Ukrajinskou dívku vychovali psi: Když Oksanu našli, neuměla mluvit, jen štěkat. Chodila po čtyřech a jedla odpadky

„Mluvila jsem s nimi. Štěkali a já to po nich opakovala. To byl náš způsob komunikace,“ vyprávěla Oksana v dokumentu.

Ze psa opět člověk

Když jednoho dne Oksana vystrašila svým štěkotem 9letého chlapce, který bydlel v sousedním domě, kontaktovali jeho rodiče ukrajinské úřady a upozornili je na dívku se zvláštním chováním, píše New York Post.

Sociální pracovníci, kteří přišli v doprovodu policistů Oksanu zachránit, to však neměli vůbec jednoduché. Toulaví psi pokládali dívku za plnohodnotného člena smečky, snažili se ji proto před lidmi ubránit. Aby se k Oksaně sociální pracovníci vůbec dostali, policisté museli psy odlákat jídlem.

Ani poté, co se úřadům konečně podařilo dostat dívku ze psí boudy, to s ní však vůbec nevypadalo růžově. Sociální pracovníci Oksanu převezli do dětského domova, ve kterém s ní dlouhá léta pracovali psychologové a další odborníci ve snaze naučit ji chování přirozenému pro člověka.

„Když k nám přišla, byla spíše jako malý pejsek než lidské dítě. Když uviděla vodu, vyplazovala jazyk. Jedla jazykem, ne rukama,“ zavzpomínal si na Oksanu ředitel dětského domova v dokumentu.

Přestože Oksana až do svých osmi let neovládala lidskou řeč, poměrně rychle si ji osvojila a naučila se i další základní dovednosti. Přestože dokázala chodit vzpřímeně a vést konverzaci, se stále držela některých svých psích rysů chování. Například schovávala různé předměty tak, jak to dělají psi, píše portál The Sun.

Oksana jako předmět vědeckých diskusí

Jak píše portál Ati, Oksanin stav byl podnětem pro vědecké diskuse na téma „příroda vs. výchova“.

Pojem „příroda“ v kontextu této debaty odkazoval na vrozené a předurčené vlastnosti člověka na základě genetiky. „Výchova“ zase označovala environmentální faktory během vývoje dítěte, jako jsou například sociální interakce či jeho zkušenosti z dětství.

Zjednodušeně řečeno vědci hledali odpověď na otázku: „Může za chování dítěte prostředí, ve kterém vyrůstalo, nebo výchova jeho rodičů?“

Odborníci se nakonec shodli na tom, že stejně jako „příroda“ i „výchova“ hraje důležitou roli při formování lidské osobnosti.

Dokazuje to i samotný případ Oksany, který může být ukázkovým příkladem toho, jak silný vliv má na dítě výchova. Fakt, že se lidská bytost začala chovat jako pes – dokonce mít i psí apetit –, poukazuje na důležitost socializace při formování lidské osobnosti.

Žena se „psí duší“

V současnosti je Oksaně 40 let a žije v domově pro lidi se speciální péčí. Ačkoli od dob, kdy ji sociální pracovníci našli, udělala velký progres ve svém chování, pravděpodobně už nikdy nebude zcela vyléčena ze svého traumatu. Podle lékařů jsou dnes její intelektuální schopnosti srovnatelné se šestiletým dítětem, píše Ati.

Oksana tráví většinu svého volného času se zvířaty. A přestože dnes je z ní už více člověk než pes, sama přiznává, že se ke svému starému chování občas vrací.

„Když se cítím osamělá, plazím se po čtyřech. Nikoho nemám, a proto trávím čas se psy. Chodím na procházky a dělám si, co chci. Nikdo si ani nevšimne, že chodím po čtyřech,“ řekla Oksana v dokumentu.