Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Ve světě, který je stále více plný nejistoty, by se jeden nejraději uchýlil do podzemí.
Na TikToku na mě vyskakují videa s preppery, kteří mají uloženy tisíce dolarů v zásobách mouky, toaleťáku či munice. Miliardáři po celém světě budují luxusní „doomsday“ bunkry, aby přežili jakoukoli živelní katastrofu (i třeba tu, kterou mohli svým počínáním způsobit). Mladí zažívají klimatický žal a odmítají mít děti na „hořící planetě“.
Bunkry jako symbol nejvyššího statusu Koncem loňského roku vyšlo najevo, že Mark Zuckerberg staví pod svým rančem na Havaji skrytou pevnost za více než 200 milionů dolarů. Má vlastní zásoby energie a potravin a nechybí ani dveře odolné proti výbuchu. A jen tak mimochodem má rozlohu téměř 500 metrů čtverečních.
Tohle všechno ve mně již delší dobu vzbuzuje následující otázky: Co by nastalo, kdyby se civilizace zcela zhroutila v důsledku globálního oteplování nebo jiné katastrofy? Vědí miliardáři něco, co nám neříkají? Měla bych si také začít dělat zásoby trvanlivého jídla a jodových tablet?
A hlavně: Mohli bychom se před všemi hrozbami schovat pod zem?
Není pochyb o tom, že existuje spousta důvodů k pesimismu ohledně stavu současného světa. Války, pandemie, přírodní katastrofy, hrozba jaderných zbraní a sílící klimatická změna. Právě ta by mohla být tím, co nás nažene takzvaně zpátky do jeskyní.
Nevěříš? Připomeňme si pár základních faktů...
V „Prohlášení o Zemi“ (Earth Statement) publikovaném v roce 2015 vědci a vědkyně uvedli, že existuje pravděpodobnost jedna ku deseti, že se svět do roku 2100 oteplí o šest stupňů Celsia.
To by bylo, jak píše ve svém článku pro The Guardian novinářka Hannah Ritchie, pro svět zničující: „Úroda by zkrachovala. Mnoho lidí by trpělo podvýživou. Lesy by se změnily v savany. Ostrovní státy by byly zcela zatopeny. Mnoho měst by zaniklo v důsledku zvýšení hladiny moří. Klimatičtí uprchlíci by se dali do pohybu. ‚Normální‘ teploty by v mnoha částech světa byly nesnesitelné. Dokonce i nejbohatší země s mírným podnebím by většinu zim zažívaly ničivé záplavy a léta by se pekly. Byla by to obrovská humanitární katastrofa.“
Podle studie vědců z Purdueovy univerzity a Univerzity Nového Jižního Walesu v Austrálii by v případě trojnásobného zvýšení teplot byla mezi „příliš horkými oblastmi“ například většina východního pobřeží Spojených států, celá Indie, většina oblastí v Austrálii a hustě osídlené části Číny.
Varování přišlo i letos, kdy Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu oznámil, že pokud svět okamžitě nepřestane spotřebovávat fosilní paliva, může v příštím desetiletí překročit hranici katastrofického oteplování.
Vzhledem k vyhlídkám na život v parném světě se stále extrémnějšími výkyvy počasí je možná načase zvážit nejrůznější adaptace. Jednou z nich by mohl být život v podzemí.
Vždyť právě podzemí bylo od pradávna místem, kde byli lidé chráněni před přírodními živly. Mohlo by to však být skutečně životaschopné řešení i dnes? Mohli by se lidé v případě katastrofy efektivně ukrýt pod zemí?
Takový nápad se může zdát jako neproveditelný a naprosto bláznivý. Ovšem jen do doby, než si člověk uvědomí, že minimálně polovina rozlohy Země by se v příštích sto letech mohla stát neobyvatelnou.
Podzemní život v minulosti
Lidé žili v podzemí z různých důvodů. Podle autora knihy Underground: A Human History of the Worlds Beneath Our Feet Willa Hunta tomu tak bylo například v případě, že neměli materiál na stavbu domů. V místech s extrémním klimatem se pak lidé v létě schovávali pod zem, aby se ochladili, a v zimě, aby se zahřáli. Podzemí bylo také bezpečným místem, kde se mohli ukrýt před nepřáteli.
Vznikala také celá podzemní města. Třeba starobylé město Petra, které proslavil Indiana Jones, bylo vytesáno do hor a v pátém století před naším letopočtem zde žilo odhadem 20 tisíc lidí. Podzemní město Kappadokie v dnešním Turecku se zase pyšnilo hlubokými studnami, větracími šachtami i propracovaným bezpečnostním systémem. Velká podzemní města existovala také v Číně, Polsku, Itálii a Africe.
Zdroj: WikimediaCommons/volně k užití
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Kde v současnosti lidé žijí pod zemí.
Málo světla, vlhkost a nepravidelný cirkadiánní rytmus. V čem spočívají úskalí takového života.
Jak by si lidé pod povrchem zajišťovali potravu nebo výrobu energie.
Je to reálné? Co o podzemním životě míní odborníci.
Podzemí ale slouží lidem i dnes. Své o tom vědí obyvatelé města Coober Pedy v Jižní Austrálii. (Fun fact: Název Coober Pedy je odvozen od domorodého slova „kupa piti“, což znamená „bílý muž v díře“.) Až 60 procent obyvatel tu žije v domech postavených do pískovcových a jílovitých skal, kde se celoročně drží teplota na příjemných 23 stupních Celsia. Jedinými připomínkami lidského obydlí jsou vyčnívající větrací šachty a přebytečná zemina vysypaná poblíž vchodů.
Podzemní společenství ale najdeme i tam, kde bychom je možná nečekali. Tak třeba pod přeplněnými tepnami pekingské metropole žije milion lidí v protiatomových krytech. Tisíce lidí rovněž osídlily tunely pod ulicemi měst New York, Las Vegas nebo Bukurešť.
O expanzi do podzemí se pokoušejí i další hustě osídlené metropole, jako je Londýn nebo Mexico City. Nebo finské Helsinky, kde byla do skalního podloží vytesána rozsáhlá síť podzemních bunkrů, které mají v případě nouze poskytnout úkryt obyvatelstvu. Některé z nich jsou přístupné veřejnosti už nyní. Najdeš zde bazén, hřiště a další sportoviště.
Podzemní stavba ovšem není nic snadného. Základy musí působit proti hmotnosti zeminy, je třeba instalovat umělé osvětlení, udržet prostory otevřené, vzdušné a světlé. Celkově tak může být podzemní stavba násobně nákladnější než tradiční nadzemní stavba. A rozhodně to není obydlí, na které je moderní člověk zvyklý.
Město Coober Pedy. Zdroj: WikimediaCommons/volně k užití
Město Coober Pedy. Zdroj: Flickr/volně k užití
Lidé by v podzemí trpěli, míní odborníci
„Nepatříme tam... Biologicky, fyziologicky, naše těla prostě nejsou uzpůsobena pro život v podzemí,“ uvedl Hunt pro LiveScience. Bylo například prokázáno, že lidé v jeskyních bez světla spí až 48 hodin v kuse. K regulaci cirkadiánních rytmů by se proto muselo využít umělé osvětlení.
Lidská mysl je přirozeně náchylná k obavám z podzemních prostor, které si spojuje s temným, malým, jeskynním prostředím a nebezpečím pohřbení zaživa. – Esteban Suarez, architekt
Ani odborný asistent na Katedře fyzické geografie a geoekologie Ostravské univerzity a speleolog Jan Lenart si nedokáže představit, že by se lidé uchýlili před klimatickou krizí do stávajícího podzemí.
„Jako speleolog vím, jak je podzemí pro lidský pobyt nepříznivé. Především jde o všudypřítomnou vlhkost dosahující až 100 %. Muselo by jít o podzemí zcela transformované, s umělými zdroji přirozeného světla. Lidé by v takových podmínkách psychicky trpěli,“ uvedl Lenart pro Refresher.
Podzemí by se dle jeho názoru muselo zcela technologizovat. „Muselo by se vytvořit přirozené prostředí v podzemí včetně stromů, zpěvu ptáků nebo imitace slunečního svitu. Je možné, že druhá generace narozená v takovém prostředí by to už psychicky přijala. Šlo by ale o podzemí čistě umělé, nemající nic společného s přírodními jeskyněmi, jak je známe,“ dodal.
A co potrava? Jak uvádí server PopularScience, namísto rozlehlých, sluncem zalitých polí by se plodiny pěstovaly v kovových krabicích s vysoce intenzivními světly a napájením recyklovanou vodou bohatou na živiny. Skvělým zdrojem vody – za předpokladu, že bychom ji dokázali vyčistit – by mohla být podzemní voda.
A co energie? Pokud bychom se museli uchýlit do podzemí kvůli zničující katastrofě, všechny zdroje energie, na které nyní spoléháme, by pravděpodobně zmizely. Jak ale navrhuje The Debrief, mohli bychom využít geotermální energii, kterou poskytuje teplo jádra naší planety, získávané z horké vody a hornin.
„V minulosti využívali lidé jeskyně jako úkryt před predátory a počasím, až nakonec chladné a vlhké prostředí přirozeně opustili. Jistý návrat do jeskyní představovala třeba druhá světová válka, kdy se mnohé jeskyně přebudovaly na podzemní továrny. Tak uvidíme, třeba najdou jeskyně v souvislosti s klimatickou změnou nějaké nové využití. Je jich ale velmi málo oproti počtu lidí,“ uzavřel Lenart mou představu o životě v podzemí.
Zda se budeme muset – a budeme schopni – přesunout do podzemí, ukáže až čas. Dost jistě ale nebude stačit najít si útulnou jeskyňku a v ní se zabydlet. To se ale ty ani já nejspíš (a snad) nedozvíme.
Ilustrační obrázek Zdroj: World History Encyklopedia/volně k užití
