Hlasité sténání pro lepší sex i jako akt osvobození. Proč může být problém, že jsi u sexu potichu?

• Jednou z nejčastějších odpovědí bylo: „Stydím se.“ 
• Další se týkala obav z toho, jak při sexu lidé zní – nechtějí působit trapně či hloupě. 
• Mezi odpověďmi bylo i: „Protože si sex neužívám.“
• Nebo: „Mám pocit, že je to performativní. Nechci se chovat či působit jako pornoherec*pornoherečka. Jako někdo, kdo nejsem.“ (Jak Marinovi dodávají, někteří navíc nevědí, jaké zvuky by vlastně vydávat mohli, tudíž se jim jakákoli vokalizace jeví jako „snaživá“ a tím pádem neautentická.)
• Někteří se snaží soustředit na svůj výkon – lidé s penisem například nechtějí vyvrcholit příliš brzy.
• Rodiče zase nechtějí, aby je slyšely děti.
• Někteří měli tichý sex z důvodu zvyku. Dříve třeba bydleli s rodiči či spolubydlícími a museli být potichu – a i když nyní bydlí pouze spolu, onen zvyk neopustili.
• Někdo je potichu z důvodu, že je potichu jeho protějšek. Kvůli tomu se domnívá, že ani on nemá právo se projevovat.

Porno jako průvodce?

Další otázka, kterou Marinovi položili svým sledujícím, byla směřovaná na heterosexuální osoby: „Kdo ve vašem případě bývá potichu: žena, nebo muž?“

• 18 % uvedlo, že žena.
• 13 % uvedlo, že oba gendery.
• 47 % uvedlo, že muž.

To může mít poměrně konkrétní příčinu. Porno i popkulturní průmysl podávají poměrně homogenní obrázek toho, jak má vypadat „správný“ sex. Penetrační sex, zpocená těla, udýchaná žena, jejíž vzdechy mají intenzitu, kterou by jí mohla závidět i Buclatá dáma z Harryho Pottera (to je ta, co svým křikem rozbíjí sklo). 

Porno je velmi často točeno z male gaze perspektivy – je natáčeno muži pro muže, mnohdy se tedy soustředí na to, co chtějí vidět či slyšet oni. Xander v podcastu dodává: „Pokud jsi heterosexuální muž a porno bylo tvým úvodem do toho, jak sex vypadá, pravděpodobně si z toho odneseš myšlenku, že sex je o tom ‚dostat zvuky‘ z ní,“ říká. Ženy si zase mohou zinternalizovat ideu, že by jakožto „vášnivé“ či „žádoucí“ partnerky měly své vzrušení dávat „hlasitě najevo“.

Tuto tezi lze ukotvit v datech.

Gayle Brewer a Colin Hendrie v roce 2011 publikovali průzkum ve vědeckém magazínu Archives of Sexual Behavior, ve kterém zkoumali, do jaké míry souvisí vokální projevování cishet žen vydávané při sexu s jejich orgasmy. Výsledky ukázaly, že ženy měly orgasmus nejčastěji při stimulaci klitorisu či orálním sexu. Nejméně často při vaginální penetraci; zvuky ovšem nejčastěji vydávaly před mužskou ejakulací nebo současně s ní. 

To podle autorů naznačuje, že minimálně část těchto projevů je pod vědomou kontrolou – jedná se o reflexivní, upřímnou, či neupřímnou signalizaci jejich vzrušení.

Z výsledků vyplývá následující:

• 80 % respondentek uvedlo, že zvuky vydávají, i přestože věděly, že se samy orgasmu neblíží. Podle autorů je tak toto projevování využíváno k manipulaci chování partnera – zejména k ovlivnění načasování jeho orgasmu.
• 66 % z nich totiž uvedlo, že zvuky používají právě s cílem urychlit ejakulaci svého protějšku.
• 92 % účastnic mělo velmi silný pocit, že takové projevy vášně a uspokojení zvyšují sebevědomí jejich partnera, a 87 % uvedlo, že je vydávají právě proto.

Vzdychání není povinnost

Takže opakování matka moudrosti: nikdo nikomu žádné „ooo“ či „aaa“ nedluží. Byť má hlasitější sex mnoho benefitů, ani Marinovi neradí přetvařovat se a nedoporučují faleš či performanci. Do zvuků bychom se neměli nutit pouze proto, že si myslíme, že je náš protějšek chce slyšet nebo že se to od nás očekává.

A pokud se ti sex nelíbí, nevydávej falešné vzdechy. Takové projevy samozřejmě mohou vést k tomu, že si protějšek bude myslet, že odvádí dobrou práci a měl by v daném pokračovat. Místo toho je lepší specifikovat, co přesně se ti líbí. A jak to dělat.

Co z toho?

Hlasitý (či hlasitější) sex – v případě, že jsou tyto projevy autentickým projevem uspokojení – může mít mnoho benefitů.

Podle Vanessy Marin může být sex díky vokálním projevům intimnější, více vzrušující, více zábavný. Zvuky nás mohou více ukotvit v přítomnosti – díky zapojení vícero smyslů se pro nás daný prožitek může stát intenzivnějším.

Zvuky při sexu jsou sexy. „Myslím, že je sexy slyšet své vlastní vzdechy i vzdechy vašeho partnera,“ říká Vanessa. Vanessa navíc doplňuje, že je nespočet forem zvuků. Mnozí si pod pojmem „hlasitý sex“ představí ono typické „porno“ křičení. Ovšem to není jediný a ani nejčastější typ zvuků při sexu. Náš projev může být hravý, žertovný či dovádivý. „My se při sexu například často smějeme. Sex nemusí být super vážnou záležitostí,“ dodává Vanessa.

Sténání se stává aktem osvobození, stejně jako krokem, jak si přivlastnit prostor touhy.

Jedná se také o skvělý způsob, jak protějšku/protějškům vyjádřit, co se nám líbí a co ne. Zvláště příhodné je vydávat zvuky v momentě, kdy se například stydíme explicitně verbalizovat věty jako „tohle je příjemné, pokračuj“ nebo „dělej to prosím tady a takhle“.

Sténání jako brána k lepší komunikaci

Časem je samozřejmě vhodné dopracovat se do stavu, kdy budeme komfortní o sexu mluvit explicitně. Dokud „tam“ ovšem nejsme, toto může být skvělá cesta. (Tady najdeš tipy, jak o/během/po sexu mluvit.) Navíc, sténání je podle Marinových skvělým prvním krokem k tomu, jak začít být s komunikací během intimních momentů více komfortní. 

Pro lidi, pro které je důležité současné vyvrcholení, to také podle Marinových může být jedna z cest, jak simultánního orgasmu dosáhnout.

Jak pak pro magazín Vice uvedla sexuální edukátorka Karishma Swarup, hlasitý sex může mít i jinou symboliku. Zejména v zemích, kde je sex stigmatizován. „Jsme kultura, která o sexu nemluví, kde se ženy často stydí za to, že jsou příliš hlasité, příliš drzé. Takže sténání se stává aktem osvobození, stejně jako krokem, jak si přivlastnit prostor touhy,“ uvedla. Jak bylo vidět na příkladu Margaret z úvodu textu.

Jak začít se sténáním?

Pokud chceme začít objevovat autentické zvuky, Vanessa Marin doporučuje první krok – nepřemýšlejte o tom ve smyslu „vydávat zvuky“, ale „dovolit si vydávat zvuky“ nebo „dovolit zvukům, které se derou na povrch, vyjít ven“. Pokud si podle Vanessy „sex skutečně užíváme a pokud jsme skutečně přítomni“, sténání se mnohdy objeví samo od sebe. Místo aktivního přístupu „musím vydávat nějaký zvuk“ doporučuje pasivní přístup „dovolím svému tělu, aby vydávalo cokoli, co potřebuje“.

Druhý tip je – objevovat, zatímco jsme sami. Tento tip může být podle Marinových skvělý pro lidi, kteří jsou nejistí a obávají se, jak budou znít. Když masturbujeme, dovolme si vydávat trochu více zvuků. A nemusí to být ani během masturbace. „Vím, že to zní hloupě, ale prostě si jen sedněte někde v soukromí a zkuste vydávat různé druhy sténání. Uvidíte, které jsou pro vás přirozenější, které vás více vzrušují,“ říká Vanessa.

Nevíš, kde začít? Vanessa doporučuje vyzkoušet zvuk, který vydáváš, když jíš opravdu dobré jídlo. A tedy třeba „mmm“, „hmhmhm“ nebo „uhuhuh“. A ano, napoprvé si můžeme připadat trapně. Ale vydržme. Opakujme je. Pokud si s těmito zvuky „sedneme“ a pobudeme s nimi, přeneseme se přes možnou trapnost či stud.

Dobré je také zapnout televizi či hudbu nebo jen klimatizaci. Díky zvukovému „pozadí“ si nebudeš připadat tolik exponovaný*exponovaná. Tvé vzdechy splynou s pozadím.

Jak ovšem doplňuje Xander, není třeba ke zvukům při sexu přistupovat s postojem „všechno, nebo nic“. Pokud musíš být z jistých důvodů potichu, stále si můžeš dovolit šeptat či vzdychat – jen zkrátka tišeji. Pokud navíc zasténáš v dostatečné blízkosti ucha svého protějšku, může to pro něj být zdrojem senzace.

„A i kdyby vás vaše děti při sexu slyšely, nebude to pro ně hrůzostrašná, zraňující, traumatizující zkušenost. Samozřejmě je vhodné být ohleduplný, pokud sdílíte prostor s jinými lidmi, především dětmi. Ale pokud zaslechnou trochu tichých vzdechů, nebude to pro ně hrůzné trauma,“ říká Vanessa.

A poslední tip – podle páru je dobré si o tom s protějškem promluvit a získat jeho podporu. Můžeme mu říct, že chceme být hlasitější, případně chceme vyzkoušet, zda je to něco, co je nám příjemné. Explicitně ho můžeme požádat, aby si z nás nedělal srandu. Vysvětlit, že je to pro nás citlivé téma, že se cítíme nejistí a bojíme se jeho reakce – a proto potřebujeme, aby k nám přistupoval s empatií.

Protějšek podle Vanessy můžeme také požádat, aby nás validoval. Tedy aby řekl, zda se mu to líbí, jestli je to sexy. A pokud nevíš, kde začít, pár doporučuje pustit svému protějšku jejich tematickou epizodu. Je možné, že se tak téma mezi vámi otevře a zpřístupní.

A co stud?

Nedokážeš si představit, že se do něčeho takového pustíš kvůli studu? Zkus provést introspekci. Ptej se sám*sama sebe, proč stud cítíš a zda je možné se z něj pomalu začít vyvlékat (například na terapii či během sdílení s někým, komu důvěřuješ). Sténání a autentický projev mohou být podle Marinových emancipační, mohou dodávat sebevědomí. 

Dobré je také zkusit přijmout myšlenku, že zvuky při sexu nejsou trapné, ale přirozené. Xander se navíc zamýšlí nad otázkou: „Při jaké další aktivitě, která je uspokojivá, vzrušivá či zábavná, jste absolutně potichu?“ Nad dotazem dále elaboruje: Pokud jíš dobré jídlo nebo prožíváš jiný typ vrcholného nadšení či potěšení, často vydáváš spokojené zvuky. Ať už se jedná o sténání, výskání, či radostné pokřiky, vydávat zvuky je pro nás přirozené.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je sex lepší, pokud se v něm můžeme projevovat svobodně, bezpečně a autenticky.

Nikdy se mu navíc nestalo, že by ho jakýkoli zvuk jeho partnerky „zchladil“. „Mám přece sex. Jsem vzrušený bez ohledu na to, jaké zvuky vydáváš,“ říká Vanesse. Pokud jsou navíc autentickým projevem uspokojení protějšku, z čeho nemít radost?

Podle Vanessy je ovšem normální, pokud při poslechu některých zvuků protějšku budeme cítit nejen vzrušení, ale někdy třeba také pobavení. Některým zvukům se můžeme i zasmát – mohou být překvapivé či zábavné. Zasmát ovšem společně, nikoli na úkor protějšku či s cílem ho zesměšnit. A pokud ti pobavený smích vyklouzne a víš, že tvůj protějšek může být ohledně svých projevů nejistý, je dobré ho ubezpečit, že je vše v pořádku, že je to sexy. Že jsi jen pozitivně překvapen*a. 

Marinovi totiž varují před umocněním partnerova či partnerčina studu. Nezostuzuj svůj protějšek, neobviňuj ho z toho, jaké zvuky vydává, nebo nevydává. Pokud tě toto téma zajímá, je dobré si o tom laskavě popovídat.

Zvláště pokud se v tomto ohledu někdo teprve začíná objevovat a snaží se poznat, jaké zvuky jsou pro něj příjemné, přirozené a komfortní. Pokud jsme celý život nevydávali žádný zvuk a najednou se o to začneme pokoušet, je možné, že to bude nejdříve znít jaksi nuceně či přehnaně – jak říká Xander, když se na něco soustředíme, může se nám stát, že to „přeženeme“. Vzájemně si proto musíme poskytnout bezpečný prostor, dostatek času i trpělivosti. 

Zazvonil zvonec

Sex může mít milion podob. Může být hlasitý, tichý, rychlý, pomalý – všechny možnosti jsou v pořádku. Je ovšem důležité vědět, proč sex preferujeme určitým způsobem. Za našimi rozhodnutími totiž mohou stát aspekty nás samých, jako je stud či nejistota. A přece jenom by byla škoda, pokud si dlouhodobě nedovolujeme prožívat sex způsobem, jakým chceme.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je sex lepší, pokud se v něm můžeme projevovat svobodně, bezpečně a autenticky.