripu, vypadají skvěle. A o módě přemýšlí a dnešní trendy registrují. I když možná nevědomky, celý život praktikují udržitelný způsob nakupování, ke kterému se mladá generace vrací až v posledních letech.
Dana
První, koho potkáváme v Holešovické tržnici, je Dana. Je jí 62 let a ve světle laděném monochromatickém outfitu si se zájmem prohlíží expozici Pražského Quadriennale.
„K módě mám hezký vztah. Většinou nakupuji v obchodech s originální módou a kupuju si nadčasové kousky, které vytáhnu i po letech. Na trendy si moc nepotrpím, ale zároveň ráda nejsem úplně mimo,“ začíná Dana.
Nakupuje prý velmi spontánně. „Často mám nějakou představu o konkrétním kousku, ale nemůžu ho nikde sehnat. Takže když mi pak něco padne do oka, koupím si to hned,“ říká.
Jde už ale spíš po věcech, které zapadnou do celkové koncepce jejího šatníku, a nenechává se moc strhnout jednotlivými výraznými kusy, které jí pak do skříně nepasují. „Kupuji si věci, které jsou z přírodních materiálů a nejsou ze sériové výroby. Beru to ale většinou už nějak v kompletu, nechci do šatníku kousky, co mi tam nepasují,“ vysvětluje.
Když si vzpomene na své oblečení z mládí, hned zmiňuje, že většina byla šitá od švadleny nebo podomácku. „Maminka mi šila široké kalhoty, co jsem ráda nosívala. Měla jsem i prošívané kabáty s barevnou podšívkou a různé kožíšky. Postupem času jsem ale stylem přešla k více výtvarnějším trendům,“ říká Dana.
Dnešní móda se jí prý líbí, ale má k ní určité výhrady. „Jsem otevřená různým stylům a mám ráda, když má někdo ten svůj, klidně i velmi okázalý. Nelíbí se mi ale moc nošení tepláků na veřejnosti a také muži, co k oblekům nosí hnědé boty,“ popisuje.
„Myslím si ale, že mladí to dnes mají v tomhle ohledu složitější než my. Tenkrát nic nebylo, teď na omladinu útočí móda ze všech různých stran. Měli bychom se asi trochu více zaměřovat na to, aby se pak věci v oběhu točily a tolik oblečení se zbytečně nevyhazovalo,“ zamýšlí se závěrem.
Alexandra
Další, koho potkáváme, je Alexandra, která na otázku ohledně věku odpovídá, že je v důchodu. „Takže něco kolem šedesátky,“ ptáme se. „No jděte ještě výš,“ odpovídá.
Alexandra je z amerického Oregonu a už na první pohled je na ní vidět, že má svůj outfit velmi promyšlený. Hned pak zjišťujeme proč – živila se totiž jako kostýmová designérka a doteď módu učí na Oregonské univerzitě.
„Vždycky mě bavilo používat oblečení jako nástroj k vyjádření emocí na jevišti. Dělávala jsem si z toho trochu legraci a říkala svým přátelům, že jsem nejšťastnější člověk na světě, protože jsem placená za to, že chodím nakupovat,“ říká Alexandra se smíchem.
Zatímco Dana se ladila do světlých tónů, Alexandra vynesla výraznou fialovou. „Moje motto je: Nikdy nepromarni šanci na to, aby sis koupila nebo oblékla něco fialového,“ vysvětluje.
Její otec totiž prý fialovou nesnášel, a když byla mladá, nemohla ji nosit. „Asi to na mě mělo nějaký zvláštní vliv, když jsem se pak později začala oblékat podle sebe, kupovala jsem si fialové věci, kdykoliv to šlo. A taky jsem zjistila, že sehnat fialové kousky není jednoduché. Takže když už nějaký vidíte, prostě si to musíte koupit,“ říká.
Co se týče jejích nákupních návyků, metaforicky vzato prý nakupuje pořád. „Ne vždycky nakupuju věci, ale pořád okolo sebe nakupuju nápady z obrázků a z věcí, které vidím a pak je můžu používat při skládání outfitů,“ vysvětluje.
Svým studentům říká, že oblečení, které nosí v mládí, je ovlivní v tom, jak se dál budou oblékat. Ať už to dělají vědomě, nebo podvědomě. To vidí i sama na sobě.
„Když jsem byla na střední, frčeli The Beatles, a to mě velice ovlivnilo. Hlavně jsem si odnesla směr, který s nimi uvedla britská módní designérka Mary Quant, že triko vždy ladí s kalhotami. Tím, jak také Beatles začali koncertovat po světě a do svých looků zapojovali kousky ze zahraničí, jsem se také inspirovala. Například šála, kterou mám na sobě, je z Indie a tunika je z Chorvatska. Snažím se tedy většinou nosit i kousky, co jsem si koupila v cizině, a dát tím najevo svou nekonečnost a lásku k cestování,“ říká Alexandra se zápalem a je na ní vidět, že o oblečení a tom, co vyjadřuje, hodně přemýšlí.
Nakupuje prý primárně přírodní materiály z druhé ruky. „Ohromuje mě, kolik věcí, které v sekáčích najdu, jsou krásné, koupila bych si je i v běžném obchodě, ale někdo se jich zbavil,“ říká.
Dodává také, že si je vědoma toho, že přírodní materiály mohou být pro životní prostředí zátěžové. „Na výrobu bavlny nebo plátna se spotřebuje hodně vody. Snad výrobci přijdou na nějaké řešení, jak to změnit,“ říká.
Kromě vlivu Beatles se ale prý doteď inspiruje tím, co nosila na střední. „Chtěla jsem tenkrát nosit minisukně, ale moc to nešlo, poslali by mě za to ze školy domů, protože bych byla nevhodně oblečená. Ale vlastně se tím inspiruju doteď. Když se podíváte na to, jak jsem oblečená, mám tuniku, která zasahuje zhruba do půlky stehen a pod tím úzké kalhoty, takže je to taková variace,“ popisuje svůj outfit.
