Píše se rok 1981. Lady Diana a princ Charles se v Londýně berou před zraky celého světa, skupina Queen vydává s Davidem Bowiem hit Under Pressure...
Madonna podepisuje svoji první smlouvu s nahrávací společností Gotham Records a San Francisco je snem o svobodě každého amerického mladého gaye. Je to město, do kterého se hromadně stěhují, aby utekli ze svých konzervativních rodin a maloměst. Pokud je někde sexuální revoluce v plném proudu, je San Francisco její vlajkovou lodí. Gayové navíc v té době berou sex jako hlavní symbol svobody a vybojovaného úniku od oprese.
Ve stejném roce se začínají objevovat záhadné případy nemocí, jež mají běžně jen velmi staří a mnohdy umírající lidé. Zdokumentované a známé plicní onemocnění pneumocystóza a Kaposiho sarkom (agresivní forma rakoviny kůže) se ale nyní objevují u mladých mužů, kteří jsou kolikrát sotva třicátníci, u nichž to ještě nikdo dřív neviděl. V lékařích četnější případy těchto děsivých nemocí vzbuzují obavy a Americké centrum pro výzkum a prevenci nemocí zahajuje svoji investigativu. Zjišťuje se, že všichni tito muži mají jedno společné – jsou gayové.
V květnu se objevuje první článek popisující, že tato šeptanda o četných případech gayů se záhadnou nemocí na jednotkách intenzivní péče je pravda. V průběhu roku hlásí první případ nemoci Španělsko i Londýn a na jeho konci už je 130 lidí ze 337, u kterých se symptomy objevily, po smrti. Začíná se mluvit o „moru gayů“ či „gay rakovině“.
Raeganova vláda se gayům smála
V říjnu 1983 pokládá novinář Lester Kingsolving první veřejnou otázku týkající se AIDS mluvčímu vlády prezidenta Ronalda Raegana, Larrymu Speaksovi. O měsíc dříve totiž Centrum pro výzkum a prevenci nemocí záhadné symptomy u mladých gayů pojmenovalo jako nemoc AIDS a zároveň uvedlo, že AIDS už je epidemií.
Ve chvíli, kdy Larry Speaks v dotazu na prezidentův postoj k epidemii slyší slova „gay mor“, začne se spolu s ostatními lidmi na tiskovce smát. Reportér Kingsolving mu připomene, že každý třetí člověk, u kterého se nemoc našla, zemřel a že jde o závažnou věc, načež Speaks řekne: „Já to nemám, ty jo?“
Kingsolving se nenechá odbýt a stále opakuje, zda o smrtící epidemii prezident ví. „Nemáme tady žádnou osobní zkušenost, Lestře,“ směje se dále Speaks.
Tato zdokumentovaná výměna je děsivým odkazem do minulosti, který dokumentuje, jak se většinová společnost ke gayům stavěla – s výsměchem a až nějakou formou štítění se. Je to důležitý moment i kvůli tomu, že se prezident Raegan do historie později zapíše jako ten, který roky nečinně přihlížel smrti mladých lidí. A samotné AIDS potom jako politická nemoc.
Od roku 1982 se případy AIDS začínají šířit obrovskou rychlostí, nemoc má stoprocentní úmrtnost a lidé, kterým se projeví, mají vyhlídku, že se dožijí maximálně patnácti měsíců. „Bylo to jako lavina. Než jste si stačili uvědomit, co se děje, všichni kolem vás umírali. Pamatuju si, jak jsem chodil po ulici a uvědomoval si, že jsou byty lidí, které jsem znal, prázdné, protože jsou všichni mrtví,“ vzpomíná v dokumentu Life Before the Lifeboat pacient, který se HIV nakazil později než jeho kamarádi a epidemii přežil.
Jednotka 5B
Smrt byla různá, člověk mohl vypadat úplně zdravý, nic nepociťovat a potom náhle zemřít na plicní selhání během jednoho týdne. Mohl se ale také trápit dlouhé měsíce a s vleklými obtížemi se v nemocnici změnit k nepoznání. A zdravotnická zařízení se začínala velmi rychle plnit. Personál navíc bojoval s obrovským strachem o svůj vlastní život, který pramenil z nedostatku informací o nemoci a z toho, jak se přenáší.
V roce 1983 se tak v San Franciscu otevírá první oddělení specializující se pouze na pacienty s AIDS, jmenuje se jednotka 5B. Lidé tu sice nejsou léčeni, jelikož úmrtnost je stále stoprocentní, ale jsou jim alespoň podávány léky tlumící bolest a infekci. Víceméně tu ale čekají na smrt.
„Pacienti byli až zvláštně přesně v našem věku. Všechny způsoby, kterými jsme se snažili od práce separovat, selhávaly ve chvíli, kdy jste si uvědomili, že jste s nimi chodili do stejné školy, poslouchali stejnou hudbu a navštěvovali stejná místa. Bylo to jako sledovat umírat sebe,“ říká v dokumentu Life Before the Lifeboat zakládající člen a hlavní lékař jednotky 5B Paul Volberding.
Pokud chtějí mít gayskou komunitu, ať si ji mají někde jinde.
V roce 1984 oznámila ministryně zdravotnictví a sociálních věcí Margaret Heckler objev viru způsobujícího AIDS, vývoj testu na AIDS a předpověděla, že do roku 1986 bude k dispozici vakcína. Žádná vakcína se však nikdy neobjevila. Následující roky se tak nic nemění. Naděje v podobě léku nepřichází. Už je zřejmé, že kondomy a čisté injekční stříkačky zabraňují šíření nemoci, ale epidemii to nezpomaluje. Zjišťuje se, že lidé s AIDS jsou nakaženi již dlouho a že AIDS je důsledkem dlouhých roků života s nákazou HIV, kterou už v té době mají desetitisíce Američanů.
Ve společnosti panuje panika a hysterie, která podněcuje nesnášenlivost vůči gayům. Na jednu stranu lidé berou AIDS jako „nemoc těch druhých“, na stranu druhou se bojí, že bude vývoj nemoci kopírovat průběh v Africe, kde je jí zasažena především heterosexuální populace. Tento strach mnohdy převálcuje jakýkoliv soucit a racionalitu.
„Pokud chtějí mít gayskou komunitu, ať si ji mají někde jinde. Na Havaji se pro ně určitě místo najde. Bůh jim dává AIDS z nějakého důvodu a říká jim tím, že to, co dělají, není v pořádku,“ uvedl například u Oprah Winfrey jeden z respondentů na otázku, co by se mělo s AIDS pacienty dít. „Zamknout je a strčit je do rezervace. Jako to udělali indiánům. Indiány taky všechny bez důvodu pozabíjeli, nechápu, proč by měli mít tihle lidé speciální privilegia,“ řekl jiný.
Toto nebyly ojedinělé případy. U Oprah byl mladý muž, který se v létě vrátil do svého rodného města. Rozkřiklo se o něm, že je HIV pozitivní, a když jej sousedé viděli na koupališti, začali utíkat z bazénu. Mnoho mladých lidí se navíc domů ani vrátit nemohlo, kvůli víře svých rodin. Ti potom umírali bez toho, aby se rozloučili, nebo ve vyhoštění a samotě. AIDS donutil miliony mužů vyjít ze skříně a jejich rodiny řešit otázku homosexuality. Přestože mnozí své děti v nouzi zavrhli a zřekli se jich, mnozí tak neučinili. Spekuluje se, že i to vedlo k posunu v přijímání homosexuality ve většinové společnosti o 30 let později.
Prezident Reagan tou dobou už šestým rokem sledoval, jak gay komunita vymírá v příšerných bolestech, a nejenže nic neudělal, slovo AIDS ani nezmínil. Poprvé tak učinil na novinářský dotaz v roce 1985, kdy už bylo šest tisíc lidí po smrti. Na jaře roku 1987 potom pronesl Reagan první proslov týkající se AIDS. V té době již nemoc postihla 36 058 Američanů, z nichž 20 849 zemřelo. Ve svém projevu Reagan uvedl, že výzkum AIDS postupuje rychleji než výzkum u neštovic či hepatitidy, čímž se snažil veřejnost uklidnit. Výzkum léčiv byl sice na tehdejší poměry rychlý, avšak lépe by jej vystihlo slovo unáhlený, jelikož lék, který z něj vzešel, byl pro většinu falešnou nadějí.
Falešné naděje v podobě prvního léku
V roce 1987 se zidovudin neboli AZT stal prvním lékem schváleným k léčbě AIDS. Lék se do té doby jako první dostal do oběhu po neuvěřitelně krátké době testování a pouze jediném testování účinnosti. To bylo, jak se později ukázalo, zcela nedostatečné. Testování mělo probíhat tak, že polovina pacientů dostane lék a polovina placebo. Nikdo, včetně jejich lékařů, nesměl vědět, co kdo dostává. Pacienti to však zjistili velmi brzy, jelikož AZT měl specifickou chuť a lék byl navíc vidět na jejich krevních výsledcích, takže se o tom dozvěděli i jejich lékaři.
Pacienti, na kterých se testovalo, si navíc ze solidarity léky dělili s těmi, kteří měli placebo. Poté, co větší množství pacientů na placebu zemřelo, zatímco na AZT žilo, byl experiment předčasně o pět měsíců ukončen s tím, že lék funguje. Brzy nato však zemřeli i pacienti, kteří lék brali. Předtím měli navíc z léku velké nežádoucí účinky a poškozený organismus.
Zdálo se však, že lék postup nemoci u některých pacientů zpomaluje. Mnoho lidí by si v té době vzalo cokoliv, co by jim koupilo alespoň trochu času, a tedy i naděje, že stihnou objev něčeho, co nemoc vyléčí nebo zastaví. Mnoho z nich však lék odmítlo užívat, zdálo se jim, že čas, který jim lék získá, je vykoupen o to horším a bolestivějším umíráním. Pacientům bylo předepsáno užívat pilulku AZT každé čtyři hodiny, ve dne v noci, už navždy. Dnes víme, že toto množství AZT představuje toxické předávkování.
Hnutí ACT UP
Raeganova vláda a následně i Bushova a Clintonova navíc odmítala financovat programy na výměnu jehel pro drogově závislé. Od roku 1988 přijal Kongres USA nejméně sedm zákonů zakazujících použití federálních peněz na programy distribuce injekčních stříkaček. V roce 1992 udělil Kongres tehdejší ministryni zdravotnictví a sociálních služeb pravomoc zrušit zákaz federálního financování programů výměny injekčních stříkaček pouze v případě, že vědecký výzkum prokáže, že tyto programy snižují přenos HIV, aniž by zvyšovaly užívání drog.
Nadace pro výzkum AIDS tak v roce 1996 zveřejnila výsledky své čtyřleté studie o programech výměny jehel v New Yorku. Výsledky nadace ukázaly, že programy snížily počet nakažených HIV o dvě třetiny a umožnily přístup k dalším zdravotnickým službám. Navzdory této zprávě potom Clintonova administrativa zákaz nezrušila ani výsledky nijak nebrala v potaz.
V návaznosti na do očí bijící nečinnost vlády a hysterii veřejnosti založil aktivista Larry Kramer aktivistické ACT UP (AIDS Coalition to Unleash Power). Jeho posláním byly každodenní akce občanské neposlušnosti a nenásilného protestu a svolávání demonstrací s cílem zaměřit pozornost na kritické otázky týkající se krize AIDS. Jednoho z prvních vítězství dosáhli v červnu 1987, kdy aktivisté protestovali v newyorských kancelářích letecké společnosti Northwest Orient Airlines, protože tato společnost zakazovala létat lidem s AIDS. Ti mnohdy létali umírat ke svým rodinám.
Skupina podala na leteckou společnost dvě žaloby a docílila zrušení nařízení. Do roku 1988 získala skupina na novém poli aktivismu proti AIDS důvěryhodnost. Vedla protesty proti novinovým článkům, filmům a zprávám, které poskytovaly mylné informace, například že ženy nemohou dostat AIDS od heterosexuálních mužů a že AIDS se může přenášet přes veřejné toalety nebo bazény.
Adam s Honzou adoptovali chlapečka. Rodiče jsou oba, práva má jen jeden
8. srpna 2023 v 6:00
HIV nejde vyléčit, ale už se na něj neumírá
Dnes už HIV není ortel smrti. Je však nebezpečné o své pozitivitě nevědět. Neohrozíš tím jen ostatní kolem sebe, s nimiž spíš, ale především své vlastní zdraví. Když budeš s podstoupením testů dlouho váhat a necháš virus v těle rozvinout, už nikdy se ti nepodaří vrátit k uspokojivému zdravotnímu stavu. V současné době navíc existují různé způsoby prevence infekce HIV. Jednou z vysoce účinných a bezpečných forem je preexpoziční profylaxe – lék PrEP. Preexpoziční profylaxe znamená preventivní užívání léku, který zabrání nákaze i v případě, kdy se HIV dostane do tvého těla. Jedna tableta PrEP denně tě ochrání před nákazou HIV až v 99 %. Otestovat se můžeš nechat aktuálně například anonymně v rámci festivalu Pride na Střeleckém ostrově.
