Dominika dělá v Londýně ochranku celebritám: Arabská princezna si nechala do pokoje dopravit běžecký pás letadlem

Co všechno musí člověk splnit, aby mohl pracovat jako bodyguard?

Každý, kdo chce pracovat jako osobní strážce v Anglii, musí absolvovat kurz a získat licenci. Kurz trvá tři až šest týdnů. Učíme se tam všechno od teorie až po praxi. Na konci jsou samozřejmě zkoušky a během let je třeba licenci obnovit.

Já jsem však i během kurzu pořád nevěděla, do čeho vlastně jdu. Tato práce není na Slovensku rozšířená, pokud někdo nepracuje pro vládu nebo policii. Neměla jsem představu, co to bude obnášet.

Dnes pracuješ jako ochranka královských rodin i celebrit. Kdo byl tvůj první klient?

Všechny informace, a tedy pro koho budeme pracovat a proč tento člověk potřebuje ochranku, jsou velice citlivé. Přiřadí nám klienta, ale my pořád nevíme, kdo to bude. Můj první klient byl švýcarský byznysmen, který žil ve Španělsku. Žila jsem s ním rok mezi Španělskem, Švýcarskem a Prahou. Jeho přítelkyně byla Češka. Kromě toho, že jsem měla udělaný extra trénink v sebeobraně i bojovém umění, si mě vybrali i na základě jazykových schopností.

Byla to moje první zkušenost, kdy mi řekli, abych si sbalila kufr a druhý den odletěla do Španělska. Jak jsem zmiňovala, v letadle jsem ještě nevěděla, za kým letím. Celý jejich životní příběh i to, proč potřebují ochranku, jsem zjistila teprve tehdy, když jsem je potkala.

To je trochu strašidelné, protože nevíš, za jakým člověkem tě pošlou...

Haha, musím říct, že ne. Dělám tuto práci už více než deset let, takže nad tím už ani nepřemýšlím. Je to samozřejmě také o tom, že si s klientem musíte sednout. Ale tak jako oni posuzují tebe, i ty můžeš posoudit je. Je to práce jako každá jiná. Když se ocitnu v situaci, kdy se s klientem necítím dobře, mohu kdykoli odejít.

Co je však odlišné od běžného „jobu“, je to, že nemusím přemýšlet celý den nad tím, jestli je se mnou můj šéf spokojen. Pokud jsou takoví lidé nespokojeni s prací ochranky, pošlou tě ​​okamžitě domů. Je to pro mě tedy mentální úleva, že to nemusím mít každý den v hlavě. Víme o klientech opravdu citlivé informace, takže pokud by se s námi necítili dobře, řekli by nám, že máme odejít.

Stalo se ti, že by tě nějaký klient poslal domů nebo že bys odešla sama?

Jednou se mi stalo, že mě princezna z Blízkého východu poslala domů, protože jsem se jí zdála příliš nízká. Někdy mezi požadavky klientů patří také výška či věk. Těžko jim vysvětlíte, že jste sice nízká, ale jste profesionálka v bojovém umění.

Že bych vysloveně od klienta odešla, protože bychom si nesedli, se mi nikdy nestalo. Jednou jsem se kvůli klientovi přestěhovala na rok do Afriky. Později se mi změnila životní situace, nechtěla jsem žít tak daleko od rodiny a přátel. Také jsem měla pocit, že tam není dostatečná zdravotní péče. Proto jsem z této zakázky odešla.

Je snazší pracovat s celebritami, nebo členy královských rodin? Kdo má větší manýry?

Celebrity jsou zvyklé spoléhat na ochranku. Lidé je na ulici poznávají a někdy je doslova obtěžují. Potřebují nás víc, musí se dostat z auta do hotelu a naopak z hotelu či restaurace ven. Poslouchají nás, dají si poradit, pokud jim doporučíme, kterým vchodem mají vyjít. Jsme to my, kdo fanouškům poděkuje, oznámí jim, že autogramiáda skončila, a klienta pak odvezeme pryč.

Naopak klienti, kteří potřebují ochranku kvůli svému „statusu“, nebývají běžně v situaci, kdy nás nutně potřebují. Dodala bych však, že pro takové lidi nejsme jen ochranka. Pečujeme o jejich status a image. Dáváme pozor, aby nevznikla nějaká kompromitující videa či fotky. Ochraňujeme jejich majetek, zdraví, obchodní zájmy, a hlavně rodinu. Radíme jim, ale je už na nich, jestli si radu vezmou.

Platí lépe celebrity, nebo královské rodiny?

Co se týká platu, je to zhruba stejné. Co je možná jiné, ​​je jistě lifestyle, který přijde společně s klientem. Měla jsem mnoho klientů, kteří nemusí chodit do práce. Jejich hobby je cestování a já jsem cestovala s nimi. Za to jsem opravdu vděčná. Procestovala jsem celou Evropu, Anglii, Ameriku či Afriku. V jiné práci bych asi neměla takovou možnost. Samozřejmě všechny hotely platí klient, někdy neřeší ani letenky, protože letíme soukromým letadlem.

Se kterou celebritou jsi zažila největší šílenství?

Dělala jsem ochranku známým hercům, zpěvákům, modelkám i sportovcům, jména ti však nemůžu říct. Největší šílenství jsem zažila se závodníky F1. Jedno období jsem pracovala pro formuli 1 a měla jsem na starost mladého závodníka, který byl v té době největší vycházející hvězda.

Po závodě ho čekali fanoušci a autogramiáda. Byla to jeho první zkušenost, byl naprosto ve stresu. Ptal se mě, co má dělat, jak se má tvářit a jak se má ke mně chovat. Dokonce se mě zeptal, jestli má předstírat, že jsem jeho přítelkyně. Ujistila jsem ho, že když uvidím, že už má dost, poděkuji fanouškům a odvezeme ho v bezpečí na letiště.

Myslíš, že byl ve stresu i proto, že jsi žena? Setkáváš se s předsudky?

Tato práce není jen o ochraně, ale také o celkovém „servisu“, který umíme nabídnout. My ty lidi reprezentujeme. Je důležité, abychom měli „soft“ vystupování, uměli vysvětlit lidem něco s respektem, ale v rychlosti a bez zbytečných protahovaček. Ženy jsou podle mého názoru v tomto větší diplomatky, i proto umí zajistit klientovi méně konfliktní přístup.

Někdy mi je však velmi smutno, protože mnoho mých klientů u sebe nemá lidi, kterým mohou důvěřovat. Mnohdy se stalo, že svůj tým nebo mě považovali za nejdůvěryhodnější osoby.

Pokud je bodyguard obrovský chlap, někdo si ho může schválně dobírat a dávat mu provokační otázky. My jako ženy takové otázky nedostáváme. Nechci říci, že muži neumí řešit konflikty, ale ženy takovou situaci umí lépe uklidnit. A jasně, s předsudky se setkávám.

Ke kterým klientům se hodí víc žena?

Někdo si vyžádá ženu právě proto, aby nepřitahoval pozornost. Chce být diskrétní, platí to hlavně u královských rodin. Děti chodí například v Anglii do školy a rodina zde tráví celé léto. Pokud by takové lidi někdo uviděl s obrovským Angličanem, hned by věděl, že je to jejich ochranka. Když jsem s nimi já, umím lépe zapadnout. Vypadám jako asistentka, tlumočnice nebo chůva.

V naší agentuře dokážeme klientovi velice přesně doporučit, koho potřebuje. Určíme, kdy je lepší mít ženu a kdy naopak muže, ale je na nich, koho si vyberou.

Trávíš s klienty hodně času. Je důležité, aby si člověk držel stále odstup a nevytvořil si z nich kamarády?

Toto je velmi dobrá otázka. Je to ta největší chyba, jakou může bodyguard udělat. Je důležité nepřekročit hranici, kdy se stane z klienta kamarád. Váží si nás, pozvou nás k sobě domů na večeři, v restauraci chtějí, abychom si sedli ke stolu. Je velmi snadné spadnout do kamarádského vztahu. Já si na to dávám velký pozor. Jsem vděčná, že mám s klienty vybudovaný vztah, ale pořád jsem zaměstnanec. Nejsme kamarádi ani rodina.

Zažíváš i bizarní zážitky na základě „manýrů“, které klienti mají?

Nejvtipnější na tom je, že pro mě už jsou bizarní věci naprosto normální. Moji klienti žijí úplně jinak než většina světa. Běžně se děje to, že jsme v zahraničí a chybí jim jejich domácí mazlíček. Necháme ho dopravit soukromým letadlem.

Pokud se náhodou ocitnou v nemocnici, přivezou si svůj vlastní tým, uklízečky, nábytek, postele, kávovar či květiny. Potom to vůbec nevypadá jako nemocnice. (smích) Pro ně je to úplně normální. Během covidu jsme byli s arabskou princeznou ve Švýcarsku. Z jednoho hotelového pokoje chtěla udělat fitko, aby nemusela chodit do posilovny pro hosty. Personál jí vyhověl, ale ona tam chtěla mít i běžecký pás. Zeptali jsme se personálu hotelu, dokdy ho tam mohou dostat, a oni nám řekli, že maximálně druhý den večer. Tak jsme si ho nechali dovézt z jejího domu soukromým letadlem a byl tam za šest hodin. (smích)

Jednou se mi stalo, že mladé princezny chtěly vyzkoušet michelinskou restauraci v Anglii. Moc jim to jídlo nechutnalo, posílaly mi SMS, že se to nedá jíst. Chtěly, abych poslala šoféra koupit McDonald's. V autě pak jedly studené hranolky a burger a smály se, že jejich followeři si myslí, že znají jen „nóbl“ život.

Bála ses někdy o život?

Asi ne. Když jsem v práci, mám pracovní nasazení. Pokud by se mě někdo zeptal, jestli bych se postavila před klienta a schytala za něj kulku, řeknu, že ano. Je to moje práce.

Stala se mi jen taková úsměvná příhoda. Jednou jsem byla s klientem na lodi. Kapitán ji čistil s hadicí a najednou se mu vysmekla, studená voda směřovala přímo na ostatní členy. Ženy začaly křičet a já jsem rychle skočila a roztáhla svou nepromokavou bundu. Když se umím postavit před studenou vodu, dám už všechno. (smích)

Zobrazit galerii

(8)

Dělají tvoji klienti i běžné věci a aktivity jako „normální smrtelníci“?

Zejména mladší členové podobných rodin. Chtějí chodit ven, setkávat se s lidmi. Mnohokrát se mi stalo, že jsme šli do čtvrti, která nebyla vůbec hezká. Na festivalech jsme neměli VIP lístky a stáli jsme v blátě jako všichni ostatní. Královské rodiny jsou lidé jako každý jiný. Věnují se stejným aktivitám, chodí na koncerty, milují streetfood.

Je jedno, kolik mají peněz a jak pohodový život žijí. Váží si rodiny a blízkých. Někdy mi je však velmi smutno, protože mnoho mých klientů u sebe nemá lidi, kterým mohou důvěřovat. Mnohdy se stalo, že svůj tým nebo mě považovali za nejdůvěryhodnější osoby. Proto vždy myslím na to, že i když mě život vezme kamkoliv, nikdy nemám zapomenout na rodinu, přátele a investovat do dobrých vztahů.