Fanoušci videoher pozor, na streamovací službě Amazon Prime Video právě přistála další herní adaptace, která vám zákonitě udělá radost. Podobně jako v případě The Last of Us by vás ale měla zajímat, i když vám hry nic neříkají.
Herní Fallout dnes platí za absolutní legendu a museli byste se nejspíš hodně snažit, abyste našli někoho, kdo o něm v minulosti alespoň neslyšel. Přesto by se na úvod hodilo krátce shrnout, o čem vlastně série vypráví.
Děj všech dosavadních her se odehrává v daleké budoucnosti, nějakých dvě stě let poté, co v roce 2077 došlo na Zemi k nukleární válce mezi USA a komunistickou Čínou, takzvané The Great War. Nutno dodat, že v té době bylo v módě retro a posedlost 40. a 50. lety 20. století (ne náhodou se zde odráží paralely se studenou válkou), technologie však tou dobou již poměrně značně pokročila, a tak se tenhle klasický styl střetává s roboty, vznášedly a dalšími vymoženostmi moderní doby. Obojí zde každopádně tvoří unikátní vizuální háv, jenž sérii Fallout provází od jejích počátků až do dnes.
To nás každopádně přivádí k novému seriálu na Amazon Prime Video, jejž má na svědomí brácha Christophera Nolana Jonathan spolu se svou životní i pracovní partnerkou Lisou Joy. Nolan mladší se pak coby scenárista podílel například na Temném rytíři, jenom aby se později sám stal úspěšným seriálovým tvůrcem stojícím za populárními Lovci zločinců, ale především oceňovaným Westworldem.
Právě ten totiž vedl k tomu, že si Nolan a Joy jako svůj další projekt vybrali adaptaci téhle slavné videoherní série – a my jim za to už teď líbáme ruce. Nejen že totiž zvládli skvěle vystihnout právě onu vizuální stránku Falloutů (která má k westernovému Westworldu kupodivu dost blízko a která je sama o sobě velmi důležitá), ale navíc přišli se vtahujícím sci-fi příběhem, v němž se kloubí nejen radioaktivita, napětí a přesah, ale taky morbidní černý humor, který k tématu odjakživa patří.
Všech osm epizod nového Falloutu se nyní streamuje, níže ti tak přinášíme naše dojmy po zhlédnutí celé první řady.
Seznamte se s obyvateli Vaultu 33
Děj seriálu nás přenáší do roku 2296, chronologicky jsme tedy několik let za událostmi posledního herního titulu, a tvůrci tudíž přichází se svým vlastním unikátním příběhem. Jinými slovy, znalost her tady nehraje žádnou zásadní roli, což je rozhodně fajn, protože autor tohoto článku si k nim doteď cestu taky zatím nenašel.
Hned na úvod se pak ocitáme ve Vaultu 33 (v jednom z mnoha podzemních protiatomových krytů vybudovaných korporátní americkou společností Vault-Tec, v nichž historicky začíná většina příběhů odehrávajících se ve světě Falloutu – tvůrci tak od začátku skládají poctu předloze tím, že se i zde drží tradic), kde sledujeme na první pohled milou komunitu lidí v modrých úborech s číslem 33 na zádech.
Ti zde s úsměvem na tváři každý den společně hospodaří a čekají, až radioaktivita na povrchu klesne, aby mohli svět znovu obydlet. Hlavní postavou je mladá Lucy MacLean (Ella Purnell), která je po poměrně šokujících a brutálních událostech první epizody nucena vydat se na povrch o něco dřív, aby zachránila svého otce. Důležitou roli v příběhu pak hraje ještě její bratr Norm (Moises Arias), k němuž se v průběhu první série vracíme, kterak odhaluje jistá tajemství skrývající se za zdmi Vaultu 33.
Ghúlové, pejsci, camea a úžasně nekompromisní akce
Lucy je nicméně pouze jednou ze tří hlavních postav, a jakmile se ocitáme na povrchu, seznamují nás tvůrci ještě s Maximem (Aaron Moten), členem Bratrstva oceli (jedné z mnoha organizací operujících ve zpustošeném světě plném bezpráví), a následně taky s Ghúlem (Walton Goggins), zmutovaným mužem, který už nějakých dvě stě let přežívá na světě jako lovec odměn.
Goggins, jednoznačně nejznámější herec v obsazení, má však v příběhu ještě o něco zásadnější roli. Právě jeho postavu, původně muže jménem Cooper Howard, velkou hollywoodskou hvězdu, totiž sledujeme díky flashbackům taky v době před výbuchem jaderných hlavic a postupně tak odhalujeme více z historie Vault-Tecu a jeho zaměstnanců i života v Americe předtím, než byla zničena.
A ano, pokud jste někdy viděli Gogginse v nějakém z jeho předchozích počinů, nejspíš už vám je jasné, že i tady je herec naprostým tahounem, a to jak v roli hlášky dropujícího, věčně zdrogovaného mutanta/kovboje, tak právě hollywoodského herce a muže od rodiny, který se snaží přijít věcem na kloub dřív, než se vše obrátí v popel. Navíc, jak už tomu tak u velkých promyšlených seriálů bývá, všechny linky se postupně prolínají a postupně gradují až do masivního finále.
Výše zmínění herci ale nejsou jediní a seriál vám během osmi parádních epizod udělá radost jak několika menšími cameo roličkami v podání známých tváří, tak i odkazy na hry, například pejskem Dogmeatem, všelijakými easter eggy v podobně plakátů, robotů a zbraní nebo rovnou celých kulis. Zdejší svět zkrátka překypuje nápady i hravostí a je znát, že tvůrci jsou velkými milovníky předlohy. I proto je seriálový Fallout o několik tříd lepší než například konkurenční sci-fi seriál Halo.
Ten totiž poráží nejen z hlediska produkčních hodnot, ale i akce, která je ve Falloutu krásně šťavnatá a explozivní. Spousta krve, odpálených končetin, děr v hlavě, prostě všeho, co k lehce přepálenému postapokalyptickému sci-fi patří. Sice zde není moc akce, ale když už na ni dojde, stojí zkrátka za to.
„Do you want to make my penis explode?“
Zcela samostatnou kapitolu pak tvoří atmosféra, respektive humor. Ačkoliv je seriál do velké míry dramatem a vážné scény v něm jasně převažují, značku vždy definovaly taky bizarní momenty odlehčení. Něco takového zde má mnoho podob a v podstatě to může přijít kdykoliv, zejména to však přichází ve chvílích, kdy to čekáte nejmíň. Ať už je to řezání hlavy, dialogové výměny s Ghúlem (jednoznačně nejlepší postava celého seriálu, do velké míry hlavně díky Gogginsovi), naivita obyvatel vaultů, nebo chladnokrevný robot extrahující lidské orgány pro dvojici zhulených magorů, seriál vás něčím dokáže zaskočit prakticky v každé epizodě a pokaždé trochu jinak, což je poměrně vzácná a velice ceněná vlastnost.
Na druhou stranu opravdu platí, že sledujeme do velké míry seriózní postapokalyptickou show, která v sobě nese i hromadu těžších témat. Vyrůstání v kultu, přežívání v nelidských podmínkách a otázku, co všechno je člověk ochoten udělat, aby ochránil sebe a své blízké. Pak samozřejmě kritiku pozdního kapitalismu, zkoumání v úvodu zmíněné paralely se studenou válkou a takzvaný „red scare“ (forma morální paniky vyvolaná strachem z domnělého nebo skutečného nástupu levicových ideologií ve společnosti, zejména komunismu), ale i mnoho dalšího.
Jinými slovy, kdo má rád myšlenkově bohaté seriály či filmy, ten si na Falloutu smlsne, nehledě na to, jestli mu videohry něco říkají, nebo nikoli. A to nás přivádí k té nejdůležitější otázce na závěr.
„Válka. Válka se nikdy nemění“
Je Fallout nejlepší herní adaptací? Nejprve bychom si asi měli ustanovit, že adaptace videoher byly ještě donedávna v podstatě vysmívaným zbožím, protože z nich Hollywood pokaždé dokázal nějakým způsobem odstranit to, co hry dělalo v prvé řadě tak populárními. I proto byl tento žánr dlouhou dobu považován za prokletý.
To se začalo měnit teprve nedávno; s příchodem seriálového The Last of Us od HBO však prokletí definitivně padlo a žánr tak konečně získal kritiky i diváky uctívaný kousek, jejž bychom se nebáli označit právě za nejlepší herní adaptaci všech dob. Z tohohle pohledu je pak jasné, že Fallout jde do velké míry ve stejných šlépějích – má autory, kteří jasně rozumí předloze, využívají naplno její svět a zákonitosti, ale zároveň se nebojí přijít i s něčím vlastním. Oba projekty dostaly zároveň velkou důvěru studií, což zde znamená především obří rozpočty, které jsou potřeba zejména proto, aby se mohly vizuálně vyrovnat často spektakulárním parametrům her.
Osobně mám pak pocit, že The Last of Us má v tomhle duelu mírně navrch, poněvadž seriál de facto adaptuje mistrovský příběh hry, akorát do rozlehlejšího světa seriálu, zatímco Fallout využívá zasazení, ale příběh tvůrci vymýšleli vlastní. A byť je to kvalitní příběh se spoustou zvratů, vynikajících postav v čele s Lucy a Ghúlem a taky válečným přesahem do současnosti (podobně nás při pohledu na vybuchující atomovky mrazilo naposledy při sledování Oppenheimera), občas je v něm pár hlušších míst a taky negraduje až tak famózně jako přece jen o něco emocionálně semknutější story Joela a Ellie.
Na druhou stranu je Fallout vizuálně naprosto strhujícím dílem, za jehož tvorbu by měl někdo všechny VFX týmy vyvážit zlatem, protože to, co zde odvedly z hlediska speciálních efektů a CGI, je něco neskutečného. Takhle nádherná realizace postapokalyptického světa tu už dlouho nebyla – jestli vůbec někdy – a za to tvůrcům smekáme naším pomyslným kloboukem.
Seriál od scenáristy a režiséra Jonathana Nolana a Lisy Joy tak rozhodně stojí za vaši pozornost. Dobrou zprávou je, že mu navíc Amazon již schválil další sérii, takže jsme se s Lucy, Ghúlem, Maximem a zbylými obyvateli zdecimovaného světa rozhodně neviděli naposled.
