Návrat do Panemu se nese v ještě temnějším duchu než původní filmy. Svoji zbytečnost ale stejně nezapře.
V rámci filmových „young adult“ sérií byly Hunger Games vždycky považovány za takovou lepší vrstvu. V porovnání se Stmíváním nebo třeba Divergencí se mohly pyšnit kvalitnějším obsazením, zkušenějšími tvůrci i o něco většími rozpočty. A nejspíš i lepší předlohou spisovatelky Suzanne Collins. Navíc vyprávěly o docela drsném světě v paralelách, ne zas tak vzdáleném tomu našemu, ve kterém se hodným a většinou pěkným lidem dějí ošklivé věci a celé je to plné temných politických metafor a na poměry žánru i nezvykle černého humoru. Nemluvě o X faktoru Jennifer Lawrence.
Série si tak rychle našla zalíbení a zaplnila díru na trhu poté, co ji tam zanechaly pravidelné výlety bradavickým expresem do světa čar a kouzel z Harryho Pottera. Nyní se tvůrci v čele s navracejícím se režisérem Francisem Lawrencem vrací do světa Panemu v prequelu Hunger Games: Balada o ptácích a hadech, jenž diváky zavede do období teprve desátého ročníku Hladových her, tedy desítky let předtím, než ostrá Katniss rozjela svou revoluci. Měl*a bys na něj vyrazit do kina?
Ve stínu původní série
Hlavní postava nového snímku bude fandům série určitě dobře známá. Je jí totiž teprve 18letý Coriolanus Snow (Tom Blyth), který dostane nesplnitelný úkol mentorovat papírově největšího outsidera blížících se her, dívku ze dvanáctého kraje jménem Lucy Gray (Rachel Zegler). Na první pohled se tak rozjíždí pouhé opáčko principů z předchozích filmů, které ale nejspíš nové diváky maličko zaskočí, protože se tentokrát už nikdo nezdržuje jakýmkoli vysvětlováním zákonitostí světa nebo jednotlivých procesů. Buď znáš a víš, nebo v tom alespoň zkraje mírně plaveš.
Naštěstí to netrvá moc dlouho a zápletka se konečně rozjede způsobem, který už pochopí úplně každý. Dostáváme totiž v zásadě přímočarý příběh mladého muže, jehož morální kompas je tu všemi možnými způsoby testován, dokud nedojde na finální lámání chleba. Zatímco však ve Star Wars něco podobného dostalo tři filmy, tady to musí tvůrci stihnout ve třech kapitolách. Což filmu úplně nesvědčí, protože těch 157 minut si tu bere zejména v posledním aktu poměrně velkou daň, aniž by za to ten výsledek moc stál.
