„Přesně před rokem jsem se postavila svým nejhlubším obavám čelem. Byla jsem nejhubenější, co jsem kdy byla. Byla jsem vyděšená a nejistá, zda vyjmutí prsních implantátů vyřeší vážné zdravotní problémy, které jsem zažívala,“ popisuje začátek své cesty americká tvůrkyně Amber Sears.
„Pokud o implantátech uvažujete nebo je v současné době máte, prosím vás, abyste si udělaly další průzkum o negativních zdravotních účincích. Prosím vás, abyste naslouchaly statisícům žen, které stejně jako já málem přišly o život kvůli lži šířené multimiliardovým průmyslem plastické chirurgie. Žádné implantáty nejsou bezpečné. Drtivé většině žen, které se rozhodnou pro implantáty, není řečeno vše,“ vysvětluje.
„Nejsem tu od toho, abych někoho soudila za jeho volbu. Já jsem měla implantáty 18 let. Chápu, proč je ženy chtějí. Chápu, že vám dodají sebevědomí. Chápu, že se zdají být neškodné. Ale nejsou,“ dodává Amber, která je jednou z mnoha žen, které si prošly tzv. „nemocí z prsních implantátů“.
Přestože nemoc z prsních implantátů, zkráceně BII (Breast Implant Illness), zatím není oficiální lékařskou diagnózou, rozumí se tím široká škála příznaků, které se objevují u některých žen, jež podstoupily rekonstrukci nebo zvětšení prsou pomocí prsních implantátů.
Mezi nejčastější symptomy BII patří bolesti kloubů a svalů, chronická únava, problémy s pamětí a soustředěním, problémy s dýcháním, poruchy spánku, vyrážky a jiné kožní problémy, sucho v ústech a suché oči, úzkost, deprese, bolesti hlavy, vypadávání vlasů a gastrointestinální problémy.
Téma ale bohužel ještě není dostatečně probádané, mnoho odborných zdrojů v češtině tak ženy, které hledají informace, nenajdou. Mnohdy si tak své zdravotní problémy s prsními implantáty nespojí. Nebo k diagnóze dojdou až po úmorných kolečkách po lékařských odděleních všech druhů. To se rozhodla změnit Denisa Sládková, autorka instagramového projektu Breast Implant Illness Czech.
„V češtině informace o BII chybí. Češky si přece nebudou dohledávat informace o rizicích implantátů na webovkách americké FDA,“ říká Denisa.
„K problematice BII jsem se dostala jako slepý k houslím. Já si vlastně pořád říkám, proč to vůbec řeším já – mě se to totiž nijak netýká. Implantáty nemám a ani v mém okolí nejsou tyto plastické operace normou,“ popisuje začátky Denisa.
Na nemoc z prsních implantátů narazila v internetové diskuzi. Téma ji zaujalo a rozhodla se do něj ponořit hlouběji. „Začaly na mě vyskakovat docela děsivé věci, což mě nejprve velmi zarazilo – vždyť umělá prsa má přece kdekdo. Co se týče rizik, brala jsem implantáty stejně jako zubní plomby,“ dodává.
„Pátrala jsem dál, ale v češtině bohužel žádné zdroje neexistovaly. To je taková Achillova pata – v momentě, kdy hledáte cokoli k této problematice, Google vám začne podstrkovat, jak si nechat zvětšit prsa a která klinika je pro to nejlepší. Nedohledáte vůbec nic,“ říká Denisa s tím, že pro informace musela zabrousit do amerických vod, kde se debata o rizicích prsních implantátů rozvířila už kolem roku 2019.
Tehdy po dlouhodobém nátlaku pacientek americká agentura FDA (Federal Drug Administration) nakonec uznala, že silikonové implantáty nejsou neškodné – a nemohou být v těle navěky.
Ze začátku jsem měla strašnou touhu říct někomu: „Prosím vás, řekněte to těm holkám!“ Nevěděla jsem komu. Nemůžu klepat na dveře lékařů. Ti to samozřejmě vědí, ale z nějakých důvodů o riziku BII ženám neříkají.
– Denisa Sládková, Breast Implant Illness Czech
Právě trajektorie v USA podle Denisy dost možná čeká i český plastický rybníček. „I já, běžný uživatel instagramu, který cíleně nesleduje žádné influencerky, jsem čím dál častěji narážela na spolupráce s klinikami plastické chirurgie. Z ničeho nic si velmi mladé dívky začaly nechat dělat prsa tzv. ‚na spolupráci‘. Nechápala jsem, proč mají kliniky najednou potřebu ‚lovit‘ holky, kterým je 20 až 25 let a jsou známé například jen nějakou účastí v reality show,“ popisuje.
Posléze jí však došlo, že společným jmenovatelem může být to, že český plastický „průmysl“ si „je vědom toho, co sem míří ze zahraničí“. „Zřejmě si potřebují u nás ‚zaháčkovat‘ co nejvíce holek a připravit si půdu na to, až někdo přijde a řekne, že implantáty nejsou úplně OK. Aby tady byla hlasitá a vlivná armáda holek, které křičí do světa, že plastika je přece úplně fantastická,“ doplňuje Denisa.
Právě „nová prsa na spolupráci“ vnímá Denisa jako neetickou praktiku. „Přece influencerky nemohou svým sledujícím doporučovat něco, o čem stoprocentně nevědí, že jim to neublíží,“ vysvětluje.
V Česku až na velmi malé výjimky lékaři o BII neinformují, naopak tyto informace bagatelizují, odvolávají se na patnáct let staré studie (dávno překonané). Podle nich je to nemoc „sociálních sítí“, kterou si ženy vsugerují samy.
– Denisa Sládková, Breast Implant Illness Czech
„Například jedna velmi známá česká influencerka měla implantáty značky Allergan. Ty se ale v roce 2019 stahovaly z trhu, protože se rozsáhlou studií přišlo na to, že mohou způsobovat rakovinu lymfatických uzlin. Místo toho, aby řekla, jak to je – a varovala ostatní ženy –, začala ve storýčkách vyprávět něco o tom, že tyhle implantáty byly sice úplně báječné, ale bohužel se musely stáhnout z trhu, protože zřejmě nebyly tolik renomované,“ říká Denisa s tím, že zmíněné influencerce posléze soukromě napsala, že šíří nepravdivé informace, a nabídla jí k problematice zaslání relevantních zdrojů. Setkala se ale s razantním odmítnutím.
Jaký má postoj k Breast Implant Illness plastický chirurg? Odpovídá přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. LF UK a FN Bulovka Martin Molitor.
Jaký postoj máte k této problematice, když ji velká část plastických chirurgů vnímá jako „neexistující“?
Na úvod je nutné říct, že BII není uznaná diagnóza, tedy definovaná nemoc, ale jedná se o všeobecně užívaný název pro různé kombinace nesourodých zdravotních potíží, které se vyskytují u žen s prsními implantáty. Také musím uvést, že si sice povídáme o BII, nicméně stejné příznaky mohou mít i pacienti po implantaci břišní síťky u velkých kýl, pacienti s ortopedickými implantáty, vaginální páskou u inkontinence moči apod.
První příčinou, proč se hodně plastických chirurgů brání BII uznat, je to, že rozsáhlé výzkumy na stovkách tisíců žen prokázaly, že prsní implantáty nezpůsobují přímo žádnou nemoc. Druhou příčinou je to, že stejné příznaky – a stejně často – mají i ženy s implantáty jinými než silikonovými, a dokonce i ženy bez jakýchkoliv implantátů. Třetí příčinou je to, že silikon je vlastně všude, v deodorantech, kosmetice, používá se v potravinářství – a BII by asi měli mít všichni.
Příčiny, proč ale já považuji za moudré se BII zabývat a ženy neodmítat, ale po důkladném vyšetření a probrání všech aspektů jim vyhovět, jsou dvě. Prsní implantát je cizí těleso, které navíc může mít kolem sebe bakteriální vrstvu. Obojí může stimulovat imunitní systém a vést k chronickému zánětu, který se u geneticky disponovaných lidí může projevit příznaky typickými pro BII. Druhou příčinou je to, že u drtivé většiny žen s BII dojde po vyjmutí implantátů k úplnému nebo částečnému odeznění příznaků, a to je zásadní. Čeho se však nyní hodně obávám, je jakási kampaň o BII, která může vést k tomu, že hodně citlivějších žen s prsními implantáty, které jsou naprosto spokojené, ale mají nějaké drobné zdravotní potíže, mohou začít tyto potíže přisuzovat implantátům. Potíže se mohou po masáži medií a sociálních sítí stupňovat a tyto ženy to přinutí zbytečně podstoupit operaci k odstranění implantátů.
Setkal jste se s BII ve své praxi?
Zde jenom znova připomínám, že nelze mluvit o definované nemoci. A ano, setkal jsem se s BII, už jsem několik žen s BII operoval a další operace mě čekají. Zatím pouze v jednom případě se jednalo o klientku, které jsem implantáty vkládal do prsou před několika lety já. Každá klientka měla jiné příznaky a zatím všechny uvádějí významné zlepšení po operaci a jsou spokojené i s estetickým výsledkem.
Je něco, co byste v přístupu k této „nemoci“, případně samotným prsním implantátům, rád změnil?
Samozřejmě nemám radost, že se setkáváme s BII, protože primárním účelem prsních implantátů je zlepšení psychosociálního zdraví žen, jejich spokojenosti – což je u BII negováno. Nicméně každý nový poznatek mě někam posouvá a jsem za to rád. Již před několika lety jsem do konzultace a poučení před operací s použitím prsních implantátů přidal i informace o BII, takže každá moje klientka před operací o této možnosti ví. Zatím nemám co na svém postoji k prsním implantátům změnit. Jejich použití pro rekonstrukce nebo pro estetické operace prsou je schváleno s přiměřeným rizikem, koneckonců je to tak u všech implantátů, například ortopedických. A je potřeba zdůraznit, že stále je podstatně více pacientek a klientek, které mají z prsních implantátů významný benefit, než těch, které mají tak závažné zdravotní potíže, že je vhodné implantáty odstranit.
Prevence nemoci? Nedávat si do těla implantáty
Od založení pomohla stránka Breast Implant Illness CZ až 150 ženám. Některé jsou si příčinou svých bolestí jisté od začátku, jiným fakt dojde až poté, co všechny problémy odezní po vyndání implantátů, tzv. explantaci. Denisa se ale stále musí vypořádat s „převahou“ některých plastických lékařů a lékařek, podle kterých BII neexistuje. A to navzdory tomu, že soubor příznaků, které jsou pro nemoc typické, analyzují i zahraniční studie.
Příznaky BII lze svést na cokoli. Až když se symptomy nahromadí a ženě je hůř a hůř, zatímco lékařské testy nic neodhalí, jí teprve potom mnohdy dojde, že příčinou může být silikon v těle.
– Denisa Sládková, Breast Implant Illness Czech
Při sdílení informací o nemoci z prsních implantátů na instagramu dbá Denisa vždy na důsledné zdrojování. Odvolává se například na studii z roku 2021, která prokázala přítomnost silikonových částic ve tkáních u 98,8 procenta testovaných žen. Sdílela také studii z roku 2020 o souvislosti mezi silikonovými implantáty a anaplastickým velkobuněčným lymfomem, kdy ze 733 nahlášených případů mělo 500 pacientek v těle silikonové implantáty.
Kromě toho, že je pro ženy složité vůbec získat diagnózu, je v případě explantace problémem i finanční stránka zákroku. „Implantáty by se měly měnit ideálně každých deset let. Kolem 15. roku bývají už opravdu dost často ošklivé, výjimkou není ani taková rozpadlá hmota připomínající želé. Pokud je ale ženy chtějí vyměnit za jiné, než měly v těle, případně zcela vyjmout, cena se pohybuje od 45 do 150 tisíc. Ženy, které se nyní rozhodnou pro implantáty, by tak měly vědět, že si musí dát stranou alespoň 60–70 tisíc korun pro pozdější výměnu nebo vyjmutí,“ říká Denisa.
„Je to docela paradoxní. Pokud bych nyní chtěla prsa, mohu je mít za měsíc na splátky. Ale jakmile se objeví nějaký problém, většina lékařů dává ruce pryč,“ dodává.
Na otázku, zda existují nějaká preventivní opatření vůči nemoci z prsních implantátů, odpovídá Denisa rezolutně: „Nedávat si do těla silikonové implantáty.”
„Žena nemůže dopředu vědět, jak na přítomnost silikonu její tělo zareaguje. Implantáty vypouští do těla spoustu chemikálií a neurotoxinů, které zachycuje kapsule – ale vy nevíte, kolik toho bude schopna zafixovat, kolik toho bude utíkat do těla. Jsou ženy, které jsou sice úplně v pohodě, ale já si nemyslím, že ony tyhle jedovaté látky v těle nemají. Jen jejich imunita zatím nevysílá takové signály, aby se o tom samy dozvěděly,“ vysvětluje.
Nejčastější mýty o BII podle Denisy Sládkové z Breast Implant Illness CZ:
– Týká se jen implantátů používaných v zahraničí. BII se týká všech prsních implantátů, ať už silikonových, nebo plněných solným roztokem. I ty mají silikonový obal. Silikon je toxický.
– Týká se jen velkých implantátů. Velké nebo malé, všechny do těla uvolňují silikon od prvního dne augmentace.
– Týká se velmi malého procenta žen. S rostoucí debatou na sociálních sítích po celém světě se toto dá snadno vyvrátit. Nepravdivost tvrzení potvrzují i studie z posledních let.
– BII neexistuje. Samotný název nemoci opravdu jako diagnóza uznán není, nicméně mnoho nezávislých studí potvrdilo systémové příznaky spojené s prsními implantáty v těle.
– Ženy si BII vytvoří vlastní hlavou. Naopak, většina žen donekonečna absolvuje kolečka po lékařích, jejich zdravotní stav se horší a vyšetření nic konkrétního neukazují. Po náhodném objevení informací o BII se rozhodnou pro explantaci a během velmi krátké doby většina příznaků sama vymizí.
– Implantáty se nemusí měnit. Zahraniční odborná veřejnost i většina výrobců se shodují na frekvenci výměny cca po deseti letech. Z fotografií explantací můžeme vidět, že po deseti letech kapsule sílí, a když je implantát starý 15–20 let, je kapsule tvrdá, zkalcifikuje a doslova křupe. Což pacientkám způsobuje velké bolesti při běžném fungování.
– Implantáty nepraskají. Praskají velmi často. Ač výrobci rádi prezentují implantát přejetý kamionem, v těle na implantáty působí zcela jiné prostředí. Prasknutí odhalí jen MRI, méně pravděpodobněji SONO nebo mamograf. Silikonové implantáty v těle „pracují“. Působí na ně tělesná teplota, neustálé mechanické vlivy atd.
