„Těžké bylo zejména to, že jsem od nepříjemných pocitů nemohl nijak odpoutat pozornost,“ popisuje svou zkušenost s terapií tmou 34letý Maroš. Co všechno zažil? Rozhovor vyšel původně na Refresher.sk.
Nacházíš se uprostřed černočerné tmy a nevíš, jestli je den, nebo noc. Tvému mozku chybí vizuální vjemy, a tak si začíná vytvářet své vlastní. Jednou vidíš své kamarády z dětství, jako kdyby stáli rovnou před tebou, jindy ti před očima poletují hvězdy. Spíš celý den a po probuzení máš pocit, že sis jen zdříml*a.
Představa několika dní či týdnů strávených v naprosté tmě zní nejspíš pro některé děsivě. Není divu – ještě v minulém století se izolace ve tmě využívala k urychlení výslechu válečných vězňů (podle bojovníků za lidská práva šlo o nehumánní techniku). Přesto se dnes najdou tací, kteří týden ve tmě podstupují nejen dobrovolně, ale jsou ochotni za něj zaplatit tisíce.
Jedním z nich je 34letý slovenský kouč Maroš Krivosudský, který tento netradiční zážitek dostal jako dárek pod stromeček. Fyzickému a psychickému rozvoji se věnuje v osobním i profesním životě, a tak byl zvědavý, co mu může pobyt ve tmě přinést.
Když cestování vesmírem střídá nekonečná nuda
Tma Marošovi problém nedělala, ale jak sám říká – za jeden týden zažil téměř všechno. „Od vizuálních halucinací přes velmi živé vzpomínky až po hluboké myšlenky týkající se osobního i pracovního života,“ uvedl pro Refresher.
Halucinace, které zažíval během celého pobytu, se stupňovaly. „Nejdřív jsem viděl různá světla a barvy. Poslední dny se mi zdálo, že se v místnosti svítí, a chvilkami to bylo až nepříjemné. Když jsem zavřel oči, měl jsem pocit, jako by mi něco svítilo do tváře,“ říká Maroš. „Některé halucinace byly příjemnější, například o cestování vesmírem. Nicméně je pro mě těžké je popsat.“
„Tma je jako zrcadlo: ukazuje ti to, co nechceš vidět. Spousta lidí se jí bojí, protože je to jako jít do neznáma. V jejím nitru se ale ukrývá pocit bezpečí, o kterém lidé nemají potuchy. Tma nám může nabídnout mnohem víc, než si představujeme.“
– Anoula Sifonios, dlouholetá studentka indických duchovních tradic
Duchovní zážitky jsou ovšem jen malým zlomkem celého zážitku. Maroš zdůrazňuje, že to nejintenzivnější na celém pobytu byla... nuda. „Sice jsem meditoval a cvičil, ale kromě toho jsem tam neměl co dělat. Jsem velmi aktivní člověk a nedělat nic mi dělalo problém,“ dodává s tím, že celý den v podstatě jen čekal na jídlo, které dostával pouze jednou denně, obvykle šlo o smoothie s veganským salátem.
Na začátku si myslel, že bude každý den intenzivně cvičit. Hned druhý den však zjistil, že je to to poslední, co se mu chce dělat. Na trénink neměl energii ani chuť. Věnoval se proto raději klidným cvičením, jako je jóga, strečink nebo rolování svalů na válci.
Pobyt ve tmě popisuje jako dobrou terapeutickou metodu. „Je to něco mezi klasickou terapií a psychotropními látkami. Měl jsem úplně jiná očekávání, ale splnilo to svůj účel. Tři měsíce po skončení pobytu jsem se cítil nejšťastnější v celém svém životě,“ doplňuje. Jeho pobyt stál 60 eur na noc i se stravou, tedy celkem 420 eur (10 tisíc korun) na 7 nocí.
Co s tebou udělá šest měsíců v jeskyni?
Je to paradoxní, ale dlouhý pobyt ve tmě může časem vést k nespavosti. Zažil si to i Maroš. „Už od první noci jsem se budil. Ani nevím, jestli to bylo ještě v noci, nebo už ráno, úplně jsem tam ztratil pojem o čase. Patrně právě tohle mému spánku neprospělo,“ konstatuje.
Podle vědců existuje pro tento jev jednoduché vysvětlení. V těle máme vnitřní „biologické hodiny“, známé jako cirkadiánní rytmus, které řídí nejen to, kdy se probouzíme a kdy usínáme, ale také naše trávení, tělesnou teplotu či funkci hormonů. Aby tyto hodiny správně fungovaly, potřebujeme sluneční světlo.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
125 Kč 25 Kč
Máš již předplatné?
Přihlásit se
Dočíst článek
Poslat sms
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 138520 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH.
Jak to funguje?Po odemčení získáš
Přístup k prémiovým článkům
Přístup k benefitům
Např.:
Celodenný Skipas v PARK SNOW Donovaly ZDARMA
, Poukázka v hodnotě 200 korun na nákup v Furiosa
nebo PPV kód na Oktagon 65
Zobrazit všechny (9)
Pokud se světlo a tma pravidelně střídají, naše tělo je sesynchronizováno s 24hodinovým dnem. Avšak v případě, že tyto světelné podněty chybí, se náš spánkový cyklus může narušit nebo prodloužit až na 48 hodin.
Francouzský vědec Michel Siffre, který účinky tmy testoval na sobě i na jiných lidech, zjistil, že účastníci byli v experimentech aktivní přibližně 30 hodin a spali 12 nebo více hodin. Siffre v jedné ze svých studií uvádí, že jistý muž spal nepřetržitě více než 33 hodin. Když se výzkumníci začali bát, že by mohl být mrtvý, z mikrofonu se ozvalo zachrápání. Nejbizarnější je, že po probuzení si muž myslel, že si jen krátce zdříml.
Samotný vědec strávil v roce 1962 dva měsíce v jeskyni bez hodin, přirozeného světla a kalendáře. V roce 1972 se tam vrátil a tentokrát tam vydržel neuvěřitelných šest měsíců. „Rozhodl jsem se žít jako zvíře, ve tmě, bez hodinek a jakémkoli pojmu o čase,“ řekl v rozhovoru pro Cabinet Magazine v roce 2008. Když mu na konci experimentu výzkumný tým oznámil, že je konec, myslel si, že mu zbývá ještě měsíc.
Podobný případ se týká i 50leté španělské jeskyňářky Beatriz Flamini, která nedávno strávila 500 dní pod zemí v absolutní izolaci. Ani jí se na konci nechtělo věřit, že experiment už skončil. Uvedla, že se jí zdálo, jako by čas téměř vůbec neplynul.
Jak z filmu Trosečník
Vědecké zkoumání ukazuje, že leden a únor – nejtmavší měsíce v roce – jsou pro lidi nejnáročnějším obdobím. Mnozí trpí tzv. sezónní afektivní poruchou (SAD), která se projevuje zhoršenou koncentrací, problémy s usínáním, tloustnutím, či dokonce pocitem bezcennosti.
Nedostatek světla může vést i k nižší produkci serotoninu, přirozené chemikálie, která ovlivňuje náladu. To může vyvolat až depresivní stavy. Zhoršení nálady můžeš pociťovat téměř okamžitě, zvláště pokud máš větší náchylnost na problémy s duševním zdravím.
Zajímavé je, že svou roli zde sehrává i genetika a prostředí. Výzkum ukázal, že Islanďané, kteří žijí v zimních měsících ve tmě 19 hodin denně, mají překvapivě nižší výskyt SAD než lidé v jiných zemích.
Maroš ani po několika dnech strávených v naprosté tmě depresivní pocity neměl, ale prožil tři úzkostné stavy. Jeden z nich byl natolik extrémní, že chvíli přemýšlel, že to vzdá. Nakonec to však „rozdýchal“.
„Těžké bylo zejména to, že jsem od nepříjemných pocitů nemohl nijak odpoutat pozornost. Byl jsem tam strašně sám, cítil jsem se jako Tom Hanks ve filmu Trosečník. Nakonec jsem se těšil i z plyšáka, kterého mi přibalila přítelkyně, ačkoli nejdřív jsem se tomu smál,“ říká.
Psychický stav nezhoršuje jen tma, ale i izolace a nedostatek sociálního kontaktu. Podle amerického Národního institutu stárnutí může sociální izolace a osamělost snížit průměrnou délku života asi o 15 let, což můžeme přirovnat ke kouření 15 cigaret denně.
Od halucinací po nedostatek vitamínu D
Dosavadní studie, které se zabývaly vlivem života v jeskyni na lidské tělo, nepřinesly mnoho pozitivního. Vědci zaznamenali u absolventů „jeskynních experimentů“ zvýšenou srdeční frekvenci, nedostatek vitamínu D, zánětlivé reakce a v případě žen i nepravidelný menstruační cyklus (buď zkrácený, nebo prodloužený). Týká se to ovšem spíše delšího časového horizontu – týden ve tmě je příliš málo na to, aby ti způsobil tak vážné problémy.
Jeden experiment s 27letou ženou, která ve tmě strávila 131 dní, ukázal významný pokles počtu červených a bílých krvinek. Po návratu z izolace se však rychle obnovil. Důsledkem nedostatku vitamínu D ztratila až 2 % kostní hmoty.
Začátkem 80. let minulého století zkoumala vědkyně Josephine Arendt dělníky, kteří trávili zimu na základně v Antarktidě, kde slunce vůbec nevychází. Ve studii upozornila, že kromě narušení jejich cirkadiánního rytmu vzniklo vyšší riziko deprese, některých druhů rakoviny a civilizačních onemocnění.
V některých případech může již krátký pobyt ve tmě zhoršit funkci mozku. Jeden z dobrovolníků, který strávil ve tmě 48 hodin, absolvoval po jeho skončení psychologický test. Výsledky pouze dvoudenního experimentu ukázaly jasné zhoršení paměti, schopnosti zpracovávat informace a vyšší náchylnost k nekritickému přebírání názorů jiných lidí.
Odborníci předpokládají, že je za tím oslabení nervových vzruchů, které spojují nervové buňky a pomáhají jim komunikovat. Pokud tyto vzruchy nejsou neustále stimulovány, mohou ztratit svoji účinnost.
Zatímco tělo z takové šokové terapie není úplně nadšené, mysl mnohdy zorganizuje pořádnou rave párty. Halucinace mohou nastoupit už během několika hodin, a jak již zmínil Maroš, jedná se o podobný stav, jaký zažívají lidé pod vlivem psychedelik.
Jak vysvětluje autor Will Hunt, který svůj život zasvětil objevování podzemních míst, mozek je zvyklý na neustálý proud vizuálních podnětů, a když tento proud náhle přeruší úplná tma, začne si vytvářet svůj vlastní.
Maroš říká, že na tento zážitek se nikdy nedá úplně připravit. Před pobytem proto navštívil terapeuta, který mu alespoň prozradil, co ho tam zhruba asi čeká a s čím se může setkat. „Během pobytu ve tmě se člověku mohou začít otevírat důležitá témata, která musí následně intenzivně řešit, jinak to nemusí splnit svůj účel,“ uvádí kouč, kterému pomohla i meditace.
Po skončení pobytu vycházel z domku asi hodinu. „Když už se tělo adaptuje na tmu, návrat na světlo bývá fyzicky náročný a může se člověku točit hlava. No ale měl jsem radost, že se konečně můžu na něco podívat.“
Maroš souhlasí s tím, že takový pobyt může být velmi náročný, ale myslí si, že i přesto má více pozitiv než negativ. „Když jsem se vrátil do reality, všeho jsem si vážil mnohem víc než dřív. Měl jsem čistší hlavu a cítil jsem se velice klidný. Dlouho jsem nepotřeboval být na telefonu, sledovat televizi, dokonce jsem nemohl mít ani puštěnou hudbu v autě, protože mi tolik impulsů najednou nedělalo dobře,“ uzavírá kouč s tím, že letos si zážitek plánuje zopakovat.
