Jen kousek muchomůrky zelené může způsobit rychlé selhání jater, a to bez ohledu na to, zda ji sníš syrovou, nebo uvařenou. Nejděsivější je, že příznaky se mohou objevit až druhý den, kdy už bývá pozdě.
Koncem loňského roku informovala americká média o případu matky a syna, kteří se vydali do lesa na houby. Ze svých „úlovků“ si uvařili večeři, po které jim však začalo být špatně. Zanedlouho oba převezli do nemocnice s vážným, život ohrožujícím poškozením jater.
Ukázalo se, že matka se synem snědli muchomůrku zelenou, kterou si spletli s běžnou jedlou houbou. Lékaři jim dávali 50% šanci na přežití. Nemocnice proto požádala o použití experimentálního léku, který stále prochází schvalovacím procesem amerického úřadu pro potraviny.
Stav syna se zlepšil, ale poškození jater matky bylo natolik rozsáhlé, že musela podstoupit transplantaci. Úspěšná operace jí nakonec zachránila život. Mít však jen o trochu menší štěstí, incident mohl u obou skončit tragicky.
V Refresheru ti v rámci kategorií Zajímavosti a Zdraví přinášíme vědecky podložené zajímavosti o úžasných mechanismech lidského těla. Přečti si například, co s tvým tělem může udělat pití kávy nebo týden v naprosté tmě.
Pozor na alkohol
Většina jedovatých hub tě sice nezabije, ale může ti způsobit pořádné nepříjemnosti. Silnými bolestmi hlavy nebo křečemi do břicha počínaje a malátností, průjmem či zvracením konče. Tyto stavy způsobují látky v houbách, které přímo dráždí nebo zabíjejí buňky ve střevech.
Některé houby ti to dají pocítit téměř okamžitě. Ty nejjedovatější si však „dávají na čas“, a příznaky otravy se tak někdy dostaví až druhý den. Čím později se pak dostaneš do nemocnice, tím tvoje šance na přežití klesá.
Docela velkou naději máš například po zkonzumování prudce jedovaté muchomůrky červené nebo tygrované, která vyvolává účinky již do 30 minut (maximálně dvou hodin). Na vině jsou zde psychoaktivní alkaloidy jako muskarin, kyselina ibotenová a muscimol, které vyvolávají stavy zmatenosti a dezorientace, silné slinění a bušení srdce. Otrávený může střídavě pociťovat stavy vzrušení či deprese.
Paradoxní je, že mnoho případů otravy muchomůrkou červenou je úmyslných, v posledních letech ji totiž pro její halucinogenní vlastnosti konzumuje stále více mladých lidí. Při extrémně těžké otravě ovšem může dojít ke kómatu, v ojedinělých případech k selhání krevního oběhu či dýchání, nebo dokonce k úmrtí.
Existují případy, které dokazují, že lidský organismus zvládne i opravdu velké množství jedovatých hub. Ve studii z roku 2021 lékaři popsali příběh čtyřiačtyřicetiletého muže, kterého přivezli na pohotovost pro „malátnost, nevolnost a změněné vědomí“.
Několik minut po přijetí pacient upadl do bezvědomí. Ukázalo se, že hodinu před hospitalizací snědl přibližně půl kila hub, které sám nasbíral. Mykolog následně potvrdil, že šlo o muchomůrku červenou.
Jeho stav byl velmi vážný, a tak byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Podstoupil výplach žaludku, dostal uhlí a absolvoval intravenózní léčbu. Po 72 hodinách se jeho stav zlepšil a čtvrtý den byl z nemocnice propuštěn.
Některé houby jsou opravdu záludné. Hřib zavalitý a určité druhy hnojníku obsahují látku koprin, která se používá při odvykání u závislosti na alkoholu. Tyto houby tě tedy otráví tehdy, když je zkombinuješ s alkoholem, a to dokonce i v případě, že jej požiješ druhý či třetí den po jejich konzumaci.
Problém mohou způsobit i jedlé houby – pokud je nesprávně skladuješ nebo je nedostatečně tepelně upravíš. Nahnilé pečárky, holubinky a ryzce mohou do dvou až čtyř hodin po konzumaci způsobit zvracení, bolesti břicha a průjmy. Tyto problémy však většinou samovolně ustoupí do dvou dnů.
Nejdříve zlepšení, pak kóma
Za 90 % světových úmrtí může muchomůrka zelená, která je považována za nejjedovatější houbu na světě – už jen polovina kloboučku může vést k rychlému selhání jater, a to bez ohledu na to, zda ji sníš syrovou, uvařenou, nebo sušenou.
Hlavními zabijáky jsou v tomto případě toxické alkaloidy amatoxiny, konkrétně alfa-amanitin, jenž zastavuje syntézu proteinů a způsobuje buněčnou smrt. Podle odborníků je to jedna z nejnebezpečnějších přírodních sloučenin.
Otrava touto houbou sestává ze tří fází. Fáze úplavice, která nastupuje za 6 až 24 hodin po konzumaci, způsobuje průjmy nebo vodnatou stolici s hlenem a krví, bolesti břicha, zvracení, horečky a slabost. Následuje fáze falešného zotavení (24 až 72 hodin po konzumaci), při níž nepříjemné příznaky slábnou. Tehdy někteří lékaři pouští pacienty domů, což může být nebezpečné, protože od vyléčení mají v tu chvíli ještě hodně daleko.
Po čtyřech až devíti dnech totiž nastává hepatorenální fáze, kdy začnou selhávat játra i jiné orgány, nejčastěji ledviny. Pacient mívá záchvaty a upadá do kómatu. Tento stav končí u 30 až 40 % dospělých smrtí, u dětí je to až 80 %. Jedinou záchranou je v tomto případě transplantace jater.
Je léčba na dosah ruky?
Efektivní léčba ani protilátky na otravu touto houbou neexistují. Lékaři zkoušeli různé léčby pomocí aktivního uhlí, vysokých dávek penicilinu, silného protizánětlivého antioxidantu N-acetylcysteinu, případně cimetidinu, který se používá při léčbě žaludečních vředů. Menší studie spojovaly derivát ostropestřce mariánského se snížením úmrtnosti, ale důvěryhodné důkazy o jeho účinnosti stále chybí.
Čínští a australští vědci nedávno zjistili, že účinek alfa-amanitinu dokáží přežít buňky bez enzymu STT3B. Napadlo je proto, že pokud by našli způsob, jak STT3B zablokovat, vynalezli by účinný protijed na muchomůrku zelenou. Zjistili, že tuto vlastnost by mohlo mít fluorescenční barvivo zvané indocyaninová zeleň. Léčba by však zřejmě zabírala jen čtyři hodiny po otravě, což by nemuselo stačit, protože někdy trvá i den, než se potíže projeví.
Naší jedinou „léčbou“ je tedy zatím jen zdravý selský rozum. Nejjedovatější houbu světa si i přesto bohužel můžeš lehce splést s mnoha jinými jedlými druhy – nejčastěji s pečárkami, bedlami či holubinkami. Smrtelný amatoxin obsahuje i bedlička ostrošupinatá, kterou si lze snadno poplést s některým druhem jedlých bedel (pokud se její prsten nedá volně posouvat, nejez ji).
Národní toxikologické informační centrum proto pro jistotu nezkušeným houbařům doporučuje sbírat jen hřibovité houby, tedy ty, které mají na spodní části klobouku trubičky – například dubáky, kozáky, másláky a suchohřiby. Po sběru je třeba houby skladovat v chladničce nejdéle 12 hodin, přičemž děti by měly lesní houby jíst až od šesti let. A pokud si nejsi stoprocentně jistý*á svými znalostmi z mykologie, houby „sbírej“ raději jen v supermarketu.
