Jak se řekne český zlatavý poklad na šest? Kamarádky Anna Lucie Helešic a Terezie Kučerová, které vedou instagramový účet Život ve strouhance, znají správnou odpověď.
Smažený sýr, lidově smažák, je bezpochyby fenoménem. Najdeme jej takřka na všech jídelních lístcích od pojízdného bufetu po fine dining. Plní jednak roli stálice – když už si nic v dané restauraci nevyberu, vždy je tu smažák –, jednak roli gurmánské turistické atrakce. Není se tak čemu divit, že z poledních menu je hned pryč.
Češi a Češky zkrátka smažený sýr milují. A toho si je vědoma i dvojice blogerek, jež stojí za projektem Život ve strouhance, který mapuje a hodnotí smažáky po celém Česku.
Desítky recenzí smažených sýrů týdně
Smažený projekt Anny a Terezie funguje na Instagramu již zhruba tři roky a od té doby nasbíral přes 33 tisíc sledujících.
„Začaly jsme spolu jezdit na dětské tábory jako vedoucí a po nich jsme vždy vyrazily na smažák. Kamarády posléze napadlo, že bychom mohly smažáky recenzovat a sdílet na sociálních sítích. A tak jsme vytvořily Život ve strouhance. Původně to měla být jen taková sranda pro nás a naše kamarády, ale stalo se z toho něco trošku většího,“ přibližuje vznik účtu Terezie.
Obě souhlasně dodávají, že s takovou popularitou vůbec nepočítaly. „Pamatuji si, jak jsme se radovaly, když jsme měly dva tisíce sledujících. Čekaly jsme, že po covidu nám budou sledující klesat, ale naopak,“ říká Anna. Dvojice si to vysvětluje tím, že Češi a Češky „prostě milují prasárny“.
„Je to ultimátní prasárna – a Češi mají rádi prasárny. I když si to mnohdy nechtějí přiznat,“ říká se smíchem Terezie.
Smažák je typická česká záležitost. Najdeme ho takřka ve všech restauracích – i těch „lepších“. I smažák se dá udělat kvalitně. Tak, aby to nebyla extrémní nálož pro žlučník.
– Anna Lucie Helešic, Život ve strouhance
„Také si myslím, že smažák bývá často jedinou volbou pro vegetariány. Je to často první, ale i poslední volba na jídelním lístku. Je to taková záchrana, sázka na jistotu,“ doplňuje Anna.
Týdně jim tak do zpráv přistanou desítky recenzí smažených sýrů z restaurací po celém Česku. To také blogerky donutilo sdílet dva příspěvky denně, jeden ráno, druhý večer. I tak ale trvá zhruba měsíc, než se konkrétní recenze ze zpráv objeví přímo na Instagramu.
Křupavá strouhanka, domácí tatarka – a krokety!
A jaká kritéria jsou tedy stěžejní při hodnocení smažáků? Jak se pozná dobrý smažák?
„Kouknu a vidím!“ říká rozhodně Anna. Kvalitu podle ní na první pohled prozradí vzhled strouhanky, vůně a prezentace na talíři. Rozhodně prý neplatí, že by se na smažáku nedalo nic zkazit. „To je lež jako věž.“
„A musí se hlavně táhnout!“ dodává Terezie s tím, že samozřejmě ale záleží na druhu sýru. „Třeba hermelín hned vyteče a netáhne se, kdežto eidam úplně nevyteče, ale hlavně se táhne.“ Smažáková alchymie.
V oblíbeném smaženém sýru se ale dvojice rozchází. „Anička si dá spíš hermelín, já mám radši tvrdý sýr,“ říká Terezie. Nemyslí tím ale eidam „třicítku“, ten totiž podle ní už vystřídala gouda.
„Gouda je vynikající, ale já jsem tým hermelín,“ nenechá se zlákat Anna.
Anna i Terezie, spolu s velkou částí recenzentů a recenzentek, vyzdvihují také křupavou a zlatavou strouhanku, „zelíčko“ a tatarku a přílohy domácí výroby, zejména pak krokety. Kamarádky tak nepatří k těm, kteří ke smaženému jídlu volí raději nesmaženou přílohu. Když už, tak už.
Pokud by tak musely ze svaté trojice – zelíčko, krokety, tatarka – něco vyřadit, volba by byla jasná. „Obětovala bych coleslaw, zelíčko, jak my říkáme. Tatarka je základ – a krokety vlastně taky,“ říká rezolutně Anna.
A kolik jsou ochotny utratit za smažené zlato? „Pokud je smažený sýr udělaný z dobrých surovin, mají domácí tatarku a přílohy, tak je optimální 200 korun. Ale musí to být na úrovni. Pokud dojdu do nějaké ‚čtyřky‘ v horní dolní, tak jim dvě kila za smažák nedám,“ soudí Terezie.
Top 10 smažáků v Praze
Za svou sýrovou kariéru ochutnaly Anna s Terezií asi stovku smažáků. Nejvíce jich „padlo“ v začátcích Života ve strouhance, když bujela covidová epidemie. „Během covidu jsme byly schopné sníst i dva smažáky týdně, někdy i víc. Byl to emocionální vyprošťovák. Přišly jsme z práce, nikam se nemohlo, tak jsme si objednaly něco dobrého – smažák. Co jiného,“ popisuje Anna.
Dnes už si v restauracích objednají smažený sýr maximálně dvakrát měsíčně. „Spíš už si zajdeme do nějaké ‚fancy‘ restaurace na lepší smažák. Už to není jako dřív – snažím se nejíst jenom smažák,“ směje se Anna.
Dnes už kamarádky přiznávají obavy, že se smaženého pokrmu jednou přejí. Objednávají si ho tedy především tam, kde vědí, že bude kvalitní. „Když ochutnám někde hodně průměrný smažák, tak už to beru jen jako ‚práci‘. Nedělá mi to radost,“ říká Terezie. Ani „prefabrikáty“, které stačí doma hodit na pánev, prý už nevyhledávají.
Kromě goudy, eidamu či hermelínu blogerky ochutnaly třeba i smažené korbáčiky. Dnes už ale podle nich restaurace experimentují se vším možným. Sýry například obalují v cornflakes, oříškách, bylinkách a různých těstíčkách. Nebo také upřednostňují horkovzdušné fritézy před smažením v oleji.
Některé restaurace se ale na druhou stranu nebojí ani takových žlučníkových náloží, jako je třeba smažáková pizza. „Je to takový bizárek z restaurace Seč. Je to fakt nálož, stačily mi dva kousky, malé pivo a šla jsem domů. Ten, kdo to sní celé, musí umřít. Ale pizza je to opravdu výborná,“ říká Anna s tím, že po zveřejnění recenze se na neobvyklou pochoutku začali do Seče sjíždět lidé ze všech koutů Česka.
Všechny recenze najdeš v přehledné Smažákomapě, kterou vytvořily Anna s Terezií. Nachází se tam téměř tisíc restaurací, včetně top 10. Tam patří restaurace Masaryčka, St. Martin, Hlučná samota, U Součků nebo pivovar Beznoska.
„Nedávno jsem objevila další pražskou perlu. Ještě není v naší top 10, ale určitě ji tam přidáme. Jde o smažák v housce z Kro Vršovice. Pečou si své vlastní bulky, francouzský sýr obalují v panko strouhance a podávají ho s kimči,“ sbíhají se sliny Terezii.
V top desítce jsou ale zatím jen pražské smažáky, blogerky si totiž zakládají na tom, že v seznamu mohou být pouze restaurace, které samy navštívily. Smažáková komunita si sice často píše i o top 10 Brno, ale není čas. „Pokud bychom se živily jenom Životem ve strouhance, tak by to nebyl problém. Ale pořád to musíme kloubit, Réza si musí vzít volno v práci a já musím sehnat hlídání, abychom se našemu smažákovému projektu mohly věnovat. Je to takové naše tamagoči,“ vysvětluje Anna.
Právě případná monetizace Života ve strouhance je teď tím, nad čím blogerky přemýšlí. Rády by projekt posunuly dál. „Ono to nevypadá, ale věnujeme tomu opravdu hodně času. Už je na čase, abychom z toho měly také něco nazpátek,“ popisuje Anna.
Anna a Terezie tak zatím nevědí, jakým směrem se bude jejich smažákologie ubírat. Poselství, které chtějí předávat, je ale podle nich jasné: Je v pořádku si jednou za čas zaprasit.
